8 Tdo 797/2010 – Nejvyšší soud

8 Tdo 797/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného E. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 9 To 60/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 89/2009,  takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř.  s e   z r u š u j e  usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 9 To 60/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř.  s e  z r u š u j í  další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se  Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e ,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Okresním soudem v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 2 T 89/2009, byl obviněný E. K. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch na úkor pojišťovny, jako uživatel vozidla zn. Škoda Fabia RS 1.9 TDi, jež mu bylo zapůjčeno jeho majitelkou H. V., zneužil vzniklé situace, a to vloupáním do shora uvedeného vozidla, k němuž došlo dne 6. 12. 2004 v M. B., a na Obvodním oddělení Policie České republiky v M. B. dne 6. 12. 2004 nepravdivě oznámil odcizení dílů vozidla, a to sportovního sedadla spolujezdce PKN a CD měniče, které však ještě před oznámením krádeže z vozidla odmontoval, a které posléze vrátil zpět do vozidla, načež přiměl svou družku a majitelku vozidla H. V., aby na pojišťovně uplatnila nárok na pojistné plnění ze vzniklé pojistné události, což H. V., která obviněnému důvěřovala a považovala za pravdivá jeho tvrzení o okolnostech a rozsahu pojistné události, učinila a dne 14. 12. 2004 v P. v makléřské společnosti MT Klient servis, s. r. o., písemně uplatnila podle pojistné smlouvy ze dne 9. 12. 2003 nárok na pojistné plnění z pojistné události spočívající ve vloupání do vozidla a v odcizení věcí, mezi kterými však nevědomě, v souladu s pokynem obviněného uvedla nepravdivě i sportovní sedadlo spolujezdce a CD měnič, v důsledku čehož příslušní pracovníci pojišťovny  TRIGLAV, a. s., B. v domnění, že se jedná o řádně uplatněný nárok na pojistné plnění, zahájili likvidační řízení pojistné události, přičemž stanovili výši pojistného plnění za údajně odcizené sportovní sedalo spolujezdce a CD měnič na 44.833,- Kč, avšak následně pojistné plnění nebylo vyplaceno neboť bylo zjištěno, že při oznámení pojistné události byly uvedeny nepravdivé údaje. Za uvedený pokus trestného činu obviněného odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 a §  59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu  podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 9 To 60/2010, rozhodl tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro shora popsaný skutek, v němž byl spatřován pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších změn (dále jen „tr. zákoník“). V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud vysvětlil, že se zřetelem na nabytí účinnosti trestního zákoníku dnem 1. 1. 2010, se zabýval ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku otázkou, kterou právní úpravu lze v případě uvedeného skutku použít, a dospěl k závěru, že pro obviněného je příznivější posouzení činu jako pokusu přečinu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku, u kterého je mírnější trestní sazba, než byla u původní kvalifikace podle pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 2 tr. zák. (trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších změn). Při zkoumání promlčení shledal, že trestní stíhání bylo zahájeno po uplynutí tříleté promlčecí doby stanovené v § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, která začala běžet od ukončení pokusu podvodu, což je v dané věci od 9. 12. 2005, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy, k níž se podvodné jednání vztahovalo. Promlčecí doba tak uplynula podle odvolacího soudu dne 9. 12. 2008, přičemž k zahájení trestního stíhání došlo dne 8. 4. 2009, kdy byl návrh na potrestání doručen soudu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání. Neztotožnila se se závěrem odvolacího soudu, že bylo v uvedené trestní věci, poté, co odvolací soud použil právní kvalifikaci podle § 209 tr. zákoníku, trestní stíhání  promlčeno. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a učinil nesprávný závěr, že došlo v důsledku promlčení k zániku trestní odpovědnosti obviněného. Vyjádřila názor, že procesním úkonem spočívajícím v doručení návrhu na potrestání soudu došlo k přerušení promlčení podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a začala běžet nová promlčecí doba, která neskončila před 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník. Pokud došlo v průběhu doby ke změně právní kvalifikace, je tato změna z hlediska uplatnění institutu promlčení trestního stíhání podle § 67 tr. zák., resp. § 34 tr. zákoníku nevýznamná, event. může mít vliv jen na další běh promlčecí doby. Dovolatelka zdůraznila, že ustanovení upravující časovou působnost trestního zákoníku není možno vykládat tak široce, aby s odkazem na toto zákonné ustanovení byly při posuzování podmínek promlčení v případě změny právního posouzení skutku fakticky dodatečně anulovány procesní  účinky úkonů uvedených v ustanovení § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák., které byly provedeny za účinnosti dřívějšího znění trestního zákona řádně a před skončením tehdy zákonem upravené promlčecí lhůty. Na podporu tohoto názoru poukázala na obdobné závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1114/2008, 6 Tdo 584/2004, a v odborné literatuře (Šámal, P., a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 382 a Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009 s. 59). Z uvedených důvodů shledala závěry odvolacího soudu nesprávnými pro chybnou interpretaci otázky časové působnosti trestního zákoníku v souvislosti s problematikou promlčení trestní odpovědnosti obviněného. Z uvedených důvodů v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby Krajský soud v Praze věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil prostřednictvím obhájkyně obviněný a uvedl, že v dovolání předkládaný názor je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku a popírá zásadu, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Pokud byl použit jako příznivější  trestní zákoník, mělo být podle něj důsledně postupováno ve vztahu ke všem otázkám, které byly podle něj řešeny. Nemohl být užit jen částečně. V závěru navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které považuje za správné, Nejvyšší soud ponechal beze změny a aby dovolání nejvyšší státní zástupkyně buď odmítl, anebo jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). S ohledem na zásadu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud se zaměřením na tuto otázku posuzoval obsah podaného dovolání z hlediska označených dovolacích důvodů a konstatuje, že podle dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně své dovolání opřela též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jestliže dovolatelka v dovolání vytýkala, že bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto o zastavení trestního stíhání