8 Tdo 665/2016 – Nejvyšší soud

8 Tdo 665/2016-48 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2016 o dovolání obviněného V. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 5 To 34/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 16/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 10 T 16/2014, byl obviněný V. N. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že v období od 11. 7. 2011 do 1. 11. 2011 jako jediný jednatel a jediný společník společnosti ALBA TRANS, s. r. o., IČ 26716330, se sídlem Holečkova 799/99, 150 00 Praha 5 (dále „společnost ALBA TRANS“), na základě předchozích dohod o odběru a následné další distribuci odebraného zboží uzavřených se společnostmi FERALPI-PRAHA, s. r. o., IČ 497 13 264 (dále „společnost FERALPI“), Valsabbia Praha, s. r. o., IČ 250 74 466 (dále „společnost Valsabbia“) a RAVEN CZ, a. s., IČ 258 84 58 (dále „společnost RAVEN“) v úmyslu získat finanční prostředky z prodeje, objednal a postupně odebral zboží specifikované na níže uvedených fakturách, za které ve lhůtách splatnosti jednotlivých faktur až do dne 5. 12. 2011, kdy podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, nezaplatil: A. společnosti FERALPI, která na základě dílčích kupních smluv v období od 11. 7. 2011 do 1. 11. 2011 vydala zboží specifikované na 59 fakturách (na kterých je uvedeno číslo faktury, den vystavení, a částky včetně DPH, na níž byla vystavena), obviněný zboží odebral za účelem další distribuce, toto následně prodal konečným zákazníkům, avšak finanční prostředky získané prodejem svěřeného zboží si ponechal a společnosti FERALPI za předmětné zboží zaplatil pouze zčásti, a to dne 25. 11. 2011 částku ve výši 28.289 Kč za zboží fakturované fakturou a výše uvedené přijaté faktury neuhradil, přičemž věděl, že zboží zůstává majetkem prodávajícího až do úplného zaplacení kupní (fakturované) ceny, a tímto jednáním způsobil společnosti FERALPI škodu ve výši 5.189.478 Kč, B. společnosti Valsabbia, která na základě dílčích kupních smluv v období od 15. 7. 2011 do 7. 9. 2011 vydala zboží uvedené na hromadných objednávkách, na které vystavila celkem 6 faktur (konkretizovaných číslem hromadné objednávky, datem vystavení, s uvedením částky včetně DPH) k ní odpovídajícího čísla faktury s datem vystavení, a částky včetně DPH, obviněný toto zboží odebral za účelem další distribuce a následně prodal konečným zákazníkům, avšak finanční prostředky získané prodejem svěřeného zboží si ponechal, aniž by za toto zboží společnosti Valsabbia zaplatil, a výše uvedené přijaté faktury neuhradil, přičemž věděl, že zboží zůstává majetkem prodávajícího až do úplného zaplacení kupní (fakturované) ceny, a tímto jednáním způsobil společnosti Valsabbia škodu ve výši 455.439 Kč, C. společnosti RAVEN na základě Rámcové kupní smlouvy ze dne 6. 4. 2009 a jejího Dodatku č. 1 ze dne 5. 8. 2009, která v období od 7. 9. 2011 do 31. 10. 2011 vydala zboží uvedené na 8 fakturách (konkretizovaných číslem faktury, dnem vystavení, a částky včetně DPH), obviněný zboží odebral za účelem další distribuce, toto následně prodal konečným zákazníkům, avšak finanční prostředky získané prodejem svěřeného zboží si ponechal, a společnosti RAVEN výše uvedené přijaté faktury neuhradil, přičemž věděl, že zboží zůstává majetkem prodávajícího až do úplného zaplacení kupní (fakturované) ceny, a tímto jednáním způsobil společnosti RAVEN škodu ve výši 2.422.636 Kč, a s takto získanými finančními prostředky naložil nezjištěným způsobem. Uvedeným činem obviněný způsobil celkovou škodu ve výši 8.067.553 Kč. