8 Tdo 597/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 597/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2025 Spisová značka:8 Tdo 597/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.597.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Podvod Objektivní stránka trestného činu Subjektivní stránka Uvedení v omyl Úmysl přímý Zavinění Úmysl Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 125 odst. 1 tr. ř. § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.11.2025II.ÚS 3431/25 Martin Smolek procesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 597/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněné Z. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 45/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Z. V. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 67 T 45/2022, byla obviněná Z. V. uznána vinnou pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustila (zkráceně) tím, že v době roku 2017 a 2019 pod záminkou zprostředkování výstavy a možného prodeje nekonečného obrazu malíře A. S. (dále „obraz“), vylákala od J. B. v roce 2017 částku ve výši 2.000.000 Kč, v roce 2018 částku 1.515.000 Kč a v roce 2019 částku 1.390.000 Kč, u něhož navíc pod příslibem 50 % podílu ze zisku na uvedeném projektu pro vzbuzení důvěryhodnosti předložila plnou moc udělenou jí A. S. za účelem prodeje a propagace jeho uměleckých děl (bod 1.), od poškozeného D. B. částku 300.000 Kč s tím, že bude zajištěna smlouvou podepsanou v advokátní kanceláři, k čemuž nikdy nedošlo (bod 2.), od J. Z. částku 120.000 Kč s tím, že prostředky vrátí do týdne od jejího odeslání (bod 3.), od poškozené T. B. částku 150.000 Kč s tím, že jí budou prostředky co nejdříve vráceny ze zisku z prodeje nekonečného obrazu (bod 4.), takto vylákané finanční prostředky však na slibovaný účel nepoužila, užila je pro svou vlastní potřebu, aniž by činila kroky k realizování výstavy či prodeje obrazu, vyjma pronájmu nebytového prostoru, který však nebyl pro výstavu či prodej obrazu nijak vhodně upraven, a kdy s tímto typem uměleckého prezentování děl neměla reálné zkušenosti, v době, kdy sama byla zatížena řadou exekučních řízení, a na žádosti poškozených o vrácení prostředků, na ně buď nereagovala nebo uváděla skutečnosti, které nebyly reálné, přičemž realizování prodeje obrazu bylo v rozporu s danými možnostmi, poněvadž nikdy neuspořádala žádnou výstavu a neměla žádné vážné zájemce o prodej. Do rozhodnutí soudu poskytnuté finanční prostředky poškozeným nevrátila a tak způsobila poškozenému J. B. škodu ve výši 4.905.000 Kč, D. B. 300.000 Kč, J. Z. 120.000 Kč a T. B. 150.000 Kč. 2. Za tento zločin byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné nahradit způsobenou škodu. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, odvolání obviněné podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Nutno doplnit, že výrok o trestu uložený těmito rozhodnutími již byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen v rámci souhrnného trestu, jenž byl obviněné uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 1 T 58/2023, za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. II. Dovolání obviněné 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu obviněná prostřednictvím obhájce podala s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání zaměřené pouze proti výroku o vině, jemuž vytýkala, že obsahuje skutečnosti, které nejsou objektivně zjištěné, a že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Řadu skutkových okolností podložených důkazy soud nehodnotil, důkazy účelově vybíral, případně se nezabýval důkazy, které navrhovala provést. 