8 Tdo 597/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 597/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněné Z. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 45/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Z. V. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 67 T 45/2022, byla obviněná Z. V. uznána vinnou pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustila (zkráceně) tím, že v době roku 2017 a 2019 pod záminkou zprostředkování výstavy a možného prodeje nekonečného obrazu malíře A. S. (dále „obraz“), vylákala od J. B. v roce 2017 částku ve výši 2.000.000 Kč, v roce 2018 částku 1.515.000 Kč a v roce 2019 částku 1.390.000 Kč, u něhož navíc pod příslibem 50 % podílu ze zisku na uvedeném projektu pro vzbuzení důvěryhodnosti předložila plnou moc udělenou jí A. S. za účelem prodeje a propagace jeho uměleckých děl (bod 1.), od poškozeného D. B. částku 300.000 Kč s tím, že bude zajištěna smlouvou podepsanou v advokátní kanceláři, k čemuž nikdy nedošlo (bod 2.), od J. Z. částku 120.000 Kč s tím, že prostředky vrátí do týdne od jejího odeslání (bod 3.), od poškozené T. B. částku 150.000 Kč s tím, že jí budou prostředky co nejdříve vráceny ze zisku z prodeje nekonečného obrazu (bod 4.), takto vylákané finanční prostředky však na slibovaný účel nepoužila, užila je pro svou vlastní potřebu, aniž by činila kroky k realizování výstavy či prodeje obrazu, vyjma pronájmu nebytového prostoru, který však nebyl pro výstavu či prodej obrazu nijak vhodně upraven, a kdy s tímto typem uměleckého prezentování děl neměla reálné zkušenosti, v době, kdy sama byla zatížena řadou exekučních řízení, a na žádosti poškozených o vrácení prostředků, na ně buď nereagovala nebo uváděla skutečnosti, které nebyly reálné, přičemž realizování prodeje obrazu bylo v rozporu s danými možnostmi, poněvadž nikdy neuspořádala žádnou výstavu a neměla žádné vážné zájemce o prodej. Do rozhodnutí soudu poskytnuté finanční prostředky poškozeným nevrátila a tak způsobila poškozenému J. B. škodu ve výši 4.905.000 Kč, D. B. 300.000 Kč, J. Z. 120.000 Kč a T. B. 150.000 Kč. 2. Za tento zločin byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné nahradit způsobenou škodu. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, odvolání obviněné podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Nutno doplnit, že výrok o trestu uložený těmito rozhodnutími již byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen v rámci souhrnného trestu, jenž byl obviněné uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 1 T 58/2023, za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. II. Dovolání obviněné 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu obviněná prostřednictvím obhájce podala s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání zaměřené pouze proti výroku o vině, jemuž vytýkala, že obsahuje skutečnosti, které nejsou objektivně zjištěné, a že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Řadu skutkových okolností podložených důkazy soud nehodnotil, důkazy účelově vybíral, případně se nezabýval důkazy, které navrhovala provést. 6. Nedostatky obviněná spatřovala v tom, že soud nesprávně hodnotil uzavření smlouvy s malířem A. S. jako záminku k vylákání finančních prostředků od poškozených, protože k uzavření smlouvy prokazatelně došlo v roce 2017 až poté, co si ověřila, že by dokázala malíři pomoci, tedy nikoliv již v roce 2014. Neztotožnila se ani s tím, že „finanční prostředky použila pro svou vlastní potřebu“, neboť nebylo prokázáno, k jakým účelům je užila, když z důkazů vyplynulo, že je vložila do nájmu prostor určených pro realizaci výstavy, ani že „neučinila kroky k této realizaci, protože tento závěr byl vyvrácen svědky, kteří prokázali, že takové kroky činila. Za tím účelem zainteresovala svědka P. F., zajímala se o ekonomické výdaje související s prodejem, připravovala výstavu obrazu, či prokazatelně spolupracovala s odborníky na reklamu a pořizování dokumentace děl, jak uváděli svědci P. E. a J. S. K ukončení spolupráce s malířem došlo proto, že ji před ním poškozený J. B., jehož výpověď vykazuje velké rozpory, očernil, což zkomplikovalo všechny již připravené kroky, a že bylo prokázáno jednání se čtyřmi vážnými zájemci, z nichž nejvážnější byli B. S. a rodina M. Soud však zpěváka B. S. nepovažoval za vážného zájemce, ovšem v rozporu s tím, že jej svědek P. F. viděl jednat ve videohovorech s obviněnou, a svědčí o tom i výpověď svědka P. E., že v Americe jednala s daňovým poradcem B. S. Z výpovědí svědků F. S., P. D. a K. R. P. vyplývá, že připravovala výstavu i mimo Českou republiku, kdy předpokládaný kurátor P. (P.) D. vypověděl, že byl dvakrát v Londýně, a svědek K. R. P. potvrdil, že byť neúspěšně, jednal v americkém muzeu. 