1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 112/2015- 44 - text 15 pokračování 30 A 112/2015 30 A 112/2015 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Prager Fischhandel s.r.o., se sídlem Jelení 2123/10, Říčany, zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 67/17, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2015, č. j. 18206/2015-MZE-17221, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 2. 2015, č. j. UKZUZ 010193/2015. Tímto rozhodnutím byla žalobci dle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění účinném pro jednávanou věc (dále jen „zákon o kontrole“) uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za správní delikt podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona pro nedodržení ustanovení § 10 odst. 2 zákona o kontrole. Žalobce se měl správního deliktu dopustit tím, že dne 7. 10. 2014 neumožnil kontrolujícímu orgánu výkon jeho oprávnění stanovených zákonem o kontrole a neposkytl ke kontrole na adrese Jelení 2123/10, 251 01 Říčany potřebnou součinnost, a tím neumožnil kontrolu dokladů specifikovaných v žalobci doručeném oznámení. Dále správní orgán I. stupně žalobci uložil dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. I. Vymezení věci (včetně rekapitulace průběhu správního řízení) Správní orgán I. stupně zahájil u žalobce kontrolu oznámením o zahájení kontroly ze dne 28. 7. 2014, č. j. UKZUZ 056728/2014, podle zákona o kontrole. V tomto oznámení bylo jasně definováno, co je předmětem kontroly, resp. jaké doklady a dokumenty budou kontrolovány. Den kontroly byl stanoven na 12. 8. 2014 a dále byl žalobce řádně poučen o jeho povinnosti vytvořit podmínky k provedení kontroly dle § 10 odst. 2 zákona o kontrole, s možnou pokutou do výše až 500 000 Kč. Žalobce ve sdělení ze dne 7. 8. 2014 požádal o změnu termínu kontroly, čemuž bylo ze strany správního orgánu I. stupně vyhověno tak, že se datum kontroly přesunulo na 7. 10. 2015. Dne 6. 10. 2014 zaslal žalobce stanovisko k avizované kontrole. V tomto stanovisku uvedl, že s kontrolou stanovenou na den 8. 10. 2014 nepočítá, neboť kontrolu nelze provést z důvodu nedostatku součinnosti ze strany žalobce jakožto kontrolované osoby. Legitimní odůvodnění takového postupu žalobce sledoval ve využití práva kontrolované osob neobviňovat se (ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení). Kontrola však provedena byla, přičemž vzhledem k výše uvedenému nedošlo k součinnosti a byly tak shledány důvody pro zmaření kontroly ze strany žalobce. Správní orgán uvedl, že žalobce odmítl ve svém stanovisku součinnost a navíc se předmětné vyjádření mělo týkat kontroly stanovené na den 8. 10. 2014. Takovéto datum se však v případě žalobce nikdy neřešilo, neboť kontrola byla přesunuta na den 7. 10. 2014, viz Protokol o kontrole č. PRK 142244, ze dne 9. 10. 2014, včetně příloh. Proti Protokolu podal žalobce námitky, které spočívaly zejména v popisu nedorozumění ohledně data kontroly a dále v odkazu na argumenty uvedené v podání ze dne 6. 10. 2014, tj. zejména využití zásady neobviňování sebe sama. V návaznosti na zjištěné skutečnosti správní orgán I. stupně vydal dne 19. 1. 2015 pod č. j. UKZUZ 004500/2015 oznámení o zahájení správního řízení, které bylo dne 23. 1. 2015 prostřednictvím systému datových schránek doručeno advokátu JUDr. Pavlu Brachovi. Advokát JUDr. Pavel Brach byl v záhlaví vydaného oznámení o zahájení řízení označen také jako jeho adresát. Žalobce reagoval na oznámení o zahájení správního řízení vyjádřením ze dne 5. 2. 2015, ve kterém argumentoval, že oznámení o zahájení řízení bylo doručeno toliko JUDr. Pavlu Brachovi, advokátovi, kterého však měl žalobce dle vlastních tvrzení zplnomocnit k zastupování ve správním řízení později (nejpozději ke dni 5. 2. 2015, kdy byla doručena plná moc spolu s vyjádřením). Žalobci osobně přitom nebylo oznámení o zahájení řízení doručeno vůbec. Žalobce se domníval, že nedošlo k zahájení správního řízení, neboť k doručení oznámení došlo v rozporu s § 46 odst. 1 správního řádu, a nadto nikoli ve lhůtě stanovené v § 79i odst. 4 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o rostlinolékařské péči“). Žalobce v této souvislosti namítal, že ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu jednoznačně uvádí, že oznámení o zahájení správního řádu je nezbytné doručit účastníkovi řízení (pokud zde není zástupce podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu), což se v tomto případě nestalo. Oznámení o zahájení správního řízení tak nelze doručovat advokátovi účastníka řízení, nemá-li správní orgán najisto postaveno, že jej advokát konkrétně v tomto správním řízení zastupuje, což nemá nikdy, nejedná-li se o zastoupení podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Žalobce dále správnímu orgánu sdělil, že jeho zástupce nikdy nebyl a ani není zmocněncem ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, nikdy nezastupoval účastníka řízení v rozsahu „neurčitého počtu řízení s určitým předmětem“ a takové zastoupení ani zmocněnec, ani účastník řízení správnímu orgánu nikdy neoznámil oficiální cestou. Na věci pak nic nemění skutečnost, že účastník řízení jednou vydal pro zástupce JUDr. Pavla Bracha, advokáta, generální plnou moc. Pokud tedy správní orgán nemá v patrnosti plnou moc udělenou dle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, pak platí, že zastoupení účastníka řízení vůči správnímu orgánu nastává až dnem, kdy na základě vůle zastoupeného dle § 33 odst. 1 správního řádu zástupce prokáže své oprávnění jednat v té které věci (v daném případě v uvedeném správním řízení) předloženou plnou mocí. Do této doby musí správní orgán bez dalšího jednat toliko s osobou účastníka řízení, a to bez ohledu na skutečnost, že je správnímu orgánu známo, že zástupce účastníka řízení v těchto nebo podobných věcech zastupuje a jedná za něj. Žalobce ani jeho zástupce však doposud jakkoli neprojevili vůli k tomu, aby JUDr. Pavel Brach, advokát, zastupoval žalobce v „neurčitém počtu řízení s určitým předmětem“ a už vůbec ne „bez omezení v budoucnosti“. Neexistuje-li tedy u správního orgánu tato plná moc, která by u něj navíc byla uložena a opatřena ověřeným podpisem, což je předpokladem pro zastupování podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, pak ke kvalifikovanému a právně účinnému a aprobovanému doručení oznámení o zahájení správního řízení nedošlo. Dle žalobce tedy nedošlo ani k zahájení správního řízení. Žalobce zároveň namítal, že postup správního orgánu I. stupně hraničil se šikanou, nebyly vyřízeny námitky proti Protokolu o kontrole a nebyl tak zohledněn důvod od počátku avizované nesoučinnosti žalobce z důvodu využití zásady nesebeobviňování se. Správní orgán I. stupně následně vydal rozhodnutí ze dne 6. 2. 2015, č. j. UKZUZ 010193/2015, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 300 000 Kč za správní delikt podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole pro nedodržení ustanovení § 10 odst. 2 zákona o kontrole, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 7. 10. 2014 neumožnil kontrolujícímu orgánu výkon jeho oprávnění stanovených zákonem o kontrole a neposkytl ke kontrole na adrese Jelení 2123/10, 251 01 Říčany, potřebnou součinnost, a tím neumožnil kontrolu dokladů specifikovaných v žalobci doručeném oznámení. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně reagoval zejména na podané námitky proti Protokolu o kontrole a odůvodněním výše uložené pokuty. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, v němž prakticky setrval na svých dosavadních námitkách v rámci prováděné kontroly a následně ve správním řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 8. 2015, č. j. 18206/2015-MZE-17221, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že za zcela irelevantní bylo třeba označit tvrzení žalobce, že se kontrole nepodrobí z důvodu využití zásady nesebeobviňování se, neboť jednak netvrdil žádné konkrétní hrozby trestního stíhání, ale zejména proto, že kontrolovaná osoba si s ohledem na § 5 zákona o kontrole nemůže svévolně určit, kdy kontrola neproběhne. Argumentace žalobce by dle žalovaného znamenala praktickou nemožnost kontroly ze strany správních orgánů, neboť by s odkazem na využití výše uvedené zásady kontroly probíhat nemohly. Dále žalovaný dovodil, že plná