8 Tdo 695/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 695/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 8. 2020 Spisová značka:8 Tdo 695/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.695.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Příčetnost Ublížení na zdraví Vražda Výjimečný trest Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 27 tr. zákoníku § 40 odst. 1 tr. zákoníku § 54 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 109 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:6. 12. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 695/2020-737 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2020 o dovolání obviněného T. D., narozeného dne XY v XY, zemřelého dne 27. 6. 2020 ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, naposledy bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 7 To 20/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 12/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. D. odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 33 T 12/2019, byl obviněný T. D. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným, že 1. dne 13. 10. 2018 v době kolem 5.10 hod. na chodníku před domem v Plzni, XY, bezdůvodně zezadu napadl poškozenou T. A. P., nar. XY, kterou odlamovacím nožem řízl do zadní části levého stehna, a z místa utekl, čímž jí způsobil příčnou řeznou ránu o délce 13 cm, která pronikla kůží, podkožím a zasahovala až k vazivovému obalu svalu, což si vyžádalo ošetření rány sešitím, následné dodržování klidového režimu s chůzí o berlích a s odlehčením levé dolní končetiny a pracovní neschopnost poškozené do 31. 10. 2018, 2. dne 13. 10. 2018 po spáchání skutku pod bodem 1. v přesně nezjištěných ranních či dopoledních hodinách před řadovými garážemi v Plzni poblíž ulice XY zezadu napadl zde procházejícího poškozeného Z. V., nar. XY, kterého s úmyslem usmrtit bodl nožem, tzv. motýlkem s čepelí o délce 9,5 cm zezadu do krku, dále jej ranou pěstí srazil na zem, přičemž poškozený upadl na břicho, následně mu obžalovaný zasadil dalších nejméně 73 bodných, bodnořezných a řezných ran do hlavy, krku, trupu a horních končetin, přičemž z 16 bodných ran vedených do mozkové části hlavy jich celkem 12 proniklo do dutiny lební, poté jej odtáhl ke garážím, kde jej svalil do vybetonovaného odvodňovacího koryta, zakryl odpadky a svou mikinou a z místa utekl, přičemž v důsledku tohoto napadení poškozený zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo bodné poranění v oblasti krční míchy, při kterém dochází k těžké hypoventilaci v důsledku obrny bránice, 3. dne 14. 10. 2018 v přesně nezjištěné době od 16.40 hod. do 17.25 hod. v areálu bývalého zemědělského družstva v obci XY, okr. Rokycany, poté, co poškodil okno v zadní části objektu a schoval se do vysoké trávy před uniformovanou hlídkou Policie ČR, obvodní oddělení XY ve složení P. K., OEČ XY, a A. S., OEČ XY, nereagoval na její výzvu: „Policie, jménem zákona. Co tady děláte? Kdo jste? Jste tady sám?“, přitom v levé ruce držel golfovou hůl, kterou při pokusu mu ji odebrat začal mávat, proto A. S. použila slzotvorný dočasně zneschopňující prostředek, v tom okamžiku ji obžalovaný golfovou holí udeřil do pravého ramene, čímž jí způsobil zranění přechodného rázu spočívající v několikadenní bolestivosti zasaženého místa bez nutnosti pracovní neschopnosti. 2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval pod bodem 1. jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. jako zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a pod bodem 3. jako zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 140 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 54 odst. 1, 2 tr. zákoníku výjimečný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to nože tzv. motýlku o délce čepele 9,5 cm. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu dále uložil ústavní ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit pozůstalé K. V., nar. XY, bytem XY, na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 500 000 Kč, a pozůstalé L. W., nar. XY, bytem tamtéž, na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 500 000 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 7 To 20/2020, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Mgr. Radky Linhartové, Ph.D. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. 5. Dovolatel rozdělil svou argumentaci do sedmi okruhů. V prvním z nich soudům nižších instancí vytkl nesprávnou aplikaci (resp. neaplikování) ustanovení trestního zákoníku o nepříčetnosti (§ 26) a zmenšené příčetnosti (§ 27) na skutková zjištění o jeho duševním stavu. Jde o právní otázku související s otázkou trestní odpovědnosti pachatele. Skutkové zjištění znalkyně o jeho podstatně snížených ovládacích schopnostech soudy nikterak nezohlednily. Soud prvního stupně se otázkou posouzení příčetnosti podrobněji nezabýval, odvolací soud uvedl, že (obviněný) je příčetný, byť omezeně, přesto však neposoudil jeho jednání jako jednání ve stavu zmenšené příčetnosti podle § 27 tr. zákoníku. Uvedené skutkové zjištění o jeho zmenšené příčetnosti soudy nebraly v potaz ani při rozhodování o druhu a výměře trestu. 6. Ve druhé části svého podání obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V důsledku toho pak mělo dojít k závažnému porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Připomněl, že z lékařských zpráv, které jsou součástí znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, vyplynulo, že minimálně od roku 2013 byl léčen v Nemocnici v XY pro paranoidní schizofrenii a polymorfní abusus drog. Diagnóza paranoidní schizofrenie byla uvedena i v četných jeho zdravotnických záznamech. Uvedenou skutečnost potvrdil i jeho otec a právě z tohoto důvodu byl obviněný v invalidním důchodu. Znalkyně však dospěla k překvapivému závěru, že schizofrenií netrpí, předešle stanovené diagnózy jsou nesprávné a on s touto nesprávnou diagnózou vědomě volně operuje a využívá ve svůj prospěch. Ze strany znalkyně jde o poměrně závažné obvinění nejen jeho samého, ale též všech předchozích lékařů, resp. jejich odborných schopností. Je přitom s podivem, že jednoduchá osobnost dovolatele, inferiorního intelektu, by byla schopna oklamat celou řadu odborných lékařů i svého otce. Pravděpodobnější tedy je, že se mýlí znalkyně, která na rozdíl od předešlých lékařů vyšetřila obviněného pouze jednou po dobu maximálně několika hodin. Soudy se s výše uvedeným rozporem vůbec nevypořádaly. Totéž platí o dalším znaleckém závěru, že posuzované jednání nebylo přímo spojeno s forenzně významnou intoxikací, neboť toxikologické vyšetření prokázalo minimální množství drogy. To však bylo provedeno téměř dva dny po spáchání skutků pod body 1) a 2), a je tedy zřejmé, že v rozhodné době muselo být množství drog v jeho krvi mnohem vyšší. Nadto, k zodpovězení dané otázky nebyla kompetentní znalkyně z odvětví psychiatrie, nýbrž lékař se specializací na urgentní medicínu. 7. Námitky obviněného ve třetím bodě jeho mimořádného opravného prostředku se týkaly opomenutých důkazů. Zdůraznil, že otázka duševního stavu je zcela zásadní pro posouzení jeho trestní odpovědnosti, proto navrhoval, aby si soudy nižších stupňů vyžádaly jeho kompletní zdravotnickou dokumentaci, neboť je zřejmé, že znalkyně ji (v její kompletní podobě) k dispozici neměla. S ohledem na výše zmíněné rozpory ve skutkových zjištěních dále navrhoval výslech lékařů, kteří v minulosti stanovili diagnózu paranoidní schizofrenie. Ti měli být rovněž seznámeni se skutky popsanými ve výroku o vině, a to za účelem zjištění, zda toto jednání nemůže být projevem dekompenzace jeho zdravotního stavu. Též měli být konfrontováni s názory znalkyň. Nelze totiž bez dalšího odmítnout diagnózu stanovenou odbornými lékaři opakovaně, aniž by se soudy zabývaly tím, proč ji tito lékaři stanov