Tpjn 308/2001 – Nejvyšší soud

Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. Tpjn 308/2001, k rozhodovací činnosti soudů ve věci nutné obhajoby v případech vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby. Vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby (§ 350c odst. 1 tr. ř.) nezakládá samo o sobě důvod nutné obhajoby podle § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. O d ů v o d n ě n í : Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu podle § 30 odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 14 odst. 1 písm. f) Jednacího řádu Nejvyššího soudu navrhl, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko ke sjednocení výkladu zákona v otázce nutné obhajoby v případech vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby, tedy k výkladu ustanovení § 36a odst. 1 písm. c), § 38 a § 350c odst. 1, 2 tr. ř. Tento návrh učinil předseda trestního kolegia na základě podnětu ministra spravedlnosti vycházejícího ze zjištění, že soudy České republiky posuzují výše naznačenou otázku nejednotně. Z předloženého podnětu vyplývá, že některé soudy odsouzenému, který byl vzat do vyhošťovací vazby, obhájce neustanovují (např. věc Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 181/97). Naproti tomu k ustanovení obhájce z výše uvedeného důvodu došlo ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 4 (sp. zn. 5 T 35/98, 46 T 146/2000, 2 T 20/2001, 33 T 147/2000), Okresního soudu Praha-západ (sp. zn. 2 T 235/99) a Okresního soudu v Novém Jičíně (sp. zn. 1 T 190/96). Dále pak ministr spravedlnosti poukázal i na to, že některé soudy usnesení o vzetí do vyhošťovací vazby doručují obhájci ustanovenému již v přípravném řízení nebo v řízení před soudem, ačkoliv jeho zmocnění, nebylo-li při ustanovení vymezeno jinak, zaniklo podle § 41 odst. 5 tr. ř. při skončení trestního stíhání. Trestní kolegium Nejvyššího soudu před zaujetím stanoviska vyžádalo podle § 30 odst. 3 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření od Ministerstva spravedlnosti České republiky, Ministerstva vnitra České republiky, Nejvyššího státního zastupitelství, předsedů vrchních a krajských soudů, právnických fakult v Praze, v Brně, v Plzni a v Olomouci, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky, Veřejného ochránce práv a České advokátní komory. Souhlas s řešením posuzované problematiky tak, jak je obsaženo v právní větě tohoto stanoviska, vyjádřily oba vrchní soudy, dále pak krajské soudy v Praze, Ústí nad Labem a Hradci Králové, Městský soud v Praze, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav státu práva Akademie věd a Ministerstvo vnitra České republiky. Naproti tomu jediným připomínkovým místem, které vyslovilo nesouhlas s navrhovaným řešením, byl Krajský soud v Plzni. Ve svém vyjádření poukázal na nejednotnou rozhodovací praxi jednotlivých senátů tamního soudu. Podle některých senátů dochází po vzetí do vyhošťovací vazby k ustanovení obhájce z důvodu § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř., popř. z důvodu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. per. analogiam s tím, že jde o řízení sui generis, které se vymyká obecné úpravě vykonávacího řízení. Rovněž se poukazuje na analogii ustanovení § 36 odst. 4 tr. ř. Ve vyjádření Veřejného ochránce práv je v zásadě vysloven souhlas s navrhovaným řešením posuzované problematiky s odkazem na současnou zákonnou úpravu podmínek nutné obhajoby ve vykonávacím řízení. Je však otázkou, zda v případech, kdy je potřeba provést výslech osoby, které se týká rozhodování o vzetí do vyhošťovací vazby, nejsou dány důvody k ustanovení obhájce. Dále pak v souvislosti s délkou trvání vyhošťovací vazby a s jejím následným prodlužováním může být obhájce významně nápomocen odsouzeným cizincům, a to nejen v rámci stížnostního řízení, ale také při obstarávání dokladů potřebných k realizaci výkonu trestu vyhoštění. Poté i po zvážení všech výše citovaných vyjádření a v nich uvedených argumentů zaujalo trestní kolegium Nejvyššího soudu shora uvedené stanovisko. Podle § 350b odst. 1 tr. ř. platí, že jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii ČR a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval. Podle § 350b odst. 2 