8 Tdo 797/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 797/2010 citace  Právní věta:I. Za situace, kdy byl čin spáchán za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. a trestní řízení se vedlo zčásti v době před účinností nového trestního zákoníku (do 1. 1. 2010) a bylo skončeno až za účinnosti trestního zákoníku, tj. po 1. 1. 2010, přičemž ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku je pro obviněného příznivější právní posouzení činu podle trestního zákoníku, tak se podle nové právní úpravy z § 34 odst. 1 tr. zákoníku odvozená délka promlčecí doby (která je přitom kratší než podle předchozí úpravy v ustanovení § 67 odst. 1 tr. zák.) uplatní toliko do budoucnosti, tzn. pouze ve vztahu k době, která běží od účinnosti nového trestního zákoníku, resp. od poslední skutečnosti přerušující běh promlčecí doby podle dřívějšího ustanovení § 67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Účinky procesních úkonů učiněných před 1. 1. 2010, jimiž v souladu se zákonem, tj. s ustanovením § 67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák., došlo k přerušení promlčecí doby se novým trestním zákoníkem zpětně neruší, byť jde o úkony, s nimiž od 1. 1. 2011 již není spojeno přerušení promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) b) tr. zákoníku (k tomu srov. rozhodnutí č. 59/2009 Sb. rozh. tr.). II. Pro počátek běhu promlčecí doby (§ 34 odst. 2 tr. zákoníku) je u pokusu trestného činu rozhodný okamžik, kdy pachatel ukončil jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V případě, že tzv. nepřímý pachatel k provedení činu, který zůstal ve stadiu pokusu, užil jiné osoby ve smyslu ustanovení § 22 odst. 2 tr. zákoníku, tak je pro počátek běhu promlčecí doby rozhodný okamžik ukončení jednání ze strany této osoby (tzv. živého nástroje). Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1f 265b/1g Datum rozhodnutí:28. 7. 2010 Spisová značka:8 Tdo 797/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.797.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost Nepřímý pachatel Pokus trestného činu Promlčení trestní odpovědnosti Dotčené předpisy:§ 34 odst. 1 tr. zákoník § 2 odst. 1 tr. zákoník § 34 odst. 4 tr. zákoník § 34 odst. 2 tr. zákoník § 21 odst. 1 tr. zákoník § 22 odst. 2 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 11. 2010 Publikováno ve sbírce pod číslem:53 / 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 797/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného E. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 9 To 60/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 89/2009,  takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř.  s e   z r u š u j e  usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 9 To 60/2010.   Podle § 265k odst. 2 tr. ř.  s e  z r u š u j í  další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se  Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e ,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Okresním soudem v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 2 T 89/2009, byl obviněný E. K. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch na úkor pojišťovny, jako uživatel vozidla zn. Škoda Fabia RS 1.9 TDi, jež mu bylo zapůjčeno jeho majitelkou H. V., zneužil vzniklé situace, a to vloupáním do shora uvedeného vozidla, k němuž došlo dne 6. 12. 2004 v M. B., a na Obvodním oddělení Policie České republiky v M. B. dne 6. 12. 2004 nepravdivě oznámil odcizení dílů vozidla, a to sportovního sedadla spolujezdce PKN a CD měniče, které však ještě před oznámením krádeže z vozidla odmontoval, a které posléze vrátil zpět do vozidla, načež přiměl svou družku a majitelku vozidla H. V., aby na pojišťovně uplatnila nárok na pojistné plnění ze vzniklé pojistné události, což H. V., která obviněnému důvěřovala a považovala za pravdivá jeho tvrzení o okolnostech a rozsahu pojistné události, učinila a dne 14. 12. 2004 v P. v makléřské společnosti MT Klient servis, s. r. o., písemně uplatnila podle pojistné smlouvy ze dne 9. 12. 2003 nárok na pojistné plnění z pojistné události spočívající ve vloupání do vozidla a v odcizení věcí, mezi kterými však nevědomě, v souladu s pokynem obviněného uvedla nepravdivě i sportovní sedadlo spolujezdce a CD měnič, v důsledku čehož příslušní pracovníci pojišťovny  TRIGLAV, a. s., B. v domnění, že se jedná o řádně uplatněný nárok na pojistné plnění, zahájili likvidační řízení pojistné události, přičemž stanovili výši pojistného plnění za údajně odcizené sportovní sedalo spolujezdce a CD měnič na 44.833,- Kč, avšak následně pojistné plnění nebylo vyplaceno neboť bylo zjištěno, že při oznámení pojistné události byly uvedeny nepravdivé údaje. Za uvedený pokus trestného činu obviněného odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 a §  59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu  podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 9 To 60/2010, rozhodl tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro shora popsaný skutek, v němž byl spatřován pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších změn (dále jen „tr. zákoník“). V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud vysvětlil, že se zřetelem na nabytí účinnosti trestního zákoníku dnem 1. 1. 2010, se zabýval ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku otázkou, kterou právní úpravu lze v případě uvedeného skutku použít, a dospěl k závěru, že pro obviněného je příznivější posouzení činu jako pokusu přečinu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku, u kterého je mírnější trestní sazba, než byla u původní kvalifikace podle pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 2 tr. zák. (trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších změn). Při zkoumání promlčení shledal, že trestní stíhání bylo zahájeno po uplynutí tříleté promlčecí doby stanovené v § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, která začala běžet od ukončení pokusu podvodu, což je v dané věci od 9. 12. 2005, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy, k níž se podvodné jednání vztahovalo. Promlčecí doba tak uplynula podle odvolacího soudu dne 9. 12. 2008, přičemž k zahájení trestního stíhání došlo dne 8. 4. 2009, kdy byl návrh na potrestání doručen soudu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání. Neztotožnila se se závěrem odvolacího soudu, že bylo v uvedené trestní věci, poté, co odvolací soud použil právní kvalifikaci podle § 209 tr. zákoníku, trestní stíhání  promlčeno. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a učinil nesprávný závěr, že došlo v důsledku promlčení k zániku trestní odpovědnosti obviněného. Vyjádřila názor, že procesním úkonem spočívajícím v doručení návrhu na potrestání soudu došlo k přerušení promlčení podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a začala běžet nová promlčecí doba, která neskončila před 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník. Pokud došlo v průběhu doby ke změně právní kvalifikace, je tato změna z hlediska uplatnění institutu promlčení trestního stíhání podle § 67 tr. zák., resp. § 34 tr. zákoníku nevýznamná, event. může mít vliv jen na další běh promlčecí doby. Dovolatelka zdůraznila, že ustanovení upravující časovou působnost trestního zákoníku není možno vykládat tak široce, aby s odkazem na toto zákonné ustanovení byly při posuzování podmínek promlčení v případě změny právního posouzení skutku fakticky dodatečně anulovány procesní  účinky úkonů uvedených v ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., které byly provedeny za účinnosti dřívějšího znění trestního zákona řádně a před skončením tehdy zákonem upravené promlčecí lhůty. Na podporu tohoto názoru poukázala na obdobné závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1114/2008, 6 Tdo 584/2004, a v odborné literatuře (Šámal, P., a ko