8 Tdo 952/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 952/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 11. 2025 Spisová značka:8 Tdo 952/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.952.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Těžká újma na zdraví Těžké ublížení na zdraví Těžké ublížení na zdraví úmyslné Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 122 odst. 2 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 952/2025-700 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného M. T., nyní ve výkonu trestu ve věznici Horní Slavkov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 5 To 15/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 46 T 16/2024, byl obviněný M. T. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustil (zkráceně) tím, že dne 19. 6. 2024 v době od 14:30 hodin do 15:10 hodin v Praze XY – XY, ul. XY, po předchozím požití alkoholických nápojů a jiných návykových látek s obsahem amfetaminu a metamfetaminu, vykřikoval do okolí nesrozumitelná slova, v průběhu čehož zámečnickým kladivem rozbil skleněné výplně tří oken přízemních nebytových prostor a způsobil škodu ve výši 3.400 Kč, na benzínové čerpací stanici Orlen s nožem o celkové délce 205 mm s ostřím o délce 125 mm bez zjevné příčiny vyhrožoval újmou na zdraví či životě náhodně vybraným osobám, přistoupil k poškozenému I. B., a se slovy „já tě zabiju” se uvedeným nožem ohnal v úrovni jeho trupu, ramen a hlavy, poškozený uskočil stranou a z místa utekl, rozeběhl se k poškozenému M. R., na kterého křičel „pojď sem, zabiju tě, čuráku”, na což poškozený R. reagoval útěkem, obviněný nožem bodl do otevřeného prostoru okna spolujezdce projíždějícího osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda řízeného I. S., jenž z místa odjel. Když se k obviněnému pomalou jízdou přiblížil na motocyklu J. T. F., obviněný mu řekl „abys chcíp”, plivl na něj, když poškozený motocykl zastavil, obviněný k němu přistoupil zezadu, a se slovy „chcípneš” jej nožem bodl do šíje. Způsobil mu tím povrchní bodnou ránu vzadu uprostřed na krku s vbodem ve výši 2. krčního obratle pronikající do podkoží, do hloubky asi 1 cm s následným otokem měkkých tkání v okolí vbodu, což si vyžádalo pouze lékařské ošetření, přesto mu mohl zasáhnout životně důležité orgány, zejména horní krční míchu či krční tepny, a způsobit tak mnohem závažnější zranění mající charakter těžké újmy. Po tomto útoku poškozený z motocyklu sestoupil a z místa utekl. Obviněný se přemístil do mycího boxu, kde křičel na P. Ch., narazil do něj pravým ramenem, a poté před ním začal zvedat ruku s nožem, se kterým šermoval, poškozený zakřičel a obviněný od něj odstoupil, pozornost zaměřil na poškozeného J. H., který ho chtěl odlákat od ostatních lidí, obviněný jej pronásledoval i v prostorách budovy čerpací stanice, křičel na něj s nožem v ruce „kreténe, pojď sem, zabiju tě”, poškozený J. H. obviněnému řekl „stůj, nebo budu střílet”, vyhrnul si košili, byla vidět část oprávněně držené střelné zbraně, bezprostředně poté na místo dorazila hlídka Policie České republiky, která obviněného zadržela. Uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 2. 1998, s právní mocí téhož dne, sp. zn. 4 T 20/98, jímž byl odsouzen též podle § 222 odst. 1 tr. zákona z roku 1961, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 6. 2021, s právní mocí téhož dne, sp. zn. 5 T 125/2020, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, ze kterého byl dne 26. 8. 2021 podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 5 PP 25/2021, se zkušební dobou do 26. 8. 2023, a dne 15. 11. 2023 se osvědčil. 2. Za výše popsané trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 145 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí kladiva a nože. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 5 To 15/2025, odvolání obviněného podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání, které zaměřil toliko proti výroku o vině v části týkající se pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku v závěru, že měl v úmyslu poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Brojil tedy proti subjektivní stránce a domáhal se posouzení tohoto jednání jako pokusu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Obviněný uvedl, že nezpochybňoval vytýkané jednání a před soudem prvního stupně prohlásil za nesporné všechny objektivní skutečnosti uvedené v popisu skutku, nikoliv však závěr soudu, že mohl poškozeného T. F. zasáhnout a poranit mu životně důležité orgány a způsobit poškozenému závažná poranění mající charakter těžké újmy, neboť nesouhlasí, že v tomto smyslu jednal s úmyslem těžkou újmu poškozenému způsobit. Soud v tomto rozsahu jeho prohlášení přijal podle § 206d tr. ř. a uznal jím prohlášené skutečnosti za nesporné a upustil od dokazování. V souladu s tím obviněný uvedl, že odmítá právní závěr, že poškozenému mohl způsobit těžkou újmu na zdraví a poukázal na to, že ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem MUDr. Jiřím Hladíkem vyplynulo, že způsobená rána byla povrchní, nepronikla do hlubších struktur krku, zranění vzniklo působením malé až střední síly a lze je hodnotit jako lehké poranění, které ze soudně lékařského hlediska nedosahuje charakteru ublížení na zdraví. Ke vzniku těžké újmy by mohlo dojít, pokud by bodný nástroj pronikl hlouběji, nikoli, kdyby se poškozený jinak pohnul, přitom vzniku závažnějšího zranění nebránily helma, oděv ani pohyb poškozeného, což svědčí o tom, že šlo o nevýznamný zásah a útok byl veden nízkou intenzitou (srov. bod 50. rozsudku). Posouzení, zda by ke vzniku těžké újmy mohlo dojít v případě, kdyby se poškozený jinak pohnul, nemůže činit soud, protože jde o odbornou otázku. Jeho vina nemůže spočívat na tom, co se podle soudu prvního stupně stát mohlo, ale co se ani náznakem nedělo. Pokud soud chtěl tuto eventualitu zvažovat, měl vyzvat znalce k doplnění znaleckého posudku. 6. Nesprávnost právních závěrů obviněný dovozoval i z toho, že soudy nepodloženě tvrdily, že neměl kontrolu nad vedeným útokem, zaměnily hloubku bodnutí s jiným místem bodnutí. Ačkoli z provedeného dokazování vyplynulo, že útok byl veden nízkou intenzitou, odvolací soud přesto setrval na právní kvalifikaci skutku jako pokusu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku a nedůvodně tvrdil, že ke vzniku těžké újmy na zdraví nedošlo jen v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. Obviněný však měl dostatek prostoru i místa na to, aby si způsob vedení útoku připravil, a nebránila mu žádná vnější překážka ani pohyb poškozeného, aby útok zasadil do jiného místa na těle poškozeného. Nešlo o „souhru šťastných okolností“, ale o jeho jednání vedené způsobem, intenzitou a do místa, které zamýšlel. Závěr odvolacího soudu, že vedl útok způsobem, který v podstatě vylučoval kontrolu nad tím, do jakého místa poškozeného přesně zasáhne, označil za důkazy nepodloženou spekulaci, ke které není možné přihlížet. 7. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že své závěry opíral o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1159/2012, protože v něm šlo o jiný případ (pachatel skutečně zjevně zamýšlel těžkou újmu způsobit, neboť zvolil brutální způsob útoku s opakovanými údery jednoznačně směřujícími ke způsobení těžké újmy), kdežto obviněný v projednáv