9 Aps 4/2013 — Nejvyšší správní soud

62 A 12/2016- 62 - text 10 pokračování 62A 12/2016 62A 12/2016-62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: UNICAplasma s.r.o. se sídlem Barvičova 53, Brno, zastoupený Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem Růžová 17, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím ve vedení spisu ve věci daňové kontroly u žalobce na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2011 až prosinec 2013 takovým způsobem, že vyhledávací část spisu neobsahuje všechny písemnosti, které jsou ve spisu založeny, a část písemností je žalovaným souhrnně evidována pod označením pracovní deník správce daně, aniž jsou zde založené písemnosti opatřeny jednotlivými pořadovými čísly a seřazeny v časové posloupnosti. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení toho, že se jedná o nezákonný zásah, a zákazu pokračování ve výše uvedené činnosti žalovaného. I. Podstata věci a shrnutí argumentace účastníků řízení Žalobce rekapituluje skutkovou stránku věci a vyjadřuje se po stránce hmotněprávní k předmětu daňové kontroly, kterým je otázka uznání žalobcem uplatněného odpočtu daně z přidané hodnoty u dodávek krevní plazmy pro farmaceutické účely do jiných členských zemí Evropské unie. Žalobce rozporuje stanovisko správce daně o tom, že toto plnění spočívající v dodání plazmy výhradně pro farmaceutické účely spadá pod plnění spočívající v dodání lidské krve a jejích složek, jež je osvobozeno od daně z přidané hodnoty ve smyslu § 58 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon č. 235/2004 Sb.“). Dále žalobce namítá, že při nahlížení do spisu dne 26.5.2015 zjistil, že ve vyhledávací části spisu je obsažen pracovní deník, v němž jsou řazeny jednotlivé písemnosti žalovaného, aniž by byly blíže identifikovány. Vyhledávací část spisu je tedy vedena nezákonným způsobem. Žalovaný nedodržel § 64 a § 65 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), neboť písemnosti založené ve vyhledávací části spisu nebyly identifikovány samostatně, nýbrž pod souhrnnou položkou nazvanou pracovní deník správce daně, a nebylo možno ověřit, jaké písemnosti ke konkrétnímu okamžiku byly součástí správního spisu. Žalobce argumentuje tak, že bez ohledu na to, že se v této složce nalézají písemnosti sloužící výhradně pro potřeby správce daně, tyto písemnosti musí být podle § 65 odst. 2 daňového řádu součástí vyhledávací části spisu, musí být založeny do spisu, opatřeny pořadovým číslem a zaneseny do soupisu písemností ve smyslu § 64 daňového řádu. Žalobce v rámci své žalobní argumentaci dále odkazuje na rozhodnutí o závazném posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně z přidané hodnoty. Přestože tato písemnost nebyla použita jako důkaz, ani na ni nebylo odkazováno ve výsledku kontrolního zjištění, jde o písemnost, s níž má žalobce právo se seznámit, neboť je dle jeho názoru zřejmé, že žalovaný svůj závěr založil právě na informacích obsažených v této písemnosti. Žalobce namítá zkrácení na svých veřejných subjektivních právech, neboť je dle jeho názoru oslabena možnost uplatňovat práva během daňové kontroly. Konkrétně žalobce již nemá možnost ověřit, kdy a jakým způsobem se žalovaný dozvěděl o změně právního výkladu, který je obsažen v písemnosti Rozhodnutí o závazném posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně z přidané hodnoty. Žalobce navrhuje, aby soud určil, že žalovaný nezákonně zasahuje do práv žalobce tím, že spis vedený v daňovém řízení žalobce není veden v souladu se zákonem, když soupis vyhledávací části spisu neobsahuje všechny písemnosti, které jsou ve spisu založeny, a část písemností je žalovaným souhrnně evidována pod označením pracovní deník správce daně, aniž jsou zde založené písemnosti opatřeny jednotlivými pořadovými čísly a seřazeny v časové posloupnosti, a aby žalovanému zakázal v nezákonném jednání pokračovat. Žalovaný předně uvádí, že vedení spisu není nezákonným zásahem, neboť žalobcem namítané vady podle žalovaného mohou být přezkoumány v rámci přezkumu rozhodnutí ve věci samé. Vyhledávací část spisu obsahuje i jiné písemnosti nežli pouze tzv. pracovní deník (pouze vyhledávací část spisu ve vztahu k daňové kontrole za zdaňovací období březen 2014 skutečně neobsahuje žádné další písemnosti). Žalovaný dále uvádí, že žalobci nebylo upřeno jeho právo seznámit se s tím, jaké písemnosti byly součástí spisu a tyto písemnosti je možno taktéž identifikovat podle pořadového čísla, názvu, čísla jednacího a data. Pokud jde o pracovní deník, jedná se o složku, kde má žalovaný založeny interní poznámky, pracovní materiály vztahující se k dané problematice, které nejsou samostatně označeny a nemají vlastní číslo jednací. Přestože vedení pracovního deníku není v daňovém řádu explicitně upraveno, nemá jeho vedení podle žalovaného žádný vliv na otázku zákonnosti vedení spisu. Složka pracovní deník neobsahuje žádné písemnosti, které by se staly důkazem ve smyslu § 65 odst. 1 daňového řádu a ani jiné písemnosti ve smyslu § 65 odst. 1 písm. b) a c) daňového řádu. K rozhodnutí o závazném posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně z přidané hodnoty žalovaný uvádí, že žalobce byl s touto listinou v anonymizované podobě již seznámen v rámci daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2014 a tato písemnost byla dne 19.12.2014 zařazena do veřejné části spisu. Podle žalovaného však tato písemnost nemůže být s ohledem na zásadu mlčenlivosti obsažena v plném znění, tj. v neanonymizované podobě, ve veřejné části spisu. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem a z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nepřípustnou odmítl, případně jako nedůvodnou zamítl. II. Posouzení věci Zdejší soud nejprve posuzoval, zda je v této věci splněna podmínka aktivní a pasivní legitimace a zda byla dodržena lhůta pro podání žaloby. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 83 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s. ř. s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo (to již je otázkou pro posouzení žaloby ve věci samé). Přímé zkrácení na svých právech postupem žalovaného, spočívající v oslabení možnosti uplatňovat procesní práva žalobce jako daňového subjektu při daňové kontrole, tedy je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. V důsledku novelizace soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. již není dána podmínka trvání zásahu. Určení povahy zásahu, tj. zda se jedná o zásah jednorázový, opakující se či trvající, má dopad na stanovení počátku běhu lhůty k podání žaloby (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2013, č. j. 8 Aps 8/2012 - 28, či ze dne 19. 2. 2015, č.j. 1 As 151/2014 - 23). V případě zásahu trvající