8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 131/2016- 49 - text  13 29 A 131/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: V. N. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2016, č. j. JMK 79047/2016, sp. zn. S – JMK 71543/2016/ODOS/St, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 5. 2016, č. j. JMK 79047/2016, sp. zn. S – JMK 71543/2016/ODOS/St, se ruší věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále též „správní orgán prvního stupně“, „povinný subjekt“) ze dne 15. 3. 2016, č. j. MMB/0106164/2016, a toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) odmítnuta žádost žalobce o informaci ze dne 20. 11. 2015. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že odvolací orgán v rozhodnutí ze dne 5. 2. 2016 vyslovil pro povinný subjekt závazný právní názor poskytnout žalobci informace požadované pod bodem 2 a vypořádat se s bodem 3 žádosti o informaci, přičemž povinný subjekt žádost o informaci v bodě 2 žádosti i přes stanovisko žalovaného opětovně odmítl. K tomuto postupu jej nicméně vedly jiné okolnosti než v případě prvního odmítnutí žádosti. Povinný subjekt odmítl poskytnout informaci s tím, že se jedná o zneužití práva na informace, tj. postup in fraudem legis, danou žádostí jsou sledovány mimoprocesní cíle, jedná se o žádost šikanózního charakteru, tento úmysl žadatele byl zveřejněn, včetně textu žádosti, na www.30kmh.cz včetně komentářů přispěvatele X k dané žádosti. Žalovaný uvedl, že žalobce podal žádosti se záměrem vyvolat strach úřední osoby a se záměrem vytváření obstrukcí s cílem donucení úřední osoby k procesním chybám. Cílem není důvod směřující k transparentnosti veřejné správy či její kontrole, ale toliko odvedení pozornosti od merita věci. Za daných nově zjištěných skutečností má žalovaný za to, že v tomto případě jsou skutečně splněny podmínky pro odmítnutí žádosti o informaci s poukazem na postup žalobce in fraudem legis. S poukazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, publikovaný pod č. 3155/2015 Sb. NSS (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), konkrétně jeho bod 91, žalovaný uvedl, že v daném případě bylo z podkladů zjištěno, že žalobce žádal o informaci o odměňování úřední osoby z důvodu tuto osobu poškodit, šikanovat, jednalo se tedy o zneužití práva na informace, což odůvodňuje odmítnutí žádosti. Tvrzení žalobce o neexistenci jednání in fraudem legis žalovaný neuvěřil, když nemá pochybnosti o tom, že příspěvky na internetu pod přezdívkou X vložil skutečně žalobce, zejména s ohledem na skutečnost, že správní orgán obdržel dne 20. 11. 2015 podání žalobce, které koresponduje s příspěvkem uživatele X na internetovém fóru. Jakým způsobem se správní orgán k příspěvkům na fóru dostal, nepovažuje žalovaný za relevantní, rovněž popřel, že by s těmito údaji bylo veřejně nakládáno. Podle žalovaného se jedná o natolik zásadní okolnost pro řízení o žádosti, že odůvodňuje změnu právního názoru odvolacího orgánu kdykoliv, byť okolnosti prokazující zneužití práva ze strany žalobce byly dány i dříve. Ohledně neposkytnutí informace pod bodem 3 žádosti se žalovaný ztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně. Je pravda, že žádný předpis správním orgánům neukládá povinnost vést statistiky stran uložení pokut jednotlivými pracovníky v určitém časovém období, dle žalovaného neexistuje ani legitimní důvod, proč by správní orgán takovou statistiku měl vést. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Rovněž navrhl, aby soud nařídil správnímu orgánu prvního stupně ve lhůtě 15 dnů poskytnout žalobci informace podle žádosti ze dne 20. 11. 2015. 