8 Tdo 601/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 601/2025 6 7 8 Tdo 601/2025-404 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání obviněného M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2025, č. j. 8 To 162/2024-326, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 115/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný M. H. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 6 T 115/2023, uznán vinným přečinem křivé výpovědi podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb v částce 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. 2. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 8. 2024, č. j. 8 To 162/2024-268, podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze 4. 9. 2023, sp. zn. 2 ZT 37/2023, protože skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. 3. Z podnětu dovolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 8 Tdo 979/2024-290, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 8. 2024, č. j. 8 To 162/2024-268, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující a Krajskému soudu v Plzni podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Po vrácení věci Krajský soud v Plzni podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 4. 2024, č. j. 6 T 115/2023-229, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 8 To 162/2024-326, tak, že uznal obviněného vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč, který se skládá z jednoho sta (100) denních sazeb po pěti stech (500) Kč. I. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2025, č. j. 8 To 162/2024-326, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyslovil nesouhlas se závěry vyslovenými odvolacím soudem v bodu 6 a následujících jeho rozsudku, když poukázal na to, že odvolací soud převzal názor dovolacího soudu. Judikáty, které jsou v případě dovolatele aplikovány, se podle něj vztahují na zásadně odlišné věci a nelze je v jeho případě použít. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který tento vyjádřil v bodě 10 a následujících odůvodnění svého rozsudku, když podle dovolatele v jeho případě bylo namístě na předmětnou část jeho výpovědi aplikovat extenzivní výklad zákazu sebeobviňování. Odvolací soud podle mínění dovolatele v této otázce neprovedl řádné hodnocení toho, zda obviněný vypovídal „jen“ lživě, či tak činil v intencích právě zmíněné zásady zákazu sebeobviňování. Soudy nižších stupňů podle něj se nevypořádaly s důvodem, pro který jim měl obviněný poskytnout lživou odpověď. Dále poukazuje na to, že podle něj předmětná jeho výpověď v porovnání s videozáznamem ze zkušební místnosti nemohla mít podstatný význam pro věc vedenou proti zkušebnímu komisaři Š. a spol. K uloženému peněžitému trestu odkazuje na skutečnost, že mezi vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně a rozsudkem vyhlášeným soudem druhého stupně uplynula doba téměř jednoho roku, a to bez zapříčinění dovolatele, od spáchání trestného činu pak doba čtyř let, což odvolací soud nevzal při jeho ukládání v úvahu a je tedy toho názoru, že mu byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2025, č. j. 8 To 162/2024-326, stejně jako další rozhodnutí na něj navazující a Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který mj. ve stručnosti uvedl, že citované rozhodnutí netrpí vadami, které byly původně vytýkány v rámci kasačního rozhodnutí dovolacím soudem, neboť ty byly odstraněny. Vyjádřil své přesvědčení, že dotčené rozhodnutí nevykazuje ani žádné jiné vady, které by odůvodnily opakovaný kasační zásah dovolacího soudu a zároveň se domnívá, že krajský soud plně respektoval předchozí kasační rozhodnutí dovolacího soudu, a proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. II. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat č