8 Tz 46/2023 — Nejvyšší soud

8 Tz 46/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 6. 2023 Spisová značka:8 Tz 46/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.46.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zánik trestní odpovědnosti Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 242 tr. zákoníku § 171 odst. 1 tr. ř. § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 46/2023-408 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch 1) obviněného R. J., nar. XY, trvale bytem XY, nyní bytem XY a 2) obviněné právnické osoby E., IČO: XY, se sídlem XY, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 27 T 21/2020, a rozhodl takto : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 27 T 21/2020, byl v neprospěch obviněných R. J. a právnické osoby E., porušen zákon v ustanovení § 242 tr. zákoníku a v řízení mu předcházejícím v § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 27 T 21/2020, zrušuje a zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-286/2021-ODKA-SPZ/6 podaná ministrem spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněných R. J. a právnické osoby E., IČO: XY (dále jako „obviněný a obviněná právnická osoba“, společně jako „obvinění“) směřuje proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 27 T 21/2020, které nabylo právní moci u obviněné právnické osoby dnem 23. 10. 2020 a u obviněného dnem 16. 3. 2021. Tímto usnesením okresní soud podle § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. postoupil věc obviněných k projednání přestupku okresní správě sociálního zabezpečení. Podle odůvodnění tohoto usnesení soud takto rozhodl proto, že trestný čin podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, za jehož spáchání byli obvinění stíháni, s ohledem na změnu trestního zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., měnícím mimo jiné hranice škody a prospěchu stanovené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, přestal být trestným činem, a skutek by mohl být posouzen okresní správou sociálního zabezpečení jako přestupek. 2. Ministr spravedlnosti poukázal na průběh trestního řízení, jež napadenému usnesení předcházelo, s tím, že obžaloba byla na obviněné podána Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 7. 2. 2020 pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustili pěti dílčími útoky, jimiž celkem nesplnili svou zákonnou povinnost odvést povinné platby ve výši 97.484 Kč. Okresní soud nejprve ve věci vydal dne 13. 2. 2020, pod sp. zn. 27 T 21/2020 trestní příkaz, proti němuž oba obvinění podali odpor a dne 17. 2. 2020 tomuto soudu doručili potvrzení o zaplacení poslední části dluhu na pojistném na sociálním pojištění a na pojistném na zdravotním pojištění (viz. č. l. 335, 336, 337, 338 a 362 spisu). I přesto však okresní soud dne 13. 10. 2020 vydal výše uvedené usnesení, proti němuž směřuje stížnost pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti též připomenul skutkovou podstatu přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jehož znakem je větší rozsah nesplněné povinnosti, a to v souvislosti se změnou ustanovení § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., podle něhož se s účinností od 1. 10. 2020 větším rozsahem rozumí nejméně 100.000 Kč (nikoliv 50.000 Kč, jak tomu bylo před účinností uvedeného zákona do 30. 9. 2020). Rovněž zdůraznil zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 242 tr. zákoníku. Konstatoval i obsah procesních ustanovení § 171 odst. 1, 2 tr. ř., § 172 odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1 tr. ř. a § 314c odst. 1 tr. ř. 3. S ohledem na uvedená zjištění shledal, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanoveních § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., protože k postoupení věci okresní správě sociálního zabezpečení nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 171 odst. 1. tr. ř., jelikož trestní odpovědnost obviněných za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku evidentně ze zákona ve smyslu § 242 tr. zákoníku zanikla již dne 17. 2. 2020, kdy z účtu obviněné právnické osoby byla zaplacena poslední část dluhu na pojistném na sociálním pojištění a na pojistném na zdravotní pojištění. Okresní soud tak měl správně z úřední povinnosti podle § 172 odst. 1 písm. f), § 188 odst. 1 písm. c) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. zastavit trestního stíhání obviněných pro zánik trestnosti činu z důvodu prokázání účinné lítosti obviněnými. Zdůraznil též, že v obžalobě popsané skutky vůbec nemohly být přestupkem, a že napadené usnesení je obtížně přezkoumatelné, neboť okresní soud v odůvodnění neuvedl, které konkrétní přestupky by skutky popsané v obžalobě mohly naplňovat. Vytkl i to, že jednání popsaná v obžalobě u obou obviněných pod body 2) až 5) spočívající v neplacení pojistného na zdravotní pojištění se netýkají kompetencí České správy sociálního zabezpečení. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem souhlasil. 4. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 27 T 21/2020, byl porušen zákon v neprospěch obou obviněných v ustanoveních § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b) a § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, eventuálně podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona plně ztotožnil, protože dospěl ke shodnému názoru, že Okresní soud v Ústí nad Labem zcela nesprávně postoupil věc Okresní správě sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, protože pokud se porovnají dílčí útoky, pro něž byli obvinění postaveni před soud, a přestupky vymezené v § 25d zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ani jeden z nich typově neodpovídá jednání, jež bylo obviněným obžalobou kladeno za vinu. Za vadu považoval i to, že Okresní soud v Ústí nad Labem všechny dílčí útoky blokově postoupil orgánu sociálního zabezpečení, přestože naprostá většina [ad 2) až 5)] se týká neodvedení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR a Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank. Uvedené skutky tudíž nevykazují souvislost s pravomocemi orgánů sociálního zabezpečení. 6. Za vhodné státní zástupce považoval trestní stíhání obviněných zastavit podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. s odkazem na § 188 odst. 1 písm. c) a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť pokud nelze věc postoupit jako přestupek, pak s ohledem na novelu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. skutek uvedený v obžalobě od 1. 10. 2020 není trestným činem. Rovněž poukázal na to, že před tímto dnem navíc došlo dne 17. 2. 2020 k zániku trestní odpovědnosti za stíhaný přečin ve smyslu § 242 tr. zákoníku. 7. Státní zástupce proto souhlasil s konečným návrhem ministra spravedlnosti, a kdyby Nejvyšší soud rozhodoval jiným způsobem, než je uveden v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., udělil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání. 8. Obvinění do dne konání neveřejného zasedání k podané stížnosti pro porušení zákona, případně k vyjádření státního zástupce, své připomínky Nejvyššímu soudu nezaslali. III. 9. Nejvyšší soud shledal, že podaná stí