1 Afs 59/2008 — Nejvyšší správní soud

29 Af 64/2016- 71 - text  5 29 Af 64/2016 č.j. 29 Af 64/2016-71 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: AC Služby s. r. o., IČO 28014707 sídlem Rokycany – Volduchy 174, PSČ 33701 zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Capouškem sídlem Apolinářská 445/6, 128 00 Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, č. j. 28078/16/7700-10124-709095 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 23. 10. 2015, č. j. 35123/15/5200-11433-700681, jímž Odvolacího finančního ředitelství zamítlo žalobcův návrh na obnovu řízení ukončeného pravomocnými rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství coby odvolacího orgánu ve věci dodatečných platebních výměrů na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2010, 2011 a 2012. Důvodem pro obnovu řízení měla být dle žalobce skutečnost, že v části nalézacího řízení (v prvním stupni, před Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, územní pracoviště Rokycany) byl žalobce nesprávně zastoupen na základě nepravdivé plné moci, čímž byl zkrácen na svých právech. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě brojil žalobce proti závěrům žalovaného ohledně nepovolení obnovy daňového řízení. Uvedl, že návrh na povolení obnovy opřel o § 117 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, dle nějž se řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně obnoví, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. 3. Žalobce přiblížil, že daňová kontrola za období let 2010–2012 proběhla bez jeho vědomí a účasti. Dozvěděl se o ní až v okamžiku doručení rozhodnutí o stanovení daně na základě proběhlé kontroly. Teprve během ústního jednání před odvolacím orgánem se žalobce seznámil s generální plnou mocí, kterou měl žalobce prostřednictvím svého tehdejšího jednatele T. K. udělit zmocněnci R. B. T. K. v čestném prohlášení uvedl, že předmětnou plnou moc nepodepsal. Nepravost jeho podpisu na plné moci dokládá i znalecký posudek znalkyně v oboru písmoznalectví. R. B. v čestném prohlášení uvedl, že nebyl svědkem udělení plné moci. 4. Bylo zjištěno a důkazně podloženo, že nedošlo k řádnému udělení předmětné plné moci. Vadným postupem daňových orgánů byl žalobce zkrácen na svých právech, neboť řízení před správním orgánem prvního stupně probíhalo bez žalobce, jemuž tak byla odepřena dvojinstančnost správního řízení. 5. Žalovaný neshledal návrh na obnovu řízení důvodným, neboť minimálně část nalézacího řízení probíhala za účasti statutárního orgánu žalobce. Tato okolnost dle žalovaného nemění skutkový stav rozhodný pro správné stanovení daně, není jasný smysl případného nového řízení. Tento závěr svědčí o nepochopení ze strany žalovaného. Podstatou problému je to, že žalobce neměl po určitou část řízení řádná práva účastníka řízení, mj. právo být účasten všech fází daňového řízení. Toto zkrácení práv není možné zhojit poukazem na to, že po jinou (následnou) část řízení již účasten byl. Stejně tak jej nelze zhojit tvrzením, že o zastupování musel žalobce vědět, jelikož uvedený zmocněnec za něj podával daňová přiznání. Žalobce nevěděl o tom, že by jej uvedený zmocněnec měl zastupovat během daňové kontroly. Pověřen byl pouze k podávání daňových přiznání, neboť žalobci vedl účetnictví. 6. Je právem každého účastníka řízení zvážit to, jak bude v rámci řízení činný. Vždy však musí být o řízení informován. Žalobce, jakmile dostal možnost se řízení účastnit, byl ve věci aktivní, dostavoval se na ústní jednání, předkládal návrhy, mj. důkazy prokazující výrazně odlišnou výši správně stanovené daně. K tomu nicméně nebylo přihlédnuto. 7. Celé nalézací řízení by mělo být obnoveno, aby měl žalobce možnost od počátku hájit svá práva. Z ničeho neplyne, že by žalobce někoho zmocnil k zastupování během předmětné daňové kontroly. Navíc podpisový vzor jednatele žalobce byl řádně založen ve veřejné části obchodního rejstříku, jakékoliv pracoviště finanční správy tedy mělo možnost si toto kdykoliv porovnat. I z pohledu laika byl předmětný podpis diametrálně jiný. Správní orgány tak měly od počátku komunikovat přímo se žalobcem. 