8 Afs 82/2006 — Nejvyšší správní soud

33 A 36/2015- 49 - text pokračování 10 33 A 36/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: P. F., nar. …………., bytem ………………….., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, č.j. JMK 64791/2015, sp. zn. S-JMK 62676/2015/ODOS/Fö, t a k t o: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 25. 5. 2015, č.j. JMK 64791/2015, sp. zn. S-JMK 62676/2015/ODOS/Fö s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19.148 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobou ze dne 14. 7. 2015 doručenou téhož dne Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, č.j. JMK 64791/2015, sp. zn. S-JMK 62676/2015/ODOS/Fö (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jako opožděné odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy (dále jen prvostupňový orgán), ze dne 15. 4. 2015, č.j. MUBR 26059/2015/HT (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) , jímž byl obviněný uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že dne 12. 6. 2014 ve 14:00 hod. mezi obcemi Velké Bílovice a Rakvice Trkmanice na silnici III třídy č. 42113 při řízení motorového vozidla jel 118 km/h, po zvážení možné odchylky -+ 3 km/h, mu byla naměřena nejnižší skutečná rychlost 114 km/h. Překročil tak nejvyšší povolenou rychlost minimálně o 24 km/h, neboť v daném úseku byla dovolena maximální rychlost jízdy 90 km/h. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 2000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. II. Napadené rozhodnutí V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že zkoumal nejprve, zda bylo odvolání podáno včas. Odvolání bylo podáno žalobcem dne 22. 4. 2015, jak plyne z přiložené doručenky. Ode dne 23. 4. 2015 do 7. 5. 2015 běžela lhůta pro podání odvolání, jejímž posledním dnem byl den 7. 5. 2015. Aby bylo odvolání podáno včas, muselo by být podáno jako zásilka na poštu k doručení prvostupňovému správnímu orgánu nebo přímo předáno prvostupňovému správnímu orgánu, např. na podatelnu, a to nejpozději právě dne 7. 5. 2015. Vzhledem k tomu, že žalobce doručil své odvolání prvostupňovému správnímu orgánu dne 12. 5. 2015, je třeba je považovat za opožděné. Proto je prvostupňové rozhodnutí ode dne 8. 5. 2015 pravomocné. III. Obsah žaloby V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl následující žalobní body. Rozhodnutí orgánu prvého stupně bylo zmocněnci žalobce doručeno dne 22. 4. 2015 (jde o nespornou skutečnost, o které panuje mezi žalobcem a žalovaným shoda). Zmocněnec žalobce proti rozhodnutí podal odvolání prostřednictvím e-mailu prostého elektronického podpisu patnáctý den odvolací lhůty, a to dne 7. 5. 2015 (tato skutečnost je sporná), tedy v zákonné lhůtě pro podání odvolání, která dle ustanovení § 83 odst. 1 správního řádu činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Dne 12. 5. 2015 zmocněnec žalobce potvrdil své podání podáním opatřeným uznávaným elektronickým podpisem (jde o nespornou skutečnost, o které panuje mezi žalobcem a žalovaným shoda). Spornou otázkou k posouzení tak zůstává, zda žalobce učinil podání odvolání bez elektronického podpisu dne 7. 5. 2015, či nikoliv. K tomuto žalobce přiložil kopii e-mailu obdrženého dne 11. 5. 2015 od paní T. z podatelny Městského úřadu Břeclav. Tento e-mail jasně prokazuje, že podání učiněno bylo, a to jeho doručením elektronické podatelně dne 7. 5. 2015, čímž se dostalo do dispozice adresáta v zákonné lhůtě. Šlo tedy o včasně podané odvolání. Ač je textem potvrzení o doručení podání, nadepsaného „el. podání – nepřijato – bez podpisu“ sdělení, že podání nebylo přijato, je nutné na předmětný e-mail od správního orgánu prvého stupně pohlížet jako na faktické potvrzení o doručení podání, neboť pokud by správnímu orgánu podání nebylo doručeno, nemohl by správní orgán polemizovat o jeho náležitostech (poukazovat na absenci elektronického podpisu). Podstatné přitom je, že správní orgán v e-mailu ze dne 11. 5. 2015, 10:27 hodin, explicitně identifikuje sporné podání, na které žalovaný pohlížel jako na nedoručené, a to textem: „Vaše podání ze dne: 7.5.2015 23:52:15 podané na adresu el. podatelny - e_podatelna@breclav.eu“. Skutečnost, že správní orgán prvého stupně „nepřijal“ podání proto, že nebylo opatřeno elektronickým podpisem (tento důvod je v předmětném e-mailu uveden: „Nebylo z technických příčin přijato: bez platného el. podpisu“), nijak nevylučuje, že toto bylo správnímu orgánu prvého stupně doručeno. Pokud správní orgán prvého stupně na podání pohlížel jako na neučiněné jen proto, že bylo prosté elektronického podpisu, pak správní orgán prvého stupně pochybil, neboť postupoval v rozporu s § 37 odst. 4 správního řádu, neboť krátil žalobce na právu učinit podání e-mailem bez elektronického podpisu, které je do 5ti dnů potvrzeno. V případě, že by soud neshledal důkaz printscreenem vlastního podání a printscreenem potvrzení o doručení podání (nazvaného „el. podání – nepřijato – bez podpisu) za dostatečně průkazné ve vztahu k doručení podání ze dne 7. 5. 2015, pak žalobce navrhuje, aby před soudem byla slyšena zaměstnankyně Městského úřadu Břeclav, paní D. T., pracující na pozici „podatelna Městského úřadu Břeclav“, e-mail …..., neboť tato prokazatelně na technických prostředcích Městského úřadu Břeclav viděla doručený e-mail, jehož doručení žalovaný popírá. Zároveň, potvrzení o doručení sporného podání, bylo opatřeno elektronickým podpisem právě D. T. Dle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu musí být podání, které není opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, potvrzeno do 5 dnů. Jelikož bylo odvolání bez elektronického podpisu podáno 7. 5. 2015, lhůta 5 dnů připadla na 12. 5. 2015. Tohoto dne zmocněnec své podání potvrdil e-mailem opatřeným zaručeným elektronickým podpisem, učinil tak tedy dle zákona včas. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětné podání, tedy odvolání proti rozsudku správního orgánu prvého stupně, bylo podáno včas. Proto nemělo být zamítnuto odvolacím orgánem a tento měl na jeho základě rozhodnutí orgánu prvého stupně přijmout a rozhodnout o něm. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že postupoval správně, pokud odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. Mezi stranami je sporné pouze to, zda žalobce v zákonné odvolací lhůtě, tedy nejpozději do 7. 5. 2015, doručil prvostupňovému správnímu orgánu odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Součástí spisu není a nikdy nebylo žádné podání žalobce datované a doručené prvostupňovému správnímu orgánu nejpozději dne 7. 5. 2015, kterým se žalobce odvolával proti rozhodnutí tohoto správního orgánu. Žalobce sice odkazuje na e-mail, který mu měl být dne 11. 5. 2015 doručen od prvostupňového správního orgánu. Jediné, co z tohoto e-mailu lze vyčíst, je skutečnost, že žalobce měl dne 7. 5. 2015 ve 23:52:15 hod. učinit na adresu elektronické podatelny prvostupňového správního orgánu blíže neidentifikovatelné podání, které bylo z důvodů na straně podatele vadné, a proto ho nebylo možno na adrese elektronické podatelny přijmout. Jaký byl obsah tohoto podání, to lze jen spekulovat. Pochybnost o tom, zda se mělo jednat o odvolání, lze spatřovat již v tom, že žalobce sice v žalobě tvrdí, že následným podání ze dne 12. 5. 2015 měl své první podání učiněné u prvostupňového orgánu kvalifikovanou formou podle správního řádu doplnit, avšak v textu tohoto podání ze dne 12. 5. 2015 se vůbec nezmínil o tom, že dne 7. 5. 2015 učinil u prvostupňového správního orgánu odvolání. Žalovaný má za to, že žalobce neprokázal, že by své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí učinil v zákonné odvolací lhůtě. Jediné, k čemu lze na základě uvedené argumentace dospět, je to, že měl dne 7. 5. 2015 zaslat na adresu elektronické podatelny blíže neidentifikované podání bez zaručeného elektronického podpisu, které nebylo z důvodů vad na straně tohoto podání přijato. Žalovaný má za to, že nelze po správním orgánu spravedlivě požadovat, aby odpovídal za vady elektronických zpráv doručovaných mu jednotlivými účastníky řízení. Žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesení tohoto soudu ze dne 11. 8. 2006, č.j. 8 Afs 82/2006-72 a další usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2007, sp. zn. IV. ÚS 692/06 a dále pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008, č.j. 8 Afs 55/2008-70, kterou lze podle názoru žalovaného na předmětnou situaci analogicky v