8 Tdo 682/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 682/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 6. 2020 Spisová značka:8 Tdo 682/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.682.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,4b,5 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 682/2020-1384 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2020 o dovolání obviněného K. N., nar. XY v XY, bytem trvale XY, adresa určená pro účely doručování XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 1 To 51/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 7/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 48 T 7/2018, byl obviněný K. N. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování právních služeb, výkonu advokacie na dobu šesti let. V dalším byli poškození podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, který je zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku, a poškozený J. P., který je podal proti výroku, kterým byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na občanskoprávní řízení. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 1 To 51/2019, byla podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného i poškozeného J. P. zamítnuta. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku tím, že jako advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, č. osv. ČAK XY, se sídlem XY, s pobočkou na XY, IČ XY, poskytující právní služby v období od 3. 10. 2011 do 21. 3. 2016, přijal od poškozeného L. P., nar. XY, jeho finanční prostředky a finanční prostředky R. P., nar. XY, a J. D., nar. XY, od poškozeného J. P., nar. XY, jeho finanční prostředky a od poškozeného L. P., nar. XY, jeho finanční prostředky na bankovní účet úschov č. XY, u platby ve výši 1 000 000 Kč ze dne 1. 12. 2014 na bankovní účet č. XY, jejichž byl majitelem, do advokátní úschovy bezhotovostními převody v celkové výši 46 250 000 Kč, které mu poškození na základě písemných smluv o úschově složili k opatrování do úschovy, přičemž obviněný v rozporu se svojí povinností jako advokáta pečovat o zabezpečování zájmů klientů, pečovat o peněžní prostředky v advokátní úschově podle pokynů poškozených, v rozporu s podmínkami smluv o úschově, v rozporu s jeho tvrzeními, podle kterých finanční prostředky poškozených měly být po celou dobu úschovy na jeho schovacím účtu, a ve lhůtách stanovených smlouvami o úschově měly být obviněným poškozeným vyplaceny, vyplatil zpět poškozeným bezhotovostními převody v období od prosince 2011 do srpna 2016 jen částku ve výši 23 041 000 Kč a hotovostně poškozenému J. P. nezjištěnou částku, nejvýše 4 600 000 Kč, zbývající částku ve výši 18 609 000 Kč nevrátil, ačkoliv k tomu byl povinen podle smluv o úschově do 24. 8. 2016 a 7. 9. 2016, kdy u J. P. následně dohodou o výplatě úschovy ze dne 12. 9. 2016 byla lhůta k vrácení peněžních prostředků prodloužena do 30. 11. 2016 a 30. 12. 2016, a užil je bez vědomí poškozených a v rozporu se smlouvami o úschově neznámým způsobem, a konkrétně jednal následujícím způsobem: 1) v období od 3. 10. 2011 do 21. 3. 2016 přijal do úschovy od poškozeného L. P., nar. XY, částku ve výši 12 470 000 Kč, kterou mu poškozený zaslal bezhotovostními převody z jeho účtu č. XY, XY, XY postupně, a částku ve výši 10 000 000 Kč, kterou mu poškozený zaslal z účtu J. D., nar. XY, č. XY postupně, což byly finanční prostředky poškozených L. P., nar. XY, J. D., R. P., nar. XY, přičemž z těchto prostředků obviněný vrátil v období od 19. 12. 2011 do 16. 8. 2016 částku ve výši 6 410 000 Kč bezhotovostně na účet L. P., a dále částku 14 031 000 Kč na účty J. D., což představovalo vrácení finančních prostředků pro poškozené L. P., nar. XY, L. P., nar. XY, J. P., R. P., J. D., 2) v období od 13. 2. 2013 do 21. 3. 2016 přijal do úschovy od poškozeného L. P., nar. XY, částku ve výši 3 780 000 Kč, kterou mu poškozený zaslal bezhotovostními převody postupně ze svých účtů č. XY, XY, XY, přičemž poškozenému na jeho účtu vrátil v období od 10. 3. 2014 do 22. 4. 2016 bezhotovostním převodem částku ve výši 600 000 Kč, 3) v období od 8. 3. 2013 do 17. 2. 2016 přijal do úschovy od poškozeného J. P. částku ve výši 20 000 000 Kč, kterou mu poškozený zaslal bezhotovostními převody z účtů č. XY, XY, XY, XY postupně, přičemž poškozenému vrátil bezhotovostními převody na jeho účet částku celkem ve výši 2 000 000 Kč dne 21. 7. 2014, 24. 9. 2014, v roce 2013, 2015, 2016 hotovostně nezjištěnou částku, nejvýše 4 600 000 Kč, čímž obviněný způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 18 609 000 Kč poškozeným L. P., nar. XY, L. P., nar. XY, J. P., R. P., J. D., neboť tyto finanční prostředky nevrátil ve lhůtách stanovených na základě smluv o úschově, ani později, a to i před opakované výzvy, kdy vzhledem k vrácení finančních prostředků všem poškozeným prostřednictvím L. P., nar. XY, a neexistenci evidence o výplatě těchto prostředků jednotlivým poškozeným nelze stanovit konkrétní výši způsobené škody jednotlivým poškozeným. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 1 To 51/2019, podal obviněný K. N. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že odvolací soud se dostatečně nezabýval konkrétními skutečnostmi, potažmo právní kvalifikací, dále že mu bylo upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces. 5. Předně vytýkal, že orgány činné v trestním řízení zkrátily jeho právo na obhajobu, když neprovedly obhajobou navržené zásadní důkazy v jeho prospěch, provedly pouze důkazy v jeho neprospěch a vyhodnotily je zjevně chybným a účelovým způsobem. Ve věci byla zneužita zásada rychlosti trestního řízení, což se projevilo zejména u soudu nalézacího, který po obhajobě chtěl, aby sama zajistila a předložila důkaz, který hodlá navrhnout na provedení, čímž byla porušena základní zásada uvedená v § 2 odst. 5 tr. ř. Orgány činné v trestním řízení podle jeho názoru rovněž popřely zásady legality a oficiality. V tomto smyslu konkrétně poukázal na obhajobou navržený výslech svědkyně L. S., ověření správnosti znaleckého posudku, prověření solventnosti poškozených a zkoumání smlouvy předložené advokátní komoře poškozeným J. P., na které je podle jeho tvrzení evidentně padělán podpis obviněného. Rovněž měla být porušena zásada rovnosti stran, když soudy obou stupňů jasně stranily obžalobě. 6. Konkrétní pochybení v rozhodnutí odvolacího soudu obviněný shledal v tom, že všichni poškození jsou si osoby blízké, L. P. je k tomu osobou s trestní minulostí, z čehož se musí jevit jako zcela nelogická a neopodstatněná důvěra soudů v tohoto svědka. Dodal, že synové a družka L. P. staršího víceméně pouze odkazovali na tohoto svědka a sami vypovídali velice stroze a neurčitě, naopak jeho bratr J. P. se v určité fázi od ostatních výpovědí „trhl“ a jako jediný přiznal, že od obviněného obdržel rovněž peníze v hotovosti. Podle obviněného tak vyvstává otázka, z jakého důvodu by v hotovosti vydával peníze pouze J. P. Dále uváděl, že L. P. staršímu rovněž vydával finanční hotovost a že podpisy na všech výdajových dokladech jsou pravými podpisy L. P. staršího. Stran prokázání této skutečnosti navrhoval výslech svědkyně L. S., která byla v rozhodné době jeho asistentkou v advokátní kanceláři a byla přítomna v některých případech předávání peněz. Tato je podle obviněného zásadní svědkyní, jelikož v případě, kdy by uvedla, že byla přítomna alespoň jednomu předání hotovosti L. P. staršímu, byl by tento usvědčen ze lži a stal by se nevěrohodným, jelikož tvrdil, že žádné peníze mu v hotovosti předány nebyly a že v kanceláři nikdy žádnou další osobu neviděl. Svědkyně však předvolána nebyla a soud se