8 Tdo 571/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 571/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 5. 2016 Spisová značka:8 Tdo 571/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.571.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Nepřítomnost u hlavního líčení Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 571/2016-44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2016 o dovoláních obviněných J. H. a R. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 To 410/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 112/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2015, sp. zn. 12 T 112/2014, byli obvinění J. H. a R. F. uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný J. H. byl za uvedený zločin a za pomoc k přečinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 7 T 69/2015, pravomocným dne 11. 8. 2015, odsouzen podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 7 T 69/2015, týkající se obviněného J. H., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný R. F. byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku dopustili tím, že dne 8. 1. 2014 v době okolo 18.00 hodin v O.-H. v prostorách Věznice H. na ubytovně nejprve přišel za odsouzeným J. M. na ložnici odsouzený J. H., který po J. M. požadoval do zástavy jeho tenisky, aby si mohl zakoupit kuřivo, poté, co se mu dostalo negativní odpovědi, zavolal na předmětnou ložnici odsouzený J. H. odsouzeného R. F., přičemž z ložnice předtím vykázal tam příchozího odsouzeného L. K., aby poté, co na ložnici s J. M. zůstali sami, nejprve J. H. řekl R. F.: „ta mrdka mi to nechce dát“, na což R. F. reagoval tak, že J. M. řekl, aby mu dal tenisky, že je zastaví za kuřivo, když se i R. F. dostalo negativní odpovědi, začal k němu J. H. přistupovat, v té chvíli J. M., vědom si jejich převahy, zvedl na obranu ruce, načež ho J. H. silně uchopil za pravou ruku, druhou rukou ho chytil za vlasy a řekl mu, aby jim dal hodinky, které má na ruce, poté ho za levou ruku chytil R. F. s tím, ať se poškozený nebojí, že mu hodinky zase vyplatí a vrátí, přičemž se J. M. snažil z jejich sevření vymanit, avšak vzhledem k jejich převaze se mu to nepodařilo, následně R. F. J. M. hodinky ze zápěstí odepnul a sundal, načež oba z ložnice i s odcizenými pánskými náramkovými hodinkami zn. Police, se stříbrnočerným kovovým řemínkem, odešli a následně tyto udali mezi odsouzené výměnou za tabák, čímž způsobili poškozenému J. M. škodu ve výši 2 200 Kč, přičemž k újmě na jeho zdraví nedošlo. 3. Rozsudek nalézacího soudu napadli oba obvinění v celém rozsahu odvoláními, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3 To 410/2015, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění J. H. i R. F. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání. 5. Obviněný J. H. odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, že se soudy dopustily pochybení, jež mohlo vést k nesprávnému právnímu posouzení skutku, a že odvolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek, aniž pro to byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem (podle názoru obviněného mělo dojít ke zrušení napadeného rozsudku). Uvedl, že jej z jednání, jímž byl uznán vinným, usvědčuje toliko výpověď poškozeného J. M., kterého nelze s ohledem na jeho trestní minulost a na obsah znaleckého posudku, podle nějž je neschopný podřídit se autoritě, je svéhlavý, tvrdohlavý a bez pocitu viny porušuje společenské normy a zákony, považovat za osobu věrohodnou. Vyjádřil přesvědčení, že soud měl provést obhajobou navržené důkazy, zejména výslech svědka J. P., poněvadž pouze takový postup mohl přinést poznatky vedoucí ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. 6. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 7. Obviněný R. F. ve svém rozsáhle odůvodněném mimořádném opravném prostředku podaném prostřednictvím dvou obhájců (JUDr. Tomáš Sokol a Mgr. Dana Jurošková) odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) [v dovolání nesprávně označený jako b)] a g) tr. ř. a vytkl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a na spravedlivý proces. 8. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřoval v tom, že svědek L. K. byl v hlavním líčení konaném dne 25. 2. 2015 vyslechnut v jeho nepřítomnosti. Nalézací soud s odkazem na § 209 odst. 1 tr. ř. oba spoluobviněné před výslechem svědka vykázal z jednací síně, přičemž tento svůj krok, proti kterému se obhájci spoluobviněných ohradili podáním námitek, ani v hlavním líčení ani následně ve svém rozsudku nikterak nezdůvodnil. Podmínky stanovené § 209 odst. 1 tr. ř. však nebyly splněny a postup soudu nebyl zákonný; v této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Svědek L. K. nežádal, aby byl v nepřítomnosti spoluobviněných vyslechnut, a rovněž neuváděl, že by měl z kteréhokoliv z nich strach. Žádná reálná obava z toho, že by v přítomnosti spoluobviněných nevypovídal pravdu, taktéž neexistovala, tudíž nutno konstatovat, že se nalézací soud dopustil procesního pochybení, které se odvolací soud snažil neúspěšně ospravedlnit. Pokud by byl připuštěn argument, že výpovědi svědka byl přítomen obhájce obviněného, pak by v podstatě všechny výslechy a celé hlavní líčení mohlo probíhat bez přítomnosti obviněných a veřejnosti, která byla v předmětném hlavním líčení při výslechu svědka L. K. také bez jakéhokoliv vysvětlení vyloučena. 9. V další části dovolání se obviněný zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru byly důkazy hodnoceny jednostranně a v jeho neprospěch, přičemž s některými se soudy ani nevypořádaly, což je zásadní procesní vadou. V této souvislosti poukázal na výpověď svědka D. C., který verzi obhajoby podpořil. Uvedený svědek mimo jiné potvrdil, že obviněný R. F. neměl žádný důvod poškozenému cokoliv brát, jelikož od své rodiny pravidelně dostával hodnotné balíčky. Obviněný měl za to, že celé obvinění je postaveno na výpovědi poškozeného, že výpovědi ostatních svědků (L. K., J. B. a Mgr. P. B.) jsou pouhou reprodukcí této výpovědi a žádné jiné usvědčující důkazy neexistují. Zdůraznil, že poškozený je opakovaně soudně trestaným recidivistou, který, jak vyplývá ze znaleckého posudku, v době činu trpěl vážnými psychickými potížemi, který je psychicky labilní i podle mínění všech svědků a taktéž zaměstnanců věznice a jenž, jak se podává z výpovědi svědka L. K. a z trestního oznámení, usiloval o přemístění do jiné věznice, čehož následně po jeho nařčení skutečně docílil. Argumentace soudu, že poškozený vypovídal pod sankcí postihu za trestný čin křivé výpovědi, tak s ohledem na tyto skutečnosti působí přinejmenším úsměvně. Navíc v trestním oznámení popisoval průběh skutkového děje jinak než v pozdějších stadiích trestního řízení a hodinky, jež měly být předmětem loupeže, byly nalezeny u J. P., tj. osoby, kterou znal z dřívějšího výkonu trestu odnětí svobody. Podle mínění obviněného je příznačné, že od výslechu svědka J. P., který mohl objasnit, kdo mu hodinky dal a jak se ocitly v jeho skříňce, soud upustil přesto, že na něm trvala i o