41 Az 24/2018

Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí žalovaného vydané dne 29. 8. 2018 pod č. j. OAM-213/ZA-ZA11-K01-2017, kdy žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje.

Žalobce v žalobě namítal, že ze strany žalovaného byl porušen § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu), § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění neobsahuje zákonem požadované náležitosti, § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť správní orgán nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, § 12 písm. a) a písm. b) zákona o azylu, neboť žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu, § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku, čl. 3 Úmluvy proti mučení, neboť uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, neboť uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku.

Žalobce pak uvedl, že správní orgán pochybil, když nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Správní orgán na str. 9 odst. 1 napadeného rozhodnutí uvádí, že pečlivě prostudoval materiály doložené žalobcem na USB flashdisku a zároveň v téže větě uvádí, že tyto materiály s ohledem na hospodárnost řízení pro nadbytečnost nepřekládal. V závěru odstavce poté správní orgán konstatuje, že tyto materiály žadatele (přičemž není konkrétně uvedeno, které z žadatelem doložených materiálů) vzal na vědomí jako další zdroj informací o stavu lidských práv v žadatelově zemi. Správní orgán tedy nepřihlédl ke skutečnosti, které hovoří ve prospěch žalobce, kdy uvedené materiály nepřeložil. Zároveň trpí napadené rozhodnutí zmatečností a nepřezkoumatelností, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí dvě navzájem se logicky vylučující skutečnosti, a to: a) že se s žalobcem doloženými materiály pečlivě seznámil; a zároveň b) že z důvodu hospodárnosti neprováděl jejich překlad.

Z dalších materiálů, které jsou rovněž součástí spisu vedeného žalovaným, je rovněž zřejmé, že žalovaný neovládá jazyk žadatele natolik, aby pro pečlivé seznámení s materiály nevyžadoval jejich překlad do českého jazyka.

Žalovaný posoudil jako nerelevantní studentskou kartu doloženou žadatelem s odůvodněním, že se jedná o nepravdivý doklad. Přitom je zcela zjevné, že již samotná existence tohoto dokladu prokazuje pravdivost výpovědi žalobce, a to konkrétně skutečnost, že se ve své vlasti nemohl po propuštění z vězení nadále prokazovat svým pravým jménem, a potřeboval opustit zemi původu z důvodu své bezpečnosti.

V této souvislosti je nutno rovněž odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. V tomto směru poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2004, č. j. 5A 157/2002-35, dále pak také na rozsudek NSS 4Azs 300/2004.

Rovněž je ve vztahu k napadenému rozhodnutí a ke skutečnosti, že z napadeného rozhodnutí nelze vůbec rozeznat, které konkrétní důkazy vedly ke kterým konkrétním skutkovým zjištěním a z jakých důvodů, zcela aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30Cdo 39/47/2007 ze dne 16. 9. 209.

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že napadený rozsudek je nutno z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušit.

Další důvody pro zrušení rozhodnutí dle žalobce jsou následující. a) Žalovaný ve svém rozhodnutí rovněž napadá důvěryhodnost žalobce. Na tomto místě je nutno v prvé řadě zdůraznit skutečnost, že žalovaný při svém posuzování důvěryhodnosti žalobce postupoval v rozporu s relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu ohledně důvěryhodnosti. b) V rozhodnutí NSS, sp. zn. 10Azs 254/2017 je uvedeno k problematice důvěryhodnosti následující:

V tomto směru pak žalobce odkázal na rozhodnutí NSS sp. zn. 2Azs 18/20109.

Je nutné zdůraznit, že žalobcem uváděné informace zcela zapadají do rámce informací o zemi původu žalobce a že zde nejsou žádné informace podstatného charakteru, které vybočují z linie azylového případu. Co se týče nesrovnalostí ohledně cestovního dokladu žalobce, pak je nutno zdůraznit, že žalobce sám uvedl, že předmětný cestovní doklad mu zajistil prostředník a tento doklad byl zřejmě padělaný, neboť byl žalobci následně prostředníkem odebrán bezprostředně po příletu do Paříže. Co se týče informací ohledně cestovního dokladu žalobce, které jsou obsaženy v protokolu z pohovoru v Nizozemí, pak žalobce uvádí, že se jedná o nesprávný překlad žalobcem uváděných odpovědí, kdy žalobce byl nizozemským orgánem dotazován, zda je mu známo, jakým způsobem lze v zemi původu žalobce vyřídit cestovní doklad, na což žalobce odpověděl, že je zapotřebí voličský průkaz. Rovněž je nesprávně přeloženo, že by žalobce předmětný pas ztratil v průběhu letu do Paříže. Z povahy věci je zřejmé, že pas v průběhu letu, když člověk sedí bez pohybu na jednom místě, dost dobře ztratit nelze. Jedná se tak patrně o chyby daného tlumočníka.

Žalovaný rovněž pochybil, pokud v rámci své činnosti nezjišťoval možnosti získání padělaného pasu v Demokratické republice Kongo. Je zřejmé, že v rámci dokazování se tato informace vztahuje k zemi původu žalobce a je v daném řízení relevantní. Žalobce proto dokládá důkazní materiál prokazující praxi získání padělaných dokladů v Demokratické republice Kongo.

Co se týče důvěryhodnosti žalobce, je dále nutné odkázat na rozhodnutí NSS, který ve svém rozhodnutí č. j. 5Azs 66/2008-70 konstatoval:

„pokud je byť jen přiměřeně pravděpodobné, že tvrzení žadatele je pravdivé, či že se určitá skutečnost udála tak, jak uvádí žadatel, žalovaný nesmí toto tvrzení prohlásit za nevěrohodné a vyloučit jej z dalšího posuzování; naopak musí toto tvrzení vzít v potaz při celkovém posouzení odůvodněnosti žádosti a přiřadit mu patřičnou váhu“.

