8 Tdo 856/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 856/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 10. 2022 Spisová značka:8 Tdo 856/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.856.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Pokus trestného činu Vražda Výrok rozhodnutí Zákonný soudce Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 140 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 41 a násl. předpisu č. 6/2002 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 445/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 856/2022-2438 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2022 o dovolání obviněného Z. K., nar. XY, státní příslušník Arménie, v České republice bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 8 To 24/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 3/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. 45 T 3/2021 byl obviněný Z. K. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem popsaným tak, že dne 30. 8. 2020 v době okolo 00.15 hod. v oploceném areálu firem před objektem ubytovny č. p. XY, v ulici XY, v Praze 9, po předchozí slovní rozepři a drobné fyzické potyčce mezi osobami ukrajinské a arménské národnosti, si obviněný došel do zaparkovaného osobního vozidla pro nůž, poté se odtrhl od skupinky Arménců, rozběhl se k osobám ukrajinské národnosti a napadl poškozeného R. S., nar. XY, v úmyslu jej usmrtit, a to tím způsobem, že jej opakovaně bodl nožem do břicha, čímž poškozený utrpěl bodnou ránu s vbodem pod pupkem pronikající do dutiny břišní s výřezem kličky tenkého střeva a bodným poraněním střeva o velikosti asi 1 cm, bodnou ránu s vbodem při levém žeberním oblouku pronikající do dutiny břišní s drobným bodným poraněním levé ledviny a krvácením pod pouzdro ledviny a drobným krvácením do okolí ledviny, bodnou ránu s vbodem na levé boční straně střední části břicha v čáře přední pažní pronikající do podkoží, bodnou ránu s vbodem na levé boční straně střední části břicha v čáře střední kličkové pronikající do podkoží, dvě bodné drobné povrchní rány v okolí pupku, zranění poškozeného vyžadovalo urgentní operační výkon v celkové narkóze, následnou nezbytnou hospitalizaci po dobu jednoho týdne a poté šetřící režim s vyloučením fyzické zátěže a dodržováním diety dalších 5 až 6 týdnů, přičemž dvě bodné rány pronikly do břišní dutiny, kde jsou uloženy životně důležité orgány tudíž vyjma orgánů, které byly fakticky zasaženy, mohlo dojít k zasažení například sleziny, jater, hlubokého poranění ledviny či velkých břišních cév, v důsledku čehož by hrozily nadměrné krevní ztráty, popřípadě i vykrvácení, v případě zasažení tlustého střeva mohlo dojít k rozvoji zánětu pobřišnice, k čemuž však nedošlo pouze dílem náhody, na vůli obžalovaného zcela nezávisle, přičemž obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2017, sp. zn. 27 T 96/2016, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2017, odsouzen pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 8 To 24/2022, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. 5. Na základě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný vytýkal, že soud prvního stupně ignoroval jeho námitku o nezákonném složení senátu, jenž v jeho věci rozhodoval, v čemž shledával porušení práva na zákonného soudce [viz čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“)], které spatřoval v netransparentnosti rozvrhu práce Městského soudu v Praze, jenž nerespektoval, že osoba soudce ve složení senátů musí být jista předem (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96). Tím vytýkal, že přidělování věci do jednotlivých senátů u Městského soudu v Praze vykazuje nedostatky, protože z rozvrhu práce na rok 2021 nevyplývá transparentní systém přidělování trestních věcí. 6. Obviněný považoval za vadný způsob, jakým byly v jeho trestní věci přibrány přísedící RNDr. Tamara Sidorinová a Mgr. Miloslava Fialová, protože má za to, že jejich výběr odporuje názorům vyjádřeným v judikatuře Ústavního soudu, mimo jiné v nálezu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10. Obviněný vycházel z referátu předsedkyně senátu na č. l. 720 směřující k nařízení hlavního líčení, podle něhož po doručení obžaloby byly přísedící vybrány předsedkyní senátu s tím, že přísedící Mgr. Miloslava Fialová byla s největší pravděpodobností předvolána dříve, než mohla trestní kancelář přísedící vůbec ze seznamu určit. Šlo tedy o postup v rozporu s rozvrhem práce, jehož smyslem je zabránit tomu, aby soudci k rozhodování byli vybírání účelově a libovolně, jak se stalo i v nyní posuzované věci, kde výběr probíhal způsobem, který zákon nezná. Rozvrh práce stanoví pořadí přísedících, a lze tedy usuzovat, že podle něj má být přidělení k rozhodování v každé konkrétní věci odůvodněné, aby důvody jejich „přeskočení“ byly relevantním způsobem zachyceny ve spise. Způsob, který zvolil v této konkrétní věci Městský soud v Praze, je nepřezkoumatelný. Vzbuzuje pochybnosti, zda přísedící RNDr. Tamara Sidorinová a Mgr. Miloslava Fialová nebyly na rozhodování trestní věci obviněného přiřazeny účelově [viz mimo jiné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) ve věci Piersack proti Belgii ze dne 21. 9. 1982, § 30, nebo Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, § 42 – 44]. Přestože tyto námitky obviněný uplatnil již před Vrchním soudem v Praze, ten se s nimi nevypořádal a odkázal na obvyklou praxi u Městského soudu Praze (viz zvukový záznam z veřejného zasedání ze dne 13. 4. 2022). 7. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soudy nevyhověly jeho žádostem o doslovnou protokolaci, případně o opravu protokolu o hlavním líčení, a vyšly z protokolace, která je místy neúplná a nesprávná. Výhrady zaměřil i proti přípravnému řízení, v jehož rámci nedošlo k řádnému objasnění věci, zejména pokud šlo o určení osoby pachatele, neboť nebyla provedena rekognice in natura (104b tr. ř.). Vytýkal, že bez rekognice soudy dostatečně neobjasnily, zda je pachatelem zločinu vraždy, neboť nebyl nikým řádně ztotožněn. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3709/16, či jeho usnesení ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 1946/17, nebo ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 1350/18, obviněný označil postup soudů za nesprávný, protože na místě činu se v inkriminované době nalézalo více osob, mezi nimiž proběhla potyčka, a proto bylo nutné provést rekognici, která by byla společně s výpovědí poznávající osoby rozhodujícím usvědčujícím důkazem, neboť jedině tak by mohla být vyloučena nesprávná identifikace útočníka (pachatele). Orgány činné v této trestní věci na zákonně provedenou rekognici rezignovaly a omezily se pouze na tzv. tipování pachatele, které navíc bylo provedeno v rozporu s obecně platnými zásadami (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 2016/20), nadto pojem „tipování“ pachatele trestní řád vůbec nezná. Policejní orgán proto postupoval netransparentně a bez možnosti dalšího přezkumu své činnosti ze strany soudů. V posuzované věci tipování fotografií nebylo během trestního řízení zmíněno jinak než ve výpovědi poškozeného, a tedy nelze posoudit, jakým způsobem byl proces tipování proveden (např. jaké fotografie byly poškozenému ukázány). 8. Závěry Vrchního soudu v Praze, že na místě činu byl