6 As 68/2012 — Nejvyšší správní soud

31 A 53/2014- 95 - text 6 pokračování 31A 53/2014 31A 53/2014 – 95 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: E. H., proti žalovanému: Masarykova univerzita, se sídlem Žerotínovo nám. 617/9, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. MU-IS/27875/2014/91553/1422/3542783/RMU-1, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 22. 8. 2014 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 12. 8. 2014, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity ze dne 15. 5. 2014, č. j. 3542783, o nepřijetí žalobce k vysokoškolskému studiu v studijním programu Právo a právní věda, obor Právo, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Žalobce v žalobě namítl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech na přístup k vysokoškolskému vzdělání, která jsou zaručena čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný se podle žalobce nevypořádal se všemi podanými námitkami, když žádost o přezkum byla doplněna dvěma dalšími přípisy. Jeho námitky nebyly žalovaným vypořádány beze zbytku, vypořádání námitek, které rozhodnutí obsahuje, postrádá dle žalobce právní a objektivní hlediska. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce konstatoval, že závěr žalovaného, že při konání přijímacích zkoušek nemá právo dovolávat se ústavních práv, nemá oporu v platné legislativě. Žalovaný ve svém stručném vyjádření ze dne 17. 9. 2014 navrhl žalobu zamítnout s tím, že namítané nevypořádání se s námitkami je ryze účelové a ve zcela zjevném rozporu se zněním rozhodnutí. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. Soud musí předně konstatovat, že podaná žaloba je více než stručná a žalobce se v ní bez jakékoliv konkrétní argumentace omezil v podstatě na konstatování, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné (nevypořádání stížních námitek a absence právních a objektivních hledisek), a na obecné namítnutí dotčení Listinou zaručeného práva na vzdělání. S ohledem na dispoziční zásadu obsaženou v § 75 s.ř.s., v níž je promítnut ústavně garantovaný princip autonomie vůle, přezkoumal zdejší soud napadené rozhodnutí přísně v mezích žalobních námitek tak, jak byly uvedeny žalobcem. Samotný rozsah přezkumu vymezení v rámci žaloby považoval soud za natolik určitý, že považoval žalobu za projednatelnou, byť na samé hranici projednatelnosti. Žalobce podal žalobu v zákonné lhůtě a zároveň měl prostor pro její doplnění o případné konkrétní důvody nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. V této souvislosti lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2008, sp. zn. III. ÚS 2111/07, v němž je uvedeno, že „ze zásady vigilantibus iura (bdělým patří práva) lze také vyvodit, že osoba je zásadně povinna uplatnit všechny své námitky, tvrzení a argumenty, jimiž dovozuje nesprávnost či nezákonnost rozhodnutí státního orgánu, včas, tj. především v nalézacím řízení a poté v řádných (resp. i v mimořádných) opravných prostředcích.“, případně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, č. j. 7 As 73/2008-65, ev. obdobně na rozsudek téhož soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 – 155. Při vědomí si dispoziční zásady a mantinelů soudního přezkumu vyhodnotil soud námitky žalobce následovně. Nejprve se zabýval přezkoumatelností žalobou napadeného rozhodnutí z hlediska vypořádání námitek obsažených v žádosti o přezkum, neboť opomenutí odvolací námitky je důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 ve věci sp. zn. 3 As 51/2007, a ze dne 7. 9. 2011 ve věci sp. zn. 6 Ads 99/2011). Žalobce podal proti rozhodnutí děkanky právnické fakulty obsáhlou žádost o přezkum v rozsahu 22 stran, obsahující 14 samostatných námitek. Tuto stížnost dále doplnil podáním ze dne 22. 7. 2014 (doručené žalovanému 28. 7. 2014) v rozsahu šesti stran, obsahující námitky č. 15 – 17 a doplnění námitek č. 5 a č. 3 z původní žádosti, a podáním ze dne 11. 8. 2014 (doručené žalovanému dne 14. 8. 2014), ve kterém doplnil námitky č. 8 a č. 9 a zároveň brojil proti postupu žalovaného. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalovaný postupně vypořádával jednotlivé námitky v tom pořadí, jak byly uvedeny žádosti o přezkum a v jejím prvním doplnění. Každá námitka byla vypořádaná pod číslem shodujícím se s jejím označením v podání žalobce. Soud dospěl porovnáním žádosti a jejího prvního doplnění a žalobou napadeného rozhodnutí k závěru, že žalovaný se ke všem námitkám vyjádřil a uvedl, byť ve stručnosti důvody, proč považuje námitky žalobce za nedůvodné. V případě druhého doplnění soud z obsahu správního spisu zjistil, že druhé doplnění bylo doručeno žalovanému až dne 14. 8. 2014, tedy dva dny poté, co žalovaný ve věci žádosti o přezkum věcně rozhodl dne 12. 8. 2014. Ačkoliv není ze správního spisu patrné, kdy žalovaný rozhodnutí vypravil, tak z fotokopie obálky přiložené k žalobě soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného bylo odesláno dne 12. 8. 2014 a první pokus o doručení žalobci proběhl následujícího dne, tedy 13. 8. 2014. Podle § 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, může uchazeč požádat o přezkoumání rozhodnutí. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal, ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti vyhovět a rozhodnutí změnit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem vysoké školy nebo její součásti nebo podmínkami stanovenými podle § 49 odst. 1 a 3. Jinak žádost zamítne a původní rozhodnutí potvrdí. Podle § 105 zákona o vysokých školách, nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Podle § 93 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platí, že, jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části. Podle § 36 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. S ohledem na to, že úprava v § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách není komplexní, použije se na otázky neupravené tímto ustanovení úprava odvolání ve správním řádu. Z uvedené právní úpravy je pak naprosto zřejmé, že žalovaný byl povinen ve svém rozhodnutí reagovat pouze na námitky, které obdržel dříve, než sám ve věci vydal rozhodnutí, tedy na námitky, které obdržel nejpozději do 12. 8. 2014. Obsah správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí vyvrací zcela obecné tvrzení žalobce, že se žalovaný nevypořádal se všemi podanými námitkami. Pokud jde o odpověď na „námitky“, obsažené ve druhém doplnění žádosti, doručené žalovanému po vypravení rozhodnutí, je s ohledem na § 75 odst. 1 s.ř.s. bezpředmětné, aby se zdejší soud zabýval tím, zda se s nimi žalovaný v navazujícím přípisu vypořádal přezkoumatelným způsobem. Soud pouze nad rámec uvedeného poznamenává, že přístup žalovaného k žalobkyni, spočívající i v tom, že reagoval přípisem i na její přípis obsahující „druhé doplnění“, doručené mu až po vypravení žalobou napadeného rozhodnutí, svědčí o nadmíru korektním přístupu k argumentům žalobkyně. Dále žalobce namítal, že vypořádání námitek žalovaným neobsahuje právní a objektivní hlediska. Tuto námitku žalobce opět uvedl v maximální míře obecnosti bez bližší konkretizace. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl ve svém usnesení ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012-47, k závěru (byť ve vztahu k zákonu č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), avšak zdejší soud má za to, že v obecné rovině jsou tyto závěry přenositelné i na souzenou věc), že „[s]oud je v řízení o žalobě proti rozhodnutí o žádosti o přezkoumání výsledku části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu podle § 82 odst. 3 školského zákona povinen přezkoumat toto rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, a to i z hlediska věcné správnosti ho