8 As 27/2005 — Nejvyšší správní soud

29 Ca 205/2008- 98 - text pokračování - 14 - 29 Ca 205/2008 29 Ca 205/2008-98 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D. a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce: Honební společenstvo Lhota – Vlasenice, Vlasenice 18, 394 70, IČ 70984271, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, odbor lesního a vodního hospodářství a zemědělství, se sídlem úřadu v Jihlavě, Žižkova 57, 587 33, za účasti Honebního společenstva Kamenice nad Lipou, Kamenice nad Lipou, Gabrielka 4, 394 70, IČ 60662671, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu: t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství, ze dne 31. 7. 2008, č.j. KUJI 52072/2008, sp. zn. OLVHZ 1563/2007 Fr-7, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Městského úřadu Pelhřimov, odboru životního prostředí (dále též „správní orgán prvního stupně“), ze dne 27. 3. 2008, č.j. OZP/07/3617-28, byl zamítnut návrh Honebního společenstva Lhota - Vlasenice na uznání společenstevní honitby Lhota – Vlasenice (dále též „HS Lhota – Vlasenice“). K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí částečně změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 7. 2008, č.j. KUJI 52072/2008, sp. zn. OLVHZ 1563/2007 Fr-7; žalovaný v označeném rozhodnutí nově vyslovil, že zamítá návrh přípravného výboru Honebního společenstva Lhota – Vlasenice ze dne 21. 8. 2002 a ze dne 14. 7. 2003 a odmítá uznat společenstevní honitbu Lhota – Vlasenice“. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Proti citovaným správním rozhodnutím podal žalobce včasnou žalobu, kterou namítá, že správní orgán prvního stupně ani žalovaný se neřídily rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 29 Ca 140/2004, na jehož odůvodnění žalobce odkázal. Oba orgány ve svých rozhodnutích citují judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, z níž si však vybírají pouze závěry, které zdánlivě podporují jejich rozhodnutí. Žalobce dále uváděl, že původní Honební společenstvo Kamenice nad Lipou bylo založeno v rozporu s § 6 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, a nemělo žádné stanovy. Tato okolnost zpochybňuje transformaci jmenovaného honebního společenstva, ale též potvrzuje právo vlastníků honebních pozemků, aby před konáním transformační valné hromady ukončili své členství v tomto honebním společenstvu a při splnění zákonem stanovených požadavků založili vlastní honební společenstvo, tedy HS Lhota – Vlasenice. To bylo založeno v souladu se zákonem a bylo registrováno. Není pochyb o tom, že s řízením o registraci honebního společenstva je spojeno i řízení o uznání společenstevní honitby, resp. jediným důvodem vzniku společenstva je uznání společenstevní honitby. Žalobce splnil všechny předpoklady pro uznání honitby. Oběma orgánům státní správy je známo, že z důvodu způsobu hlasování a rozhodování v honebním společenstvu nemohli a nemohou vlastníci honebních pozemků zahrnutých dosud do honitby Kamenice nad Lipou, kteří z něho vystoupili a založili HS Lhota – Vlasenice, dosáhnout rozdělení dosavadní společenstevní honitby Kamenice nad Lipou, přesto jim právě tento postup správní orgány doporučují. Žalobce dále uváděl, že nezpochybňuje závěry nálezů Ústavního soudu, avšak je toho názoru, že zásada, že zánikem členství vlastníka honebního pozemku v honebním společenstvu nedochází ke změně honitby, platí pouze u honebních společenstev, která byla legálně transformována, avšak nelze ji aplikovat na přechodné období vymezené nepřímo v § 69 odst. 1 a 2 zákona – tedy od účinnosti zákona do 31. 3. 2003. V tomto přechodném období mohli vlastníci honebních pozemků ukončit členství v honebních společenstvech, zakládat společenstva nová, což se v praxi i stalo. Předpokladem tohoto pak bylo vystoupení z dosavadního honebního společenstva ukončením členství oznámením učiněným před tzv. transformační valnou hromadou. Žádné z rozhodnutí Ústavního soudu ani Nejvyššího správního soudu neodráží konkrétní situaci, v níž se nachází žalobce, tedy zejména tzv. přechodné období, ve kterém bylo možno, jak popisuje Krajský soud v rozsudku sp. zn. 29 Ca 140/2004, založit nové honební společenstvo po předchozím vystoupení z původního (a po transformaci a po vystoupení části členů – vlastníků honebních pozemků – nadále existujícího) honebního společenstva. Citovaný rozsudek krajského soudu pak není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu či Nejvyššího správního soudu, o niž se opírá napadené rozhodnutí žalovaného. Naopak vytváří výkladový rámec pro řešení situace, v níž se nachází žalobce. Závěrem žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně byla zrušena. Ze soudního spisu dále vyplývá, že žalovaný podal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém zejména uvedl, že žaloba neobsahuje nové skutečnosti, které by měly význam pro výsledek řízení, a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dodal, že právní názory Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu byly zohledněny při rozhodnutí ve věci, přičemž tyto soudy nepotvrdily dřívější úvahu o tom, že postačuje projevení vůle člena honebního společenstva před konáním transformační valné hromady nebýt jeho členem k tomu, aby bylo možno vyčlenit jeho honební pozemky z uznané honitby a založit honební společenstvo a novou společenstevní honitbou. Pokud vznikla pochybnost o rozporu založení HS Kamenice nad Lipou se zákonem, měl kterýkoli člen dotčeného společenstva v souladu s § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o myslivosti“), možnost domáhat se soudní cestou určení neplatnosti transformační valné hromady. Je nepochybné, že osoby podílející se na ustavující valné hromadě žalobce dne 10. 8. 2002 byly do 31. 12. 2002 členy HS Kamenice nad Lipou a měly tedy možnost žalobu podat, což nikdo z nich neučinil. Správním orgánům nebyl předložen rozsudek o neplatnosti transformační valné hromady konané dne 4. 8. 2002. To by mělo nepochybně význam proto, že při nedoložení transformace honebního společenstva by jak společenstvo, tak i společenstevní honitba zanikly a vznikl by prostor „volných“ honebních pozemků pro uznání nové honitby Lhota – Vlasenice. Nelze činit závěr o nemožnosti prosadit rozdělení honitby, když se o tuto možnost nikdo ani nepokusil. Vlastníci honebních pozemků navrhované honitby Lhota – Vlasenice tedy nevyužili všech zákonných možností k rozdělení honitby Kamenice nad Lipou, přičemž uvedená konstrukce ohledně zakládání nových honiteb a honebních společenstev v přechodném období nemá zákonnou oporu. S odkazem na výše uvedené proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ze spisu dále vyplývá, že proti napadenému rozhodnutí byl žalobcem podán podnět k přezkumnému řízení podle § 94 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), jemuž bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 10. 3. 2009, č.j. 37418/2008-16230, vyhověno a napadené rozhodnutí žalovaného změněno tak, že se „rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru životního prostředí, ze dne 27. 3. 2008, č.j. OZP/07/3617-28, ruší a věc se vrací tomuto orgánu k novému projednání a rozhodnutí“. Ze soudního spisu však rovněž vyplývá, že proti tomuto rozhodnutí podalo Myslivecké sdružení Kamenice nad Lipou rozklad, kterému bylo vyhověno rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 19. 8. 2009, č.j. 26686/2009-10000, jímž bylo označené rozhodnutí zrušeno a přezkumné řízení (rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 31. 7. 2008, č.j. KUJI 52072/2008, sp. zn. OLVHZ 1563/2007 Fr-7) zastaveno. Krajský soud nařídil na den 17. 8. 2010 ve věci ústní jednání. V rámci nařízeného jednání setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích. Žalobce při tomto jednání provedl rekapitulaci dosavadních řízení. Zdůraznil, že i zdejší soud před čtyřmi roky ve stejné věci rozhodl v jeho prospěch a uložil správním orgánům, jak mají postupovat, avšak řízení se protahovalo natolik, že byly vydány předmětné rozsudky Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, kterými se nyní řídil žalovaný. Tyto podle žalobce však nejsou přesným odrazem předmětného problému a není nutno podle nich postupovat. Dodal, že transformace Honebního společenstva Kamenice nad Lipou, jakož i jeho založení neproběhlo podle platných předpisů. Dále žalobce uváděl, že v době transformace označeného společenstva žalobce (jeho členové) splnili zákonem stanovené podmínky, resp. dali jasně najevo, že nehodlají dále setrvat v honebním společenstvu a chtějí si založit nové. Přesto valná hromada označeného společenstva vůbec nejednala o jejích výpovědích, resp. nebrala je v potaz. Následně tak učinil i Okresní úřad Pelhřimov a transformoval společenstvo se všemi pozemk