8 Tdo 955/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 955/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2007 Spisová značka:8 Tdo 955/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.955.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZHODNUTÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 297/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 955/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. října 2007 dovolání obviněného mladistvého C. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně, soud pro mládež, ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 4 Tmo 9/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládež, pod sp. zn. Ml. 22/50 a rozhodl t a k t o : Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého C. M. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládež, ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. Ml. 22/50, bylo u obviněného mladistvého (nadále jen „mladistvý“) C. M. podle § 58 písm. a) zákona č. 86/1950 Sb. upuštěno od potrestání, a to se zřetelem a ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 8 Tz 28/2006. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně vyložil, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50, byl mladistvý uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 190 odst. 3 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři léta, přičemž odsouzení bylo nepodmíněné a do uloženého trestu byla započítána vazba od 11. 3. 1950 – 1.30 hodin do právní moci. Na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch mladistvého rozhodl Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 8 Tz 28/2006, tak, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50, byl porušen zákon v ustanoveních § 24 odst. 1 a § 61 odst. 1 tr. zák. č. 86/1950 Sb. v neprospěch mladistvého. Označený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém mladistvému a v rozsahu tohoto zrušení zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Břeclavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten, při nezměněném výroku o vině, upustil od potrestání mladistvého, přičemž zdůraznil nejen hodnocení osoby mladistvého, ale též dobu, která uplynula od spáchání činu, a především změnu politické situace, jež nastala po listopadu 1989. Rozsudek soudu prvního stupně napadl mladistvý odvoláním, jež bylo usnesením Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 4 Tmo 9/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvítal, že rozsudkem soudu prvního stupně mu nebyl uložen trest, ale mělo být přihlédnuto k tomu, že byl odsouzen z politických důvodů, v důsledku čehož se soud neměl spokojit s úpravou původního rozsudku jen v otázce trestu, ale měl vycházet ze zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že zákon č. 198/1993 Sb. nebylo možno aplikovat jednak proto, že to nebylo zmíněno v rozsudku Nejvyššího soudu, jednak proto, že jeho jednání nesměřovalo k ochraně základních lidských práv a občanských práv a svobod, neboť použil zjevně nepřiměřené prostředky. Znovu opakoval, že v jeho případě zapálení stohu slámy patřícího JZD představovalo jednání člověka, který byl neprávem diskriminován pro svoji pasivní averzi vůči komunistickému režimu a pro svoje náboženské přesvědčení; šlo o typické pronásledování tzv. „třídního nepřítele“. Jestliže tedy za těchto okolností, vezme-li se v úvahu situace na venkově v první polovině 50. let, zapálil jako projev odporu stoh slámy JZD, organizace rolníky obecně nenáviděné, pak jde o jednání ve smyslu § 3 zákona č. 198/1993 Sb. a jednání směřující k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod, které nelze považovat za trestné, ale naopak hodné úcty. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Alternativně původně učinil též návrh, aby Nejvyšší soud sám podle § 6 zákona č. 198/1993 Sb. zrušil výrok o vině a trestu uložený v původním řízení u Okresního soudu v Břeclavi, posléze jej modifikoval tak, aby Nejvyšší soud sám podle § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb. rozhodl, že mladistvý je účasten rehabilitace podle § 22a odst. 1 písm. a) tohoto zákona a zrušil výrok o vině a trestu uložený v původním řízení u Okresního soudu v Břeclavi. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření k dovolání mladistvého ztotožnila se závěry odvolacího soudu, že zákon o soudní rehabilitaci se na mladistvého nevztahuje, poněvadž trestný čin obecného ohrožení podle § 190 odst. 3 písm. a) tr. zák. není v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., jež ukládá zrušit rozhodnutí ze zákona, vyjmenován. Správně podle jejího názoru soud též konstatoval, že se na jeho případ nevztahuje ani zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Navrhla proto, aby bylo dovolání podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž nebyly splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného není důvodné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel vytýkal soudům obou stupňů, že neuvážily, že jeho jednání je činem, který má na mysli ustanovení § 3 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (nadále též jen zákon č. 198/1993 Sb.), neboť jím byla sledována ochrana základních lidských a občanských práv a svobod. Z toho vyvozoval, že měl být zrušen nejen výrok o trestu, ale i výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50, a měl za to, že jsou splněny předpoklady pro rozhodnutí o tom, že je účasten rehabilitace podle § 22a odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (nadále též jen zákon č. 198/1993 Sb.). Především není od věci znovu opakovat, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládeže, ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 4 Tmo 9/2007, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládeže, ze dne 14. 11. 2006, vzešly z řízení, jež následovalo po rozsudku Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 8 Tz 28/2006. Tímto rozsudkem bylo z podnětu stížnosti pro porušení zákona, kterou podle § 30 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého C. M. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50, rozhodnuto, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50 byl porušen zákon v ustanoveních § 24 odst. 1 a § 61 odst. 1 tr. zák. č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného mladistvého C. M. Proto byl označený rozsudek zrušen ve výroku o trestu uloženém obviněnému mladistvému a v rozsahu tohoto zrušení byla zrušena též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Břeclavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 1. 1951, sp. zn. Ml. 22/50 byl mladistvý C. M. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 190 odst. 3 písm. a) tr. zák. č. 86/1950 Sb., jehož se měl podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustit