8 Tdo 656/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 656/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 7. 2018 Spisová značka:8 Tdo 656/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.656.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Neuposlechnutí rozkazu Dotčené předpisy:§ 375 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 125 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:9. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 656/2018-27 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 7. 2018 o dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 31 To 489/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 61/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 1 T 61/2016, byl obviněný M. B. uznán vinným v bodě 1) přečinem porušení povinnosti strážní služby podle § 389 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem neuposlechnutí rozkazu podle § 375 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 375 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby v ozbrojených sborech na dobu dvou let. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 31 To 489/2017, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek [v rozsudku soudu prvního stupně popsaný pod bodem 1)] spočívající v tom, že obviněný dne 3. 12. 2015 v době od 14.45 hod. do 15.00 hod. ve Věznici R. na adrese B., J. n. N., jako příslušník Vězeňské služby České republiky a strážný na strážním stanovišti č. 3 (strážní věž) ve střežené části věznice vykonával úmyslně strážní činnost v rozporu s právními předpisy a nařízeními upravujícími strážní službu, neboť v úmyslu věnovat se mimoslužební činnosti manipuloval se svým mobilním telefonem tov. zn. LG IMEI, který nedovoleně pronesl na strážní stanoviště a ze kterého si na strážní věži přehrával za pomocí připojených sluchátek hudbu a řádně tak nestřežil určený úsek, kdy k výkonu strážní služby a k zajištění střežení určeného prostoru byl do denní směny od 05:45 do 18:15 hod. velen Denním rozkazem vedoucího oddělení vězeňské stráže č. 4/49 ze dne 3. 12. 2015, přičemž tímto svým úmyslným jednáním porušil obecná ustanovení o strážní a eskortní službě stanovená v § 32 odst. 1, 3 Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 234/2014, o vězeňské a justiční stráži o tom, že výkon strážní služby vyžaduje od všech příslušníků při plnění povinností bdělost a odpovědnost, a že strážný při výkonu služby nesmí vykonávat činnost, která nesouvisí s výkonem strážní služby, a která by odvracela jeho pozornost od střežení, a dále porušil všeobecné povinnosti strážného vězeňské stráže, stanovené v § 74 písm. c) téhož nařízení, a to střežit určený úsek a neodvracet pozornost od výkonu služby, a dále porušil povinnosti zaměstnanců věznice při vstupu do střežené části, které se týkají i příslušníků Vězeňské služby České republiky v uvedené věznici, stanovené v článku 14 odst. 3 písm. f) Nařízení ředitele Věznice R., o zajištění vnitřní bezpečnosti Věznice R., kterým je zakázáno vnášet do střežené části věznice mobilní telefony a veškeré jejich příslušenství, jímž měl spáchat přečin porušení povinnosti strážní služby podle § 389 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 3. Za přečin neuposlechnutí rozkazu podle § 375 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě 2) shora uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, jenž zůstal uvedeným rozsudkem odvolacího soudu nedotčen, odvolací soud obviněného nově odsoudil podle § 375 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu, v části potvrzující výrok o vině pod bodem 2) z rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v jehož úvodu uvedl, že odkazuje na veškeré své přednesy učiněné v rámci předchozích stadií trestního řízení. 5. V obsahu dovolání uvedené konstatování doplnil o své přesvědčení, že situace, která je předmětem skutkových zjištění v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, byla uměle vytvořena a navozena ze strany vězeňské služby ve snaze jej zdiskreditovat a dosáhnout jeho odchodu z věznice poté, co se snažil pomoci ostatním strážným a založil odborovou organizaci. Jakmile se tak stalo, byly vůči jeho osobě zahájeny přímé či nepřímé ataky ze strany vedení věznice, spočívající v převelení k výkonu jiné činnosti mimo věznici, v kritizování jeho účesu, aj., ačkoli dříve k takovým úkonům nikdy nedocházelo. Poukázal na to, že celá nyní řešená problematika souvisela s tvrzeným zjištěním, že měl v době služby ve strážní věži mobilní telefon, který užíval, aniž plnil povinnosti strážného. Pro tento skutek byl obžaloby krajským soudem zproštěn, avšak další jednání, pro které byl obžalován a odsouzen, spočívalo v tom, že byl následně při svém odchodu ze služby ze strážního stanoviště vyzván, aby se podrobil osobní prohlídce, což učinil. Jediným objektivním a relevantním důkazem je podle obviněného videozáznam o provádění předmětné prohlídky. Poukázal na svoji setrvalou obhajobu, podle níž žádný rozkaz neobdržel, a tedy ho nemohl nesplnit, když mu nebyl dán. Z předmětného videozáznamu je patrné, že prohlídce bylo přímo či nepřímo v místnosti se zatmavenými skly přítomno v zásadě celé vedení věznice, které průběh osobní kontroly sledovalo. Při té nebyly zjištěny žádné nepovolené věci, ani mobilní telefon, a tudíž důstojník provádějící prohlídku značně znervózněl. Další část prohlídky byla vedena diskutabilním způsobem, a ani při ní nebylo nic závadného zjištěno, žádný rozkaz nebyl dán, a proto výpovědi funkcionářů věznice, které jsou podle názoru obviněného až „nestandardně totožné“, neodpovídají průběhu záznamu prohlídky na videu. Pokud mu nebyl žádný rozkaz dán, nemohl se dopustit ani přečinu, jímž byl uznán vinným. Zopakoval, že se jednalo o úkony směřující k jeho profesní likvidaci, a namítl, že důkaz, který mohl tyto snahy vedení věznice potvrdit, a to výslech svědkyně V. H., byl jako nedůvodný a nadbytečný zamítnut. O zaujatém a účelovém postupu vedení věznice svědčí i to, že s odvoláním se na utajované skutečnosti odmítla předložit soudu obviněným navrhované důkazy, které mohly prokázat jeho nevinu. Na druhou stranu však bylo soudu předloženo hodnocení obviněného, které vyznívá velmi negativně, ačkoli předchozí hodnocení byla naopak ryze pozitivní, když byl dáván ostatním za příklad. Teprve po skončení řízení bylo k jeho námitkám negativní hodnocení změněno na kladné, avšak soud se ani touto skutečností nezabýval. 6. Okresnímu soudu obviněný vytknul způsob při posuzování důkazů, který neodpovídal zákonným povinnostem hodnocení důkazů, což mělo za následek, že jeho jednání bylo i nesprávně právně posouzeno. Krajský soud tato pochybení nenapravil, když ani neprovedl opětovný důkaz videozáznamem, při jehož provedení by musel zjistit, že k udělení žádného rozkazu nadřízeným obviněného nedošlo. Pokud by existoval audiozáznam, byla by celá situace a nevina obviněného ještě mnohem průkaznější. Okresní soud podle obviněného neprovedl všechny potřebné a dostupné důkazy a ty, které provedl, nesprávně hodnotil, čímž došlo ke zkrácení práva obviněného na spravedlivý proces a k jeho bezdůvodnému odsouzení. 7. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 31 To 489/2017, za užití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo zrušeno a věc přikázána krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 8. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupit