8 Tz 60/2022 – Nejvyšší soud

8 Tz 60/2022-1212 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. T., nar. XY v XY, XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. a § 35p odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného S. T. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 3 T 121/2019, byl obviněný S. T. (dále jen „obviněný“) shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku [výrok pod bodem 1)], zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku [výrok pod bodem 2)], přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [výroky pod bodem 1) a 2)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku [výrok pod bodem 3)], jichž se měl dopustit jednáním blíže specifikovaným v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. Za to byl odsouzen podle § 199 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, státní zástupce a poškození P. E. J., K. D. K. a N. S. K. Obviněný zaměřil odvolání proti všem výrokům napadeného rozsudku, státní zástupce podal odvolání proti výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného, poškození napadli odvoláními jich se týkající výroky o náhradě škody. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit jmenovaným poškozeným ve výroku konkretizovanou nemajetkovou újmu. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného S. T. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. 4. Ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) v mimořádném opravném prostředku nejprve v obecné rovině připomněl znění ustanovení trestního řádu upravujících nutnou obhajobu v souvislosti s případem obviněného [§36 odst. 1 písm. a), § 36 odst. 3 tr. ř.] a také ustanovení určujícího, kdo může být obhájcem v trestním řízení (§ 35 odst. 1 tr. ř.). Odkázal rovněž na relevantní ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o advokacii“) vymezujících, kdo je podle tohoto zákona advokátem a postavení evropského usazeného advokáta (§ 4, § 35l odst. 1, § 35o, § 35p odst. 1, § 35p odst. 2 zákona o advokacii). 5. Konstatoval, že z předloženého spisu vyplývá, že obviněný byl stíhán mimo jiné pro trestné činy podle § 198 odst. 2 a § 199 odst. 2 tr. zákoníku, u nichž je dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. s ohledem na výši zákonné trestní sazby, která činí 2 až 8 let. Skutečnost, že trestní stíhání obviněného bylo vedeno vazebně, je dalším důvodem nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. 6. Stěžovatel rekapituloval, že obviněný v průběhu vazebního zasedání dne 30. 1. 2020 vyjádřil svou vůli, aby jej dále zastupovala Irena Ivanova Savova, usazená evropská advokátka. Obvodní soud pro Prahu 9 proto v počátku konaného vazebního zasedání postupem podle § 39 odst. 1 tr. ř. z důvodu vyplývajícího z § 37 odst. 2 tr. ř. zrušil ustanovení obhájce Mgr. Jakuba Juráska. Jelikož se jednalo o trestní řízení, v němž musel být obviněný zastoupen advokátem, měla zvolená usazená evropská advokátka podle § 35p odst. 1 zákona o advokacii povinnost ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva. Oznámení o ustanovení konzultanta přitom byla povinna učinit již při svém prvním úkonu, tj. během již zmiňovaného vazebního zasedání, v souladu s § 35p odst. 2 zákona o advokacii. Irena Ivanova Savova však tuto svou povinnost nesplnila a v dalším průběhu trestního řízení zastupovala obviněného bez konzultanta, který měl garantovat dodržení všech podstatných procesněprávních ustanovení trestního řádu, jakož i dalších, na trestní řád navazujících zákonných předpisů. 7. Stěžovatel poznamenal, že soudy toto procesní pochybení v rámci prvostupňového ani odvolacího řízení nezaznamenaly a k usazené evropské advokátce přistupovaly jako k plnohodnotné advokátce. Bez konzultanta vystupovala i ve veřejném zasedání o odvolání dne 5. 3. 2020, kde byla přítomna toliko se svou asistentkou Nadezhdou Stoilovou Savovou, usazenou evropskou advokátkou, tedy opět osobou nesplňující podmínku podle § 35p odst. 1 zákona o advokacii. Pakliže odvolací soud za této situace konal veřejné zasedání o podaných odvoláních, došlo jeho postupem k porušení práva na obhajobu obviněného, neboť tento nebyl u veřejného zasedání řádně zastoupen. Jeho rozsudek nemůže obstát, neboť byl zjevně učiněn na podkladě vadného postupu v řízení. 8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. T., a to v ustanoveních § 35 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s podanou stížností zcela ztotožňuje. V podrobnostech odkázal na argumentaci stěžovatele a dodal, že proti obviněnému bylo vedeno řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, zároveň bylo stíhání vedeno vazebně, obviněnému proto svědčily důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. Obviněný v průběhu vazebního zasedání vyjádřil svou vůli, aby ho zastupovala Irena Ivanova Savova, usazený evropský advokát. I v otázce oprávnění této usazené evropské advokátky k zastupování obviněného jakožto obhájkyně státní zástupce odkázal na argumentaci stěžovatele. Nad rámec již uvedeného pouze doplnil, že jmenovaná usazená evropská advokátka v průběhu trestního řízení komunikovala v českém jazyce patrně obtížněji než rodilý mluvčí, přičemž se domáhala také pomoci tlumočníka. Měl za to, že tyto okolnosti pouze utvrzují pochybnosti, zda mohla sama v souladu se zákonem o advokacii obviněného řádně zastupovat bez pomoci konzultanta. 10. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, byl v neprospěch obviněného S. T. porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 1 a § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. Obhájce obviněného ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona zevrubně zrekapituloval relevantní část řízení předcházející napadenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020. Ve shodě se stížností pro porušen