Žalovaný zcela v rozporu s citovanou judikaturou posuzoval žalobcem tvrzené absolvované útrapy, které prožil v zemi původu a které jsou rovněž zcela objektivně doložitelné zdravotním stavem žalobce (např. vyražená část zubu po úderu dozorce).

Dále je nutno akcentovat rozhodnutí NSS, č. j. 2Azs 71/2006-82:

„bývá-li tento důsledek v případech obdobných případů žadatele nikoliv ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (tzn., že test „přiměřené pravděpodobnosti“ představuje nižší důkazní standard než v civilních věcech) [tím méně to znamená, že v případě návratu do země původu musí být nastání nežádoucího důsledku prakticky jisté (tzn., že test „přiměřené pravděpodobnosti“ představuje a fortiorii i nižší důkazní standard než standard „nadevší pochybnost“ v trestních věcech)], nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případů žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoliv jako s jevem toliko výjimečným“.

V tomto směru pak žalovaný odkázal také na rozhodnutí NSS, č. j. 8Azs 92/2014-58.

Dále pak dle žalobce žalovaný pochybil, pokud posuzuje bez jakéhokoliv bližšího zkoumání jako pravdivé údaje z padělaného pasu, který žalobce odevzdal prostředníkovi. U studentského průkazu doloženého žalobcem bylo jeho padělání důvodem, proč žalovaný tento důkaz ani nepřekládal ani k němu nepřihlížel. Je proto překvapivé, že přistoupil u padělaného pasu k opačnému přístupu a provedl jeho detailní zkoumání. Přitom tento pas dodal žalobci prostředník, a tento jej žalobci po příletu do Paříže rovněž odebral. Je přitom zřejmé, že padělatel pravděpodobně pouze vyměnil osobní údaje a pas využije pro další osobu. Jinak si nelze ani vysvětlit jeho odebrání, ke kterému došlo v Paříži.

Dle žalobce žalovaný také pochybil, pokud posuzuje bez jakéhokoliv bližšího zkoumání jako pravdivé údaje z padělaného pasu, který žalobce odevzdal prostředníkovi. U studentského průkazu doloženého žalobcem bylo jeho padělání důvodem, proč žalovaný tento důkaz ani nepřekládal ani k němu přihlížel. Proto je překvapivé, že přistoupil u padělaného pasu k opačnému a provedl jeho detailní zkoumání. Přitom tento pas dodal žalobci prostředník a po příletu do Paříže jej rovněž odebral.

Žalovaný dále uvádí, že považuje za zásadní nesrovnalosti v popisu mučení žadatele o azyl. Z výpovědi žalobce ovšem žádné zásadní nesrovnalosti nevyplývají. Naopak se v podstatných skutečnostech neliší (nedostatek jídla, bití, polévání vodou, nucené práce). Nutno rovněž poukázat na zdravotní stav žalobce, kdy do dnešního dne potřebuje odbornou psychologickou pomoc a jeho psychický stav je relevantní skutečností, která mohla a může narušovat jeho způsobilost o těchto traumatických skutečnostech hovořit.

Žalovaný rovněž v rámci svého rozhodnutí vykládá ryze účelově lékařskou zprávu doloženou žalobcem, kdy konstruuje a bere za prokázané, že žalobce je „počítačovým inženýrem“, přičemž již toto slovní spojení je krajně nelogické. Žalovaný rovněž nikterak nezohledňuje skutečnost, že údaje vypsané v dané lékařské zprávě, kdy byl žalobce hospitalizován s akutními zdravotními problémy (zanícené mandle), byly vepsány bez přítomnosti jakéhokoliv tlumočníka, kdy se žalobce dorozumíval anglickým jazykem, který ovládá méně než jeho rodný jazyk a rovněž přítomný zdravotní personál nehovořil plynnou angličtinou. Žalobce ve skutečnosti uvedl, že je inženýr, z čehož patrně byl v důsledku nedorozumění nakonec vytvořen „počítačový inženýr“, uvedený v dané lékařské zprávě. Je rovněž otázkou, proč se žalovaný na tyto skutečnosti žalobce v rámci pohovorů nezeptal. Skutečnost, že žalobce v rámci anamnézy neuvedl své ne-akutní zdravotní potíže, je zcela přirozená, a to především s ohledem na jeho akutní zdravotní indispozice, které byly jeho zásadním a primárním problémem, a dále s ohledem na jazykovou bariéru, kdy se žalobce s lékaři domlouval bez přítomnosti tlumočníka jazykem anglickým, který přítomný zdravotní personál neovládal příliš dobře a rovněž pro žalobce se jedná o jazyk, který není jeho mateřštinou.

Žalobce rovněž v rámci řízení uvedl, že se pravidelně setkává s psycholožkou, která mu předepsala pravidelnou medikaci. Tuto skutečnost žalovaný vůbec nezohlednil. Rovněž měl žalobce domluvenou schůzku s neurologem. Tyto skutečnosti objektivně a zcela zřejmě indikují posttraumatické problémy žalobce, které mohly rovněž ovlivňovat výpověď žalobce.

Žalobce rovněž doložil také další záznamy o návštěvách lékařů, které musel podstoupit vzhledem k následkům jeho pobytu ve vězení.

Co se týče žalobcovy znalosti programu opoziční strany, pak tato odpovídá jeho výpovědi, kdy uvedl, že z programu strany znal pro něj důležité body. Účastí na manifestaci chtěl žalobce svobodně vyjádřit svůj politický názor, kdy se rozhodl svou účastí přispět ke změně politické situace ve své zemi.

