8 Tdo 737/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 737/2024-354 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 7 Tmo 5/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město jako soudu pro mládež pod sp. zn 3 Tm 2/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město jako soudu pro mládež ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 3 Tm 2/2023, byl obviněný mladistvý AAAAA (dále též „mladistvý“, příp. „dovolatel“) shledán vinným proviněním nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za což mu bylo podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“) uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal mladistvý odvolání zaměřené proti výroku o vině, a tedy i proti všem na něj navazujícím výrokům. Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 7 Tmo 5/2024, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestním opatření a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 12 písm. b) z. s. m. bylo upuštěno od uložení trestního opatření mladistvému a podle § 15 odst. 1, odst. 2 písm. e) a § 20 odst. 1 z. s. m. bylo mladistvému uloženo napomenutí s výstrahou. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý provinění nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 20. 1. 2022 kolem 10:30 hod. v Plzni, XY, v budově XY určené pro praktický výcvik SOU elektrotechnického, v místnosti XY přistoupil ke spolužákovi poškozenému BBBBB (pseudonym), nar. XY, vytáhl blíže nezjištěnou malou černou pistoli s krátkou hlavní nebo její maketu, přiložil ji poškozenému z boku přímo k pravé části hlavy v oblasti nad ucho a řekl klidným hlasem: „A teď říkáme my, doklady, peněženku, mobil.“ A přitom se smál, kdy poškozený zůstal nehnutě skloněný ke svému mobilu a nereagoval, nehýbal se a měl strach, neboť si myslel, že mladistvý má skutečnou střelnou zbraň, a nevěděl, jestli to zmáčkne, po chvilce mladistvý zbraň zandal za kalhoty a následně odešli do šatny, kde mladistvý zbraň schoval do batohu do skříňky. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 7 Tmo 5/2024, podal mladistvý AAAAA prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Mladistvý připomněl, že z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost za provinění nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku vyžaduje úmyslné jednání pachatele vzbudit u poškozeného důvodnou obavu, že bude usmrcen. Mladistvý však žádný takový úmysl neměl, poškozenému žádnou malou černou pistoli s krátkou hlavní ani její maketu k hlavě nepřikládal a nic po poškozeném nepožadoval. Když mladistvý poškozenému ukazoval projednávaného dne pistoli, poškozený věděl, že se jedná o plastovou nefunkční kuličkovou pistoli, jejíž původ znal z jeho vyprávění. Této události byli přítomní CCCCC (pseudonym) a DDDDD (pseudonym); CCCCC však nebyl ve věci vyslechnut a výpověď svědka DDDDD byla hodnocena jako nevěrohodná. Přestože byly výpovědi mladistvého a poškozeného zcela odlišné, soudy zkoumaly věrohodnost toliko poškozeného a výpovědí mladistvého, která korespondovala s výpovědí svědka DDDDD, se vůbec nezabývaly. 6. Dovolatel též uvedl, že na počátku řízení se k věci nevyjadřoval, neboť byl v šoku z toho, co jeho ukázka plastové kuličkové pistole vyvolala, že byl za to kázeňsky potrestán ve škole a měl za to, že mu hrozilo vyloučení, dočkal se zklamání od kamaráda a zažil necitlivý přístup policejních orgánů a orgánu péče o dítě. Od prvního kontaktu s ním bylo jednáno jako s pachatelem a nikoho nezajímal jeho názor. Tento pocit v něm prohloubila i skutečnost, že přibraný znalec měl zkoumat toliko věrohodnost a osobnost poškozeného, zatímco tyto stránky mladistvého nikoho nezajímaly. Pokud pak žádal o provedení konfrontace, k té nebylo přistoupeno pro možný vznik psychického traumatu u poškozeného, nikdo se však nezabýval tím, že takové trauma mohlo vzniknout i u mladistvého na základě bezdůvodného obvinění. Rovněž nikoho nezajímalo, že věkový rozdíl mezi mladistvým a poškozeným je cca 7 měsíců. Za zarážející považoval i to, že nebyla zkoumána ani věrohodnost svědka DDDDD, když soud konstatoval, že jeho výpovědi zásadně neuvěřil, neboť stála osamocená a potvrzovala toliko to, co uváděl mladistvý. Měl za to, že soudy zřejmě ze stejného důvodu nechtěly vyslechnout další svědky, zejména CCCCC a policisty, kteří vypracovávali protokol o podání vysvětlení ze dne 21. 1. 2022, k nimž měla obhajoba spoustu dotazů, které by se týkaly zejména toho, jak poškozený popisoval prošetřovanou událost bezprostředně po ní a jak se choval. 7. Mladistvý upozornil, že v průběhu celého řízení docházelo k porušování jeho práv na spravedlivý proces, návrhy na prokázání neviny byly odmítány (vyjma výslechu svědka DDDDD) a důkazy byly vykládány a vyhodnocovány v neprospěch mladistvého (viz rekognice zbraní, tvrzení, že poškozený předložil policii komunikaci mezi ním a mladistvým v aplikaci WhatsApp, přičemž toto tvrzení není pravdivé – viz úřední záznam na č. l. 168, aj.). Soudy nepřipustily možnost, že to byl mladistvý, kdo vypovídal pravdivě. Z toho důvodu zcela logicky nemohl mladistvý projevovat lítost a připouštět, že mohl svým chováním u poškozeného vzbudit jakékoliv obavy, když se žádného takového jednání nedopustil a ani nechtěl. Za stavu, kdy soud nechtěl provádět konfrontaci mezi mladistvým a poškozeným ani zkoumat věrohodnost mladistvého, měl aplikovat zásadu in dubio pro reo. 8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2024, č. j. 7 Tmo 5/2024-333, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 3 Tm 2/2023, a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání mladistvého předně podotkl, že toto je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Dále státní zástupce s odkazem na zákonná ustanovení i judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že v dovolacím řízení lze přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétní dovolací námitky tomuto dovolacímu důvodu však vůbec neodpovídají. Správnost právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou skutkových závěrů, k nimž dospěly na základě správně provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Dovolací argumentace mladistvého však i při popření naplnění subjektivní stránky provinění stojí výlučně na zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů a na výhradách proti rozsahu dokazování a závěrům, ke kterým soud po vyhodnocení důkazů dospěl. Mladistvý tedy netvrdil, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nenaplňují znaky provinění, jímž byl uznán vinným, toliko předkládal vlastní skutkovou verzi děje, která je v příkrém rozporu se zjištěními soudů. Státní zástupce proto uzavřel, že námitky mladistvého pod jím uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný, podřadit nelze. 10. Nad rámec uvedeného doplnil, že prvostupňový soud realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových zjištění. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací krajský soud, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se sice stručně, současně však výstižně vypořádal. K důvodům, pro které nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování, se nalézací soud přiléhavě vyjádřil v odstavci 15. odůvodnění svého rozsudku. Logicky pak rozvedl také okolnosti, pro které shledal věrohodným právě popis skutkového děje podaný poškozeným a nikoli účelová a lživá vyjádření dovolatele, který