8 Tdo 927/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 927/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 242 odst. 2 o.s.ř. Datum rozhodnutí:25. 8. 2010 Spisová značka:8 Tdo 927/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.927.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecné ohrožení Dotčené předpisy:§ 180 odst. 1,2 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 927/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové v právní věci nezletilé „kopretiny“*), vedené u Okresního soudu v Rokycanech, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Rod 1/2008, o dovolání matky E. B. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 7 Rodo 8/2009, t a k t o : I. Dovolání matky E. B. se o d m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní státní zastupitelství v Rokycanech podalo podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. v právní věci nezletilé „kopretiny“ návrh na uložení dohledu probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) [dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“]. Tento návrh odůvodnilo tím, že Policie České republiky, Služba kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality v R. usnesením ze dne 2. 11. 2007, pod sp. zn. ORRO-636/TČ-71-2007, odložila podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu podle § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. trestní věc nezletilé „kopretiny“ pro čin jinak trestný obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť trestní stíhání je nepřípustné z důvodu nedostatku věku nezletilé. Předmětného činu se měla dopustit tím, že „dne 5. 7. 2007 kolem 16.15 hod. v obci S., okres R., způsobila požár stodoly majitele F. H. tím, že pod přístřeškem stodoly při škrtání zapalovačem z nedbalosti zapálila balík sena, od kterého se oheň rozšířil jak do prostor přístřešku, tak i na celou stodolu, která celá vyhořela spolu s uskladněnou slámou a senem a shořely nebo ohořely v ní a v jejím okolí uložené zemědělské stroje a technika. Vlivem požáru došlo k popraskání střešní krytiny na sousední budově majitele J. Z., čímž byla způsobena škoda F. H. celková škoda 1.502.147,- Kč a J. Z. celková škoda 83.862,- Kč“. K poměrům nezletilé bylo zjištěno, že v době činu byla žákyní 8. třídy základní školy. Neměla problémy s chováním ani s prospěchem. Žije v dobrých rodinných poměrech ve společné domácnosti s oběma rodiči a starší sestrou v bytové jednotce v R. Nebyla prošetřována pro spáchání přestupku či činnosti jinak trestné. Žádné negativní poznatky k ní zjištěny nebyly. Okresní soud v Rokycanech, soud pro mládež tento návrh okresního státního zastupitelství akceptoval a rozsudkem ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 3 Rod 1/2008, uložil podle § 93 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 218/2003 Sb. nezletilé „kopretině“ opatření spočívající v dohledu probačního úředníka, který bude vykonávat Středisko Probační a mediační služby v R. V rámci dohledu je nezletilá povinna spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který probační úředník stanoví na základě programu jeho výkonu, dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které budou určeny probačním úředníkem, informovat probačního úředníka o svém pobytu, studiu, případně zaměstnání, dodržovat uložená přiměřená omezení a povinnosti a jiné důležité okolnosti pro výkon dohledu určených probačním úředníkem. Podle § 95 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. byla přiznána opatrovníku JUDr. M. Č. náhrada nákladů řízení, kterou je povinen zaplatit stát a zbývající účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladu řízení. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli rodiče nezletilé odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 7 Rodo 8/2009, jednak potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a jednak rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala matka E. B. ve věci nezletilé „kopretiny“ zastoupená JUDr. Zdeňkou Liškovou, advokátkou se sídlem v R. dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 242 odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dovolatelka má za to, že odvolací soud se řádně nezabýval právním posouzením skutku, na základě kterého bylo rozhodování o uložení dohledu probačního úředníka, neboť nezkoumal, proč nebyly provedeny některé důkazy navržené v první instanci opatrovníkem nezletilé. Zejména považovala za nedostatečný a obecně zpracovaný znalecký posudek z oboru požární ochrany, při jehož zpracování znalec nevycházel z konkrétní situace a daných skutečností. Nebyly tak využity veškeré možnosti k objasnění vzniku požáru, ač právě tato okolnost je pro posouzení, zda nezletilá spáchala čin jinak trestný obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., rozhodující. Podle dovolatelky odvolací soud nepostupoval řádně podle § 212a o. s. ř., a při odvolacím řízení nevyřešil vše, co bylo napadáno odvoláním rodičů nezletilé a jejich právním zástupcem, a vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu. V důsledku toho došlo k nesprávnému posouzení činu jinak trestného a v návaznosti na to i k nesprávně uloženému opatření spočívajícím v dohledu probačního úředníka. Dále dovolatelka brojila proti způsobu prováděného přípravného řízení, v němž podle ní nebyla řádně respektována práva nezletilé, protože bylo nezbytné analogicky uplatňovat veškerá práva, tj. i právo na opatrovníka podle § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. se zřetelem na § 158 odst. 3 tr. ř., které je právem na ustanovení obhájce, analogicky opatrovníka, již při právních úkonech tj. zahájení úkonů trestního řízení, což se v tomto případě stalo až dne 20. 7. 2007 ve věci Policie České republiky, R., sp. zn. ORR-636/TČ-12-2007, kdežto opatrovník byl nezletilé „kopretině“ ustanoven až 14. 1. 2008 s doručením dne 22. 1. 2008 (č. l. 5 spisu 3 Rod 1/2008), ačkoliv předmětem šetření byl závažný čin. Podle dovolatelky došlo v přípravném řízení k porušení práva nezletilé a nebyly uplatněny všechny nástroje, které by mohl uplatnit kvalifikovaný zástupce – opatrovník, kterým podle zákona č. 218/2003 Sb. musí být advokát (§ 91 odst. 2 zák.č. 218/2003 Sb.). V řízení před prvoinstančním soudem dne 18. 9. 2008 bylo rozhodováno v rozporu se zákonem, kdy byl vyloučen z jednání ustanovený opatrovník. V závěru dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na základě podaného dovolání napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně v bodech I. podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř., § 96 zákona č. 218/2003 Sb.) konstatuje, že ve věcech dětí mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje soud pro mládež podle předpisů upravujících občanské soudní řízení (§ 96 zák. č. 218/2003 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), dále zkoumal, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Za vhodné považuje Nejvyšší soud též připomenout, že pokud odvolací soud v poučení o dovolání uvedl, že proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné dovolání podané do dvou měsíců od doručení jeho opisu Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu Rokycanech, toto poučení není přesné, neboť ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř. možnost podat dovolání, vyjádřena slovy, „dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští“. Právo účastníka řízení dovolání podat, není založeno na tom, zda je dovolání přípustné, jak bylo nesprávně užito odvolacím soudem v poučení napadeného rozhodnutí, ale zda lze dovoláním konkrétní rozhodnutí napadnout. Posouzení přípustnosti dovolání proti konkrétnímu rozhodnutí, není z hlediska možnosti dovolání podat předmětem takového poučení, ale povinnost posoudit přípustnost dovolání je svěřena Nejvyššímu soudu, který ji zvažuje z hledisek vyjádřených v ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Proto nebylo správné, aby v rámci poučovací povinnosti odvolací soud předjímal, zda je či není dovolání proti předmětnému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Okolnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje nepřesné poučení, je zde s ohledem na uvedené skutečnosti nerozhodná. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozh