8 Tdo 971/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 971/2025-126 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání obviněného P. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 6 To 78/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 117/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ch. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 66 T 117/2024, byl obviněný P. Ch. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 19. 10. 2024 v době od 13:44 hod. do 13:45 hod. na pozemní komunikaci v obci XY, v blízkosti domu č. p. XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil motorové vozidlo, čtyřkolku, tov. značky CFMOTO, reg. značky XY, za nímž bylo taženo přípojné vozidlo zn. Agados, reg. značky XY, a činil tak vědomě navzdory skutečnosti, že před jízdou požil alkohol, jak bylo zjištěno opakovanými dechovými zkouškami provedenými přístrojem Dräger v čase 13:47 h s výsledkem 1,31 g/kg alkoholu v dechu a v čase 13.52 h s výsledkem 1,31 g/kg alkoholu v dechu, což vyloučilo jeho schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře 25.000 Kč, podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo pro výkon tohoto trestu stanoveno, že bude zaplacen v přiměřených splátkách. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců. 4. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 6 To 78/2025, odvolání obviněného podané pouze proti výroku o trestu tohoto rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože soudy obou stupňů „nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu“. Uvedl, že byla porušena Listina základních práv a svobod v článku 40 odst. 1, 2 a nebyl respektován nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/2011, vymezující zásady pravidla in dubio pro reo a povinnost soudů vinu obviněného prokázat. 6. Zdůraznil, že soudy dostatečně nezohlednily jím učiněné prohlášení viny, u něhož „se jedná o jedno ze základních práv obviněných před soudem v rámci soudního řízení…a o velmi zásadní institut, podle kterého je nutno a povinností soudu, aby toto zohlednil jako polehčující okolnost při ukládání druhu a výše trestu“. Zdůraznil, že dobrovolně prohlásil vinu, projevil značnou dávku sebereflexe, a tím, že soudy toto prohlášení nezohlednily, „narušily jeho právo na řádnou obhajobu, když jeho způsob obhajoby byl zcela ignorován“. Uvedené prohlášení učinil pouze na základě své značné „sebereflexe“, a své dobré vůle a svého uvědomění, řádně vysvětlil a projevil před soudem svou upřímnou lítost. 7. Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání uvedl, že z jeho obsahu není patrno, v čem konkrétně tvrzené vady spočívají, což je dáno specifickým zpracováním tohoto opravného prostředku, kde kromě obecných odkazů na dikci zákona a nález ústavního soudu je možno z nesouvisejících a nenavazujících argumentů pouze vyrozumět, že dovolatel namítá, že mu měl být vzhledem k prohlášení viny uložen mírnější trest, avšak bez toho, aby uvedl, v čem ho považuje za nepřiměřeně přísný. K řízení o prohlášení viny přitom nenamítal žádné nedostatky. 9. Vzhledem k tomuto obsahu dovolání státní zástupce zmínil hlediska rozhodná pro možnost dovoláním napadat výrok o trestu, a to s odkazem na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, včetně judikatury Nejvyššího soudu k této skutečnosti, z nichž vyplývá, že dovolání proti výroku o trestu pro jeho nepřiměřenost není přípustné a že uplatnění diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení. 10. Protože obviněný uvedenými argumenty nenaplnil žádný z důvodů dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 11. Obviněný, jemuž bylo toto stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, se k němu do doby konání neveřejného zasedání před Nejvyšším soudem nevyjádřil. IV. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože směřuje proti výroku o trestu, jenž byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně a odvolání obviněného proti němu podané, směřující rovněž pouze proti výroku o trestu, bylo jako nedůvodné zamítnuto. Podal ho obviněný prostřednictvím obhájce jako oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 13. Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s ohledem na to, že soud prvního stupně přijal ve smyslu § 206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny obviněného učiněné v souladu s § 206c odst. 1 tr. ř. Toto rozhodnutí soudu má význam pro rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, protože podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Uvedená podmínka vyplývá z povahy takového rozhodnutí a řízení, z jakého vzešlo. Dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). V případě, kdy obviněný prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř. a soud toto prohlášení přijal (§ 206c odst. 4 tr. ř.), nastává situace stanovená v § 206c odst. 7 věta druhá tr. ř., podle něhož skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, což je promítnuto do § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož rozsudek může odvoláním napadnout obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. To v důsledku znamená, že odvolací soud výrok o vině v rozsahu, v jakém bylo soudem prohlášení viny obviněného přijato, nemůže přezkoumat podle § 254 odst. 1 tr. ř., protože odvolání proti němu by podala osoba, která takovou část rozsudku nemůže napadat. Tudíž ani Nejvyšší soud nemůže v této části rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumávat. 14. Pro úplnost Nejvyšší soud v posuzované věci podle obsahu spisu zmiňuje, že obviněný učinil prohlášení viny písemně dne 13. 1. 2025 (viz č. l. 58 spisu) poté, co mu byl dne 10. 12. 2024 doručen trestní příkaz, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest ve zcela stejné výměře, jako nyní dovoláním napadeným rozhodnutím (č. l. 49 spisu), a proti němuž účinně podal dne 12. 12. 2024 odpor (č. l. 50 spisu). V prohlášení viny uvedl, že jej chce učinit, je dostatečně poučen, souhlasí s návrhem na potrestání, se skutkem i s právní kvalifikací, je si vědom všech následků spojených s prohlášením viny, zejména toho, že opravným prostředkem bude možno napadnout toliko výrok o trestu. Požadoval, aby mu oproti trestnímu příkazu zpřísnil peněžitý trest či za něj uložil trest jiný, např. podmíněně odložený trest odnětí svobody, ale snížil mu trest zákazu činnosti. 15. Soud prvního stupně v hlavním líčení dne 14. 1. 2025, které na základě omluvy obviněného konal v jeho nepřítomnosti, avšak za účasti obhájce, jenž k prohlášení obviněného uvedl, že jím byl plně o tomto institutu poučen, je si jeho obsahu i jeho důsledků vědom, jakož i toho, v jaké sazbě se pohybují tresty, které mu mohou být uloženy. Při souhlasném stanovisku státního zástupce soud podle § 206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny obviněného přijal. Dokazovaní k vině neprovedl, ale zaměřil se pouze na důkazy týkající se ukládání trestu (viz č. l. 63 spisu). Odvolací soud při projednávání odvolání obviněného zaměřeného jen proti výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody přezkoumal ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. jen pasáže týkající se výroku o trestu. 16. Obviněný tudíž dodržel podmínku § 265a odst. 1 tr. ř., neboť když odvolací soud ve druhém stupni přezkoumal jen výrok o tr