8 Tdo 654/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 654/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 7. 2013 Spisová značka:8 Tdo 654/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.654.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Rekognice Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 654/2013-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2013 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 9 To 360/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 48/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 9 T 48/2012, byl obviněný M. P. uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že 1) dne 20. 1. 2012 okolo 04.00 hod. si telefonicky přivolal vozidlo taxi, kde si od jeho řidiče poškozeného M. O., pod záminkou nutnosti vyplacení cestovního pasu, který nechal zastaven v herně, zapůjčil částku ve výši 2.200,- Kč, kdy mu na oplátku za půjčené peníze nabídl následný odvoz prostitutky do M. L. za cenu 200,- EUR, poté spolu odjeli do C. H. D. v P., V., kde obviněný poškozeného vylákal dovnitř, zde mu sdělil, že má počkat v prostoru výherních automatů, že jde pro slíbenou prostitutku a poté společně pojedou do M., kde mu vrátí půjčené peníze, následně však utekl druhým východem z kasina, aniž by vrátil poškozenému zapůjčené peníze, a současně nezaplatil za uskutečněnou jízdu vozidlem taxi v hodnotě 400,- Kč, a tímto svým jednáním způsobil uvedenému poškozenému škodu v celkové výši 2.600,- Kč, 2) dne 27. 1. 2012 okolo 14.00 hod. si telefonicky přivolal vozidlo taxi, kde si od jeho řidiče poškozeného J. B., pod záminkou nutnosti vyplacení cestovního pasu, který nechal zastaven v herně, zapůjčil částku ve výši 1.300,- Kč, kdy mu na oplátku za půjčené peníze nabídl následný odvoz známé do Č. B., která mu následně měla vrátit půjčené peníze, přičemž po příjezdu na P., ulice M., obviněný poškozenému sdělil, že s ním již dál nepojede, dal mu telefonní číslo na onu prostitutku a řekl mu, kde ji má vyzvednout, když poškozený zjistil, že je celá věc smyšlená a kontaktoval telefonicky obviněného, tak tento mu oznámil, že došlo k nedorozumění a že se má pro něj vrátit, avšak ani napodruhé nedošlo ke vrácení peněz ani odvozu, obviněný již byl nekontaktní, a aniž by vrátil poškozenému zapůjčené peníze a současně nezaplatil za uskutečněnou jízdu vozidlem taxi v hodnotě 600,- Kč, a tímto svým jednáním způsobil uvedenému poškozenému škodu v celkové výši 1.900,- Kč, 3) dne 8. 2. 2012 okolo 01.00 hod. oslovil na ulici řidiče taxi poškozeného L. R., od kterého si pod záminkou nutnosti vyplacení cestovního pasu, který nechal zastaven v herně, zapůjčil částku ve výši 2.000,- Kč, kdy mu následně na oplátku za půjčené peníze nabídl následný odvoz známé do K. V., poté spolu odjeli do C. H. D.v P., V., kde obviněný poškozeného vylákal dovnitř, zde mu sdělil, že má počkat v prostoru výherních automatů, že jde pro slíbenou prostitutku a poté společně pojedou do K. V., kde mu vrátí půjčené peníze, následně však utekl druhým východem z kasina, aniž by vrátil poškozenému zapůjčené peníze a současně nezaplatil za uskutečněnou jízdu vozidlem taxi v hodnotě 100,- Kč, a tímto svým jednáním způsobil uvedenému poškozenému škodu v celkové výši 2.100,- Kč, tímto pokračujícím jednáním způsobil výše uvedeným poškozeným škodu v celkové výši 6.600,- Kč, přičemž od počátku jednal v přímém úmyslu se na úkor jednotlivých poškozených obohatit, a popsané peněžní prostředky a služby získat tím, že poškozeným sdělí smyšlenou legendu, bez níž by mu popsané finanční prostředky poškozenými poskytnuty nebyly. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 6 T 24/2012, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2012, a rovněž výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 7 T 4/2012, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2012, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 9 To 360/2012, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Macka s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v jehož úvodu uvedl, že nalézací soud jednak nesprávně zjistil skutkový stav, protože mu byly za vinu kladeny i skutky, kterých se nedopustil, jednak skutky, jež spáchal, nesprávně právně posoudil. Konkrétně k dílčímu útoku pod bodem 3) uvedl, že jej poškozený L. R. při rekognici vůbec nepoznal a místo něj označil zcela jinou osobu. Soud jej proto nemohl za stavu, kdy v tomto případě existoval pouze tento jediný důkaz, uznat vinným, protože nemohl závěr o jeho vině opírat o úvahu, že v dalších dvou činech postupoval stejným způsobem. V takovém případě soudy postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, protože dostatečně nezvážily, že obviněný uvedený čin popřel a výsledek rekognice byl jediným usvědčujícím důkazem. Ve vztahu k bodu 2) obviněný považoval za nesprávné, že se soudy nevypořádaly s jeho tvrzením, že ujednání s poškozeným J. B. je založeno na smlouvě o půjčce, tj. dvoustranném soukromoprávním úkonu. Obviněný měl v úmyslu poškozenému peněžní prostředky vrátit a na důkaz toho mu také poskytl jako zástavu svoji koženou bundu. Tato okolnost nutně musí vést k závěru o absenci subjektivní stránky, která v kombinaci se zásadou ultima ratio vylučuje spáchání dílčího útoku v bodě 2), jejž nelze zařadit do pokračování v uvedeném trestném činu. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 9 To 360/2012, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 9 T 48/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že pokud dovolatel na podkladě vlastního hodnocení důkazů namítal, že se dílčího útoku pod bodem 3) výroku o vině nedopustil, jde o námitky směřující výlučně do oblasti skutkového zjištění, jež deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze k nim v dovolacím řízení přihlížet. Za námitku korespondující s uvedeným dovolacím důvodem označil jen tu, jež směřuje proti dílčímu útoku pod bodem 2) a je v ní poukazováno na smlouvu o půjčce jako na občanskoprávní vztah. K této výhradě však sdělil, že taková smlouva je jen podkladem pro páchání trestného jednání, neboť obviněný od počátku jednal v úmyslu vypůjčené peníze nevrátit, a tudíž se dopustil trestného činu podvodu. Za významné však považoval, že obviněný poškozenému zanechal svou koženou bundu jako poskytnutí zástavy. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí ve věci sp. zn. 3 Tdo 890/2007, podle níž nejde o trestný čin podvodu, jestliže dlužník sice od počátku neměl v úmyslu poskytnutý úvěr či jiný závazek splácet, úvěr či jiný závazek však byl zajištěn takovou hodnotou zástavy, která postačovala k tomu, aby jejím prodejem byl závazek splacen. V předmětné věci však skutkové závěry neumožňují učinit jednoznačný závěr, že jednání obviněného pod bodem 2) výroku o vině není trestné, ani že mezi obviněným a poškozeným skutečně