7. Podle obviněné soud vadně vyhodnotil skutečnosti týkající se nebytových prostor a vytkla, že se nezabýval důkazy, které její obhajobu podporují. V České republice neexistoval tak velký prostor, kde by bylo možné obraz jako celek vystavit, a proto bylo zbytečné žádat o pronájem Národní galerii. Za podstatné na podporu svých tvrzení zmínila výpovědi svědků P. D., tlumočnice E. L., kameramana P. E., nebo M. G., od něhož měla prostory pronajaté, a jemuž platila za prostory nájem ve výši vyšší, než uvádí soud v odůvodnění svého rozsudku. Právě pronájem těchto prostor svědčí o tom, že její záměr byl reálný a nešlo o podvodné vylákání peněz od poškozených. 8. Tvrzení o nesprávnosti závěru soudu, že neměla s realizací uměleckého zpracování děl reálné zkušenosti, podpořila odkazem na to, co vypovídali P. E., K. R. P., P. F. i M. Z., protože uváděli, že působila v Americe v oblasti reklamního průmyslu, filmu a modelingu, zabývá se uměním a fotografováním, a byla viděna s B. S., což dosvědčuje, že měla potřebné zkušenosti. Nesprávným shledal i vyhodnocení závěru, že byla zatížena exekucemi, protože to nikomu nezapírala, ale ani se o nich zbytečně nešířila. Nelze jí vytýkat, že na výzvy poškozených nereagovala, protože to se událo až po spáchání skutku. Pokud poskytnuté peněžní prostředky poškozeným nevrátila, neznamená to, že došlo k podvodu, o čemž nesvědčí ani způsobená škoda. 9. Soudům vytýkala nesprávné závěry u útoku týkajícího se poškozeného J. B., protože i když od něj na účet její právní zástupkyně došly peněžní prostředky ve výši 4.905.000 Kč, částka 600.000 Kč jím zaslaná dne 9. 1. 2018 souvisela s prodejem bytu (srov. č. l. 226 spisu), byla v úschově advokátky a byla v souvislosti s prodejem bytu vypořádána, což soud ponechal bez potřebného vyhodnocení. Tvrzení o příslibu 50 % podílu z prodeje obrazu je pravdivé, avšak s tím, že poškozený nejprve poskytl peníze, a až následně předložil smlouvu, kterou lze považovat za vyděračskou a z ní plynoucí své povinnosti nesplnil. 10. Obviněná vznesla pochybnosti i ohledně dílčího útoku týkajícího se poškozeného D. B., jeho poměry nezjišťoval, i když byl sám zadlužen, a bylo nereálné, aby si za této situace půjčoval další finanční prostředky. Pokud poškozený před soudem uvedl, že jí půjčil asi 170.000 Kč, jindy uvedl, že šlo o 150.000 nebo 120.000 Kč. Soud nehodnotil všechny rozhodné skutečnosti, které se této půjčky týkaly, zejména přítomnost svědka T. B. při předání peněžních prostředků obviněné, jenž takovou okolnost nepotvrdil. Soud nedůvodně vycházel z tvrzení poškozeného, že od něj vylákala 300.000 Kč s tím, že bude zajištěna smlouvou podepsanou v advokátní kanceláři, když není zřejmé, proč by se měla smlouva podepisovat až po poskytnutí peněz v hotovosti. 11. Za nedostatečně prokázanou obviněná označila i půjčku poškozenému J. Z., jenž sice vložil peníze na účet svědka M. G. (jak vyplynulo i z výpovědi svědka K. R. P.), nešlo však o zapůjčené prostředky, ale o peníze M. G., jemuž je poškozený vložil na úhradu nájmu, a tedy žádná škoda nevznikla. 12. K dílčímu útoku u poškozené T. B. nepopřela, že od ní obdržela prostřednictvím Western Union částku 150.000 Kč, uhradila jimi výdaje spojené s rekonstrukcí bytu poškozené, která jí peníze posílala přes účet J. S.. Uvedenou skutečnost obviněná dokládala potvrzením stavební firmy D. T. (srov. č. l. 1005 spisu), ve kterém bylo uvedeno, že úpravy v bytě poškozené uhradila stavební firmě obviněná. Odvolací soud se však s tímto potvrzením nevypořádal a nikoho ze stavební firmy nevyslechl. 13. Obviněná považovala za nedostatek i to, že soud neprovedl jí navrhovaný výslech zástupkyně pronajímatelů, H. B., která se měla vyjádřit k