Výpověď žalobce je tedy konzistentní a bez zásadních rozporů, kdy žalobce vypověděl řadu detailních informací, kterými prokázal pravdivost svých tvrzení. Naopak účelová snaha žalovaného o znevěrohodnění žalobce nemůže ve vztahu ke všem provedeným (resp. protiprávně neprovedeným) důkazům a výše uvedené judikatuře obstát. S ohledem na tyto skutečnosti je nutné napadené rozhodnutí zrušit.

Žalovaný v rámci svého rozhodnutí uvádí, že navrátilcům do Demokratické republiky Kongo nehrozí vážná újma, avšak žalovaný vychází ze zdrojů z roku 2015. Následně žalovaný uvádí, že v roce 2016 došlo ke zhoršení situace, tuto skutečnost však již nijak uspokojivě nerozvíjí. Žalovaný tedy porušil svou povinnost zjistit skutkový stav ohledně země původu žalobce tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Požadavek na rozšíření důkazních materiálů je spojen také se stářím některých dokumentů, ze kterých vycházel žalovaný (např. Zpráva o stavu lidských práv a demokracii za rok 2016 – Kapitola VI.: Prioritní země – Demokratická republika Kongo (DRK), Foreign and Commonweath Office; Zpráva o stavu lidských práv a demokracie za rok 2014; Demokratická republika Kongo – aktualizace v průběhu roku k červenci 2015; a další, které sice reflektují situaci v zemi původu žadatele blíže k době, kdy žadatel v zemi původu trpěl pronásledováním, čímž mají objasnit pravdivost žadatelových slov, nicméně již nereflektují aktuální stav. Správní orgán tak nezjistil aktuální stav pronásledování politických odpůrců v zemi, ač to bylo jeho zákonnou povinností v daném řízení.

Žalovaný se v rámci napadeného rozhodnutí zabývá situací politických žadatelů o azyl, zcela ovšem pomíjí skutečnost, že žadatel je především politickým vězněm, který uprchnul za pomoci dozorce, což jeho situací výrazně zhoršuje a zvyšuje pravděpodobnost dalšího zadržení a nelidského zacházení.

Žalovaný rovněž pochybil, pokud neprovedl překlad a nezabýval se zprávami o zemi původu doloženými v průběhu řízení žalobcem. Z těchto zpráv přitom vyplývá zcela reálná hrozba pronásledování žalobce. Z důvodu tohoto procesního pochybení je rovněž nutno zrušit napadené rozhodnutí.

Nebezpečí návratu ve věci žalobce je vyostřeno skutečností, že byl tajně propuštěn z vězení jedním z dozorců. Je tedy vysoce pravděpodobné, že by po případné identifikaci v zemi mohl být opětovně zadržen a bez dalšího uvězněn. V daném případě tedy není podstatné, že není známým politickým aktivistou. Pokud byl zadržen policejními orgány při pokojné manifestaci a následně bez soudu rok a půl vězněn, pak po návratu jako uprchlý vězen mu jednoznačně hrozí přímé nebezpečí dalšího uvěznění spojeného s nelidským a ponižujícím zacházením. Je tedy zřejmé, že žalobci zjevně hrozí nebezpečí závažné újmy v případě návratu do země původu.

Lze tedy uzavřít, že žalobce jednoznačně splňuje veškeré podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu, kdy žalovaný pochybil, pokud mu azyl neudělil.

S odkazem na předchozí části odůvodnění se žalobce domnívá, že je dáno mnoho kumulativně naplněných důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí, kdy ke zrušení tohoto rozhodnutí by stačil samostatně kterýkoliv z nich.

Z těchto, tedy ze shora uvedených důvodů, navrhoval zrušit rozhodnutí žalovaného vydaného dne 29. 8. 2018 a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobu považuje na nedůvodnou a účelovou. Žalobce dále v žalobě nejen opakuje či shrnuje, co říkal u pohovorů, ale i svá tvrzení „upřesňuje“ podle toho, jaké konkrétní nesrovnalosti správní orgán nalezl a v napadeném rozhodnutí zdůvodnil. Žalobce svá tvrzení přitom umocňuje ve snaze připsat jim požadovaný azylový význam. Žaloba upozorňuje na rozpor s ust. § 3, § 50 odst. 3 a 4, a § 68 odst. 3 správního řádu, na rozpor s ust. § 12 a § 14a odst. 1 zákona o azylu, na rozpor s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a na rozpor s čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků; mnohdy však ale s tímto vymezením co do konkretizace dále nepracuje.

Žalobce, pokud správnímu orgánu vytýká konkrétní pochybení, používá metodu “částečné interpretace“, kdy z napadeného rozhodnutí cíleně vybírá pouze ty pasáže, které jeho závěry podporují, ty pak staví především do cíleně určených logických vazeb (např. protikladů). Tak je tomu třeba u žalobní námitky ohledně žalobcem zmiňovaného odůvodnění na str. 9 napadeného rozhodnutí (odst. 1), kde si žalobce vybral pouze dva z mnoha závěrů tam učiněných, a sice že se žalovaný s žalobcem doloženými materiály pečlivě seznámil a zároveň z důvodu hospodárnosti neprováděl jejich překlad, z čehož pak vyvozuje závěr, že bez dostatečné znalosti jazyka zpráv (kterou žalovaný zcela jistě nemá) není možné, aby se žalovaný s doloženými materiály pečlivě seznámil. Zapomněl však zcela na pasáže, kde žalovaný zdůvodňuje nejen to, proč překlad neprováděl (pozn.: obsah těchto dokumentů je mu znám od samotného žalobce hovořícího při pohovoru za přítomnosti tlumočníka), ale i to, že obsah dokumentů nikterak nezpochybňuje. Žalovaný se pak následně podrobně věnuje i samotnému obsahu těchto dokumentů, když uzavírá, proč k jejich obsahu nelze v případě žalobce přihlédnout. Žalobcova námitka tedy vůbec nereaguje na obsah napadeného rozhodnutí a zcela se s jeho odůvodněním míjí.

Pokud jde o námitku (stále ve směru k pochybení ohledně nedostatku překladu doložených dokumentů), že správní orgán posoudil jako nerelevantní studentskou kartu doloženou žalobcem s odůvodněním, že se jedná o nepravdivý doklad, když naopak tato skutečnost má prokázat pravdivost tvrzení žalobce, sděluje k tomu žalovaný předně, že nedostatek překladu mu nikterak nebránil v hodnocení tohoto důkazu. Žalovaný se otázkou relevantnosti dané studentské karty zabýval na několika místech napadeného rozhodnutí a žalobci vysvětlil nejen to, proč považuje důkaz za irelevantní, ale i proč tvrzení ohledně něj považuje za nevěrohodná. V žalobě bez dalšího namítá souvislost této kartičky s vycestováním žalobce ze země původu a s důvody jejího používání v zemi původu tak nadále zůstává v rozporu se skutečnostmi zjištěnými správním orgánem, neboť bylo mimo jiné prokázáno, že žalobce opustil svoji vlast na pravý cestovní doklad vydaný dne 16. srpna 2013 Ministerstvem zahraničních věcí v Kinshasa Combe v Kongu.

Další pasáže žaloby stran hodnocení důvěryhodnosti žalobce ze strany správního orgánu se věnuje výkladu pojmů jako přiměřená pravděpodobnost a držení se jedné dějové linie, kdy žalobce cituje i z bohaté judikatury, podle názoru žalovaného ne zcela přiléhavé jeho případu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, v čem žalobcova důvěryhodnost utrpěla a nezbylo mu, než dospět k závěru, že žalobce pouze využil obecně známé skutečnosti o aktuální situaci na politické scéně v jeho vlasti, s cílem získat na území ČR jakýmkoliv způsobem mezinárodní ochranu.

Pokud jde o poměrně obsáhlou žalobní námitku stran nedostatečně souzeného zdravotního stavu žalobce, sděluje k tomu žalovaný, že se zdravotním stavem žalobce zabýval velmi podrobně, což ostatně vyplývá i z příslušných pasáží napadeného rozhodnutí. Žalobce se přitom v žalobě snaží pouze o polemiku s rozhodnutím žalovaného, kdy bez jakéhokoliv hmotněprávního přesahu pouze opět upřesňuje, proč ani u pohovoru, ani v lékařském zařízení, které mu vystavilo lékařskou zprávu, nemluvil o svém zdravotním stavu pravdu, kdy navíc ani není zřejmé, co nakonec pravdou je či není. I v této části utrpěla žalobcova důvěryhodnost, což se pak ještě žalobními tvrzeními stále více potvrzuje. Přitom ani v případě, že by žalobcův stav skutečně vykazoval jím nyní tvrzené zdravotní potíže, není s to způsobit jiné posouzení stran udělení humanitárního azylu, než ke kterému správní orgán v napadeném rozhodnutí řádným a přezkoumatelným způsobem dospěl.

Žalovaný má za to, že odůvodnění v logickém sledu a srozumitelně reaguje na zjištěné skutečnosti. Sdělení žalobce ve svém souhrnu nevedou v důsledku k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Důvody závěrů vyslovených správním orgánem jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně zřejmé. Doplňková ochrana nebyla žalobci udělena, neboť na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Skutečnosti prezentované v této souvislosti žalobcem ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu netvoří logický předpoklad vystavení osoby žalobce riziku pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do Konga. V tomto ohledu žalovaný odkazuje na konkrétní souvislosti uvedené v odůvodnění správního rozhodnutí.

Žalovaný vzhledem k výše uvedenému shrnuje, že neshledává obsah žalobních námitek způsobilý zpochybnit jím vyslovené závěry. Správní rozhodnutí považuje za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, netrpící vadami vytýkanými v žalobě. Závěrem žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5Azs 37/2003 ze dne 22. ledna 2004, který říká, že: „Poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na územní ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak, jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“. V daném případě je tedy třeba, aby žalobce řešil svoji situaci v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.

S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud v Brně měl k dispozici při posuzování věci správní spis žalobce, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný opřel své rozhodnutí o skutečnosti, které uvedl sám žalobce v pohovorech před správním orgánem, a to v Protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 3. 2017, doplňující pohovor provedený s žalobcem dne 2. 11. 2017, žádost o vízum podanou 10. 7. 2016 v Johannesburgu, kopii cestovního pasu žalobce, znějící na jeho jméno, vydaného 8. 10. 2013 v Kinshase, kopii razítek (přechodová razítka do jiného státu) z uvedeného pasu žalobce datované dnem 23. a 24. prosince 2015, spis týkající se žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v Nizozemsku (s českým překladem) a dále se jednalo o podklady, které byly použity pro zhodnocení politické a bezpečnostní situace v Demokratické republice Kongo, které si žalovaný obstaral, přičemž se jedná, pokud jde o tyto zprávy, o zprávy za období od roku 2015 do roku 2018, přičemž žalobce byl se všemi těmito podklady, tedy s uvedenými zprávami seznámen, věděl, ze kterého jsou data a od které organizace byly získány, což vyplývá z Protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 17. 7. 2018.

Pokud jde o přezkoumávané rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí vydané žalovaným dne 29. 8. 2018 pod č. j.: OAM-213/ZA-ZA11-K01-2017, kdy žalovaný o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14 a § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje.

Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného mimo jiné vyplynulo, že 15. 3. 2017 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. 22. 3. 2017 poskytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR a konkrétně sdělil, že se jmenuje H. H. C., narodil se …… v ….., je malé konžské národnosti a státní příslušnosti a ve vlasti naposledy žil v hlavním městě ……. Vysvětlil, že nemá cestovní doklad, jelikož ho v září roku 2016 předal v Paříži na letišti převaděči. Uvedl, že vyznává křesťanství a je svobodný a bezdětný. K dotazu ohledně svého politického přesvědčení uvedl, že se účastnil občanského života, snažil se vytvořit občanskou společnost, ale nebyl organizován v žádné straně ani hnutí. K popisu své cesty z vlasti do ČR vypověděl, že po zatčení v lednu roku 2015 strávil rok ve vězení, poté zůstal několik dní u kamaráda a v červnu roku 2016 ho kamarád odvezl nákladním autem do města Kikwitt, odkud žadatel pokračoval do Lubvumbashi a následně do města Kasumbalesa, kde se obrátil na člověka, který měl na starosti autobusovou linku do Jihoafrické republiky a řekl mu, že se potřebuje dostat nepozorovaně ze země. Ten mu řekl, že může jet další den a žadatel poté překročil hranice tak, že před hraniční kontrolou vystoupil z autobusu, přešel pěšky za pomoci převaděče a poté do autobusu znovu nastoupil. Poté pokračoval přes Zambii a Zimbabwe do Jihoafrické republiky, kam přijel začátkem července 2016. Za pomoci osoby, se kterou se seznámil v autobuse, si žadatel sjednal pohovor na české ambasádě, získal vízum a obstaral si letenky. Společně s další osobou pak odletěl v září roku 2016 z Johannesburku do Paříže, kde za celnicí odevzdal tomuto člověku svůj cestovní doklad, on mu řekl, ať odejde se skupinou dalších lidí s tím, že za žadatelem přijde, ale už nepřišel. Žadatel tedy nějakou dobu pobýval u oněch lidí, kteří mu řekli, že jeho příjmení není dobré pro to, aby žádal o azyl ve Francii a koupili mu lístek na autobus do Holandska, kam žadatel odjel dne 2. 11. 2016. Na území ČR jmenovaný vstoupil dne 15. 3. 2017, kdy byl transferován z Nizozemí, kde žádal o mezinárodní ochranu. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že má zdravotní potíže, které jsou následkem věznění a brutálního zacházení, cítí problémy se srdcem, má problémy se zuby, protože do nich dostal ránu a v dásni měl zánět, který mu v Holandsku začali léčit a rovněž trpí bolestmi zad. K důvodům své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v lednu roku 2015 se zúčastnil pochodu, který měl protestovat proti zákonu, který měnil prezidentské volby a bylo tam i něco o propouštění lidí. Opozice proti prezidentovi a tomuto zákonu zorganizovala několik pochodů. Vycházelo se z několika míst a všichni se měli sejít před parlamentem. Na jednom místě čekala policie, začali na ně házet granáty se slzným plynem, pak začali střílet do vzduchu a pak do lidí. Policie začala postupovat směrem k davu, začala panika, někteří lidé byli zraněni, žadatel začal utíkat, ale chytila ho policie, začala ho bít a křičeli na něj, že je proti režimu a prezidentovi a bude za to pykat. Potom policie zavolala jeep, prohledali je a naskládali je do jeepu. Poté je někam odvezli, žadatel neví kam, protože když se chtěl podívat, dostal facku nebo kopanec. Pak jeep zastavil, čekal a oni takto celý den přejížděli a byli převezeni do místa, které patří zpravodajské službě, přičemž těch aut se tam sjelo více. Poté byli dáni do vězení, kde jim říkali, že jsou nepřátelé republiky, mučili je, brutálně s nimi zacházeli, vyslýchali je a ptali se žadatele, co udělal. Žadatel řekl, že nic a oni mu říkali, že se snažil odstranit prezidenta, bude ho to stát vězení a že je za to trest smrti. Požadovali po něm spolupráci, a aby jim řekl, kdo akci organizoval, protože u nich našli letáky, které svolávaly na demonstraci. Žadatel jim říkal, že nic neví, že nic neorganizoval a že manifestace se zúčastnil, protože lidé mají právo manifestovat. Oni poté chtěli, aby podepsal papír, který žadatel však podepsat nechtěl. Dále vysvětlil, že ho nejdříve dali do cely, pak si pro něj znovu přišli a odvlekli ho na místo, kde ho začali tlouct, bili ho opasky, chtěli po něm spolupráci, křičeli na něj, že jeho rodina neví, kde je a že tam umře a nikdo se nedozví, kde je. Potom žadatele odvlekli do jiné cely, kde ho hodili na zem a vylili na něj vodu. Řekli mu, že má chvilku na rozmyšlenou, že šéf buňky té zpravodajské služby někam odjel a až se vrátí, bude chtít, aby žadatel podepsal ten dokument a spolupracoval s tím, že pokud to žadatel neudělá, bude se takové jednání opakovat každý den. Nakonec žadatel onen papír podepsal, jeho obsah ale nezná, protože neměl čas si ho přečíst. Poté žadatele odvezli do větší věznice poblíž letiště, kde zůstal více než rok a kde je také bili a křičeli na ně, že tam zemřou. Žadatel kvůli tomu utekl, ví, že by tam dále nemohl zůstat. Jiné důvody k podání žádosti nemá.

