8 Tdo 968/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 968/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:8 Tdo 968/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.968.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dítě Dokazování Předběžné otázky Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Výživné Vyživovací povinnost Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 125 odst. 1 tr. ř. § 9 odst. 1 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 968/2024-146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 o dovolání obviněného J. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 3 To 31/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 95/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 3 T 95/2023, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době od 2. 7. 2022 do 1. 9. 2023 v Krnově, okres Bruntál, ani nikde jinde, ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dcer AAAAA (pseudonym), ročník XY, a BBBBB (pseudonym), ročník XY, ačkoli mu tato povinnost vyplývala ze zákona, a byl tak povinen činit pro obě dcery celkovou částkou 5.000 Kč, přičemž v tomto období nikde nepracoval, když byl zaměstnán pouze jeden měsíc, a poté pracovní poměr o své vůli ukončil, také nebyl veden ani jako uchazeč o zaměstnání v evidenci úřadu práce, čímž se zbavil možnosti získat pravidelný příjem, a své potřeby uspokojoval z příjmů z neoficiálních brigád a tím, že se nechával živit příbuznými, a o nezletilé nikterak nepečoval a platby výživného takto nenahrazoval, v důsledku čehož na výživném dluží A. P., k jejímž rukám měl výživné hradit, částku 70.000 Kč. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 3 To 31/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, v němž připustil, že výživné neplatil. Jeho výše byla na nezletilou AAAAA, nar. XY, v částce 3.000 Kč, a BBBBB, nar. XY, částkou 2.000 Kč, stanovena rozsudkem Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 25 P 64/2016, jenž nabyl právní moci dne 23. 1. 2019. Byla jím schválena dohoda rodičů uvedených dcer, mimo jiné ohledně jeho povinnosti přispívat na výživné v uvedené výši, avšak pozbyl účinnosti okamžikem obnovení soužití s matkou nezletilých A. P. v roce 2020. Později nebylo výživné stanoveno, resp. nebylo o něm rozhodnuto, a proto nemohl soud z takto neúčinného rozhodnutí vycházet. O nezletilé se však starala jeho matka, které byly děti svěřovány na hlídání za úplatu, čímž probíhala úhrada výživného. Soudy však tento způsob péče nehodnotily ani jej nedaly do kontextu s výší vyživovací povinnosti obviněného. Matka nezletilých jednala v trestním řízení účelově ve snaze získat další finanční prostředky a prohloubit odcizení svých dcer s obviněným. S ohledem na to, že zjištění popsaná v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí jsou podle obviněného kusá, a odvolací soud neuvedl, na základě čeho učinil závěr, že v době od 2. 7. 2022 ničím nepřispěl na výživu nezletilých, ačkoli tak byl povinen činit, nebyla věc řádně objasněna a nebylo respektováno jeho právo na obhajobu, zejména pokud žádal o úpravu výživného. 5. Obviněný v dovolání rovněž namítal nedostatečné objasnění subjektivní stránky, protože ačkoli soudy shledaly, že jednal úmyslně, tak tento svůj závěr téměř neodůvodnily, neboť se vyjádřily velmi stručně. Zejména se nevypořádaly s tím, že se na výživě svých dcer chtěl podílet, a částečně tak činil financemi a péčí své matky, a tento jí zprostředkovaný podíl na výchově a výživě dcer mohl dosahovat výše soudem neurčené povinnosti hradit výživné. Rovněž tato skutečnost mohla mít význam pro závěr, že jednal nedbalostně ve smyslu § 16 tr. zákoníku. Vytýkal též nedostatečné objasnění celkové výše dlužného výživného, jíž se soudy nezabývaly a v rámci předběžné otázky ji nezkoumaly, ani nevysvětlily, jak k celkové částce dlužného výživného 70.000 Kč dospěly. 6. Závěrem obviněný dodal, že s ohledem na princip ultima ratio měla být tato záležitost projednávána před civilním soudem, avšak soudy se principem subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku vůbec nezabývaly, přestože jeho případ je specifický, když se se svými dětmi chce setkávat a jeho matka je finančně zabezpečuje úplatou a péčí. 7. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 3 To 31/2024, i rozsudek Okresního soudu Bruntále ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 3 T 95/2023, zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal věc Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně (§ 265h odst. 2 tr. ř.) shledalo, že dovolání je důvodné, a to zejména s poukazem na nutnost posoudit výši výživného jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. s ohledem na reálné výdělkové poměry povinného a jeho majetkové poměry, což odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 17/2005 Sb. rozh. tr.). 9. Státní zástupkyně se neztotožnila s tím, že soudy obou stupňů pro závěry o vině obviněného vyšly ze zjištění, že majetkové poměry obviněného se od právní moci opatrovnického rozsudku nezměnily, a že ve věci, v níž rozhodoval v jiné věci obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 3 To 303/2022, bylo rozhodnuto o obdobném jednání obviněného týkajícím se stejné výše výživného. Nesprávnost tohoto postupu státní zástupkyně spatřovala v tom, že soud nezkoumal všechny rozhodné skutečnosti, neboť při posuzování schopností a možností rodiče podle § 913 obč. zákoníku nejsou rozhodné jeho skutečné výdělečné a majetkové poměry, ale jeho reálné výdělečné, popřípadě i majetkové, poměry dané mimo jiné jeho fyzickým stavem a dalšími okolnostmi. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkazoval na neúčinný opatrovnický rozsudek a žádné jiné zjištění ohledně pracovních možností obviněného nepřijal, pouze poukázal na nezměněnou situaci u obviněného od posledního odsouzení pro obdobnou trestnou činnost. Pouze rámcově zkoumal stav faktických příjmů dovolatele, jeho výdaje však neřešil, přičemž se nezabýval ani odůvodněnými potřebami nezletilých dcer. Neposoudil majetkovou situaci dovolatele a vůbec neověřil příjmy dosahované osobami na shodném pracovním trhu při zohlednění nabídky míst, na které mohl obviněný dosáhnout. Tyto nedostatky se promítly i do porušení pravidel stanovených § 125 odst. 1 tr. ř., neboť odůvodnění neobsahuje konkrétní důkazy. Chybným shledala i výrok rozsudku uvádějící u obou nezletilých souhrnnou částku, kterou byl obviněný povinen na své dcery platit, ač je třeba specifikovat uvedenou částku ke každému dítěti zvlášť. 10. Nepřisvědčila však námitkám obviněného, že výživné nehradil s ohledem na to, že mu matka dětí bránila ve styku s dcerami, státní zástupkyně poukázala na to, že okolnost, že rodiče nezletilého dítěte se nedohodli na úpravě styku s dítětem, popřípadě že jeden z nich brání takovému styku, nezpůsobuje bez dalšího zánik vyživovací povinnosti a nevylučuje trestní odpovědnost za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 Tdo 123/2013). Rovněž povinnosti obviněného plnit vyživovací povinnost nezbavuje to, že na výživu dcer přispívala jeho matka ve formě peněžitých plateb a měla možnost se s vnučkami stýkat, protože výživné ve smyslu § 910 obč. zákoníku je zákonnou povinností rodiče nezletilého dítěte, nikoho jiného, a tuto povinnost není možné přenést na jinou osobu (k tomu srov. u