8 Tdo 562/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 562/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 8. 2024 Spisová značka:8 Tdo 562/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.562.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů In dubio pro reo Spravedlivý proces Výpověď svědka Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 562/2024-796 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného M. S., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 To 11/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 T 94/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 13 T 94/2023, byl obviněný M. S. uznán vinným v bodě 1/ přečinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2/ zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených T. S. F. a nezletilé AAAAA (pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy. 2. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 To 11/2024, o odvoláních obviněného i poškozené T. S. F. rozhodl tak, že z podnětu odvolání poškozené podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku podle § 229 odst. 1 tr. ř. týkajícího se této odvolatelky, podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost jí na náhradě nemajetkové újmy uhradit částku 100.000 Kč a se zbytkem nároku ji podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změny. Odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 3. Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, které zaměřil výslovně jen proti skutku uvedenému v bodě 2/. Ve vztahu k němu uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudů, že po subjektivní i objektivní stránce naplnil skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil u nich potřebu zohlednit všechny souvislosti, které mu předcházely a vyšly najevo i v rámci provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že poškozená dávno před uvedeným skutkem byla a je notorickou alkoholičkou a marně se pokoušela svou závislost léčit. Právě její závislost na alkoholu obviněný považoval za stěžejní pro přesné zjištění skutkového stavu v bodě 2/, protože bylo rozhodné, že poškozená byla v podnapilém stavu, čímž její smysly byly značně otupěny alkoholem, a proto situaci nepřesně vnímala. Její výpověď z tohoto důvodu nelze považovat za věrohodnou, neboť její smysly byly ovlivněny alkoholem a ona nemusela dění kolem vnímat správně, mohla ho zveličovat, nebo opomíjet či přehánět, a tedy jí podávané informace nemusejí mít pravdivý základ. Nadto doplnil, že v důsledku problémů s alkoholem byl poškozené odebrán z péče syn, o nějž nepečovala řádně a v souladu s rodičovskou odpovědností. 4. Podle obviněného soudy pochybily, jestliže se těmito skutečnostmi nezabývaly, a nehodnotily, jakým způsobem je poškozená schopna vnímat vjemy svými smysly, a zda případně s nimi nemanipuluje, tím spíše, že si již dříve vymyslela obvinění z údajného napadení a znásilnění. Namísto pečlivého hodnocení a posuzování věrohodnosti poškozené soudy zcela v rozporu se závěry obou znalkyň považovaly tvrzení poškozené za korespondující s jinými důkazy a vycházely z nich. V důsledku nesprávného dokazování nezjistily skutkový stav v bodě 2/ správně, vycházely z nepřesných informací od poškozené, případě ze svědeckých výpovědí, které byly odvozené z její výpovědi, a proto učiněná skutková zjištění trpí nedostatky a jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Navíc pokud se v předmětné věci vyjadřovaly osoby, které pouze tlumočily sdělení od poškozené, nelze jejich svědectví považovat za věrohodná. Zdůraznil, že poškozená po relativně krátké době opět vystřídala svého partnera, kterého též „obvinila“, že „ji dostal do kolen“, což svědčí o tom, že má potřebu odpovědnost shodit na jiného a tím se „očistit“ v očích veřejnosti. Během soužití s ní byl obviněný nucen snášet její pravidelné změny nálad, urážky, vyhrůžky či občasné paranoidní bludy apod. 5. Obviněný popřel, že by týral svou manželku a uvedl, že to byl on, kdo byl nucen snášet její pravidelné agresivní chování, které nastupovalo s pravidelnou konzumací alkoholu, čelit pravidelným slovním urážkám, a dokonce i fyzickému násilí v podobě facek či úderů zavřenou rukou v pěst. Poškozená si dokonce sama ubližovala, pokud byla střízlivá, k takovému chování se neuchylovala. Kdyby soud vyslechl jím navrženou svědkyni A. Š., k jejímuž výslechu však bez racionálního důvodu a vysvětlení nepřistoupil, bylo možné zjistit objektivní situaci mezi nimi. Tvrzení poškozené, že ji bil, se nezakládají na pravdě, protože soudy vycházely z nepřímých důkazů, zejména výpovědí svědků, kterým poškozená vyložila pouze svůj alkoholem zkreslený příběh (např. svědkyně P. S. a M. D.). Výpověď P. S. neodpovídá skutečnému stavu a vykazuje zřejmé nesrovnalosti a nepravdy plynoucí i z toho, že nebyla incidentu, o němž vypovídala, přítomna od samého počátku, nemohla registrovat napadení poškozené, ale viděla až finální část, kdy se obviněný bránil předchozímu útoku ze strany poškozené. Svědkyně M. D. nebyla, a ani nemohla být některým popisovaným incidentům osobně přítomna, neboť se v daný čas nacházela na jiném místě (v XY). Všechny ostatní provedené důkazy jsou nepřímého charakteru, jejich zdrojem byla vždy smyšlená a alkoholem zkreslená tvrzení poškozené, která nemůžou být jediným, natož nezpochybnitelným důkazem pro odsouzení obviněného, což soudy zcela pominuly. 6. Vůči závěrům soudů ohledně přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku obviněný namítal, že nevěděl, ani nemohl vědět, co jeho manželka činí v době jeho nepřítomnosti. Byl přesvědčen, že provozuje erotické masáže, avšak v žádném případě jej nenapadlo, že souložila se zákazníky. Výsledky provedeného dokazování nebylo s dostatečnou jistotou objasněno, že by o tomto jednání manželky vědět měl. Pokud poškozená uváděla, že ji nutil k sexu za peníze, ani tato jí uváděná skutečnost není pravdivá a jde zřejmě opět jen o její snahu o sebeobhájení před okolím, na něž poukazovaly i znalkyně. O nevěrohodnosti poškozené svědčí i to, že uváděla, že ji obviněný údajně nutil k souloži s cizími muži za peníze, přitom však přiznala, že vykonala dobrovolnou soulož s panem M. bez finanční odměny. Pokud poškozená tyto skutečnosti o údajné souloži s cizími muži za peníze vykládala třetím osobám, které jim uvěřily, je pozoruhodné, stejně jako v případě údajného týrání, že žádný ze svědků neučinil jediné podání či oznámení policejnímu orgánu. Lze tedy dovodit, že poškozená není důvěryhodnou osobou. 7. Kromě uvedeného obviněný soudům vytýkal i neprovedení jím navržených důkazů, především výslechu svědků A. Š., D. K., M. V., J. Š. a T. M., kteří kdyby byli vyslechnuti, mohli přinést objektivní pohled na soužití obviněného a poškozené. Soudy takto nepostupovaly a bez udání relevantních důvodů zamítly tyto návrhy obhajoby. Přitom svědci mohli prokázat, že obviněný se žádného týrání ani uváděného kuplířství vůči poškozené nedopouštěl. 8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 7 To 11/2024, a v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že námitky obviněného v dovolání namířené proti skutku pod bodem 2/ jsou v zásadě jen opakováním těch, které uplatňoval již v rámci řízení