Jak soud již uvedl, a vyplývá to také z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti, a to 22. 3. 2017 a poté doplňující pohovor dne 2. 11. 2017. V průběhu pohovoru žalobce potvrdil, že ve své žádosti uvedl všechny důvody, pro které žádá v ČR o mezinárodní ochranu a dále sdělil, že nikdy nebyl členem žádné politické strany ani jiné organizace, pouze se jako občan zúčastnil některých akcí, přičemž až do demonstrace, která se konala 19. 1. 2015, ve vlasti žádné problémy neměl. K demonstraci 19. 1. 2015 uvedl, že se jí skutečně zúčastnil brzy ráno, lidé se jí účastnili na různých místech, přičemž on sám byl na místě, které je poblíž letiště a tam ho i zadrželi. Místo, odkud vycházeli, pak začala policie rozhánět již po dvou až třech hodinách, na ostatních místech to trvalo déle, až dva dny. Demonstrace měla dojít před parlament, což je vzdálenost, která se dá rychlou chůzí ujít za dvě až čtyři hodiny. Svou účast na demonstraci, jak žalobce sdělil, nijak doložit nemůže, protože při zatčení mu všechno sebrali, včetně telefonu. Mohla by to dosvědčit jeho rodina, protože po jeho zmizení ho hledali po nemocnicích a márnicích. Zatčen policií byl tedy téhož dne mezi 12:00 hod. -13:00 hod., a to ze tří důvodů – podněcování k násilí, akce proti hlavě státu a občanská neposlušnost, přičemž ve všech případech jde o trestné činy a zejména za první dva hrozí mnoholeté vězení. Sdělil však na dotaz, že se jednalo o povolenou demonstraci proti návrhu zákona. Vězněn pak byl celkem na dvou místech, první byla vyšetřovna ANR, tedy národní zpravodajské služby a poté byl ve věznici NDOLO, což je věznice v blízkosti letiště. Žádný soud s ním neproběhl, žádného soudce neviděl, což se však dle žalobce stává v jeho vlasti často. Speciálně mu nebylo vysvětleno, na základě čeho je vězněn, byl však dle nich přistižen při činu, když podněcoval k násilí a k tomu, aby lidé nerespektovali prezidenta. Z věznice byl propuštěn v červnu roku 2016, nešlo ale o oficiální propuštění z věznice, z věznice se dostal díky pomoci důstojníka, který do věznice docházel a který pocházel ze stejného kraje jako matka žalobce. Ten si žalobce všiml, začal s ním mluvit a jednou, když měl převážet vězně v jeepu, tak si zavolal žalobce, ať jde také. Naložil celkem čtyři vězně, řekl jim, ať si lehnou na zem a nehýbají se, tři vězně pak vyložil a žalobci řekl, ať se nehýbe a zůstane v autě. Žadatel čekal, a to několik hodin, poté odjeli a na nějakém místě důstojník otevřel auto a řekl žalobci, ať zmizí. Předtím ho ještě pak upozornil na to, že udělal špatnou věc, že má odejít ze země, protože policie a tajná služba znají jeho identitu. Žalobce na dotaz uvedl, že neví přesně, proč toto, tedy odejití z věznice umožnil důstojník právě jemu, myslí si, že to bylo proto, že žalobce viděl modlit se, sám byl křesťan, tak možná proto a žalobce pokládal za slušného člověka. Žalobce šel poté chvíli pěšky, ptal se lidí na zastávku autobusu, neměl však peníze a měl oblečení z vězení a smrděl, řidič autobusu ho nechal, aby se chytil autobusu zvenčí. Takto jel ke kruhovému objezdu, kde měl kamaráda. Ten byl překvapen, když ho viděl, neboť se domníval, že není naživu, nechal ho u sebe pobývat čtyři až pět dnů a poté mu pomohl dostat se ze země. Žalobce si od kamaráda půjčil telefon, zavolal své matce a ta za ním následující den přišla a vyzývala ho, aby odjel ze země. Matka pak za ním chodila i následující dny, domlouvali se, jak by se měl žalobce dostat ze země, aby se vyhnul policii a poté žalobci přinesla 680 USD, aby se dostal z Konga. Žalobce pak uváděl, že do demonstrace neměl ve své vlasti žádné problémy, nebyl trestně stíhán, neměl žádné konflikty s policií a ani v tomto případě po demonstraci a uvěznění nebyl oficiálně obviněn, ví však, že nebyl sám, kdo byl takto zadržen. Sdělil pak, že do vlasti se vrátit nemůže, neboť ve vězení ho mučili a on by to nechtěl znovu zažít. Na dotaz, jak byl mučen, uvedl, že na ně lili vodu, poté se musel svléknout a bili je opasky a šňůrou s kovovými předměty. Museli si sednout, natáhnout nohy před sebe a šňůrami je bili přes chodidla nebo přes nárt. Také jim nedávali najíst. Takto byl mučen někdy 2x za den, někdy 2 dny nepřišli, nebylo to pravidelné, říkali jim však, že mučení mají místo jídla. Na dotaz, proč nepožádal o azyl v Jihoafrické republice, když tam pobýval tři měsíce, sdělil, že člověk, u něhož přebýval, mu pobyt v Jihoafrické republice nedoporučoval, neboť jihoafrický režim má kontakty s prezidentským režimem v Kongu a žalobce by byl tedy i tam ohrožen a bylo by pro něj lepší, kdyby v Africe nebyl. Žalobce neměl, jak sdělil, k pobytu v Jihoafrické republice žádné dokumenty, neměl tam ani žádné potíže, což si vysvětluje tím, že byl buďto v domě nebo v obchodě toho člověk nebo s ním tento člověk všude chodil. Člověk, u něhož pobýval v Jihoafrické republice, mu pomohl za peníze, které žadatel dostal od své matky a za peníze, které si u tohoto muže odpracoval. Pomáhal mu tedy pouze kvůli penězům. Viděl však jediné řešení odejít z Afriky, zůstat by znamenalo ohrožení z opakovaného zatčení. Jiné potíže, než zatčení po demonstraci ve své vlasti neměl. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že jeho zdravotní problémy, které uvedl, nejsou fatální, žalobce se snaží žít dál a zapomenout na některé věci, které se mu staly. Na dotaz, zda může doložit nějaké dokumenty či materiály, uvedl, že u sebe nic nemá, mohl pouze, jak sdělil, doložit studentskou průkazku, kterou má u sebe, není však na jeho jméno, protože když utíkal, nemohl mít doklad na své jméno.

V doplňujícím pohovoru konaném dne 2. 11. 2017 žalobce se vyjádřil ke studentské průkazce znějící na jméno J. M. L. a sdělil, že se jedná o dokument, který používal po propuštění z vězení, aby mohl později vycestovat z Demokratické republiky Kongo. Pokud by byl někde na cestě zastaven, mohl se jím prokázat, jedná se falešný dokument vystavený na jiné jméno, aby se mohl volně žalobce pohybovat po zemi a nebyl zatčen. Tuto studentskou kartičku mu dala matka, přinesla mu ji ke známému a předala mu ji třetí den po propuštění z vězení. Dále na dotaz uvedl, že cestovní doklad nikdy nevlastnil. Správním orgánem byl upozorněn, že dříve tvrdil, že cestovní doklad vlastnil a v září roku 2016 ho předal převaděči v Paříži na letišti a byl požádán o vysvětlení uvedeného rozporu. Žalobce sdělil, že se jednalo o pas, který mu byl vyhotoven v Jihoafrické republice a tento pas žalobce poté předal převaděči v Paříži. Vyhotovení pasu mu zajistil známý řidiče autobusu, kterého žadatel požádal o pomoc během cesty do Zambie a který jel do JAR. Pas byl vyhotoven na jméno žalobce, den vydání si nepamatuje, bylo to asi 14 dnů před jeho odletem do Paříže. Nezná ani přesné místo vydání pasu a neví ani, zdali byl pas pravý nebo falešný, šlo o pas prokazující státní příslušnost Demokratické republiky Kongo. Tímto pasem se žalobce prokazoval na české ambasádě v JAR, kterou navštívil v srpnu roku 2016 a poté ještě na letišti. Studentskou kartičkou se prokazoval v Nizozemsku. Na dotaz správního orgánu, zda se v Nizozemsku prokazoval falešnou identitou, žalovaný řekl, že ano, protože to byl jediný průkaz totožnosti, který měl, s tím že poté mu dali jiný dokument, kde byla uvedena identita shodná s tou na studentské kartičce. Na dotaz, proč neuvedl správnou identitu, když se nacházel v bezpečné zemi, uvedl, že v Amsterodamu, kde po příjezdu v imigračním centru používal ke své identifikaci uvedenou kartičku, ho poslali do jiného imigračního pracoviště, kde skutečnosti okolo své identity vysvětlil a uvedl skutečnou totožnost. K uvedené kartičce dále sdělil, že osoba v ní uvedená je fiktivní, fotografie je žalobce. K odjezdu z vlasti sdělil, že někdy ve druhé polovině července 2016 odjel z Kinshasy a na konci července vlast opustil. Ve vlasti byl vězněn rok a pět nebo šest měsíců, propuštěn byl v červenci roku 2016, nebylo to však oficiálně, jak sdělil a vězněm byl celkem na dvou místech. Žalobce pak na dotaz uvedl, že došlo zřejmě k nějaké chybě v překladu v Zastávce u Brna, protože zadržen byl od ledna roku 2015 do června roku 2016 a zadržen byl přibližně rok a pět měsíců. Popsal pak své vycestování ze země, řekl, že použil finanční prostředky, které mu dala jeho matka, bylo to asi 600 USD. K vězení pak uvedl, že za ním nikdy nepřišel žádný advokát nebo státní zástupce, mučili ho tam a nechali ho tam proti jeho vůli podepsat nějaké papíry. K četnosti mučení pak uvedl, že v první věznici to bylo tak, že ho mučili a nechávali bez jídla, v dalším vězení podstupoval pak pouze nucené práce, kdy vězni kosili trávu a sbírali odpadky. Pokud jde o způsob mučení, uvedl, že byl bit, bili ho do nohou, rukou a ponořovali do vody.

