7 Afs 31/2016 — Nejvyšší správní soud

31 Af 5/2014- 93 - text 9 pokračování 31Af 5/2014 31Af 5/2014 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce: Nemocnice sv.Zdislavy,a.s., se sídlem Mostiště 93, Velké Meziříčí, zastoupeného společností BDO Tax s.r.o., se sídlem Muchova 240/6, Praha 6, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2013, č. j. 29237/13/5000-14401-701942, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 23. 1. 2014 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2013, č. j. 29237/13/5000-14401-701942 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (proti) a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro kraj Vysočina, Územní pracoviště ve Velkém Meziříčí (dále jen „správce daně“), ze dne 13. 5. 2013, č. j. 992495/13/2913-05702-405252, platební výměr na daň darovací, kterým byla podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o trojdani“), vyměřena žalobci daň darovací ve výši 0 Kč. Žalobce se dále domáhal uhrazení nákladů řízení. [2] Společnost Nemocnice u sv.Zdislavy,a.s. (tj. žalobce) podala dne 30. 1. 2013 daňové přiznání k dani darovací při nabytí majetku osvobozeného od daně podle ustanovení § 20 odst. 4 písm. a) zákona o trojdani. Jednou z příloh předmětného daňového přiznání byla smlouva označená jako „darovací“ ze dne 20. 12. 2012, kterou MUDr. J. T. daroval žalobci, zastoupeného předsedou představenstva MUDr. J. T. (a toho času jediným akcionářem žalobce), nemovitosti specifikované v čl. 1 této smlouvy. Jednalo se o celý areál nemocnice včetně přilehlých pozemků v hodnotě 25.748.358,58 Kč, přičemž tuto částku si žalobce uvedl v daňovém přiznání k dani darovací. Po postupu k odstranění pochybností správce daně vyměřil výše vymezeným platebním výměrem daň darovací ve výši 0 Kč, když vyloučil ze základu daně hodnotu darovaných nemovitostí s tím, že nejsou předmětem daně darovací a v tomto případě není daňový subjekt ani poplatníkem daně darovací dle § 5 zákona o trojdani. Správce daně totiž posoudil tento převod areálu nemocnice jako úplatný, přičemž úplatnost převodu nemovitostí spatřoval v tom, že v případě převodu majetku akcionáře do vlastnictví obchodní společnosti dochází k celkovému navýšení hodnoty podílu společníka na jmění společnosti. Správce daně dále uvedl, že vzhledem k tomu, že nedošlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti, nelze na tento převod uplatnit osvobození ani dle ustanovení § 20 odst. 6 písm. a) zákona o trojdani a tento převod tedy měl být předmětem daně z převodu nemovitostí ve smyslu ustanovení § 8 a násl. zákona o trojdani. Žalobce s tímto názorem v průběhu celého správního řízení nesouhlasil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správnost závěrů správce daně potvrdil. [3] Zdejší soud rozhodl v dané věci svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. 31Af 5/2014-50, tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 18. 8. 2016, č. j. 7 Afs 32/2016-37, výše citovaný rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nyní tedy zdejší soud projednává danou věc již podruhé, a je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. II. Obsah žaloby [4] Žalobce odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalobce předmětné nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy dle ustanovení § 628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „OZ64“), a základním znakem právního úkonu v podobě řádně uzavřené darovací smlouvy je bezúplatné přenechání daru, v daném případě nemovitých věcí. Bezúplatné přenechání daru je pak v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona o trojdani předmětem daně darovací. Správce daně ani žalovaný předloženou darovací smlouvu nezpochybnili a s odkazem na ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc, uvedli, že převod nemovitostí na základě předmětné darovací smlouvy byl posouzen podle skutečného obsahu právního úkonu jako úplatný převod vlastnického práva k tam nabytým nemovitostem. Pokud však žalovaný chtěl učinit v dané věci tzv. dissimulaci musel to žalobci v souladu s ustanovením § 92 odst. 5 daňového řádu a v souladu s judikaturou správních soudů prokázat. Žalovaný nejen, že tuto skutečnost neprokázal, dokonce ani nespecifikoval, na základě jakého právního úkonu dle jeho názoru k úplatnému nabytí předmětných nemovitostí došlo. Žalovaný tak dle žalobce neunesl důkazní břemeno, které v plném rozsahu leželo na jeho straně, neboť v daňovém řízení nebylo ze strany žalovaného postaveno najisto, na základě jakého právního titulu žalobce předmětné nemovitosti nabyl. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a uhrazení nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce [5] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 5. 3. 2014, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný především odkazuje na obsah spisového materiálu, ze kterého je zřejmé, že správce daně postupoval v souladu se zákonem a také odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že při bezúplatném poskytnutí majetku absentuje jakékoliv protiplnění v penězích nebo v hodnotách penězi ocenitelnými. V dané věci je zřejmé, že hodnota převáděných nemovitostí činila 25.748.358,58 Kč a tím, že jediný akcionář převedl majetek ze svého vlastnictví do vlastnictví obchodní společnosti, došlo ke zvýšení obchodního jmění a tedy k celkovému zvýšení majetku společnosti. Tím dochází i k celkovému zvýšení hodnoty podílu společníka na jmění společnosti. Proto pokud společník převádí část svého majetku do vlastnictví společnosti bez jakékoli protihodnoty s úmyslem společnost obohatit, tento převod majetku je z hlediska majetkových daní považován za úplatný s tím, že v případě převodu vlastnického práva k nemovitostem podléhá dani z převodu nemovitostí a ne dani darovací. Žalovaný proto setrvává na svém právním názoru a navrhuje zamítnutí žaloby. [6] Žalobce, ve své replice, doručené soudu dne 25. 3. 2014, setrval na své žalobě a na právních názorech v ní uvedených a zdůraznil, že ve vyjádření žalovaného, stejně jako v napadeném rozhodnutí, se žalovaný žádným způsobem nevypořádal s námitkou žalobce, že v daném případě nebyl žalovaným spolehlivě zjištěn skutkový stav. Žalobce má za to, že v dané věci postupoval zcela v souladu se zákonem, a že správně učinil převáděné nemovitosti předmětem daně darovací. [7] Vzájemná podání účastníci obdrželi a jejich obsah je jim znám. IV. Posouzení věci krajským soudem [8] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s. [9] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a na základě ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl poté, co v dané věci dne 2. 11. 2016 proběhlo soudem nařízené jednání, na kterém účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. [10] Zdejší soud konstatuje, že řízení skutkově a právně související s touto věcí (mezi MUDr. J. T., jako žalobcem, a Odvolacím finančním ředitelstvím, jako žalovaným) je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 31Af 54/2014. IV. A. Závěry krajského soudu v původním řízení [11] V daném případě mezi žalobcem a žalovaným nebylo žádného sporu ohledně základních skutkových okolností daného případu, které jsou ostatně náležitě zachyceny ve správním spise, jenž soudu předložil žalovaný. Soud proto bez dalšího vycházel z faktu, že dne 20. 12. 2012 byla mezi MUDr. J. T., t. č. jediným akcionářem obchodní společnosti Nemocnice sv.Zdislavy,a.s., a touto obchodní společností, kde byl MUDr. T. také předsedou představenstva, uzavřen dvoustranný právní úkon označen jako „darovací smlouva“, jejímž předmětem byl převod v této smlouvě jasně vymezených nemovitostí (stavby a pozemky, které lze v souhrnu označit jako „areál nemocnice“