1 Afs 58/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 6/2016- 42 - text 6 31 Ad 6/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: B. M. zastoupená advokátem JUDr. Kárimem Titzem sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno sídlem Veveří 7, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2016, č. j. 47000/3170/16/47091/010/ŠM-37/2016/RN4 takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ze dne 12. 5. 2016, č. j. 47000/3170/16/47091/010/ŠM-37/2016/RN4, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to k rukám JUDr. Kárima Titze, advokáta Společné advokátní kanceláře se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím žalované ze dne 12. 5. 2016, č. j. 47000/3170/16/47091/010/ŠM-37/2016/RN4, bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 24. 2. 2016, č. j. 47004/32703/14/110/NO/6302/Ro/RN31. 2. Správní orgán prvního stupně uvedeným rozhodnutím uložil žalobkyni podle § 126 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o nemocenském pojištění“) zaplacení regresní náhrady ve výši 107.902 Kč za zaviněné protiprávní jednání žalobkyně (způsobení dopravní nehody), které vedlo ke vzniku nároku na dávku ve smyslu § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění poškozené Z. A. 3. Zaviněné protiprávní jednání žalobkyně, v jehož důsledku došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění, správní orgány spatřovaly v tom, že dne 12. 6. 2014 kolem 14:15 hodin v Břeclavi, na náměstí T. G. Masaryka, po silnici druhé třídy číslo 425 ve směru od nádraží řídila osobní motorové vozidlo a při odbočování vlevo přehlédla cyklistku Z. A., nedala jí přednost v jízdě a došlo ke střetu. Z. A. po střetu upadla a bylo jí způsobeno těžké ublížení na zdraví. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Usnesení státního zástupce o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání žalobkyně ve smyslu § 179g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, na základě něhož může příslušný správní orgán rozhodnout o povinnosti uhradit regresní náhradu nemocenského pojištění. Obviněného shledat vinným ze spáchání trestného činu může pouze soud. Podmíněné odložení návrhu na potrestání není rozhodnutím o vině a je rozhodnutím dočasným. S ohledem ke skutečnosti, že rozhodnutí o tom, že v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalobkyně došlo ke vzniku skutečností rozhodných pro vznik nároku na dávku nemocenského pojištění, v posuzované věci absentuje, měl správní orgán sám tyto skutečnosti zjistit. V tomto kontextu žalobkyně uzavírá, že je v rozsahu této námitky napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 6. Žalobkyně zcela nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že s ohledem ke skutečnosti, že Z. A. nebyla uložena pokuta či jiná sankce, je na její straně vyloučeno spoluzavinění. V řízení nebylo zohledněno zavinění poškozené, která při dopravní nehodě neměla nasazenu ochrannou cyklistickou přilbu. Žalobkyně v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008, podle něhož nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let ( od 1. 7. 2006 starším 18 let) je porušením prevenční povinnosti a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody. Správní orgán je povinen zkoumat i případné spoluzavinění poškozeného v řízení o regresní náhradě dle § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 10. 2016 plně odkázala na napadené rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 76 odst. 1 písm. a), b) odst. 1 s. ř. s.). 9. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Žalobkyně předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. 11. Správní orgán prvého stupně při rozhodování vycházel zejména z usnesení Okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 24. 4. 2015, č. j. ZK 204/2015-5. Ve svém odvolání žalobkyně, totožně jako v podané žalobě, podrobně uvedla a jednotlivými argumenty ozřejmila závěr, proč nelze považovat usnesení státního zástupce dle § 179g odst. 1 trestního řádu za rozhodnutí ve smyslu § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. Byť se i správní orgán prvního stupně i žalovaná k této otázce ve svých rozhodnutích vyjádřily, nelze jejich rozhodnutí v tomto rozsahu, a to ani ve vzájemné spojitosti, považovat za řádně a dostatečně odůvodněná, tak aby dostála požadavkům přezkoumatelnosti, které jsou na tato rozhodnutí kladeny. 12. Správní orgán prvního stupně uzavřel, že jednou z podmínek pro vydání usnesení o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání dle § 179g odst. 1 trestního řádu je i přiznání viny podezřelého. Z tohoto důvodu považoval správní orgán prvního stupně za prokázané, že se žalobkyně dopustila zaviněného protiprávního jednání vedoucího ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti Z. A., a tedy i vzniku regresního nároku dle § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. 13. K podrobnému odůvodnění odvolání, kde žalobkyně zdůraznila, že podmíněné odložení podání návrhu na potrestání není rozhodnutím o vině, neboť trestní stíhání v tomto případě není vůbec zahájeno, se žalovaná konkrétně vůbec nevyjádřila. V napadeném rozhodnutí pouze citovala příslušná ustanovení trestního řádu týkající se zákonných podmínek pro podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a zákonnou úpravu práva pojištěného dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Závěrem žalovaná pouze v obecné rovině uzavřela, že správní orgán prvního stupně správně vycházel pouze z pravomocného usnesení Okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 24. 4. 2015, č. j. ZK 204/2015-5, na základě kterého bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání žalobkyně za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Blíže se povahou rozhodnutí, kterým musí být dle § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění v trestním či správním řízení zjištěno zaviněné protiprávní jednání osoby povinné k regresní úhradě, vůbec žalovaná nezabývala. 14. Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, z jakého důvodu považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění nevypořádává všechny námitky účastníka řízení nebo obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí. Tak tomu je i v napadeném rozhodnutí. Žalovaná se k odvolacím tvrzením žalobkyně vůbec nevyjádřila a své závěry o naplnění podmínek § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění uvedla toliko v obecné rovině pouze s odkazy na jednotlivá zákonná ustanovení, které však jí učiněný závěr nikterak neodůvodňují. 15. Z těchto důvodů považuje, shodně s žalobkyní, krajský soud napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 16. V rámci druhé námitky žalobkyně namítá nezohlednění § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neboť správní orgány při rozhodování nezohlednily nepoužití ochranné cyklistické přilby poškozenou během předmětné dopravní nehody. Ustanovení § 2918 stanovuje základní zásadu, podle níž nemůže být poškozený oprávněn k náhradě celé utrpěné škody, ale pouze jej