8 Tdo 904/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 904/2024-322 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Josefa Kovalovského, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 T 8/2024, za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 12 T 8/2024-295, ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 12 T 8/2024-299, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Josefa Kovalovského (dále jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem Josef Kovalovský, IČ: 72351721, místem podnikání Vyskytná nad Jihlavou 105, 588 41 Vyskytná nad Jihlavou, podal za zdaňovací období let 2020 a 2021 daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob, v nichž nevykázal veškeré zdanitelné příjmy, které v předmětných zdaňovacích obdobích prokazatelně realizoval ze svojí samostatné výdělečné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kdy pro různé odběratele prováděl těžbu a přiblížení dřeva a prodej smrkové kulatiny, na tyto práce vystavil faktury a přijal za ně finanční plnění, přičemž si finanční prostředky nechal zaslat na bankovní účet číslo XY, který ale neuvedl u místně příslušného správce daně, a tyto příjmy zatajil, kdy za zdaňovací období a) roku 2020 bylo správcem daně za provedené práce zjištěno přijaté a zatajené finanční plnění od odběratele – obchodní korporace Správa městských lesů Jihlava, s. r. o., IČO: 60732105, se sídlem Rantířovská 4003/5, 586 01 Jihlava, v celkové výši 1 132 520 Kč, z něhož daň činí 67 950 Kč, b) a roku 2021 bylo správcem daně za provedené práce zjištěno přijaté a zatajené finanční plnění od odběratelů – obchodních korporací - Správa městských lesů Jihlava, s. r. o., IČO: 60732105, se sídlem Rantířovská 4003/5, 586 01 Jihlava, ve výši 226 620 Kč; - VB PALIVOVÉ DŘEVO, s. r. o., IČO: 24802093, se sídlem Kollárova 2346/2, 586 01 Jihlava, ve výši 1 062 136 Kč, tedy příjmy v celkové výši 1 288 756 Kč, z nichž daň činí 121 500 Kč; čímž byla České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Kraj Vysočina, Územním pracovištěm v Jihlavě, způsobena škoda v celkové výši 189 450 Kč, čímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zanikla trestnost činu [§ 33 písm. a) tr. zákoníku] 2. Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě stížnost v neprospěch obviněného. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, bylo podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušeno a stížnostní soud rozhodl tak, že podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněného pro shodně popsaný skutek, čímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť vzhledem k významu a míře porušení chráněného zájmu, který byl dotčen, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“) v zákonné lhůtě a v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. 4. Dovolatel nejprve poukázal na závěry Krajského soudu v Brně, s nimiž se ovšem nemohl ztotožnit. Konstatoval, že stížnostní soud své rozhodnutí odůvodnil stručně, omezil se v podstatě pouze na velmi obecnou parafrázi aplikovaného § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. o fakultativním zastavení trestního stíhání. Následně se nejvyšší státní zástupce zabýval dvěma podmínkami opodstatňujícími závěr o dosažení účelu trestního řízení předpokládaný v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., které musí být splněny kumulativně, a to: 1) význam a míra porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsob provedení činu, jeho následek, nebo okolnosti, za nichž byl čin spáchán (tyto předpoklady jsou stanoveny alternativně), a 2) chování obviněného po spáchání činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Dovolatel poté v podrobnostech připomenul judikaturu i závěry odborné literatury týkající se druhého zmíněného okruhu, tj. „chování obviněného po spáchání činu“. Nato uzavřel, že veškeré odkazované prameny vyžadují existenci sebereflexe obviněného ve vztahu k jím spáchanému trestnému činu. 5. Co se týče konkrétního jednání obviněného v této trestní věci, nejvyšší státní zástupce konstatoval, že v jeho případě pro užití tzv. procesního korektivu upraveného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. chybí věcný důvod. Je tomu tak jak z hlediska jeho chování po spáchání činu, tak z hledisek povahy a závažnosti jím spáchaného činu. Stran prvého okruhu podmínek, stanovených alternativně – významu a míry porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu, jeho následku, nebo okolností, za nichž byl čin spáchán – stížnostní krajský soud při postupu v intencích § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. neuvedl žádnou konkrétní relevantní okolnost, jež by měla ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovat závěr o dosažení účelu trestního řízení. Ve vztahu k chování obviněného po činu pak zmínil pouze dodatečnou úhradu zkrácené daně. 6. Z hlediska významu a míry porušení zákonem chráněného zájmu dovolatel zdůraznil, že jednáním obviněného byl významně porušen zájem na ochraně majetkových práv České republiky. Příjmy z daní jsou nejvýznamnějším zdrojem příjmů veřejných rozpočtů, z nichž je financována činnost státu, krajů a obcí a jiné činnosti vykonávané ve veřejném zájmu, zejména zajišťování léčebné a sociální péče, obrany, bezpečnosti a rozvoje dopravní a jiné infrastruktury. Obviněný se žalovaného jednání nepochybně dopouštěl ze ziskuchtivých důvodů, a to po delší dobu představovanou zdaňovacími obdobími dvou let (2020–2021), rozhodně se tedy nejednalo o pouhý ojedinělý exces. Výše zkrácené daně přitom nebyla nijak hraniční a dosahovala téměř dvojnásobku finančně vyjádřitelné hranice většího rozsahu. Stížnostní krajský soud tedy nezohlednil existenci přitěžujících okolností, neboť obviněný se měl zjištěné trestné činnosti dopustit ze ziskuchtivosti [§ 42 písm. b) tr. zákoníku]. Zároveň páchal trestnou činnost promyšleně, po předchozím uvážení [§ 42 písm. a) tr. zákoníku]. V jejím páchání rovněž pokračoval po delší dobu [§ 42 písm. m) tr. zákoníku]. Oproti tomu z okolností polehčujících lze v případě obviněného dovodit pouze předchozí vedení řádného života [§ 41 písm. p) tr. zákoníku]. Z uvedeného důvodu není možno učinit závěr o takové povaze a nižší závažnosti činu, která by ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovala postup podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. 7. Následně se nejvyšší státní zástupce věnoval tématice základního účelu trestního řízení, kterým není jenom „spravedlivé potrestání pachatele“, ale i provedení řádného zákonného procesu. Trestní řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti i k výchově občanů v tomto duchu. Závěr o dosažení účelu trestního řízení ovšem nelze v posuzované věci učinit. Stížnostní krajský soud sice správně poukázal na úhradu zkrácené daně, nijak ovšem nevyhodnotil, že jde o zcela osamocený projev žádoucího chování obviněného. Jinak totiž obviněný svým postojem ke spáchanému trestnému činu neprojevil žádnou formu sebereflexe a uvědomění si předchozího protiprávního jednání. Je sice zcela nezpochybnitelným právem obviněného hájit se způsobem, jakým uzná za vhodný, včetně práva odepřít výpověď, na druhou stranu se však obviněný odepřením výpovědi sám zbavil možnosti prezentovat alespoň určitou míru sebereflexe. V takovém případě je ovšem jen stěží možno hovořit o tom, že by byl naplněn účel trestního řízení. 8. Nad rámec předchozího závěru o nenaplnění zákonných podmínek pro fakultativní zastavení trestního stíhání dovolatel poukázal na širší souvislosti zvoleného postupu. Stížnostní soud totiž sice správně dospěl k závěru, že v případě obviněného nebyly splněny podmínky pro zánik trestnosti podle § 33 tr. zákoníku, avšak fakticky tento závěr svým postupem zároveň negoval. V př