8 Tdo 904/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 904/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 11. 2024 Spisová značka:8 Tdo 904/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.904.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení trestního stíhání Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 904/2024-322 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Josefa Kovalovského, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 T 8/2024, za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 12 T 8/2024-295, ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu ze dne 15. 4. 2024, č. j. 12 T 8/2024-299, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Josefa Kovalovského (dále jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem Josef Kovalovský, IČ: 72351721, místem podnikání Vyskytná nad Jihlavou 105, 588 41 Vyskytná nad Jihlavou, podal za zdaňovací období let 2020 a 2021 daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob, v nichž nevykázal veškeré zdanitelné příjmy, které v předmětných zdaňovacích obdobích prokazatelně realizoval ze svojí samostatné výdělečné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kdy pro různé odběratele prováděl těžbu a přiblížení dřeva a prodej smrkové kulatiny, na tyto práce vystavil faktury a přijal za ně finanční plnění, přičemž si finanční prostředky nechal zaslat na bankovní účet číslo XY, který ale neuvedl u místně příslušného správce daně, a tyto příjmy zatajil, kdy za zdaňovací období a) roku 2020 bylo správcem daně za provedené práce zjištěno přijaté a zatajené finanční plnění od odběratele – obchodní korporace Správa městských lesů Jihlava, s. r. o., IČO: 60732105, se sídlem Rantířovská 4003/5, 586 01 Jihlava, v celkové výši 1 132 520 Kč, z něhož daň činí 67 950 Kč, b) a roku 2021 bylo správcem daně za provedené práce zjištěno přijaté a zatajené finanční plnění od odběratelů – obchodních korporací - Správa městských lesů Jihlava, s. r. o., IČO: 60732105, se sídlem Rantířovská 4003/5, 586 01 Jihlava, ve výši 226 620 Kč; - VB PALIVOVÉ DŘEVO, s. r. o., IČO: 24802093, se sídlem Kollárova 2346/2, 586 01 Jihlava, ve výši 1 062 136 Kč, tedy příjmy v celkové výši 1 288 756 Kč, z nichž daň činí 121 500 Kč; čímž byla České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Kraj Vysočina, Územním pracovištěm v Jihlavě, způsobena škoda v celkové výši 189 450 Kč, čímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zanikla trestnost činu [§ 33 písm. a) tr. zákoníku] 2. Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě stížnost v neprospěch obviněného. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, bylo podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušeno a stížnostní soud rozhodl tak, že podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněného pro shodně popsaný skutek, čímž měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť vzhledem k významu a míře porušení chráněného zájmu, který byl dotčen, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 To 90/2024, podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“) v zákonné lhůtě a v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. 4. Dovolatel nejprve poukázal na závěry Krajského soudu v Brně, s nimiž se ovšem nemohl ztotožnit. Konstatoval, že stížnostní soud své rozhodnutí odůvodnil stručně, omezil se v podstatě pouze na velmi obecnou parafrázi aplikovaného § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. o fakultativním zastavení trestního stíhání. Následně se nejvyšší státní zástupce zabýval dvěma podmínkami opodstatňujícími závěr o dosažení účelu trestního řízení předpokládaný v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., které musí být splněny kumulativně, a to: 1) význam a míra porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsob provedení činu, jeho následek, nebo okolnosti, za nichž byl čin spáchán (tyto předpoklady jsou stanoveny alternativně), a 2) chování obviněného po spáchání činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Dovolatel poté v podrobnostech připomenul judikaturu i závěry odborné literatury týkající se druhého zmíněného okruhu, tj. „chování obviněného po spáchání činu“. Nato uzavřel, že veškeré odkazované prameny vyžadují existenci sebereflexe obviněného ve vztahu k jím spáchanému trestnému činu. 5. Co se týče konkrétního jednání obviněného v této trestní věci, nejvyšší státní zástupce konstatoval, že v jeho případě pro užití tzv. procesního korektivu upraveného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. chybí věcný důvod. Je tomu tak jak z hlediska jeho chování po spáchání činu, tak z hledisek povahy a závažnosti jím spáchaného činu. Stran prvého okruhu podmínek, stanovených alternativně – významu a míry porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu, jeho následku, nebo okolností, za nichž byl čin spáchán – stížnostní krajský soud při postupu v intencích § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. neuvedl žádnou konkrétní relevantní okolnost, jež by měla ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovat závěr o dosažení účelu trestního řízení. Ve vztahu k chování obviněného po činu pak zmínil pouze dodatečnou úhradu zkrácené daně. 6. Z hlediska významu a míry porušení zákonem chráněného zájmu dovolatel zdůraznil, že jednáním obviněného byl významně porušen zájem na ochraně majetkových práv České republiky. Příjmy z daní jsou nejvýznamnějším zdrojem příjmů veřejných rozpočtů, z nichž je financována činnost státu, krajů a obcí a jiné činnosti vykonávané ve veřejném zájmu, zejména zajišťování léčebné a sociální péče, obrany, bezpečnosti a rozvoje dopravní a jiné infrastruktury. Obviněný se žalovaného jednání nepochybně dopouštěl ze ziskuchtivých důvodů, a to po delší dobu představovanou zdaňovacími obdobími dvou let (2020–2021), rozhodně se tedy nejednalo o pouhý ojedinělý exces. Výše zkrácené daně přitom nebyla nijak hraniční a dosahovala téměř dvojnásobku finančně vyjádřitelné hranice většího rozsahu. Stížnostní krajský soud tedy nezohlednil existenci přitěžujících okolností, neboť obviněný se měl zjištěné trestné činnosti dopustit ze ziskuchtivosti [§ 42 písm. b) tr. zákoníku]. Zároveň páchal trestnou činnost promyšleně, po předchozím uvážení [§ 42 písm. a) tr. zákoníku]. V jejím páchání rovněž pokračoval po delší dobu [§ 42 písm. m) tr. zákoníku]. Oproti tomu z okolností polehčujících lze v případě obviněného dovodit pouze předchozí vedení řádného života [§ 41 písm. p) tr. zákoníku]. Z uvedeného důvodu není možno učinit závěr o takové povaze a nižší závažnosti činu, která by ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovala postup podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. 7. Následně se nejvyšší státní zástupce věnoval tématice základního účelu trestního řízení, kterým není jenom „spravedlivé potrestání pachatele“, ale i provedení řádného zákonného procesu. Trestní řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti i k výchově občanů v tomto duchu. Závěr o dosažení účelu trestního řízení ovšem nelze v posuzované věci učinit. Stížnostní krajský soud sice správně poukázal na úhradu zkrácené daně, nijak ovšem nevyhodnotil, že jde o zcela osamocený projev žádoucího chování obviněného. Jinak totiž obviněný svým postojem ke spáchan