8 Tdo 577/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 577/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 8. 2025 Spisová značka:8 Tdo 577/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.577.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů Skutkové vady a vady dokazování Důkaz In dubio pro reo Presumpce neviny Dotčené předpisy:§ 2 odst. 4, 5, 6 tr. ř. § 89 odst. 2 tr. ř. čl. 10 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 36 předpisu č. 2/1993 Sb. § 86 předpisu č. 89/2012 Sb. § 88 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 577/2025-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněného Z. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Litoměřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 9 To 72/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 94/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 1 T 94/2024, byl obviněný Z. K. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil společně s neztotožněným spolupachatelem ve stručnosti tak, že dne 2. 11. 2022 v době kolem 3:40 hod. v Praze XY po vytržení cylindrické vložky zámku vnikl do zaparkovaného a uzamčeného motorového vozidla tov. zn. FIAT DUCATO, RZ: XY, v němž se nacházelo osvědčení o registraci vozidel a další věci, za účelem jeho nastartování vytrhli spínač zapalování a z místa odjeli i s přípojným vozidlem zn. Agados Handy 7, RZ: XY, vozidlo bylo nalezeno téhož dne v podvečerních hodinách odstavené v Praze XY včetně všech v něm uložených věcí, čímž poškozené společnosti Burian Company s. r. o., se sídlem Praha 4, Nedbalova 463/3, způsobili na odcizení škodu ve výši 459.720 Kč a poškozením v částce 22.970 Kč. 2. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 9 To 72/2025, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože soud nesprávně bez potřebných důkazů zjistil, že je pachatelem posuzovaného činu. Konkrétně vytýkal, že se odvolací soud řádně nezabýval jeho odvoláním a bez opory v provedených důkazech se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, ač dokazování vykazuje závažné vady. Neztotožnil se se závěrem, že je jeho výpověď v rozporu s výpovědí svědka J. B., protože tento svědek vypovídal v jeho prospěch, a jím uváděné skutečnosti ohledně již zesnulého O. H. měly být nalézacím soudem ověřeny, byť ho již z důvodu jeho úmrtí nelze vyslechnout, protože měl doložit, že se obviněný činu nedopustil. Odmítavý postoj odvolacího soudu vyjádřený v bodě 13. jeho rozhodnutí považuje za nesprávný, protože neověřil skutečnosti týkající se tělesné konstituce zesnulého O. H. (například výslechem jeho pozůstalých), která vykazovala podobnost s postavou obviněného, jak vyjádřil i svědek J. B., tedy byl podobné výšky a váhy. Za vhodné považoval i zjištění jeho DNA a provedení odborného vyjádření k tomu, zda se nacházela v odcizeném vozidle. Za vadu považoval i to, že se soud nepokusil ověřit jeho výpověď zajištěním a předvoláním svědka S., k němuž uvedl dostatek indicií, podle kterých měl policejní orgán možnost ho zjistit a na základě mezinárodní spolupráce jej nechat vyslechnout. 5. Profil DNA zajištěný na řadící páce odcizeného automobilu patřící obviněnému neprokazuje, že vozidlo odcizil, ale jen to, že v něm byl, což nepopírá, protože v něm seděl, když mu O. H. vozidlo nabízel k prodeji, a tehdy se mohl řadicí páky dotknout, např. při nasedání do vozidla, protože je obézní. Tuto verzi soudy odmítly, aniž by provedly důkazy k jejímu vyvrácení. Připomenul, že samotné DNA jako jediný důkaz pro usvědčení pachatele nepostačuje a je potřeba jej doplnit dalšími důkazy, které jsou schopny vytvořit uzavřený řetězec. K jeho individuální identifikaci vedla pouze jediná stopa, ze které lze maximálně usuzovat, že se v určité době osoba s touto DNA nacházela v daném vozidle (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15, a nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08). 6. Zajištěné videozáznamy podle obviněného rovněž jeho přítomnost ve vozidle v době jeho odcizení neprokazují, protože na jednom z nich je zachycen toliko pohyb dvou mužů, z nichž jeden je silnější postavy a napadá na levou nohu. Svědek J. B., který obviněného zná, jej na videozáznamu nepoznal. Soud dovodil, že jde o obviněného, avšak bez toho, aby se zabýval jeho podobností s O. H. Nic nesvědčí o tom, že na videozáznamu jsou zachyceni pachatelé. Na druhém videozáznamu je vidět toliko bliknutí světel odcizeného vozidla a následně jejich rozsvícení a odjezd vozidla, pachatelé na tomto záznamu zachyceni nejsou. Závěr odvolacího soudu v bodě 20., že se žádná osoba od vozidla nevrací zpět k vozidlu, kterým měl být obviněný přivezen, potvrzuje jeho výpověď, že se na místě trestného činu nenacházel. Neopodstatněné je tvrzení tohoto soudu, že sám mohl posoudit (přehráním obou kamerových záznamů) způsob pohybu osob na záznamu, včetně jejich fyzických dispozic a způsobu chůze, protože oba záznamy jsou nekvalitní a porovnání chůzí může provádět pouze znalec. Uvedené videozáznamy označil za procesně nepoužitelné, protože jejich pořízení nebylo legální, neboť šlo o záznamy z veřejného prostoru, což svědčí o porušení čl. 7 a 10 Listiny a o nedodržení čl. 30 ve spojení s čl. 2 odst. písm. c), 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále „GDPR“). 7. Za nedostatečný důkaz považoval vyhodnocení jeho pohybu podle mobilního telefonu s poukazem na č. l. 128 spisu, což není dostatečným důkazem pro závěr, že je pachatelem (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08). Podle lokalizace mobilního telefonu se pohyboval v měsících září až listopadu roku 2022 na území Prahy XY, kde se potkával se svědkem S. V době spáchání trestného činu však jeho mobilní telefon lokalizován nebyl. Ze všech naznačených nedostatků plyne, že soud učinil skutkové závěry, které nemají oporu v provedených důkazech. 8. Protože dokazování vykazuje obviněným zmíněné nedostatky, nedošlo ani k objasnění jeho zavinění, protože žádný důkaz neprokazuje jeho vědomost o páchání přečinu krádeže či poškození cizí věci, neboť se těchto trestných činů nedopustil, a proto není možné dovodit ani nepřímý úmysl, jenž je třeba na podkladě zjištění okolností prokázat (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09). 9. Námitky obviněného směřovaly i proti zamítnutí jím učiněných důkazních návrhů, protože některým je v rozhodnutí věnována pouze jediná věta, což je v rozporu s principem spravedlivého procesu i zásadami plynoucími z § 2 odst. 5, § 33 odst. 1 a § 89 odst. 2 tr. ř., čl. 36 a 38 odst. 2 Listiny (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS 271/96, nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 469/05, ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 1589/07, či ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03). Tyto návrhy se týkaly zejména zjištění rozhodných skutečností ohledně zemřelého O. H. a snahy vyslechnout jako svědka S., byť se již nenachází na území České republiky. Nedostatky trpí i nevyslechnutí svědka R. B., jenž měl potvrdit věrohodnost jeho výpovědi, neboť svědek J. B. vypověděl, že právě R. B. mělo být předmětné vozidlo taktéž nabídnuto. Neprovedením navrhovaných důkazů byla porušena zásada in dubio pro reo, presumpce neviny a právo na spravedlivý proces, neboť se soud vůbec nezabýval skutkovou verzí, kterou předložila obhajoba, ačkoli byla verzí rovnocennou a nebyla žádnými provedenými důkazy vyvrácena. 10. Vzhledem k uvedeným námitkám obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze