8 Tdo 834/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 834/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 834/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.834.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Znalecký posudek Výpověď svědka Výpověď obviněného In dubio pro reo Vražda Nutná obrana Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 2 odst. 2 tr. ř. § 140 odst. 1 tr. zákoníku § 29 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.12.2025I.ÚS 3818/25 Tomáš Langášek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 834/2025-1125 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání obviněného M. K., nyní ve výkonu trestu ve věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 7 To 51/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 20/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 98 T 20/2024, byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil zkráceně tím, že v přesně nezjištěné době od 9:00 hodin do 9:46 hodin dne 18. 1. 2024 v XY na XY před domem č. p. XY, při schůzce domluvené s poškozeným M. H., usedl na místo spolujezdce do vozidla tov. zn. Škoda Superb, RZ XY, v němž na místě řidiče seděl poškozený, a po slovní rozepři mezi nimi (ohledně doplacení finančních prostředků a vzájemného podání oznámení na trestnou činnost každého z nich) obviněný poškozeného bodl kuchyňským nožem o celkové délce 22,5 cm s délkou čepele 12 cm do oblasti žeber na pravé straně hrudníku, následně se ho pokusil bodnout do krku, ale poškozený tento pokus odvrátil tlakem své ruky na ruku obviněného svírající nůž, který se svezl po levé tváři poškozeného, jenž otevřel dveře, odrazil se nohama a vypadl z vozidla. Tím utrpěl bodnou ránu délky asi 2 cm v sedmém mezižebří v pravé střední podpažní čáře pronikající hrudní stěnou do tkáně dolního laloku pravé plíce do hloubky 28 mm s kolapsem pravé plíce a s přesunem mezihrudí doleva o 20 mm, zakrvácení pravé pohrudniční dutiny šíře do 23 mm a povrchovou řeznou ránu na levé tváři, a jen díky své aktivní obraně, včasnému zásahu záchranné služby, kterou zavolala zaměstnankyně blízké pekárny, kam došel, a následnému odbornému lékařskému ošetření, nedošlo k jeho smrti. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí kuchyňského nože a plastového obalu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy poškozeným. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 7 To 51/2025, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, neboť tvrdil, že se soudy pro závěry o jeho vině nesprávně opíraly o výpověď poškozeného, aniž by se dostatečně zabývaly jeho osobností, nedůvodně neprovedly znalecký posudek z oboru psychologie na poškozeného a při nedostatečném uvážení všech skutečností neakceptovaly jeho obhajobu, že šlo o nutnou obranu. 5. Důvodnost dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v postupu policejního orgánu v přípravném řízení, který považoval za liknavý, neboť byly měsíce, kdy nebyl proveden jediný úkon. Poukázal i na neochotu policejního orgánu vyslechnout jej, a to i přes opakované žádosti obhajoby. Soud snahu o provedení výslechu považoval za projev prokazující vinu, podstatnou však podle obviněného byla nutnost znalecky zkoumat osobnost poškozeného proto, že mu soudy nedůvodně uvěřily, ač je násilnický recidivista, jak plyne z jeho třinácti odsouzení za násilnou trestnou činnost, jeho oběti se ho bojí, v jiných proti němu vedených řízeních svou vinu popíral nebo lhal, přiznal dlouhodobou aplikaci steroidů, vynucuje si svá pravidla chování od jiných, veřejně na sociálních sítích prezentoval toto trestní řízení i svůj podíl v něm, a agresivní výhrůžky pronášel i vůči obviněnému přímo v jednací síni. Požadavek znaleckého posouzení poškozeného považoval za nutný i s ohledem na to, že on sám znalecky zkoumán byl a znalci jej neoznačili za osobu se sklonem ke lži ani za osobu společensky nebezpečnou. Uvedl, že z výpovědí a doložených projevů poškozeného je vůči němu zřejmá antipatie až nevraživost, a je u něj zřejmé stupňování proti němu uváděných tvrzení. Obviněný zdůrazňoval obecnou nevěrohodnost poškozeného i jeho zainteresovanost na výsledku řízení v rovině prestižní, jakož i snahu vyhnout se trestnímu stíhání za napadení obviněného, či uplatnění zřejmě nepřiměřeného nároku na náhradu újmy ve výši 5.000.000 Kč. 6. Jestliže soudy k návrhu obviněného nezpracovaly jím požadovaný znalecký posudek a dospěly k závěru, že jde o nadbytečný důkaz, z hlediska judikatury Ústavního soudu pochybily, neboť své závěry o neprovedení tohoto důkazu řádně neodůvodnily, a tím zatížily rozhodnutí vadou tzv. opomenutých důkazů. Provedly neférové řízení nerespektující právo obviněného na obhajobu a zásadu presumpce neviny. Při nerespektování zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo vadně hodnotily důkazy, a proto jsou učiněná skutková zjištění v rozporu s obsahem provedených důkazů. 7. Bylo třeba zvažovat objektivní pochybnosti o správnosti verze poškozeného, která nemohla obstát, protože nebyla logická ani podrobná, jak nedůvodně uzavřely soudy, které nebraly dostatečně do úvahy, že v detailech líčení není konzistentní a s odstupem času nelogicky obsahuje více detailů v neprospěch obviněného. Na jeho výpovědi proto nebylo možné závěr o vině obviněného založit, protože důkazy měly soudy hodnotit, tak, že jednal v nutné obraně, protože pro tento závěr provedené dokazování svědčí. 8. K nůžkám nalezeným v řidičském prostoru vozidla poškozeného obviněný poukázal na části výpovědi některých svědků a na emocionálně vypjatou situaci (gestikulace, „túrování“ motoru vozidla), z nichž dovodil, že když poškozený uchopil do ruky nůžky, mohl je obviněný vnímat jako život ohrožující zbraň. Poškozený je následně v průběhu dohadování mohl odložit (záměrně i podvědomě) do schránky ve dveřích. Podstatné bylo, jak tuto situaci vnímal obviněný, jenž mohl považovat uvedenou lesklou věc v ruce poškozeného za život ohrožující zbraň. Tato verze je podložena důkazy, je logická a též věrohodná. Požadavek obviněného nesnižuje ani to, že byl v minulosti ojediněle postižen za násilné jednání, které nedokládá jeho násilnickou povahu ani agresivitu. 9. Rozhodná je podle obviněného násilná povaha poškozeného a to, že neměl důvod jej fyzicky napadnout. Nikdy mu nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, a tedy jeho životní praxe nevedla k tomu, aby se musel domnívat, že by jej udání poškozeného dovedlo do vězení, nebyl v postavení, aby se v tomto směru poškozeného bál. Neměl motiv k jeho napadení, nebyl tím, kdo o schůzku primárně stál a kdo chtěl jednat uvnitř automobilu. V rozhodné době se po psychické stránce necítil dobře, schůzku vnímal jako vynucenou poškozeným, a proto pro ni zvolil veřejnosti přístupné místo. Kuchyňský nůž užíval na stavbách jako pracovní, přičemž v XY se k němu dostal náhodně, což ve shodě s ním popsala i jeho matka, jejíž věrohodnost soudy nezpochybnily, a pouze nedůvodně a nepodloženě tvrdily, že nešel v chladném oblečení dostatečně oblečený, když z výpovědí jiných osob, se kterými přicházel do styku, vyplynulo, že i v zimě chodil málo oděný, což souviselo s jeho vysokou hmotností. Do XY přijel s matkou jejím vozidlem. Důkazy nepodporují ničím nepodložené úvahy soudu, který měl vzniklé pochybnosti v souladu se zásadou in dubio pro reo hodnotit toliko v jeho prospěch, jak plyne z popsané judikatury Ústavního soudu. Odvolacímu soudu vytkl, že odkazem na správnost postupu soudu prvního stupně jeho spekulace nekriticky akceptoval. 10. Podle důvodu v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal, že soudy řádně neposoudily zvláštní okolnosti tohoto případu, zejmén