2 As 40/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Ca 22/2009- 146 - text 24 pokračování 62Ca 22/2009 62 Ca 22/2009-146 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci žalobce: Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem Prokopa Velikého 197/29, Ostrava – Vítkovice, zastoupený JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem Schönherr v.o.s., nám. Republiky 1079/1a, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. UOHS-R 126/2008/01-3227/2009/310/ADr ze dne 18.3.2009, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného č.j. UOHS-R 126/2008/01-3227/2009/310/ADr ze dne 18.3.2009, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno předchozí rozhodnutí vydané v prvním stupni správního řízení č.j. S 161/2007/KD-08040/2008/850 ze dne 4.6.2008. I. Podstata věci Žalovaný dospěl ve správním řízení k následujícím závěrům: 1. žalobce tím, že jeho valná hromada přijala dne 14.3.2002 Kodex cti obsahující pravidlo motivující členy žalobce nepožadovat za své služby ceny nižší, než jsou obvyklé, přičemž toto pravidlo bylo do 14.3.2008 ponecháno v platnosti a uplatňováno, přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, čímž v období od 14.3.2002 do 14.3.2008 porušil § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZOHS“); 2. žalobce tím, že jeho valná hromada přijala dne 17.3.2005 Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o „Znak kvality“ propůjčovaný žalobcem obsahující v části Směrnice pro marketing v pohřebním oboru zákaz podávání informací srovnávajících ceny mezi konkurenty, přičemž toto pravidlo bylo do 14.3.2008 ponecháno v platnosti a uplatňováno, přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, čímž v období od 17.3.2005 do 14.3.2008 porušil § 3 odst. 1 ZOHS; 3. žalobce tím, že v únoru 2003 vydal metodický materiál „Jak postupovat při kopání hrobů“, přepracovaný v dubnu 2004 a dále upravený v lednu 2005, který vždy obsahoval návod stanovení ceny za služby poskytované žalobcovými členy a který byl do 10.3.2008 rozšiřován, přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, čímž v období od února 2003 do 10.3.2008 porušil § 3 odst. 1 ZOHS; 4. žalobce tím, že v lednu 2000 vydal metodický materiál „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících“, přepracovaný v březnu 2001, v únoru 2003, v dubnu 2004 a v lednu 2007, který vždy obsahoval návod stanovení ceny za služby poskytované žalobcovými členy a který byl do 10.3.2008 rozšiřován, přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, čímž v období od ledna 2000 do 30.6.2001 porušil § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále „předchozí ZOHS“), a v období od 1.7.2001 do 10.3.2008 porušil § 3 odst. 1 ZOHS; 5. žalobce tím, že v dubnu 2004 vydal metodický materiál „Předloha (i) smlouvy o nájmu hrobového místa, (ii) ceník nájmu a služeb s nájmem spojených“, který obsahuje návod stanovení ceny za služby poskytované žalobcovými členy a který byl žalobcem do 10.3.2008 rozšiřován, přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, čímž v období od dubna 2004 do 10.3.2008 porušil § 3 odst. 1 ZOHS. Žalobci byla za shora uvedená porušení předchozího ZOHS a ZOHS uložena pokuta ve výši 500 000,- Kč, uloženo splnit opatření k nápravě a uloženo nahradit náklady řízení ve výši 2 500,- Kč. Tyto závěry žalovaného jsou napadeny žalobou. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá a podrobně argumentuje, že žalovaný nezjistil stav věci, neboť ve svém hodnocení vycházel z nesprávných a nedostatečně zjištěných skutečností. Ačkoli jednání žalobce mělo spočívat v cenové unifikaci, žalovaný neprovedl jediný důkaz, který by tento jeho závěr podpořil. Žalovaný neprovedl jedinou cenovou analýzu, kterou by prokázal, že žalobcovo jednání mohlo mít, byť jen potenciálně, dopad na ceny v oblasti pohřebnictví. Dokazování se omezilo pouze na vyjádření získaná od žalobcových členů, ti navíc závěry žalovaného ve vztahu k cenám nepotvrdili; většina členů žalobce uvedla, že příslušné dokumenty používala pouze jako orientační