8 Tdo 662/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 662/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 8. 2024 Spisová značka:8 Tdo 662/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.662.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Vražda Zabezpečovací detence Dotčené předpisy:§ 140 odst. 2 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 100 odst. 1 tr. zákoníku § 98 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 662/2024-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání K. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2024, č. j. 8 To 31/2024-53, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 301/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Dovolatelce K. K. (dále zpravidla jen „dovolatelka“) bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, č. j. Nt 301/2024-39, pro čin jinak trestný, který by naplňoval znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, uloženo podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 98 odst. 1 tr. zákoníku a § 239 odst. 1 tr. ř. ochranné léčení, a to zabezpečovací detence. Podle § 101 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku za použití § 98 odst. 1 tr. zákoníku a § 239 odst. 1 tr. ř. bylo obviněné uloženo ochranné opatření, a to zabrání věci – zavíracího nože stříbrné barvy o celkové délce 19,5 cm s délkou čepele 8,5 cm. 2. Z podnětu stížnosti dovolatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2024, č. j. 8 To 31/2024-53, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a znovu rozhodl tak, že dovolatelce podle § 100 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 98 odst. 1 tr. zákoníku a § 239 odst. 1 tr. ř. uložil ochranné opatření, a to zabezpečovací detenci. Podle 101 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a contrario zamítl návrh státního zástupce na uložení ochranného opatření, a to zabrání věci – zavíracího nože stříbrné barvy o celkové délce 19,5 cm s délkou čepele 8,5 cm. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Dovolatelka podala prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedeným usnesením dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedla, že s ohledem na subsidiaritu zabezpečovací detence ve vztahu k ochrannému léčení by bylo možné ochrany společnosti dosáhnout toliko uložením ochranného léčení v ústavní formě, jelikož nikomu ublížit nechtěla, její jednání mělo pouze demonstrativní charakter a v současné době má již úplný náhled na svoje onemocnění. Dále poukázala na teoretické vymezení zabezpečovací detence s tím, že v návaznosti na toto vymezení má za to, že oproti době rozhodování o zabezpečovací detenci a období, kdy byl vypracován na její osobu znalecký posudek MUDr. Danou Dufkovou, se změnily osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry a již má motivaci se léčit. Argumentovala rovněž tím, že v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech měla povoleny vycházky i mimo areál nemocnice, měla i celodenní propustky, personál psychiatrické nemocnice v Kosmonosech jí povolil i cestování vlakem a MHD, což by u nebezpečného člověka, u kterého je nutná zabezpečovací detence, nemohl personál psychiatrické nemocnice povolit. S ohledem na výše uvedené je přesvědčena, že znalecký posudek MUDr. Dany Dufkové neodpovídá jejímu aktuálnímu stavu, jelikož se její stav výrazně zlepšil. Dále vyjádřila své přesvědčení, že byla krácena na svých právech, když jí nebyla poskytnuta možnost být přítomna trestnímu řízení a vypovídat na místě v jednací síni. V této souvislosti poukázala na to, že provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení je sice zcela legitimní forma výslechu, ale její osobní a bezprostřední účast byla důležitá pro posouzení jejího aktuálního zdravotního stavu. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí obsahu dovolání uvedl, že námitky dovolatelky nepovažuje za důvodné, naopak se domnívá, že zákonné podmínky pro uložení příslušného ochranného opatření byly naplněny. Rovněž má za to, že z provedeného dokazování bezpečně vyplynulo, že se dovolatelka dopustila skutku, který by jinak vykazoval znaky zločinu, nebyla pro nepříčetnost trestně odpovědná, její pobyt na svobodě by byl pro společnost nebezpečný a uložení ochranného léčení by nebylo efektivní. V této souvislosti také uvedl, že nebezpečnost pobytu na svobodě a nedostatečnost ochranného léčení se odvíjí od dovolatelčiny plně rozvinuté závislosti na návykových látkách a lécích, naprosté absenci zdržet se jejich požívání, existenci paranoidní schizofrenie, vymizení rozpoznávacích i ovládacích schopností či riziko vysoce agresivního jednání, a to vše ve spojitosti s tím, že dovolatelka v minulosti porušovala léčebný režim, a tedy léčba neměla efekt. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. e) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelkou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). 8. Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. 9. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo c