8 Tdo 593/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 593/2022 citace  Právní věta:Trestný čin těžkého ublížení na zdraví (§ 145 odst. 1 tr. zákoníku), jehož se pachatel dopustil tím, že jako řidič motorového vozidla fyzicky napadl jiného účastníka silničního provozu po vynuceném zastavení jeho vozidla pro nespokojenost s rychlostí nebo způsobem jeho jízdy, lze pokládat za čin spáchaný v souvislosti s řízením motorových vozidel. Proto lze jeho pachateli uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 8. 2022 Spisová značka:8 Tdo 593/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.593.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest zákazu činnosti Dotčené předpisy:§ 73 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 10. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:36 / 2022 Anotace:Rozsudkem nalézacího soudu byl obviněný uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Tento rozsudek odvoláním napadli obviněný a státní zástupkyně příslušného okresního státního zastupitelství v neprospěch obviněného, oba je zaměřili proti vině i trestu. Příslušný krajský soud jako soud odvolací rozhodl rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek nalézacího soudu zrušil, a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného po doplnění dokazování upravil skutkový děj, a znovu rozhodl mimo jiné tak, že podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil opět trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), h), i) tr. ř. dovolání, neboť, kromě jiného, mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Výrok o trestu obviněný považoval za vadný u trestu zákazu činnosti, jenž byl uložen v rozporu se zákonem, protože se činu, za nějž mu byl uvedený trest uložen, nedopustil v přímé souvislosti s činností, ohledně níž byl vysloven. Nejvyšší soud jako stížnostní, se ve svém rozhodnutí proto zabýval otázkou, zda trestný čin těžkého ublížení na zdraví, jehož se pachatel dopustil tím, že jako řidič motorového vozidla fyzicky napadl jiného účastníka silničního provozu po vynuceném zastavení jeho vozidla pro nespokojenost s rychlostí nebo způsobem jeho jízdy, lze pokládat za čin spáchaný v souvislosti s řízením motorových vozidel a dospěl k závěru, že zákonem požadovaná souvislost tu dána je. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 593/2022-484 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovolání obviněného R. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY č. p. XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 10 To 47/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 119/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 8 T 119/2021, byl obviněný R. H. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku též povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu a nemajetkovou újmu poškozeným. 2. Tento rozsudek odvoláním napadli obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně v neprospěch obviněného, oba je zaměřili proti vině i trestu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 10 To 47/2022 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedený rozsudek zrušil, a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného po doplnění dokazování upravil skutkový děj, na základě odvolání státní zástupkyně zpřísnil obviněnému trest, a znovu rozhodl tak, že obviněný dne 20. 8. 2020 kolem 21.25 hodin řídil po silnici č. I/38 ve směru od Kutné Hory na Poděbrady nákladní vozidlo tov. zn. Mercedes Benz, r. z. XY s návěsem značky Schmitz Cargobull, registrační značky XY, kdy již před městem Kolínem dojel před ním, rychlostí cca 70 km/h jedoucí nákladní vozidlo tov. zn. Ford Tranzit 350L, r. z. XY, řízené J. B., nar. XY, kterého se na obchvatu města pokoušel agresivní jízdou několikrát předjet, a to s ohledem na přijíždějící protijedoucí vozidla bezúspěšně, na toto troubil, blikal světly, blikal i pravým blinkrem, aby mu uhnul do odbočovacího pruhu, přičemž jeho agresivní styl jízdy trval po celou dobu až do obce Nová Ves I, okres Kolín, kde se mu podařilo v ulici Kolínské na plné čáře souvislé uvedené vozidlo předjet, následně intenzivně brzdil až do zastavení, čímž přinutil zastavit předjeté vozidlo i vozidla další, poté ihned vystoupil z vozidla a běžel k řidiči předjetého vozidla J. B., který, když spatřil běžícího řidiče nákladního vozidla, z vozidla vystoupil a stoupl si vedle svého vozidla čelem k přibíhajícímu řidiči, který ho ihned udeřil pěstí do obličeje a dále ho chtěl dalšími ranami pěstí směřujícími na hlavu zasáhnout, přičemž J. B. před útokem ustupoval a kryl si obličej, a obviněný v tomto jednání pokračoval, ačkoli věděl, že se nachází na frekventované silnici I. třídy, kde je hustý provoz vozidel, zatlačil ho tak až do jízdní dráhy protijedoucího vozidla tov. zn. Opel Astra, r. z. XY, které řídil J. B., nar. XY, tento  již nestačil reagovat na náhlý vstup  J. B., srazil ho přední části svého vozidla, v důsledku čehož J. B. utrpěl závažná zranění, s nimiž musel být letecky transportován do nemocnice, která si vyžádala léčení a podstatné omezení v obvyklém způsobu života vysoce přesahující 6 týdnů. 3. Uvedený čin odvolací soud posoudil ve shodě se soudem prvního stupně jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody a nemajetkové újmy. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dne 20. 6. 2022 prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), h), i) tr. ř. dovolání, neboť byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, soudy nesprávně právně posoudily skutek, jenž mu je kladen za vinu, a byl mu uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Obviněný především namítal, že soud prvního stupně konal hlavní líčení přesto, že u něj nebyla splněna pětidenní lhůta na přípravu hlavního líčení podle § 198 odst. 1 tr. ř., protože předvolání k němu mu bylo doručeno dne 19. 10. 2021 a hlavní líčení se konalo dne 25. 10. 2021. Tím došlo k porušení práva na obhajobu, protože pětidenní zákonná lhůta uplynula až 26. 10. 2021. Zdůraznil, že pro počítání lhůt se podle § 60 tr. ř. do běhu lhůty nezapočítá den, kdy nastala skutečnost určující počátek běhu lhůty ani dny pracovního klidu, tj. 23. 10. 2021 a 24. 10. 2021, neboť se jednalo o sobotu a neděli. K tomu, aby se hlavní líčení konalo dne 25. 10. 2021 bez dodržení lhůty 5 pracovních dnů, nedal souhlas s jejím zkrácením, a soud přesto hlavní líčení neodročil a nesprávně tvrdil (viz č. l. 352 spisu), že lhůta k přípravě k hlavnímu líčení od doručení předvolání byla zachována. Jestliže soud prvního stupně hlavní líčení přesto konal, zatížil tím řízení podstatnou vadou, která způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, které nemůže obstát, neboť v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. 6. Procesní pochybení obviněný spatřoval i v tom