8 Tdo 681/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 681/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 8. 2023 Spisová značka:8 Tdo 681/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.681.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Ohrožení pod vlivem návykové látky Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:20. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 681/2023-421 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2023 o dovolání obviněného J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 6 To 478/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 158/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 9 T 158/2021, obviněného J. M. uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaným tak, že dne 2. 4. 2021 kolem 01.25 hodin v XY, okres XY, po ulici XY ke křižovatce s ulicemi XY, XY a XY řídil zapůjčené osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Mustang, majitele M. K., polské reg. zn. XY, přestože byl ovlivněn alkoholem v takové míře, že nemohl bezpečně ovládat a řídit vozidlo, neboť se nacházel minimálně ve středním stupni opilosti, čemuž odpovídala hranice alkoholu v krvi ve výši nejméně 1,5 g/kg alkoholu, přičemž z důvodu ovlivnění alkoholem byly jeho schopnosti řídit osobní motorové vozidlo natolik sníženy, že neregistroval odstavený autobus na autobusové zastávce a pravou přední částí vozidla narazil do levé zadní části autobusu, čímž na autobusu způsobil škodu ve výši 169.599 Kč ke škodě Dopravního podniku Ostrava a. s., a na vozidle Ford Mustang škodu ve výši 50.742 Kč, přičemž po dopravní nehodě z místa činu odešel. 2. Za uvedený přečin obviněného odsoudil podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře celkem 60.000 Kč složených ze čtyřiceti denních sazeb po 1.500 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. 3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 6 To 478/2022, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2) tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ve výroku o peněžitém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. o něm nově rozhodl ve stejné výměře podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku, ale ve spojení s § 67 odst. 2 písm. a), § 68 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Ve výroku o vině a trestu zákazu činnosti ponechal tento rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku obviněný podal prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání s tím, že došlo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) k porušení práva na spravedlivý proces. 5. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že nebyly provedeny obhajobou navrhované důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 490/04), a to znalecký posudek z oboru psychiatrie, k posouzení míry jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností po nehodě, povahy sdělovaných informací a zejména k hodnocení validity dechových zkoušek. Nedůvodně nebyla vyslechnuta ani L. M. a nebyl vypracován znalecký posudek z oboru dopravy k posouzení příčin posuzované nehody. Tuto odbornou otázku si posoudily soudy samy, ač takové oprávnění nemají. Obviněný trval na tom, že příčinou kolize s autobusem bylo terénní zvlnění, což uváděl i svědek J. L., avšak soudy obou stupňů s tímto názorem nesouhlasily. I přes vznesené námitky ze strany obhajoby, že nejde o důkazy nadbytečné, odvolací soud dokazování v tomto směru nedoplnil, a jde proto o případ tzv. opomenutých důkazů (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva), v jejichž důsledku je dokazování neúplné a skutková zjištění jsou proto nesprávná. 6. Obviněný poukázal i na to, že se v řízení objevily závažné procesní chyby, které měly za následek zkrácení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, zejména proto, že soudy řádně neobjasnily příčinu dopravní nehody, neboť kromě nedostatečného rozsahu dokazování hodnotily důkazy nepřípustným způsobem. Odvolací soud neuvěřil výpovědím svědků L. M. a J. L., jehož svědectví, že šlo o najetí na terénní vlnu, považoval za nevěrohodné i proto, že je v rozporu s výpovědí svědka P. Š. a listinnými důkazy, avšak nerozvedl, z jakých důvodů takový závěr učinil. Podle obviněného soud zkresloval v odůvodnění rozsudku výpovědi svědků a dovozoval z nich jiné skutečnosti, než z nich ve skutečnosti vyplývaly. Existuje proto rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, za současného pominutí zásady in dubio pro reo. 7. Podle důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal nesprávné posouzení znaku ohrožení pod vlivem návykové látky, který předpokládá hladinu alkoholu v krvi nejméně ve výši 1 g/kg nebo nejméně ve výši 0,8 g/kg (za současného prokázání, že vykazoval zjevné známky nezpůsobilosti řídit motorové vozidlo). Obviněný se neztotožnil se zjištěním soudů, že měl v krvi nejméně 1,5 g/kg, a trval na tom, že v době mezi tím, kdy se udála dopravní nehoda a tím, kdy mu policisté provedli test na přítomnost alkoholu v krvi, byl rozdíl 2 hodin, během nichž požil alkohol doma při ošetření zranění utrpěném při dopravní nehodě. Poukázal na to, že i soud prvního stupně připustil, že nějaký alkohol po návratu domů mohl vypít. Odvolací soud však bez toho, aby provedl ve věci k této otázce dokazování, skutková zjištění soudu prvního stupně nepřípustně změnil, a tvrdil, že obviněný žádný alkohol po dopravní nehodě nevypil. Odvolací soud odmítl přihlédnout k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., který obviněný doložil při odvolacím řízení. Předmětný znalecký posudek přitom jasně hovořil o tom, že hladina alkoholu v krvi v době dopravní nehody vůbec nemusela dosahovat hodnoty potřebné pro uznání viny, tj. 1 g/kg, potažmo 0,8 g/kg. 8. Za nesprávný obviněný považoval závěr, že dechová zkouška ve 03:06 a 03:12 hodin byla provedena v eliminační fázi alkoholové křivky, protože i podle vyjádření soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, RNDr. Marie Staňkové, z dostupných podkladů nelze stanovit, zda se obviněný v době dechových zkoušek ve 03:06 a 03:12 hodin nacházel v eliminační fázi nebo v resorpční fázi alkoholové křivky. Pro tuto argumentaci soudy přihlížely k procesně nepoužitelnému výsledku dechové zkoušky v 05:12 hodin (nedoložena certifikace přístroje, nebyly provedeny dvě po sobě jdoucí zkoušky s odstupem více než 5 minut, kdy nepoužitelnost této zkoušky potvrdila i znalkyně RNDr. Marie Staňková), a nesprávně posoudily i maximální rychlost vstřebávání alkoholu, protože vycházely výhradně ze znaleckého posudku RNDr. Marie Staňkové, nikoliv ze znaleckého posudku znalce RNDr. Petra Kurky, podle nějž stresový faktor může zvýšit rychlost vstřebávání i nad 2 g za minutu, a alkohol se do těla obviněného dostal také při ošetřování zranění manželkou vstřebáváním přímo do krevního řečiště. Podle závěru znalce RNDr. Petra Kurky tedy není vyloučeno, že při rychlejším vstřebávání alkoholu v důsledku stresu byla hladina alkoholu v době nehody nulová. 9. Podle obviněného soudy zkreslovaly obsahy jeho výpovědí o tom, jak probíhalo jeho ošetření manželkou a jaké množství alkoholu požil, a zaměnily skutečnosti, které vnímal sám, a skutečnosti, které ví zprostředkovaně pouze od své manželky. Soud prvního stupně uvedená sdělení chybně vnímal, a proto neopodstatněně poukazoval na rozpory ve výpovědích obviněného, které však fakticky rozpornými nejsou. 10. Odvolací soud chybně poukázal na to, že protokol o vyšetřovacím experimentu je procesně nepoužitelný z důvodu, že o takovém úkonu nebyl předem vyrozuměn obhájce obviněného ve smyslu § 165 odst. 2 tr. ř., avšak stejný protokol používá pro své rozhodnutí s ohledem na kamerový záznam, který je jeho součástí. Za překvapivý obviněný označil závěr, že žádná terénní vlna na místě neexistuje a nemá vliv na jízdu vozidla (viz bod 11. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), což je v rozporu se skutečným stavem věci i kamerovým