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc byla vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Ve vyjádření k žalobě ze dne 12. 8. 2016 žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce se zaměřil na nezákonnost nalézacích řízení, jejichž předmětem bylo stanovení daně dodatečnými platebními výměry na základě výsledků daňové kontroly, nikoliv na nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Důvodem pro podání návrhu na povolení obnovy řízení byla údajná procesní vada spočívající v nesprávném zastoupení žalobce zmocněncem v části nalézacích řízení u daně z příjmů právnických osob. Tato skutečnost nebyla prokázána a obecně není důvodem, pro který daňový řád umožňuje správci daně povolit obnovu řízení. Žaloba tak nenapadá rozhodnutí stran naplnění zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení, ale v podstatě opakuje skutečnosti uvedené již v návrhu na povolení obnovy řízení a v odvolání proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Žalobce cituje definici institutu obnovy řízení, jež se zřejmě vztahuje k správnímu řádu, ovšem neuvádí, v čem jsou závěry žalovaného, podpořené recentní judikaturou Nejvyššího správního soudu, nesprávné. Žalovaný nedal žalobci za pravdu v tom, že nebyl po část nalézacího řízení řádně zastoupen. Současně se zabýval i alternativou, že by tomu tak skutečně bylo, ani to by však samo o sobě pro obnovu řízení nestačilo. Žalobce chce dosáhnout obnovy řízení, která byla pravomocně ukončena rozhodnutími o odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Tato rozhodnutí správce daně druhého stupně přitom správními žalobami nebyla žalobcem napadena. Žalobce neuvádí žádné nové argumenty, pročež lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí vycházejícího z premisy, že účelem obnovy řízení je odstranit nedostatky ve skutkovém zjištění, nikoliv procesní nedostatky. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. VI. Replika žalobce 10. Ve sdělení ze dne 9. 10. 2016 žalobce uvedl, že obnovené řízení mělo vést ke správně doměřené daňové povinnosti. To, jaká má být daňová povinnost za jednotlivé roky, žalobce dokládal již v odvolacím řízení před Odvolacím finančním ředitelstvím (což ovšem nebylo vzato v potaz). Není tak pravdou, že by žalobce neuvedl, v čem tkví nesprávnost napadeného rozhodnutí. 11. Žalobce již v řízení před žalovaným předložil znalecký posudek potvrzující nepravost podpisu na předmětné plné moci, a tedy skutečnost, že žalobce nebyl v části řízení zastoupen. Žalobce odkazoval na naplnění podmínek pro obnovu řízení. I kdyby tyto naplněny nebyly, bylo na správním orgánu zjistit skutečný stav věci. 12. Dle žalobce se jedná o skutečně závažnou a mimořádnou okolnost, která vyšla až dodatečně najevo, a pro kterou by řízení obnoveno být mělo. Žalobce byl postupem správních orgánů připraven o dvojstupňovost řízení. 13. Žalobce podal také návrh na přezkoumání jak dodatečných platebních výměrů, tak rozhodnutí o odvolání proti těmto výměrům, žalovaný jej ovšem shledal nedůvodným (návrh i jeho posouzení v příloze sdělení). 14. Správní žalobu proti rozhodnutím o stanovení daně žalobce nepodal, neboť v zákonné dvouměsíční lhůtě ještě neměl dostatek důkazů. Klíčový důkaz, znalecký posudek, byl vypracován až později, což bylo zapříčiněno mj. potřebou sehnat dostatečné množství ověřených podpisů z posuzované doby, k čemuž byla nezbytná spolupráce dotyčné osoby a v neposlední řadě časový prostor znalce. V. Posouzení věci soudem 15. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. Soud přitom neprováděl dokazování listinami doloženými žalobcem v průběhu řízení před soudem, neboť tyto byly obsahem předloženého daňového spisu. 16. Předmětem sporu je v daném případě otázka splnění zákonných podmínek pro vyhovění žalobcova návrhu na obnovu daňových řízení. Dle žalobce za něj před finančním úřadem v nalézacím řízení jednal zmocněnec R. B., který k tomu však nebyl oprávněn. První stupeň daňového nalézacího řízení se tak konal bez účasti daňového subjektu (žalobce). Porušením principu dvojins