8 Tdo 636/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 636/2023-329 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023 o dovolání obviněného P. U., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 7 To 72/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 4/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. U. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 30 T 4/2022, byl obviněný P. U. (dále „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným v bodě I. zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky popsanými tak, že I. dne 15. 10. 2021 v době od 00:35 hodin do 00:46 hodin v Praze 5, na adrese XY, v sídle a areálu společnosti H., spol. s r.o., IČO: XY (dále „společnost H.“)., při provádění úkonů hlídky Městské policie hlavního města Prahy ve složení K. H. a L. S., kteří byli oděni do služebního stejnokroje a kteří se obviněnému jako strážníci Městské policie hlavního města Prahy (dále „strážníci“) představili, po opakovaných výzvách těchto strážníků, neboť měli podezření, že obviněný je pod vlivem alkoholu a má v úmyslu odjet svým vozidlem, k prokázání totožnosti a k opuštění vozidla značky Tesla, černé barvy, RZ: XY, před nímž strážníci stáli a uvnitř kterého obviněný seděl na místě řidiče, v úmyslu znemožnit jim výkon jejich pravomoci, se obviněný svým vozidlem proti strážníkům rozjel, strážníci před rozjíždějícím se vozidlem uskočili, a opět obviněného vyzývali k tomu, aby vystoupil z vozidla, což učinil, následně však opět do vozidla nasedl a znovu se proti nim svým vozidlem rozjel, v důsledku čehož museli zase uskočit, načež strážník L. S. užil donucovacího prostředku hrozba namířenou střelnou zbraní vůči obviněnému, což jej přimělo, aby z vozidla vystoupil, II. dne 15. 10. 2021 v době kolem 00:46 hodin v Praze 5, tamtéž, po příjezdu hlídky Policie České republiky, když se obviněný dopustil skutku pod bodem I. a poté, co jej příslušník Policie České republiky (dále „policista“), J. K., který byl oděn do služebního stejnokroje a jako policista se představil, vyzval s ohledem na jednání pod bodem I. k prokázání totožnosti, v úmyslu znemožnit policistovi výkon jeho pravomoci se proti němu otočil a udeřil jej rukou sevřenou v pěst do oblasti hrudní kosti. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 2.000 Kč, tj. celkem 200.000 Kč. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 7 To 72/2023, z podnětu odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. 4. Odvolání obviněného podané proti výroku o vině i trestu jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 5. Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. dovolání zaměřené proti výroku o vině i trestu. 6. Výhrady obviněný zaměřil proti vadám v právním posouzení věci [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], protože soudy nerespektovaly § 12 odst. 2 tr. zákoníku a nesprávně dovodily, že v této věci podmínky pro ultima ratio nejsou naplněny přesto, že soud prvního stupně učinil zjištění o spíše hraniční intenzitě užitého násilí obviněného. Odvolací soud tuto nesprávnost neodstranil, pouze opakovaně uváděl, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná a úplná a hodnocení důkazů je s důkazy souladné a logické, což obviněný považoval za nepřezkoumatelný závěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2445/09). 