8 Tdo 95/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 95/2025-316 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2025 o dovolání obviněného Z. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 60/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023, byl obviněný Z. L. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jejichž spácháním byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 2 T 51/2022-82, který ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 143/2022-108 nabyl právní moci dne 15. 6. 2022, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, byl dále odsouzen k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené společnosti ESMONT servis, s. r. o., škodu ve výši 116 333 Kč. V dalším byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 2 T 51/2022-82, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 143/2022-108, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil proti všem výrokům napadeného rozsudku. Krajský soud v Brně usnesením ze 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 17:00 hod. dne 31. 1. 2022 do 07:00 hod. dne 1. 2. 2022, pravděpodobně v období mezi 2:10 a 3:06 hodin v XY, na volně přístupné stavbě v areálu firmy Prologis, odcizil 10 ks volně uložených dřevěných bubnů s měděným kabelem CYKY-J 3x2.5 mm s celkem 5 000 m měděného kabelu, které odvezl tehdy užívaným vozidlem Mazda 6, RZ XY, čímž způsobil společnosti ESMONT servis s. r. o., IČ 22798757, se sídlem Novákova 516/14, 435 11 Lom, škodu odcizením ve výši 128 260 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, podal obviněný Z. L. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. s jejich zákonnou citací. Nad to bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 5. Za pochybení soudů shledává jejich ignoraci fyzikálních zákonů. Podle dovolatele je nereálné, aby sám dokázal během 15 minut, kdy se pohyboval mimo záběr kamer, naložit 10 ks bubnů měděných kabelů o váze 75,4 kg do svého osobního automobilu značky Mazda 6. Jednak proto, že by čas na naložení jednoho bubnu odpovídal přibližně 90 sekundám, což by pro obviněného, který není statné postavy, byl až „herkulovský“ úkol. Soudy se pak spokojily s tvrzením policejního orgánu, že blíže nespecifikovaný počet policistů neznámých tělesných proporcí mohl s předmětným bubnem manipulovat, ačkoliv je to „pěkná dřina“ (viz úřední záznam na č. l. 139). Druhou rovinou, kterou soudy pominuly, je otázka toho, zda se 10 ks těchto bubnů do jeho vozidla fyzicky vleze. To mělo být podle dovolatele ověřeno vyšetřovacím pokusem podle § 104c tr. ř. Úkonem policejního orgánu zaznamenaným na úředním záznamu na č. l. 145 toto rozhodně ověřeno nebylo a bylo pouze zjištěno, že do zavazadlového prostoru lze naložit 4 ks odcizených bubnů. Podle dovolatele tak nebylo dostatečně ověřeno, zda předmětná krádež, jak je popsána v obžalobě, mohla být skutečně spáchána. Provedením „kvazi vyšetřovacího pokusu“ pak bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť u něj nebyl přítomen on, ani jeho obhájce, ani nezúčastněná osoba, což zákon vyžaduje. Právo na spravedlivý proces bylo podle dovolatele porušeno i ignorací jeho námitek a popřením fyzikálních zákonů, čímž soudy zatížily svá rozhodnutí překážkou nepřezkoumatelnosti. V dané návaznosti dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 3 Tdo 155/2010, v níž se soud zabýval obdobnou otázkou, kdy nebylo prokázáno, zda se odcizená věc mohla naskládat do vozu obviněného. Posledně pak vytkl i neprovedení relevantních důkazů, které navrhoval, což soudy nikterak neodůvodnily (k tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 118/09 a II. ÚS 623/05). Připomněl, že opakovaně navrhoval, aby byl proveden vyšetřovací pokus, v písemném odůvodnění odvolání navrhoval i provedení důkazu znaleckým posudkem, který by podle videozáznamu porovnal zatížení vozidla před a po vyjetí z předmětného areálu, čímž se odvolací soud nikterak nezabýval. 6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 8 To 235/2024-257, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, č. j. 1 T 60/2023-216, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že jeho dovolání je jen opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů dostatečným a správným způsobem vypořádaly (viz bod 12 a násl. rozsudku okresního soudu a body 4–6 usnesení krajského soudu). Měl za to, že vina byla prokázána bez důvodných pochybností a byla řádně odůvodněna. Státní zástupce ve věci neshledal vadu zjevných rozporů, ani vadu opomenutých důkazů, když soud odvolací označil další dokazování za nadbytečné. S tím státní zástupce souhlasil, neboť pokud je vina prokázána bez důvodných pochybností již na podkladě aktuálně provedených důkazů, není důvod k tomu, aby byly prováděny důkazy další. Zdůraznil, že z ustálené praxe pak vyplývá, že neprovedení nadbytečných důkazů vadu nezakládá. Neshledal ani procesní nepoužitelnost, potažmo nezákonnost důkazu. Uvedl, že okresní soud v bodě 17 správně vysvětlil, že v řešeném případě se nejedná o absenci náležitostí vyšetřovacího pokusu, neboť policejní orgán fakticky provedl ohledání, přičemž nic nebrání tomu, aby výsledky byly využity k posouzení objektivní možnosti krádež spáchat. Státní zástupce shrnul, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn ani v jedné ze zákonných alternativ. Skutkový stav pak byl podle státního zástupce i přiléhavě právně kvalifikován. 8. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.IV. Důvodnost dovolání 10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Nejvyšší soud k tomu, jakož i k akcentu obviněného na porušení jeho ústavně zaručených práv poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabýva