8 Tdo 64/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 64/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:8 Tdo 64/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.64.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Úmysl přímý Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 64/2026-304 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného J. A., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Odolov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 7 To 272/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 26/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2025, sp. zn. 9 T 26/2025, byl obviněný J. A. uznán vinným I. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil zkráceně tím, že I. 1) dne 27. 4. 2024 v době od 10:41 do 10:42 hod. v Praze, na adrese XY, Praha XY, v restauraci XY z kabelky poškozené A. G., kterou zanechala odloženou na barové židli, odcizil peněženku v hodnotě 300 Kč spolu s peněžní hotovostí ve výši 500 Kč, platebními kartami Mastercard a Revolut, a dalšími věcmi, vše na jméno poškozené, a následně ve dnech 27. 4. a 28. 4. 2024 provedl prostřednictvím odcizené platební karty Mastercard bez vědomí a souhlasu poškozené na různých místech v Praze platby v popisu skutku konkrétně uvedené a způsobil poškozené škodu v celkové výši 3.770,60 Kč a pokusil se způsobit další škodu ve výši 305 Kč, 2) dne 2. 5. 2024 kolem 9:51 hod. v Praze na adrese XY, Praha XY, v provozovně společnosti XY, s. r. o., z kabelky poškozené M. D., kterou zanechala odloženou na židli, odcizil koženou peněženku s peněžní hotovostí ve výši 2.400 Kč, 20 euro a další věci, a způsobil této poškozené škodu ve výši 3.130,70 Kč, a takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 3 T 171/2021, pravomocným ze dne 11. 1. 2022, odsouzen pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který vykonal dne 23. 7. 2022, a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 6 T 126/2019, pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací, jenž byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 T 197/2020, pravomocným ze dne 1. 12. 2021, zrušen v rámci souhrnného trestu odnětí svobody, a uvedeným rozsudkem mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest v trvání 8 měsíců, který vykonal dne 23. 3. 2023, II. v době od 8. 6. 2024 do 14. 10. 2024, kdy byl v Praze XY, na ulici XY, v čase 13:35 h omezen na osobní svobodě na základě příkazu k dodání do výkonu trestu Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 6. 2024, sp. zn. 2 T 64/2024, a dodán do výkonu trestu odnětí svobody Policií České republiky, bez závažného důvodu na výzvu soudu ze dne 9. 5. 2024, která mu byla doručena do vlastních rukou téhož dne, nenastoupil trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 2 T 64/2024, v právní moci téhož dne, ačkoliv věděl, že tak má učinit nejpozději do dne 7. 6. 2024. 2. Za uvedené přečiny byl odsouzen tak, že za jednání v bodě I. a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 11. 2024, sp. zn. 2 T 51/2024, a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž by odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 2 T 64/2024, byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let, a to za současného zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 11. 2024, sp. zn. 2 T 51/2024, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Za jednání v bodě II. byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 7 To 272/2025, odvolání podané obviněným proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 5. Proti tomuto usnesení obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. dovolání, protože skutková zjištění jsou podle něj v extrémním rozporu s provedenými důkazy a došlo k porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo. Soudům vytýkal, že jeho vinu prokázaly jen podle kamerových záznamů, na kterých se sám nepoznal, neboť na nich není on. Pokud měla být jeho vina prokázána tím, že měl odcizenou platební kartou poškozené A. G. platit na různých místech u různých prodejců v Praze, nebylo prokázáno, že peníze vybíral. 6. Za vadu označil, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví forenzní biomechanika, za účelem zjištění, zda se na kamerových záznamech nachází on či jiná osoba. Neztotožnil se s tím, že k zamítnutí tohoto jeho návrhu došlo proto, že jde o nadbytečný důkaz, protože šlo o jeho vině o jediný přijatelný důkaz. Zmínil, že je Rom a jeho vzhled je jednoduše zaměnitelný s jinou osobou stejného původu. Soudům vytkl, že vycházely pro jeho ztotožnění s pachatelem ze srovnání jeho fotografií s pořízenými kamerovými záznamy zachycujícími osobu romského původu v kšiltovce, a nevysvětlily, podle čeho dospěly k závěru, že je to on. Nepostačovalo ani to, že odvolací soud odkázal na úřední záznamy policie, kde byl jako pachatel ztotožněn policejním orgánem. 7. Jediným usvědčujícím důkazem proti jeho osobě je sice u dílčího útoku v bodě I. 2) výpověď poškozené M. D., avšak při výpovědi u hlavního líčení si jej ani pořádně neprohlédla. Její výpověď zpochybňoval, protože i vzhledem ke značnému časovému odstupu se k osobě pachatele důkladně nevyjádřila, a proto se soudy o toto její sdělení nemohly opírat. 8. U činu v bodě II. obviněný uvedl, že do výkonu trestu nenastoupil z nedbalosti. Situace byla u hlavního líčení v Liberci zmatená, rozhodnutí tímto soudem vydaná (viz uložení souhrnného trestu) byla nejasná, nebylo mu zřejmé, jaký bude další postup, došlo k zastavení jeho trestního stíhání, u zbývajících rozhodnutí pak nevěděl, čím se má řídit. Protože subjektivní stránka daného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění, nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného přečinu. 9. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a podle § 265l tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 7 To 272/2025, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2025, sp. zn. 9 T 26/2025, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. K podanému dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na doslovné opakování obhajoby obviněným uplatněné v přechozích stádiích trestního řízení, s níž se oba soudy vypořádaly, což svědčí o jeho nedůvodnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2023). 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho první a třetí alternativě, k nimž vadu tzv. extrémního rozporu vůbec podřadit nelze. Výtka v údajně bezdůvodném neprovedení důkazu znaleckým posudkem postrád