8 Tdo 801/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 801/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 9. 2022 Spisová značka:8 Tdo 801/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.801.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování In dubio pro reo Obhajoba Presumpce neviny Spravedlivý proces Výpověď spoluobviněného Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 207 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 801/2022-799 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání obviněného R. Š., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 44 To 60/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 61/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 1 T 61/2021, byl obviněný R. Š. uznán vinným pod bodem 1. zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že ad 1. po předešlé domluvě se spoluobviněným P. O. nar. XY, a v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti přijeli dne 3. 1. 2021 v době mezi 00:30 hod. a 00:45 h vozidlem Škoda Superb, RZ XY, které užíval obviněný P. O., na adresu XY, kde obviněný P. O. vešel do prostoru recepce hotelu A., namířil na poškozeného recepčního hotelu V. N., nar. XY, krátkou střelnou zbraň černé barvy, kterou mu opatřil obviněný R. Š. a se slovy "Dej mi peníze z kasy" přinutil poškozeného vydat klíče od uzamčené kasy recepce, ze které následně odcizil finanční hotovost v celkové výši 17.600 Kč, 85 Euro (podle kurzu ČNB 2.230,8 Kč) a jízdenky MHD Praha v hodnotě 4.536 Kč, a z hotelu odešel ven, kde vlezl do zavazadlového prostoru vozidla, kterým na místo přijeli a u kterého na něj čekal obviněný R. Š., jenž po celou dobu hlídal před hotelem A., přičemž z místa s ohledem na přítomnost policie, která na místo přijela na základě oznámení přepadení, neodjeli, obviněný R. Š. z místa odjel přivolaným vozidlem taxislužby, vozidlo Škoda Superb, RZ XY, bylo následně i s ukrytým obviněným P. O. zajištěno policií a převezeno na odtahové parkoviště v XY, kde obviněný P. O. z vozidla vylezl a odcizenou finanční hotovost, jízdenky a pistoli předal obviněnému R. Š., jenž pro něj přijel, a svým jednáním způsobili škodu společnosti A., XY, v celkové výši 24.366,8 Kč, ad 3. obviněný R. Š. od blíže nezjištěné doby nejméně však dne 12. 4. 2021 v 6:00 h, kdy byl zadržen pracovníky Policie České republiky, měl v držení bez souhlasu oprávněného držitele poškozeného J. K., nar. XY, platební kartu vydanou Komerční bankou č. XY na jméno J. K., platební kartu vydanou Equa bank č. XY na jméno J. K., platební kartu vydanou Air Bank č. XY na jméno J. K., kdy platební kartu vydanou Komerční bankou č. XY dne 11. 4. 2021 ve vestibulu metra na XY v čase 6:16:14 h použil v automatu na jízdenky XY při nákupu jízdenek MHD hl. m. Prahy v hodnotě 32 Kč, v 6:17:06 h v automatu na jízdenky XY při nákupu jízdenek MHD hl. m. Prahy v hodnotě 448 Kč, a dále se v čase 6:17:45 h v automatu na jízdenky XY pokusil touto kartou uhradit nákup jízdenek MHD hl. m. Prahy v hodnotě 448 Kč, v čase 6:18:55 h v automatu na jízdenky XY nákup jízdenek MHD hl. m. Prahy v hodnotě 480 Kč, přičemž tyto poslední transakce byly zamítnuty, a tímto jednáním způsobil poškozenému celkovou škodu ve výši 480 Kč, a těchto jednání v bodech 1. a 3. se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 4. 2000, sp. zn. 37 T 83/99, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2000, pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., mimo jiné k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal ve Slovenské republice dne 17. 11. 2018. 2. Obviněný R. Š. byl za tyto trestné činy a dále za pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 14. 10. 2021, sp. zn. 44 T 48/2021, pravomocným dne 24. 11. 2021 odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 59 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 44 T 84/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. O. a o nárocích poškozených na náhradu škody. 3. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozhodující o odvoláních obviněného R. Š. a státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných proti výrokům o trestech, rozsudkem ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 44 To 60/2022, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu uloženém obviněnému R. Š. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněném výroku o vině tohoto obviněného za uvedené trestné činy a za pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku uložené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 14. 10. 2021, sp. zn. 44 T 48/2021, pravomocným dne 24. 11. 2021, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 44 T 84/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve zbytku ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. Š. prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože tento rozsudek spočívá na nesprávním právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť soudy nepostupovaly v řízení předcházejícím rozhodnutí o vině v souladu se zásadami trestního řízení a spravedlivého procesu. 5. Obviněný s odkazem na judikaturu soudů zdůvodnil naplnění jím označeného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v době před účinností novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. a domáhal se posouzení toho, zda skutková věta představuje slovní vyjádření posuzovaného skutku s ohledem na všechny okolnosti relevantní pro použití právní kvalifikace. Polemizoval s tím, zda skutek popsaný v odsuzujícím rozsudku byl skutečně prokázán a to za situace, kdy opakovaně spáchání činu odmítal. Soudům obou stupňů vytkl, že nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a nezabývaly se dostatečně jeho vinnou. Neprověřily veškeré poznatky a důkazy svědčící v jeho prospěch a nehodnotily provedené důkazy v souladu se zásadou in dubio pro reo a postupovaly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí č. 46/1963 Sb. rozh. tr.). Nesoulad právních závěrů soudu s učiněnými skutkovými zjištěními spatřoval zejména v nemožnosti usvědčit jej ze spáchání trestného činu jen na základě výpovědi obviněného P. O., který se chtěl zjevně zbavit své trestní odpovědnosti. Tato výpověď byla navíc uskutečněna již v přípravném řízení, navíc obviněný P. O. odmítl odpovídat na dotazy obhájce dovolatele. Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu soudy této výpovědi uvěřily. 6. Dovolatel tvrdil, že trestní řízení bylo zaměřeno jednostranně na konstatování jeho viny, soudy neprovedly důkazy v jeho prospěch, přičemž jeho návrhy na doplnění dokazování zamítly. Tento zaujatý přístup byl zapříčiněn jeho odsouzením, ke kterému došlo v minulosti, což je též v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14). Při hodnocení důkazů nešlo o přímý důkaz či uzavřený řetězec nepřímých důkazů svědčících v neprospěch dovolatele a skutkový stav byl posuzován jednostranně. Poukázal