8 Tdo 759/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 759/2024-34379 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 o dovoláních, která podali obvinění Martin UHER, Pavlína NOVÁČKOVÁ, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, a Mgr. Daniel TETZELI, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 6 To 60/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Martina Uhra, Pavlíny Nováčkové a Daniela Tetzeliho odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 4 T 3/2015, byl obviněný Martin Uher uznán vinným pod body I. a II. zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem III. trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinném do 30. 6. 2008), pod bodem IV. organizátorstvím zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a) k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem V. organizátorstvím trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 134/2002 Sb.), ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2008). Obviněná Pavlína Nováčková byla uznána vinnou pod bodem IV. zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem V. trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinném do 30. 6. 2008) a pod bodem VI. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019), obviněný Daniel Tetzeli byl uznán vinným pod bodem VI. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019). 2. Obvinění byli odsouzeni tak, že Martin Uher podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž peněžitý trest v celkové výměře 6.000.000 Kč; obviněná Pavlína Nováčková podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti a půl roku, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku též k peněžitému trestu 3.000.000 Kč; obviněný Daniel Tetzeli podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu 2.000.000 Kč. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestech spoluobviněných Jiřího Brunera, nar. XY, a L. Z., nar. XY, o zabrání finanční částky 4.325.498,76 Kč podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku společnosti Fellsmere, s. r. o., IČ 27377679. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 6 To 60/2022, z podnětu odvolání obviněných Martina Uhra, Pavlíny Nováčkové a Daniela Tetzeliho a zúčastněné osoby AKZ insolvence, a insolvenčního správce dlužníka Fellsmere, s. r. o., napadený rozsudek soudu prvního stupně z důvodů podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e) tr. ř. částečně zrušil, a to ve výrocích o vině obviněného Martina Uhra pod body I., II., IV. a V., obviněné Pavlíny Nováčkové pod bodem IV., v celých výrocích o trestech uložených těmto obviněným a obviněnému Danielu Tetzelimu a ve výroku o zabrání věci (výroky pod body III. a VI. ponechal beze změny). V rozsahu zrušení podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Martina Uhra uznal vinným v bodech I., II. pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.), v bodě IV. organizátorstvím zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) a § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.) a v bodě V. organizátorstvím pokračujícího trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 10 odst. 1 písm. a) a § 252a odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinného do 30. 6. 2008); Pavlínu Nováčkovou uznal vinnou v bodě IV. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.). Obviněného Martina Uhra odsoudil za uvedené trestné činy a pokračující trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinného do 30. 6. 2008), kterým byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně v bodě III. výroku o vině, podle § 240 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.) mu uložil peněžitý trest ve výměře 5.000.000 Kč. Obviněnou Pavlínu Nováčkovou odsoudil za výše uvedený zločin a pokračující trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinného do 30. 6. 2008) a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019), kterými byla uznána vinnou rozsudkem soudu prvního stupně v bodech V. a VI. výroku o vině, podle § 240 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb.) zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného Daniela Tetzeliho podle § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu 2.000.000 Kč. Odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a obviněné L. Z. podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Obvinění byli uznáni vinnými a odsouzeni na skutkovém základě, že I. obviněný Martin Uher jako jediný jednatel Solitor, s. r. o., se sídlem Plzeň, Popelnicová 1019/50a, IČ 26371804 (dále jen „společnost Solitor“), dne 27. 4. 2004 podal u Celního úřadu Plzeň Návrh na vydání povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle § 22 zákona č. 353/2002 Sb., o spotřebních daních (dále „zák. č. 353/2002 Sb.“), ve kterém úmyslně uvedl mnohonásobně nižší než skutečně zamýšlený a následně realizovaný předpokládaný roční objem vybraných výrobků přijímaných v režimu podmíněného osvobození od daně, čímž jednak dosáhl vydání předmětného povolení na základě vědomě nepravdivých údajů o skutečně plánovaném objemu dovážených pohonných hmot (dále „PHM“), a současně takto docílil, že celním úřadem bylo stanoveno složení celní jistiny na úhradu spotřební daně (dále „SD“) pouze v minimální výši, ač zákonem určená výše zajištění SD, kterou byl žadatel povinen předem složit, měla být vypočtená ze skutečně předpokládaného a následně i realizovaného mnohonásobně vyššího objemu, a zároveň uvedl v Přihlášce k registraci společnosti Solitor a v Přihlášce k registraci k dani z přidané hodnoty (dále „DPH“), obě podané 21. 4. 2004 na Finančním úřadu Plzeň, úmyslně podstatně nižší předpokládaný roční obrat společnosti a pouze minimální objem dovozů PHM než skutečně zamýšlený a následně realizovaný, a tím docílil neoprávněného zaregistrování společnosti Solitor jako čtvrtletního plátce DPH, ačkoliv podle skutečně plánovaného množství dovozů byl povinen registrovat tuto společnost jako měsíčního plátce DPH, čímž dosáhl jednak oddálení povinnosti přiznat a uhradit DPH, a jednak získal časový prostor pro uskutečnění dovozů PHM a pro zatajení a vyvedení peněžních prostředků získaných prodejem PHM z majetku společnosti Solitor z dosahu správců daně, a s cílem zatajit před správci daně skutečně realizovaný objem dovozů PHM a množství inkasovaných peněžních prostředků, a s cílem znemožnit jejich exekuční vymáhání, začal ve společnosti Solitor od 24. 11. 2004 používat k realizaci plateb od odběratelů bankovní účet č. 51-0687450277/0100 patřící jiné jím ovládané společnosti Mercator Oil, s. r. o. (dále „společnost Mercator“), a v rozporu s tehdy platným právním předpisem (§ 33 odst. 6, odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a