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem nákupu zboží za účelem dalšího prodeje a prodej jako fyzické osobě, jakož i v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby, zabývající se uvedenou podnikatelskou činností, včetně výkonu této činnosti na podkladě plné moci, na dobu pěti let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 5 To 34/2015, podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného a odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody společnosti RAVEN a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem činnosti nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej jako fyzické osoby a zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, včetně výkonu této činnosti na podkladě plné moci, na dobu pěti let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, neboť skutkový stav zjištěný soudy prvního i druhého stupně nenaplňuje všechny zákonné znaky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, zejména proto, že nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky daného zločinu. 5. Obviněný konstatoval, že již v rámci přípravného řízení byly orgány činnými v trestním řízení opatřeny bankovní výpisy, ze kterých zcela jednoznačně plyne, že neprovedl ani jednu platbu nebo výběr finančních prostředků, který by se dal hodnotit jako nestandardní. Ani z žádných jiných provedených důkazů nelze hodnověrně dovodit, že by nakládal s předmětnými finančními prostředky ve svůj prospěch, či si je nějakým způsobem neoprávněně přivlastnil, a proto nelze usuzovat, že by spáchal trestný čin zpronevěry. Nepovažoval za prokázaný závěr soudů, že prodal cizí zboží a finanční prostředky za prodej tohoto zboží si ponechal a použil nezjištěným způsobem. Zpochybnil i to, že by bylo prokázáno, že společnost ALBA TRANS za předmětné zboží dostala zaplaceno, a jak obviněný s takto případně utrženými finančními prostředky naložil. 6. Za příčinu negativního zlomu v podnikatelské činnosti společnosti ALBA TRANS obviněný označil jednak úmrtí manželky, a jednak i celosvětovou hospodářskou krizi, a rovněž i to, že docházelo k dlouhodobé kumulaci závazků společnosti ALBA TRANS, a celý tento proces vyvrcholil v okamžiku, kdy obviněný podal u Městského soudu v Praze dne 5. 12. 2011 insolvenční návrh. Učinil tak v době, kdy tato společnost nedisponovala účetnictvím za období do 1. 7. 2011, a je proto zřejmé, že v insolvenčním návrhu mohla společnost ALBA TRANS uvést všechny své dlužníky jen s velkými obtížemi. Soudy však této skutečnosti nevěnovaly dostatečnou pozornost a stroze konstatovaly, že z výpovědi Mgr. Moniky Cihelkové, insolvenční správkyně společnosti ALBA TRANS, mají za prokázané, že výše zmíněná společnost nebyla v druhotné platební neschopnosti, a to i přesto, že tato insolvenční správkyně nebyla schopna hodnověrně zodpovědět dotazy obhajoby ohledně výše neuhrazených pohledávek, jejichž věřitelem byla společnost ALBA TRANS. Obviněný v této okolnosti spatřoval rozhodné pochybnosti o své vině, neboť podle něj nebyla otázka druhotné platební neschopnosti řádně objasněna, ač jde o podstatnou skutečnost, která měla být hodnověrně prokázána. 7. Podle obviněného nebyl proveden takový důkaz, o který by bylo možno opřít závěr, že zpronevěřil předmětné finanční prostředky, když poukázal na to, že jeho manželka měla úplný přístup nejen k účetnictví společnosti ALBA TRANS, a není tak vyloučeno, že finanční prostředky použila např. v souvislosti se svou léčbou. Protože jde o značné pochybnosti o tom, zda skutky uvedené v obžalobě jsou trestným činem, měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a obžaloby jej zprostit. 8. Učiněná skutková zjištění ve výrocích rozsudků obou soudů nenacházejí oporu v základní zásadě trestního řízení uvedené v § 2 odst. 5 tr. ř., což mělo vliv i na hodnocení důkazů provedených při hlavním líčení, při němž především soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Soud druhého stupně t