8 Tdo 748/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 748/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2024 Spisová značka:8 Tdo 748/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.748.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení ambulantní Ochranné léčení psychiatrické Ochranné léčení ústavní Dotčené předpisy:§ 99 odst. 1 tr. zákoníku § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 748/2024-355 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání Š. K, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 7 To 177/2024, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 48/2022, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 7 To 177/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 1. 2023, č. j. 4 T 48/2022-162, byla Š. K. (tehdy ještě v procesním postavení obviněné) uznána vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byla podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené M. L., nar. XY, XY, částku 82 016 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala Š. K. odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2023, č. j 5 To 146/2023-207, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 1. 2024, č. j. 4 T 48/2022-280, byla Š. K. podle § 226 písm. d) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, že „v období od 22. 1. 2020 do 15. 7. 2021, v Praze XY, XY, bez řádného právního titulu obývala a užívala bytovou jednotku č. XY, přičemž si byla vědoma toho, že jí zaniklo užívací právo k bytové jednotce poté, co uplynula lhůta dvou let od úmrtí řádného nájemce, přičemž byla opakovaně majitelkou nemovitosti vyzývána k vyklizení nemovitosti a předání nemovitosti, což neučinila, a to ani poté, co Obvodní soud pro Prahu 4 pod sp. zn. 70 C 146/2020 vyhlásil rozsudek, dle kterého byla povinna byt vyklidit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku, k čemuž došlo dne 3. 11. 2020, kdy výrok o vyklizení byl vykonatelný od 19. 11. 2020, přesto byt nevyklidila a i nadále jej neoprávněně obývala a užívala až do 15. 7. 2021, kdy došlo k exekučnímu vystěhování na základě exekučního příkazu 149 Ex 5477/2020, čímž způsobila poškozené jménem M. L., narozená XY, škodu v celkové výši 83 852 Kč“, v němž byl spatřován přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená M. L. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. V odůvodnění označeného rozsudku soud prvního stupně vysvětlil, že o navrhovaném ochranném léčení psychiatrickém ve formě ústavní bude rozhodnuto ve veřejném zasedání, a to především z důvodu zajištění podmínek nutné obhajoby. 5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 2024, č. j. 4 T 48/2022-312, bylo Š. K. podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. 6. Ke stížnosti státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 To 177/2024-326, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušeno v celém rozsahu a znovu bylo rozhodnuto tak, že podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo Š. K. uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 7 To 177/2024, podala Š. K. (dále jen „dovolatelka“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř. 8. Dovolatelka nejprve v obecné rovině přednesla pravidla pro ukládání ochranných léčení stanovená zákonem a konkretizovaná ustálenou judikaturou. Nevyjádřila žádné pochybnosti ohledně splnění požadavků § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k uložení ochranného psychiatrického léčení jako takového. Sama pociťovala, že by potřebovala odbornou pomoc a vyslovila souhlas s uložením ochranného léčení ve formě ambulantní. Podaným dovoláním brojila pouze proti formě tohoto léčení, která jí byla na základě podané stížnosti státní zástupkyně napadeným usnesením změněna na ústavní. Dovolatelka namítla, že soud druhého stupně projednal věc v neveřejném zasedání, aniž by ji viděl a důsledně a pečlivě prozkoumal všechny důkazy. Napadené usnesení je založeno pouze na subjektivním hodnocení nebezpečnosti jejího pobytu na svobodě, které není podloženo žádným relevantním důkazem. Vůbec zde není vyřešena ani otázka, proč nestačí ambulantní forma ochranného léčení a je třeba přistoupit k léčení ústavnímu. 9. Závěr stížnostního soudu o vhodnosti ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě je fakticky založen pouze na názoru znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Gabriely Leblové, podle níž je dovolatelka ke svému duševnímu onemocnění nekritická a neléčí se. Navíc trpí duševní poruchou, u které je nutná v podstatě celoživotní dispenzarizace na psychiatrii, tato léčba je trvalá a nikdy ji nelze zcela odstranit. K tomu dovolatelka poznamenala, že původní zadání znaleckého posudku bylo hlavně posouzení jejího duševního stavu v době spáchání trestně stíhaného skutku (který se odehrál v letech 2020 až 2021) a vliv tohoto stavu na její rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k této trestné činnosti. Přitom podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 13. 11. 1978, sp. zn. 7 Tz 49/78) nestačí, aby podmínka pro uložení ústavního ochranného léčení byla splněna v době zastavení trestního stíhání, neboť musí být splněna rovněž v době rozhodování soudu o ochranném léčení. Předmětem zadání znaleckého zkoumání však nebylo zkoumání nebezpečnosti posuzované osoby pro společnost a zejména ani to, jaká forma léčení (ambulantní či ústavní) je zapotřebí. Výše uvedený názor znalkyně proto dovolatelka označila za subjektivní a vyzdvihla, že podle judikatury samo doporučení znalce – lékaře, zda je či není vhodné uložit ochranné léčení, není dostatečným podkladem pro rozhodování soudu o této otázce; taková rozhodnutí soud může učinit až na základě zhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 5. 1968, sp. zn. 4 Tz 28/68). 10. Dovolatelka nesouhlasila ani s názorem, že neřešila svůj zdravotní stav a že je k němu nekritická. Pravdou totiž je, že se obrátila na psychiatrické zařízení v Horních Beřkovicích a následně na psychiatra M. D. Z výpovědi právě uvedeného svědka přitom vyplynulo, že na základě lékařské zprávy z psychiatrického zařízení by mohl souhlasit s tím, že dovolatelka by mohla být nebezpečná, sám však s ní žádnou špatnou zkušenost, s výjimkou údajného těhotenství, neměl. Již toto jeho tvrzení vytváří pochybnosti o objektivní nebezpečnosti dovolatelky a nutnosti uložení ochranného léčení v ústavní formě. Zkrat v minulosti, který byl spouštěcím mechanismem pro přechodné výrazné zhoršení jejího zdravotního stavu, byl způsoben zvlášť mimořádnou událostí, když měla opustit bydlení, ve kterém strávila podstatnou část svého života. Dříve projednávaný přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku je z hlediska míry společenské škodlivosti „relativně bagatelní“. O tom vypovídá i skutečnost, že dovolatelce byl původně uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvou let. Uložení ochranného léčení v ústavní formě v tom případě představuje porušení zásady upravené v § 96 tr. zákoníku. 11. V současné době dovolatelka pracuje jako zapisovatelka u Obvodního soudu pro Prahu 8, má obstaráno bydlení a živobytí. C