6. Nedostatky obviněná spatřovala v tom, že soud nesprávně hodnotil uzavření smlouvy s malířem A. S. jako záminku k vylákání finančních prostředků od poškozených, protože k uzavření smlouvy prokazatelně došlo v roce 2017 až poté, co si ověřila, že by dokázala malíři pomoci, tedy nikoliv již v roce 2014. Neztotožnila se ani s tím, že „finanční prostředky použila pro svou vlastní potřebu“, neboť nebylo prokázáno, k jakým účelům je užila, když z důkazů vyplynulo, že je vložila do nájmu prostor určených pro realizaci výstavy, ani že „neučinila kroky k této realizaci, protože tento závěr byl vyvrácen svědky, kteří prokázali, že takové kroky činila. Za tím účelem zainteresovala svědka P. F., zajímala se o ekonomické výdaje související s prodejem, připravovala výstavu obrazu, či prokazatelně spolupracovala s odborníky na reklamu a pořizování dokumentace děl, jak uváděli svědci P. E. a J. S. K ukončení spolupráce s malířem došlo proto, že ji před ním poškozený J. B., jehož výpověď vykazuje velké rozpory, očernil, což zkomplikovalo všechny již připravené kroky, a že bylo prokázáno jednání se čtyřmi vážnými zájemci, z nichž nejvážnější byli B. S. a rodina M. Soud však zpěváka B. S. nepovažoval za vážného zájemce, ovšem v rozporu s tím, že jej svědek P. F. viděl jednat ve videohovorech s obviněnou, a svědčí o tom i výpověď svědka P. E., že v Americe jednala s daňovým poradcem B. S. Z výpovědí svědků F. S., P. D. a K. R. P. vyplývá, že připravovala výstavu i mimo Českou republiku, kdy předpokládaný kurátor P. (P.) D. vypověděl, že byl dvakrát v Londýně, a svědek K. R. P. potvrdil, že byť neúspěšně, jednal v americkém muzeu. 7. Podle obviněné soud vadně vyhodnotil skutečnosti týkající se nebytových prostor a vytkla, že se nezabýval důkazy, které její obhajobu podporují. V České republice neexistoval tak velký prostor, kde by bylo možné obraz jako celek vystavit, a proto bylo zbytečné žádat o pronájem Národní galerii. Za podstatné na podporu svých tvrzení zmínila výpovědi svědků P. D., tlumočnice E. L., kameramana P. E., nebo M. G., od něhož měla prostory pronajaté, a jemuž platila za prostory nájem ve výši vyšší, než uvádí soud v odůvodnění svého rozsudku. Právě pronájem těchto prostor svědčí o tom, že její záměr byl reálný a nešlo o podvodné vylákání peněz od poškozených. 8. Tvrzení o nesprávnosti závěru soudu, že neměla s realizací uměleckého zpracování děl reálné zkušenosti, podpořila odkazem na to, co vypovídali P. E., K. R. P., P. F. i M. Z., protože uváděli, že působila v Americe v oblasti reklamního průmyslu, filmu a modelingu, zabývá se uměním a fotografováním, a byla viděna s B. S., což dosvědčuje, že měla potřebné zkušenosti. Nesprávným shledal i vyhodnocení závěru, že byla zatížena exekucemi, protože to nikomu nezapírala, ale ani se o nich zbytečně nešířila. Nelze jí vytýkat, že na výzvy poškozených nereagovala, protože to se událo až po spáchání skutku. Pokud poskytnuté peněžní prostředky poškozeným nevrátila, neznamená to, že došlo k podvodu, o čemž nesvědčí ani způsobená škoda. 9. Soudům vytýkala nesprávné závěry u útoku týkajícího se poškozeného J. B., protože i když od něj na účet její právní zástupkyně došly peněžní prostředky ve výši 4.905.000 Kč, částka 600.000 Kč jím zaslaná dne 9. 1. 2018 souvisela s prodejem bytu (srov. č. l. 226 spisu), byla v úschově advokátky a byla v souvislosti s prodejem bytu vypořádána, což soud ponechal bez potřebného vyhodnocení. Tvrzení o příslibu 50 % podílu z prodeje obrazu je pravdivé, avšak s tím, že poškozený nejprve poskytl peníze, a až následně předložil smlouvu, kterou lze považovat za vyděračskou a z ní plynoucí své povinnosti nesplnil. 10. Obviněná vznesla pochybnosti i ohledně dílčího útoku týkajícího se poškozeného D. B., jeho poměry nezjišťoval, i když byl sám zadlužen, a bylo nereálné, aby si za této situace půjčoval další finanční prostředky. Pokud poškozený před soudem uvedl, že jí půjčil asi 170.000 Kč, jindy uvedl, že šlo o 150.000 nebo 120.000 Kč. Soud nehodnotil všechny rozhodné skutečnosti, které se této půjčky týkaly, zejména přítomnost svědka T. B. při předání peněžních prostředků obviněné, jenž takovou okolnost nepotvr