4. Předně žalobce namítal, že žalovaný tím, že aproboval postup správního orgánu prvního stupně, který žádost o informaci opakovaně odmítl s odkazem na nové důvody, postupoval v rozporu s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a zároveň porušil koncentrační zásadu uvedenou v § 82 odst. 4 správního řádu. 5. Co se týče argumentace zneužitím práva, žalobce popřel, že by byl autorem komentářů na diskuzním fóru, na kterých je založeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Zatímco prvostupňové rozhodnutí bylo založeno pouze na podobnosti jména žalobce a uživatelského jména X, žalovaný tento závěr potvrdil na základě nového podkladu (tvrzené shody podání žalobce ze dne 20. 11. 2015 s příspěvkem uživatele X na předmětném fóru), čímž došlo k porušení práva žalobce podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, jelikož žalobce neměl možnost se k tomuto podkladu vyjádřit. Žalobce namítal, že ke krácení na jeho procesních právech došlo i v průběhu řízení u správního orgánu prvního stupně, když mu bylo dne 31. 3. 2016 odepřeno nahlížení do spisu a chování úředníka porušilo zásadu uvedenou v ust. § 4 odst. 1 správního řádu. 6. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že je irelevantní, jakým způsobem se povinný subjekt k příspěvkům na diskuzním fóru dostal. S ohledem na znění ust. § 51 odst. 1 správního řádu je podstatné, jakým způsobem jsou získány důkazní prostředky, a rovněž není povinností žalobce dokladovat nezákonný postup správního orgánu, to je úkolem nadřízeného správního orgánu. Žalobce zdůraznil, že příspěvky pocházely z neveřejné části fóra, je tedy zjevné, že se k nim nemohl správní orgán prvního stupně dostat z otevřených zdrojů. Měl-li tyto podklady ze své jiné úřední činnosti, je s ohledem na ustálenou judikaturu povinen uvést, ze které konkrétní činnosti takové informace či podklady má. Skutečnost, že se žalovaný původem a zákonností podkladu nezabýval, považuje žalobce za nezákonný postup. 7. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou, v níž s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, publikované pod č. 2099/2010 Sb. NSS, namítal, že není zřejmé, jak by požadovanou informací o platu mohlo dojít k tvrzené šikaně, to podle něj popírá už odůvodnění žalovaným citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62. 8. Za nezákonné považuje žalobce i posouzení bodu 3 žádosti. Z důvodové zprávy, komentářové literatury a z obvyklé praxe vyplývá, že zákon o svobodném přístupu k informacím se vztahuje i na informace, které sice povinný subjekt nemá přímo v podobě, ve které ji žadatel požaduje, ale z jemu dostupných informací je lze snadno zjistit. Žalobce má za to, že většina žádostí o informace má právě tento charakter. 9. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. 6 As 113/2014-35, žalobce namítal, že v případě opakovaného odmítavého rozhodnutí povinným subjektem a jeho opakovaného rušení odvolacím orgánem je správní žaloba přípustná i proti rozhodnutí o odvolání, kterým bylo rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Uvedl, že pokud ve svém předchozím rozhodnutí vyjádřil názor ve smyslu, že požadované informace se zásadně poskytují, rozhodl na základě v té době dostupných informací. Smyslem závazného právního názoru podle něj není stanovit postup, kterého se správní orgán prvního stupně musí za každých okolností držet, v opačném případě by postrádalo smysl, aby odvolací orgány rozhodovaly o vrácení věci k novému projednání a mohly by rozhodovat samy. Orgán prvního stupně postavil své nové rozhodnutí na zcela jiných právních závěrech a skutečnostech než při prvním projednání věci, jeho nové rozhodnutí se závěrům odvolacího orgánu nijak nepříčí a je tedy v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Žalovaný uvedl, že některé z podkladů, ze kterých správní orgán vycházel, vznikly až po vydání prvotního rozhodnutí (např. výňatek z fóra vyobrazující příspěvek uživatele X, v něž je obsažena fotografie úřední osoby správního orgánu prvního stupně a související komunikace ze dne 14. 3. 2016). Pokud po vrácení věci povinnému subjektu vyvstaly skutečnosti, které prokázaly, že v dané věci jde o zneužití práva na svobodný přístup k informacím, povinný subjekt nep