8 Tdo 582/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 582/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 6. 2019 Spisová značka:8 Tdo 582/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.582.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 582/2019-178 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného N. Q. T., nar. XY ve XY, občana Vietnamu, bytem XY č. p. XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 368/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 138/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 368/2018, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 1 T 138/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265­l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 1 T 138/2018, byl obviněný N. Q. T. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že dne 30. 9. 2015 v ulici XY č. p. XY, v XY, se záměrem získat neoprávněně trvalý pobyt v České republice předložil na pracovišti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky jako přílohu k žádosti o trvalý pobyt padělané osvědčení číslo CZ-2015-242 vydané dne 23. 9. 2015 Střední průmyslovou školou strojírenskou a jazykovou s právem státní jazykové zkoušky, sloužící pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, přičemž takto činil s vědomím, že zkoušku znalosti z českého jazyka naopak opakovaně nevykonal a osvědčení mu tedy nikdy nebylo vydáno. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 368/2018, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce k němu 4. Obviněný N. Q. T. proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, neboť nedošlo k naplnění objektivní stránky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, protože předmětná listina nebyla padělána ani pozměněna. 5. Námitky dovolatel vznesl proti použité právní kvalifikaci. Jednak proto, že skutková věta je vnitřně rozporná, protože podle ní měl jak předložit osvědčení vydané školou a tak rovněž toto osvědčení uvedenou školou nemělo být vydáno. Vytýkal i to, že soudy mimo jiné i na základě znaleckého posudku a odborného vyjádření vzaly za prokázané, že předmětné osvědčení je originálem tj. na originální listině a signováno vlastnoručním podpisem ředitele školy, což však neodpovídá tomu, že paděláním nebo pozměněním ve smyslu užité skutkové podstaty nemůže být vytvořen originál veřejné listiny. Buď je listina padělána, tzn. vytvoření neoriginální listiny, která se snaží co nejvěrněji originál napodobit, nebo je listina pozměněna, tedy jsou v ní změněny údaje, které obsahuje. Z provedeného dokazování v posuzované věci přitom vyplynulo, že listina byla vydána osobou k tomu oprávněnou, přičemž však do ní byly pravděpodobně zaneseny nepravdivé údaje. 6. Z uvedených nejasností obviněný dovodil, že soud se nezabýval tím, kdo a za jakých okolností mu osvědčení předal, aniž bylo objasněno, jakým způsobem se mohl k osvědčení dostat, když toto je vyhotoveno na originální listině a je signováno originálním vlastnoručním podpisem ředitele školy, což bylo prokázáno znaleckým posudkem a odborným vyjádřením, a je tedy originálem, jak sám soud v napadeném rozsudku uzavřel. 7. Podle obviněného se soudy nezabývaly subjektivní stránkou činu, jenž mu je kladen za vinu, a nebraly do úvahy jeho tvrzení, že nevěděl, že předmětné osvědčení není vydáno po právu, a proto ho nemohl úmyslně užít, když o jeho nesprávnosti nevěděl a ani nemohl vědět. Poukázal pouze na stručné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které považoval za nepřezkoumatelné, když z něj není zřejmé, z čeho vychází úvaha soudu, že musel vědět, že osvědčení není vydáno po právu. Jestliže soud svůj závěr opřel jen o to, že obviněný zkoušku opakoval, neznamená to bez dalšího, že znal veškerá pravidla pro složení zkoušky a je mu známo, z jakých konkrétních částí se zkouška skládá, a zda jsou tyto části obligatorní či nikoli. 8. Obviněný zdůraznil, že ve vietnamské komunitě je běžnou praxí, že se na zkoušku chodí opakovaně, dokud se zkouška nesloží a není jim předáno osvědčení. Zkoušky se zúčastnil podruhé, přičemž průběh byl shodný s předchozím pokusem s jediným rozdílem, že po vykonání zkoušky mu bylo předáno předmětné osvědčení. Z těchto skutečností nelze dovodit, že by „musel vědět“, že osvědčení není v pořádku. Soudy navíc svou domněnku o vědomosti obviněného vztáhly k jeho bodovému zisku při zkoušce, přičemž však obviněný nikdy žádný výkaz o průběhu zkoušky neviděl a neobdržel a jeho bodový zisk mu nebyl nikým sdělen. Dozvěděl se o něm až po zahájení správního řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Soudy navíc žádný důkaz k prokázání subjektivní stránky a ke zjištění skutečného stavu věci bez důvodných pochybností neprovedly. Pro uvedené nejasnosti, které soudy neodstranily, se obviněný dovolával z důvodu naznačených pochybností zásady in dubio pro reo. 9. Vzhledem k vytknutým pochybením obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 368/2018, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 1 T 138/2018, zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. zákoníku sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný v plném rozsahu zprošťuje obžaloby. 10. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) tak, že popsané skutkové závěry nelze označit za konzistentní a za umožňující dovodit vinu obviněného za spáchání uvedeného přečinu, neboť po skutkové stránce není zřejmé, jakým způsobem došlo ke vzniku obviněným předkládaného osvědčení. Přestože lze připustit, že přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku nutně takové zjištění nepožaduje, není možné akceptovat skutkový závěr, podle něhož osvědčení o znalosti českého jazyka předkládané obviněným je pravé a je opatřeno pravým podpisem oprávněné osoby (tedy zřejmě vystaveno oprávněným subjektem – školou), a současně že je tato listina zcela falešně (nepravě) vystavena. Vznesl proto pochybnosti o správnosti právních závěrů, k nimž soudy dospěly. 11. Dosavadní skutkový stav podle názoru státního zástupce trpí vnitřním rozporem týkajícím se stavu osvědčení (zda bylo či nebylo obviněnému školou vystaveno), a jednak neumožňuje uzavřít, že by obviněný „padělal“ jakoukoli listinu, když není zřejmá existence padělku. Na toto nesprávné hmotněprávní posouzení objektivní stránky tvrzeného deliktu podle něj navazuje nedostatek v subjektivní stránce, poněvadž ze zjištěných okolností nelze na straně obviněného dovozovat vnitřní psychický vztah ve smyslu § 15 tr. zákoníku ke vzniku padělku a jeho užití jako pravého. 12. Státní zástupce považoval za vhodné, aby bylo v řízení pokračováno a bylo doplněno dokazování o to, zda se jedná o nepravě vystavenou veřejnou listinu (když veřejnou listinou jinak osvědčení nepochybně je), a v tom případě by se měl soud zabývat i subjektivní stránkou, jíž nebyla zatím věnována žádná pozornost. Poukázal však na to, že s ohledem na zjištění, že obviněný zkoušku z českého jazyka reálně nesplnil, k vyhotovování následných osvědčení muselo nutně dojít k protiprávnímu jednání, avšak není doposud zřejmé, která osoba a ve kterém momentu se takového jednání dopustila, a tudíž není ani jasné, o jaký delikt se jedná. Mohlo by však jít i o listinu vystavenou k tomu stanovenými postupy, avšak s chybnými údaji, na což však zatím dokazování nebylo zaměřeno.