7. K nízké intenzitě svého jednání obviněný poukázal zejména na to, že u skutku v bodě I. k pohybu jeho vozidla došlo jen několik nižších desítek centimetrů ve směru ke strážníkům, přičemž vozidlo ani nedojelo do místa, kde strážníci stáli, a proto ani neexistovalo skutečné nebezpečí vzniku újmy na zdraví, ani ohrožení jiných zájmů chráněných trestními předpisy. Tento čin nelze přirovnávat ke skutkově obdobným případům zasahujících policistů, kteří museli uskakovat před jedoucím vozidlem. U činu pod bodem II. úder pěstí do hrudníku nebyl silný, jeho následkem bylo toliko chvilkové narušení rovnováhy, ke zranění nedošlo, jak potvrdil i napadený příslušník v hlavním líčení. Zkoumané jednání lze přirovnat k „postrčení“ bez zjevného následku. O malé škodlivosti činu svědčí i to, že se obviněný v uplynulých 30 letech nedopustil trestného jednání a v době incidentu byl pod vlivem alkoholu a rozrušen po hádce s manželkou. Jde tedy o ojedinělý exces z jinak řádného života obviněného. Ze strany zasahujících strážníků a policistů došlo k překročení pravomocí při vstupu do soukromého objektu společnosti H. Z těchto důvodů nejde o trestné jednání, ale jen o přestupky proti veřejnému pořádku podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 8. Naplnění důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že strážníci neměli oprávnění ke vstupu na soukromý pozemek. Vadně bylo jejich postavení vyhodnoceno jako požívající ochrany podle § 127 tr. zákoníku. Neztotožnil se se závěrem soudů, že jeho manželka požádala strážníky o pomoc a řekla jim, že obviněný je pod vlivem alkoholu a chystá se odjet motorovým vozidlem z areálu. Skutkové závěry odvolacího soudu v tomto směru nemohou obstát, neboť strážníci znali dobře místní poměry, a tedy museli vědět, že obviněný objektivně nemůže areál opustit s motorovým vozidlem jinou cestou než vjezdem blokovaným automobilem jeho manželky, což oba v průběhu hlavního líčení potvrdili, a proto nelze mít za naplněné zákonné požadavky pro vstup na soukromý pozemek podle § 16 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 553/1991 Sb.“). Strážník L. S. výslovně uvedl, že manželka strážníky o pomoc nepožádala, a proto v této rovině jde o pouhé spekulace odvolacího soudu a porušení zásady in dubio pro reo, a zásad podle § 2 odst. 6 tr. ř. 9. Soudy provedené důkazy vadně hodnotily, neboť neobjasnily rozpory mezi výpověďmi svědků K. H. a L. S. a dostatečně nezjistily při absenci dalších důkazů okolnosti, které vedly strážníky ke vstupu do objektu, resp. že nebyly dány žádné skutkové důvody pro jejich vstup na pozemek. Pokud tak i přesto učinili, nepožívali ochrany veřejného činitele podle § 127 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 7 Tdo 653/2013, či rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 18. 1. 1980, sp. zn. 6 Tz 70/79). Proto obviněný popsaným jednáním nemohl naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku u žádného z obou skutků, protože v bodě II. jsou skutkové závěry v rozporu zejména s výpovědí svědka K. H., který policisty na místo původně přivolal a výslovně jim sdělil, že důvodem bylo obviněným odmítané prokázání totožnosti. 10. Obviněný se neztotožnil u skutku pod bodem I. s názorem, že šlo o násilí ve smyslu § 325 odst. 1 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a odkaz na rozhodnutí č. 36/1976 – I. Sb. rozh. tr. považoval za nesprávný, neboť jde o věc skutkově zcela odlišnou, v níž jednání pachatele spočívalo v tom, že neuposlechl výzvu, aby zastavil vozidlo, a namísto toho počal rychlost jízdy zvyšovat, najížděl přímo na dotyčného policistu, který byl nucen v posledním okamžiku prudce odskočit, přičemž bezprostředně poté projelo vozidlo obviněného místem, kde policista stál. Tuto situaci nelze s nyní posuzovanou věcí srovnávat, protože strážníkům reálné nebezpečí nevzniklo. Neztotožnil se s odvolacím soudem, že není důležité, jakou vzdálenost obviněný vozidlem ujel či jak rychle jel. Naopak bylo podle obviněného třeba brát do úvahy funkci samočinného brždění použitého vozidla značky Tesla, a k jeho tíži nelze klást důraz ani reakci zasahujících strážníků, kteří uskočili i při neexistenci rizika srážky. Z těchto důvodů bylo možno uvažovat toliko o pokusu trestného činu nezpůsobilým prostředkem, což by se mělo promítnout do úvah o společenské škodli