pomůcku při stanovování cen, často regulovaných právními předpisy, s tím, že výši konkrétní ceny určovali dle vlastního uvážení s přihlédnutím k vlastním nákladům a místním podmínkám. Žalovaným tak byla pouze posbírána různá subjektivní vysvětlení ve formě výpovědí členů žalobce, kterým však chybí objektivní posouzení ze strany žalovaného a která se často rozcházejí. Na tato vysvětlení žalovaný jen odkazuje bez propojení na konkrétní situaci na trhu a navíc opomíjí názorově opačné výpovědi ostatních členů žalobce. Žalobce tu poukazuje na odlišný postup žalovaného od případu Plemenáři (potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2A 19/2002). Dále žalobce namítá nesprávné vymezení relevantního trhu. Služby pohřební, kremační i hřbitovní jsou zákazníky poptávány v rámci geograficky omezených území, a tedy trh měl být vymezen jako lokální trh. Závěr žalovaného o celorepublikovém relevantním trhu je nesprávný zejména ve vztahu k provozování pohřebišť, neboť ty si nekonkurují. Zákazník si nevybírá pohřebiště podle výše nájmu za hrobové místo, nýbrž z jiných – osobních – důvodů. Nesprávný je pak také závěr žalovaného ohledně žalobcova podílu na vymezeném relevantním trhu ve výši 20%, neboť ve správě členů žalobce je 200 pohřebišť z celkového počtu 5 500 pohřebišť. Dále žalobce namítá nesprávné právní hodnocení jednání z pohledu předchozího ZOHS a ZOHS. Podle žalobce posuzované jednání postrádá snahu o unifikaci soutěžního jednání; jediné, čeho se žalobce snažil dosáhnout, bylo jednání etické a zákonné. Jako protisoutěžní nebylo chápáno ani v praxi. Např. tajemník žalobce ve svém e-mailu (str. 163 správního spisu) na dotaz ohledně cen pohřbů ve městě Jeseník uvádí, že „…ceny jednotlivých PS neznáme a tudíž Vám je nemůžeme poskytnout…“. Např. v metodickém materiálu „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících“ se výslovně uvádí, že základním principem tvorby cen je přechod na systém smluvních cen – sjednaných při nákupu a prodeji. Žalobce tedy upozorňuje na činnosti s regulovanou cenou, u ostatních činností uvádí, že jejich cena je tvořena smluvně. Žalobce tedy nestanovoval cenu přímo ani nepřímo. Navíc v praxi byl vždy zdůrazňován jejich nezávazný charakter a plnění nikdy nebylo vynucováno. Žalobce následně polemizuje se závěry žalovaného ve vztahu k jednotlivým jím přijatým dokumentům a zdůrazňuje, že důvodem jejich přijetí (především ve vztahu ke „Kodexu cti“ a „Znaku kvality“) byla potřeba stanovit zásady korektnosti a etiky jednání podnikatelských subjektů v oblasti pohřebnictví. Navíc členové žalobce určitým způsobem postupovali už před přijetím některých dokumentů. Pokud jde o jednotlivé metodické materiály, ty neměly charakter silného doporučení, jak uvádí žalovaný, ale rámcových orientačních pomůcek. Ty měly tedy usnadnit orientaci v cenové oblasti subjektům působícím v pohřebnictví, které mnohdy nemají dostatečné informace nebo zkušenosti. Metodiky neposkytují žádný přesný návod na stanovení konkrétní ceny. První z metodik výslovně v úvodu uvádí, že nemůže sloužit jako přímý návod ke stanovení konkrétní ceny, nezabývá se navíc vůbec otázkou výše marže, která je pro výši ceny rozhodující. Druhá a třetí metodika nemohly být přijaty s cílem určovat konkrétní ceny ve vztahu k nájmu hrobového místa na veřejných pohřebištích, neboť ty jsou do značené míry regulovány. Navíc většina členů žalobce provozovateli veřejných pohřebišť není a tyto metodiky proto nevyužívá. Nemůže tak jít o porušení předchozího ZOHS ani ZOHS, neboť v těchto případech nejde o rozhodnutí, které by se týkalo členů žalobce. Žalobce též podrobně ke „Kodexu cti“ a „Znaku kvality“ argumentuje, že jednotlivé dokumenty nebyly v praxi chápány tak, jak uvádí žalovaný. Žalovaný neprovedl žádnou analýzu, že by k cenové unifikaci v důsledku přijatých dokumentů došlo. Neuvádí ani žádný náznak unifikace. Navíc žalovaný neshromáždil důkazy, které by vypovídaly o možnosti ovlivnit cenové podmínky v oblasti pohřebnictví. Závěry žalovaného jsou tedy obecné a nejsou podloženy žádnými konk