tr. ř., nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda senátu poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci. Při splnění dalších podmínek uvedených v odstavci 3 téhož ustanovení může být tato lhůta i opakovaně prodloužena, nejdéle však na dobu 180 dnů ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci. Podle § 350c odst. 1 tr. ř. platí, že hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou. Podle § 350c odst. 2 tr. ř. se užijí ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního na řízení o vyhošťovací vazbě a její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou, nevyplývá-li z odstavce 1 jinak. Podle § 350c odst. 3 tr. ř., byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá předseda senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění Policii České republiky. Podle § 36a odst. 1 tr. ř. ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce, a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, b) jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který v době konání veřejného zasedání nedovršil osmnáctý rok, c) je-li ve vazbě, nebo d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Jestliže obviněný (odsouzený - viz § 12 odst. 7 tr. ř.) nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a § 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven. Vyhošťovací vazba je fakultativní zajišťovací institut aplikovaný výlučně v rámci vykonávacího řízení, tj. v rámci realizace vlastního výkonu trestu vyhoštění (§ 57 tr. zák.) uloženého pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu. Jediným cílem a smyslem vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby je zabezpečit vykonání trestu vyhoštění (tj. zajistit, aby odsouzený opustil území ČR), a to v případě hrozí-li, že odsouzený se bude skrývat či jinak mařit výkon tohoto trestu (§ 350c odst. 1 tr. ř.). Naproti tomu v případě, že odsouzený je na svobodě, a nehrozí-li obava z jednání, kterým by mařil výkon trestu vyhoštění, může mu být poskytnuta přiměřená lhůta k obstarání jeho záležitostí na území České republiky před vycestováním (§ 350b odst. 2, 3 tr. ř.). Ve vykonávacím řízení je vyhošťovací vazba upravena v ustanovení § 350c tr. ř. Z odstavce 2 tohoto ustanovení vyplývá, že se vyjma specifické úpravy o důvodech této vazby (obava ze skrývání či jiného maření výkonu trestu vyhoštění) a o orgánu o ní rozhodujícím (předseda senátu), na řízení o vyhošťovací vazbě a její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou užijí ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního (tj. § 67 až § 74a tr. ř.). V hlavě čtvrté oddílu prvním trestního řádu ovšem nejsou ustanovení týkající se nutné obhajoby v souvislosti s uvalením vazby a tato problematika rovněž není upravena v rámci vykonávacího řízení (§ 350b až § 350g tr. ř.). Nutná obhajoba je upravena v hlavě druhé oddílu pátém trestního řádu, konkrétně v ustanoveních § 36 a § 36a tr. ř. Jelikož se vyhošťovací vazba uplatňuje pouze ve vykonávacím řízení, pak je třeba se zabývat ustanovením § 36a odst. 1 tr. ř., v němž jsou vymezeny důvody nutné obhajoby ve vykonávacím řízení. Podle ustanovení § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce, je-li ve vazbě. Není sporu o tom, že i vyhošťovací vazbu lze pokládat za vazbu ve smyslu tohoto ustanovení. Současně však musí být splněna další podmínka, na kterou se v takovém případě váže nutná obhajoba, totiž že se jedná o takové vykonávací řízení, ve kterém soud činí rozhodnutí ve veřejném zasedání. Podle § 232 tr. ř. platí, že ve veřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde to zákon výslovně stanoví. Protože jak v ustanovení § 350c tr. ř., tak v hlavě čtvrté oddílu prvním trestního řádu (s ohledem na ustanovení § 350c odst. 2 tr. ř.) není uvedena forma soudního zasedání (není zde ve smyslu § 232 tr. ř. výslovně uvedeno, že soud, popř. předseda senátu, rozhoduje o vyhošťovací vazbě ve veřejném zasedání), lze učinit závěr, že tato podmínka, na kterou zákon v ustanovení § 36a odst. 1 tr. ř. váže nutnou obhajobu ve vykonávacím řízení, není dána. Důvod nutné obhajoby v takovém případě nemůže založit jen ta skutečnost, že se odsouzený nachází ve vyhošťovací vazbě. Znovu lze připomenout, že účelem vyhošťovací vazby je pouze zabezpeč