8 Tz 56/2024

Dne 20. 9. 2023 byly orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Obvodního oddělení policie Bystřice pod Hostýnem, zahájeny pod č. j. KRPZ-105049-68/TČ-2023-150871-ZTR, úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý L. C. v souvislosti s hazardní jízdou osobním motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu dne 14. 9. 2023. Téhož dne byl úřední záznam policejního orgánu vydaný podle § 158 odst. 3 tr. ř. doručen místně příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství v Kroměříži.

Usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. ZN 1334/2023-5, rozhodl pověřený okresní státní zástupce v Kroměříži o svém vyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení, neboť lze mít pochybnosti, že pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nemůže ve věci nestranně rozhodovat. V návaznosti na toto usnesení rozhodl dne 6. 10. 2023 státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně usnesením pod č. j. 7 KZN 1056/2023-5, o odnětí věci Okresnímu státnímu zastupitelství v Kroměříži vedené u tohoto státního zastupitelství pod sp. zn. ZN 1334/2023, a jejím přikázání Okresnímu státnímu zastupitelství v Uherském Hradišti.

Následně byl dne 18. 1. 2024 předložen policejním orgánem „spis se žádostí o zaujetí stanoviska“ Okresnímu státnímu zastupitelství v Uherském Hradišti, když policejní orgán uvedl, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání L. C. „ať již pro trestný čin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. ř. (správně má být tr. zákoníku), případně pro trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1 tr. ř. (správně tr. zákoníku) nebo trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. ř. (správně tr. zákoníku), kterýmžto směrem bylo rovněž prověřování vedeno, ale je namístě postup podle § 159a odst. 1 písm. a) tr. ř., odevzdat celou věc příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku“.

Na uvedený přípis reagoval státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti dne 12. 2. 2024 pod č. j. 0 NZ-2203/2023, pokynem, ve kterém rozvedl své úvahy, které podle něj odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu, když se se závěry policejního orgánu neztotožnil, a uložil policejnímu orgánu provedení dalších úkonů, včetně toho, aby postupoval podle hlavy desáté trestního řádu.

Na základě pokynu státního zástupce ze dne 12. 2. 2024 vydal dne 6. 5. 2024 policejní orgán pod č. j. KRPZ-105049-68/TČ-2023-150871-ZTR, podle § 160 odst. 1 tr. ř. usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného L. C. pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea první tr. zákoníku.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14, které je napadeno stížností pro porušení zákona, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Proti pravomocnému usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14, podal ministr spravedlnosti s odkazem na ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, ve které po krátké rekapitulaci trestního řízení, které předcházelo (vit též shora body 1-6) vydání shora uvedených rozhodnutí a odkazu na zákonná ustanovení trestního řádu, která mají vazbu k důvodům, pro které podal stížnost pro porušení zákona, konstatoval, že „státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti zcela zřetelně vyjádřil svůj názor na stěžejní otázku pro řešení dané věci a tím usměrnil postup policejního orgánu k vyřízení věci zjevně zcela opačného ražení, než navrhoval policejní orgán“. Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud „podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14, byl v neprospěch obviněného L. C. porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu; podle § 269 odst. 2 trestního řádu napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil; podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, a to včetně závěrečného návrhu.

Obviněný se ke dni konání neveřejného zasedání k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil skutečnosti, které již vyjádřil v bodech

V souvislosti s výkladem ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že „jestliže dozorující státní zástupce v odůvodnění usnesení, jímž ke stížnosti poškozeného zrušil usnesení policejního orgánu o odložení věci učiněné podle § 159a odst. 1 tr. ř. a přikázal mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, výslovně uvedl, že jediným možným a správným postupem v předmětné trestní věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., pak s ohledem na povahu výroku tohoto usnesení a obsah jeho odůvodnění se nepochybně jedná o pokyn vydaný policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání podezřelé osoby. I když tento pokyn byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn např. ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce“. V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního nebo formálního. Na uvedený závěr bylo navázáno v rozhodnutí č. 8/2013 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že „z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství...“. Přehlédnuto nemohlo být ani rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 94/2012, ze kterého mj. vyplývá, že pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1, 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci.

V předmětné trestní věci je nesporné, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ve svém pokynu ze dne 12. 2. 2024, č. j. 0 ZN-2203/2023, se neztotožnil se závěry policejního orgánu, který navrhoval postup podle § 159a odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. věc L. C. odevzdat příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku, když v rámci svého pokynu rozvedl své úvahy, pro které nemohl postup navržený policejním orgánem obstát a sám usměrnil další postup policejního orgánu, když tomuto uložil, které důkazy je nutno ve věci obstarat, nastínil vlastní pohled na doposud zjištěné skutečnosti k jednání obviněného, aby závěrem mj. také uvedl, že je „dále nutno postupovat dle hlavy desáté trestního řádu“ [hlava desátá trestního řádu nese název – zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení].

Zrušil-li tedy státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, který vydal pokyn k trestnímu stíhání (byť ne výslovně takto označený) obviněného L. C., svým usnesením ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14, jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného, kterou tento napadl usnesení policejního orgánu ze dne 6. 5. 2024 pod č. j. KRPZ-105049-68/TČ-2023-150871-ZTR, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno na základě pokynu téhož státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti trestní stíhání obviněného L. C. pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, nerespektoval tento (myšleno státní zástupce) primárně ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., ze kterého vyplývá, stejně jako rozhodnutí shora zmíněných (bod 12), že k takovému postupu nebyl oprávněn. Ze skutečností výše rozvedených vyplývá, že označeným usnesením (ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14) rozhodl dozorový státní zástupce o stížnosti obviněného, která měla být v souladu se zněním § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena nadřízenému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně k rozhodnutí. Pakliže takto dozorový státní zástupce nepostupoval a sám o stížnosti obviněného rozhodl, přestože vydal pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného, porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Z důvodů shora rozvedených musel proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného L. C. Následně musel podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit stížností pro porušení zákona napadené usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2024, č. j. ZT 73/2024-14, a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy muset nově rozhodnout o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání.