8 Tdo 593/2022 – Nejvyšší soud

8 Tdo 593/2022-484 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovolání obviněného R. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY č. p. XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 10 To 47/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 119/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 8 T 119/2021, byl obviněný R. H. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku též povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu a nemajetkovou újmu poškozeným. 2. Tento rozsudek odvoláním napadli obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně v neprospěch obviněného, oba je zaměřili proti vině i trestu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 10 To 47/2022 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedený rozsudek zrušil, a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného po doplnění dokazování upravil skutkový děj, na základě odvolání státní zástupkyně zpřísnil obviněnému trest, a znovu rozhodl tak, že obviněný dne 20. 8. 2020 kolem 21.25 hodin řídil po silnici č. I/38 ve směru od Kutné Hory na Poděbrady nákladní vozidlo tov. zn. Mercedes Benz, r. z. XY s návěsem značky Schmitz Cargobull, registrační značky XY, kdy již před městem Kolínem dojel před ním, rychlostí cca 70 km/h jedoucí nákladní vozidlo tov. zn. Ford Tranzit 350L, r. z. XY, řízené J. B., nar. XY, kterého se na obchvatu města pokoušel agresivní jízdou několikrát předjet, a to s ohledem na přijíždějící protijedoucí vozidla bezúspěšně, na toto troubil, blikal světly, blikal i pravým blinkrem, aby mu uhnul do odbočovacího pruhu, přičemž jeho agresivní styl jízdy trval po celou dobu až do obce Nová Ves I, okres Kolín, kde se mu podařilo v ulici Kolínské na plné čáře souvislé uvedené vozidlo předjet, následně intenzivně brzdil až do zastavení, čímž přinutil zastavit předjeté vozidlo i vozidla další, poté ihned vystoupil z vozidla a běžel k řidiči předjetého vozidla J. B., který, když spatřil běžícího řidiče nákladního vozidla, z vozidla vystoupil a stoupl si vedle svého vozidla čelem k přibíhajícímu řidiči, který ho ihned udeřil pěstí do obličeje a dále ho chtěl dalšími ranami pěstí směřujícími na hlavu zasáhnout, přičemž J. B. před útokem ustupoval a kryl si obličej, a obviněný v tomto jednání pokračoval, ačkoli věděl, že se nachází na frekventované silnici I. třídy, kde je hustý provoz vozidel, zatlačil ho tak až do jízdní dráhy protijedoucího vozidla tov. zn. Opel Astra, r. z. XY, které řídil J. B., nar. XY, tento  již nestačil reagovat na náhlý vstup  J. B., srazil ho přední části svého vozidla, v důsledku čehož J. B. utrpěl závažná zranění, s nimiž musel být letecky transportován do nemocnice, která si vyžádala léčení a podstatné omezení v obvyklém způsobu života vysoce přesahující 6 týdnů. 3. Uvedený čin odvolací soud posoudil ve shodě se soudem prvního stupně jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody a nemajetkové újmy. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dne 20. 6. 2022 prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), h), i) tr. ř. dovolání, neboť byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, soudy nesprávně právně posoudily skutek, jenž mu je kladen za vinu, a byl mu uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Obviněný především namítal, že soud prvního stupně konal hlavní líčení přesto, že u něj nebyla splněna pětidenní lhůta na přípravu hlavního líčení podle § 198 odst. 1 tr. ř., protože předvolání k němu mu bylo doručeno dne 19. 10. 2021 a hlavní líčení se konalo dne 25. 10. 2021. Tím došlo k porušení práva na obhajobu, protože pětidenní zákonná lhůta uplynula až 26. 10. 2021. Zdůraznil, že pro počítání lhůt se podle § 60 tr. ř. do běhu lhůty nezapočítá den, kdy nastala skutečnost určující počátek běhu lhůty ani dny pracovního klidu, tj. 23. 10. 2021 a 24. 10. 2021, neboť se jednalo o sobotu a neděli. K tomu, aby se hlavní líčení konalo dne 25. 10. 2021 bez dodržení lhůty 5 pracovních dnů, nedal souhlas s jejím zkrácením, a soud přesto hlavní líčení neodročil a nesprávně tvrdil (viz č. l. 352 spisu), že lhůta k přípravě k hlavnímu líčení od doručení předvolání byla zachována. Jestliže soud prvního stupně hlavní líčení přesto konal, zatížil tím řízení podstatnou vadou, která způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, které nemůže obstát, neboť v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. 6. Procesní pochybení obviněný spatřoval i v tom, že policejní orgán nezajistil odebrání krve u poškozeného J. B. (viz č. l. 232 spisu), a není proto zřejmé, zda nebyl v inkriminované době pod vlivem některé z návykových látek, což by mohlo vnést zcela jiný pohled na danou situaci, např. by mohla být vyvrácena verze obžaloby, že to byl obviněný, kdo měl fyzicky napadnout poškozeného. Tím, že policejní orgán tento klíčový důkaz nezajistil, bylo též porušeno práva na obhajobu. Za vadu považoval, pokud soud poškozeného „poučoval“, aby si zvolil zmocněnce a jeho prostřednictvím se domáhal svých práv u soudu, což označil za nerespektování zásady rovnosti stran, neboť tak nestranný soud poskytoval právní rady poškozenému na úkor obviněného, čímž neoprávněně zvýhodnil jednu z procesních stran trestního řízení. 7. Znaleckému posudku Ing. Tomáše Němečka obviněný vytýkal, že nemohl předmětný znalecký posudek podat, jelikož k tomu nemá konkrétní specializaci, když je zapsán pro obor doprava, odvětví doprava městská a doprava silniční, v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace motorových vozidel, a v oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializace posuzování technického stavu motorových vozidel, avšak nemá specializaci na dopravní nehody (viz znalecká doložka). Soudy se neměly o tento znalecký posudek opírat, jelikož znalec bez potřebné specializace se nemohl erudovaně vyjádřit k zadaným otázkám majícím trestně právní relevanci pro otázku viny, posudek je vadný a pro účely trestního řízení nepoužitelný, když si od jiného soudního znalce pro účely vypracování znaleckého posudku musel půjčit specializovaný program, který simuluje a vyhodnocuje údaje o příčinách a průběhu dopravní nehody, neboť tímto programem nedisponuje. 8. Nedostatky v právním posouzení obviněný spatřoval v tom, že soudy jej uznaly vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přestože  nejednal úmyslně. Dovodily naplnění subjektivní stránky trestného činu toliko ze skutečnosti, že musel být srozuměn s tím, že při konfliktu s poškozeným uprostřed silnice může poškozeného srazit projíždějící auto, pro což chybně vycházely z naplnění složky volní. Obviněný však nechtěl, a nebyl srozuměn s tím, že poškozeného by mohlo srazit jakékoliv auto, a způsobit mu těžkou újmu na zdraví. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by byť v nepřímém úmyslu byl srozuměn, že k takovému následku dojde. Žádná skutečnost, která by uvedený úmysl objasnila, nevyplývá ani z popisu skutku. Pro závěr o jeho srozumění s takovým následkem nejsou v posuzované věci žádné konkrétní podklady. Pokud soudy dospěly k závěru, že v daném případě byla naplněna subjektivní stránka, bylo namístě maximálně uvažovat o hrubé nedbalosti, případně o vědomé nedbalosti, potažmo nevědomé nedbalosti, ale nikoli o úmyslu. Šlo o čin z nedbalostního zavinění, neboť maximálně nedodržel míru opatrnosti, ke které byl v rámci okolností daného případu povinen a podle svých subjektivních možností schopen, eventuálně mohl jednat hrubě nedbale, nikoliv však úmyslně, protože nebylo prokázáno, že by zastavil na předmětném místě za účelem fyzické ko