6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

33 A 67/2015- 54 - text pokračování 5 33 A 67/2015 33 A 67/2015-54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem v právní věci žalobce: M. H., nar. …………., bytem …………………………., proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2015, č.j. 6095/1.30/15-3, sp. zn. S9-2015-30, t a k t o : I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 7. 9. 2015, č.j. 6095/1.30/15-3, sp. zn. S9-2015-30, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i ne n nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4000,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobou ze dne 5.11.2015 žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2015, č.j. 6095/1.30/15-3, sp. zn. S9-2015-30 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo též „oblastní inspektorát“) ze dne 24. 6. 2015, vypraveného dne 9. 7. 2015, č.j. 1851/9.30/15-12, sp. zn. S9-2015-30 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 139 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v rozhodném znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) tím, že vykonával nelegální práci, jak ji definuje ustanovení § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti a bodu 2. zákona o zaměstnanosti. Žalobce měl naplnit označenou skutkovou podstatu přestupku tím, že vykonával dne 18. 9. 2014 závislou práci spočívající v pomocných stavebních pracích pro kontrolovanou osobu, konkrétně na pracovišti zateplení budovy Nemocnice Znojmo na adrese MUDr. J. J. 11, Z., mimo pracovněprávní vztah, čímž porušil ustanovení § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Za to mu byla v souladu s ustanovením § 139 odst. 3 písm. c) zákona o zaměstnanosti uložena pokuta ve výši 9000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč. II. Napadené rozhodnutí Žalovaný v napadeném rozhodnutí stručně shrnul skutkový stav věci a průběh správního řízení. Dne 18. 9. 2014 provedl Celní úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“) na pracovišti právnické osoby SHYPOT, družstvo, se sídlem T., IČO …………… (dále jen „kontrolovaná osoba“), kontrolu zaměstnávání cizinců podle ust. § 125 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), v rozsahu stanoveném ust. § 126 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Předmětem kontroly bylo prověření, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu, a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, zelenou nebo modrou kartou, jsou-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadovány, a zda zaměstnavatel plní oznamovací povinnosti podle ust. § 87 a § 88 zákona o zaměstnanosti. Výsledky kontroly celního úřadu byly shrnuty v protokolu o kontrole, ze dne 20. 10. 2014, č.j. 130942-14/2014-530000-61. Dne 9. 2. 2015 bylo účastníku řízení doručeno oznámení o zahájení správního řízení a nařízení ústního jednání č.j. 1851/9.30/15-3, ve věci možného spáchání přestupku dle ust. § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Současně oblastní inspektorát práce nařídil ústní jednání na den 19. 2. 2015 v 8:30 hod. V oznámení byl účastník řízení řádně poučen o svých procesních právech a povinnostech včetně výzvy, aby doložil a relevantními důkazy prokázal své majetkové poměry, jakož i o tom, že při ústním jednání bude provedeno dokazování. O průběhu ústního jednání byl pořízen protokol o ústním jednání č.j. 1851/9.30/15-4, ze dne 19. 2. 2015. Odvolací orgán citoval obsáhle relevantní právní úpravu obsaženou zejm. v § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti dospěl k závěru, že se účastník řízení dopustil přestupku tak, jak je uvedeno ve výroku I. napadeného rozhodnutí a odůvodněno především na str. 5-7 tohoto rozhodnutí oblastního inspektorátu práce, tedy, že vykonával nelegální práci ve smyslu ust. § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti, když vykonával závislou práci mimo pracovněprávní vztah, konkrétně dne 18. 9. 2014 vykonával pomocné stavební práce pro kontrolovanou osobu na pracovišti zateplení budovy Nemocnice Znojmo a současně bez zaměstnanecké karty. Ve správním řízení byla bez důvodných pochybností prokázána skutečnost, že se v daném případě jednalo o závislou práci ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce, byla prokázána absence pracovněprávního vztahu a zároveň výkon práce bez zaměstnanecké karty. Podle názoru žalovaného je správní úvaha prvostupňového orgánu plně přezkoumatelná, je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou materiální pravdy uvedenou v § 3 SŘ. Žalovaný poukázal na to, že žalobce neuvedl v odvolání žádné námitky. K přezkumu zákonnosti uložené pokuty žalovaný uvedl, že za přestupek fyzické osoby podle ustanovení § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti lze v souladu s ustanovením § 139 odst. 3 písm. c) téhož zákona uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Žalovaný hodnotil uloženou pokutu jako zákonnou a přiměřenou, přičemž prvostupňový orgán při jejím ukládání zohlednil subjektivní a objektivní stránku přestupku, přihlédl k jeho závažnosti a zejm. ke způsobu spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl čin spáchán, k míře zavinění a dalším kritériím. Pokuta byla uložena ve výši 9000 Kč, tzn. při dolní hranici zákonného rozpětí (v míře 9 % horní hranice sankce). Zcela po právu byla uložena žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč. V souhrnu považoval žalovaný prvostupňové rozhodnutí za zákonné a správné. III. Žaloba Žalobce ve své žalobě zejm. uvedl, že se cítí být uvedeným rozhodnutím poškozen na svých právech, kdy namítal nedostatečná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci za situace, kdy správní úřady v jeho věci řízení zatížily vadami, které zakládají nezákonnost obou jejich rozhodnutí, a proto napadené rozhodnutí žalovaného požaduje zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Žalobce dne 18. 9. 2014 vykonával pro kontrolovanou osobu závislou práci spočívající v pomocných stavebních pracích. Správní orgány ve správním řízení nijak neprokázaly, že by takovou práci vykonával i v jiné době než dne 18. 9. 2014, tudíž je toho názoru, že nelze v tomto případě hovořit o výkonu nelegální práce. Žalobce uvedl, že prvostupňový správní orgán v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, pochybil, když nezjistil dostatečně skutečný skutkový stav věci v nezbytném rozsahu. Prvostupňový správní orgán se především nedostatečně vypořádal s definičními (pojmovými) znaky závislé práce, které měl aplikovat na případ činnosti žalobce řádně a přesvědčivě neodůvodnil, že každý jednotlivý znak závislé práce byl v daném případě naplněn. Žalobce je přesvědčen, že jsou dány důvodné pochybnosti o spáchání přestupku předmětným jednáním a odvolací orgán se s tímto nijak nevypořádal. Pokud se chtěl prvostupňový orgán zabývat obchodněprávní rovinou vztahů mezi žalobcem a kontrolovanou osobou a případně prokázat jejich neexistenci, měl zjišťovat a posuzovat rovněž jak aspekty smlouvy o dílo, ale také například skutečnosti jakým způsobem je ze strany účastníka řízení podáváno daňové přiznání, platby na sociální zabezpečení a zda vede řádně účetnictví. Je to správní orgán, kdo je povinen v souladu se zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy, shromáždit dostatek důkazů k prokázání spáchání přestupku, bez ohledu na míru procesní aktivity či naopak procesní lhostejnosti účastníka řízení. „Je-li skutkový stav nejasný nebo mezerovitý, musí se správní orgán postarat o odstranění nejasností a mezer dokazováním“ (viz rozsudek NSS č. j. 4 Ads 177/2011-120). Pokud jde o rozsah dokazování, a tedy i zajišťování skutečností v řízení, ten je v případě spáchání přestupku určen jednotlivými znaky skutkové podstaty daného přestupku na úseku zaměstnanosti, nikoliv (pouze) zpochybněním charakteristických znaků podnikání. Otázkou výkladu pojmu závislá práce se velice podrobně věnoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2014 č. j. 6 Ads 46/2013-35 a žalobce na odůvodnění tohoto rozsudku odkázal, zejm. na aspekt nadřízenosti zaměstnavatele, jemuž je třeba věnovat zvláštní pozornost. K principu autonomie vůle smluvních stran Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že vznik závazkových vztahů musí vycházet zejména z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, neboť se jedná o zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu. Dle náhledu Ústavního soudu ČR lze spatřovat pochybení obecných soudů v nedostatečném akcentu na autonomii vůle smluvních stran, který se projevil ve formalistickém přístupu při výkladu jednotlivých smluvních ujednání. V odůvodnění prvostu