Na dotaz správního orgánu, proč neřešil situaci ve vlasti přestěhováním na jiné místo v rámci země, když trestně stíhán nebyl a šlo o jeho jediný konflikt se státními orgány, uvedl, že v celé zemi to funguje stejně, lidé jsou sledováni na celém území, takže by přestěhování nemělo smysl. Na dotaz, jaký zájem by státní orgány jeho vlasti měly na jeho osobě, uvedl, že manifestoval, byl obviněn z pokusu o svržení prezidenta a vlády a všichni lidé, kteří manifestují, jsou v současné době uvězněni nebo zavražděni. Dále pak uvedl k vycestování, že let do Francie s českým vízem si nevybíral sám, dostal letenku, kterou mu obstaral člověk v Jihoafrické republice, který ho ubytoval a pomáhal mu, takže přiletěl do Francie. Dodal, že v Jihoafrické republice pobýval asi měsíc. Správní orgán v tomto směru poukázal o rozpory v délce pobytu v Jihoafrické republice, kdy žalobce měl tvrdit, že z Jihoafrické republiky odletěl v měsíci říjnu. Žalobce sdělil, že z Jihoafrické republiky odletěl 19. 9. 2016 a cesta z Jihoafrické republiky mu trvala asi 10 dnů. Ke svému azylovému řízení v Nizozemí vypověděl, že se ho tam dotazovali pouze na jeho cestu do Nizozemska, na důvody se ho neptali a měl tam jediný pohovor. Dále se vyjádřil ke svému zdravotnímu stavu, sdělil, že spolupracuje s psycholožkou, protože špatně spal. Bylo mu řečeno, že je to kvůli psychickým problémům z důvodu toho, co prožil. S psycholožkou se setkává každé dva až tři týdny, bude trvat určitou dobu, než potíže odezní. Předepsala mu léky na spaní. Žadatel měl také domluvenou schůzku s neurologem a musel rovněž navštívit zubního lékaře, protože měl rozbitý zub ještě z doby, kdy byl zatčen. Byl také hospitalizován kvůli zánětu v krku. Kromě léků na spaní jiné léky nebere, jiné lékaře nenavštěvuje a jeho zdravotní stav je docela dobrý, každý den se zlepšuje. Na dotaz, zda disponuje i jinými lékařskými zprávami, nežli zprávou o své hospitalizaci z důvodu akutního zánětu mandlí, uvedl, že žádné jiné lékařské zprávy nemá. Dále uvedl, že vzhledem k současné situaci v jeho vlasti není možné, aby se tam vrátil. Nemůže se vrátit z politických důvodů, každý den sleduje situaci ve vlasti prostřednictvím internetu a nedávno vláda nechala vyvraždit vesnici v provincii Kasal, aby ukázala, jak zachází s osobami, které s ní nesouhlasí. Dodal, že by riskoval život, kdyby se do vlasti vrátil a žádal, aby české státní orgány veškeré tyto skutečnosti vzaly v úvahu.

Žalovaný pak v odůvodnění rozhodnutí citoval ust. § 12 písm. a) zákona o azylu, dle něhož se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

Žalovaný pak uvedl, že po posouzení všech uvedených tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu dospěl k závěru, že tento v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován.

V této souvislosti se žalovaný zabýval tvrzením žalobce, že byť nebyl ve své vlasti politicky organizován, tak se účastnil občanského života a mimo jiné se dne 19. 1. 2015 účastnil protivládní demonstrace, při které byl zadržen a následně po dobu bezmála jeden a půl roku uvězněn.

Správní orgán uvedl, že pečlivě prostudoval tvrzení jmenovaného, která uváděl v rámci správního řízení a tato jeho tvrzení porovnával s podklady, které si pro rozhodnutí ve věci zajistil a následně dospěl k závěru, že výpověď jmenovaného je nutné označit za fabulovanou a v zásadě nepravdivou, a to díky rozporům, které správní orgán zjistil jak v rámci posouzení žadatelových výpovědí, tak rovněž v porovnání těchto výpovědí s jím shromážděnými podklady. Správní orgán v této souvislosti nejprve poukázal na pohovor poskytnutý žalobcem v rámci jeho žádosti o mezinárodní ochranu v Nizozemí tamějším úřadům dne 6. 11. 2016, ve kterém žadatel na dotaz, kdy odcestoval ze země původu, odvětil, že to bylo letos (tedy v roce 2016) a dodal „V červnu, když vypukly nepokoje“. Jmenovaný tedy svůj odjezd z vlasti spojil s jinými skutečnostmi, nežli uvedl v rámci správního řízení v České republice, kdy se o nějakých nepokojích v červnu roku 2016 vůbec nezmínil, nýbrž uvedl, že z vlasti vycestoval poté, co se mu podařilo uprchnout z vězení, ve kterém měl být držen více než rok. Správní orgán dále konstatuje, že za naprosto zásadní považuje tu skutečnost, že podle výpovědi poskytnuté žadatelem nizozemským orgánům, disponoval jmenovaný při svém vycestování z vlasti svým vlastním cestovním pasem, který si osobně vyřídil. Žadatel ve své výpovědi 6. 11. 2016 výslovně uvedl, že o vydání cestovního pasu požádal u Ministerstva zahraničních věcí v Kinshasa Combe v Kongu, kdy při podání žádosti o jeho vydání předložil voličský průkaz, což je v naprostém rozporu s jeho sděleními uváděnými v rámci správního řízení o mezinárodní ochraně v ČR, kdy žalobce v rámci poskytnutých jím údajů k žádosti uváděl, že cestovní doklad nemá, protože ho dal v Paříži převaděči a v rámci doplňujícího pohovoru s ním provedeného nejprve uváděl, že cestovní doklad nikdy neměl, aby po upozornění správním orgánem na rozpor ve svých výpovědích tvrdil, že převaděči v Paříži předal doklad, který mu byl vyhotoven v JAR prostřednictvím známého řidiče autobusu, spolu se kterým cestoval do JAR, a to 14 dnů před žadatelovým odjezdem do Paříže, přičemž pas měl být sice na jeho jméno, ale zdali šlo o pas pravý, to žadateli nemělo být známo. Ostatně v rámci své výpovědi v Nizozemí žadatel tvrdil, že svůj cestovní pas (pravý, který si osobně vyřídil v Kinshase na oficiálních úřadech) při své cestě do Nizozemí ztratil, tedy opět uváděl naprosto jiné okolnosti, za kterých měl přijít o tak zásadní doklad, jakým pro osobu v jeho postavení cestovní doklad bezpochyby je, nežli sdělil správnímu orgánu v rámci řízení o mezinárodní ochraně v ČR. Správní orgán uvedl, že konstatuje, že si pro ověření žadatelových tvrzení zajistil rovněž kopii žádosti výše jmenovaného o schengenské vízum ze dne 21. 7. 2016, jehož součástí je i fotokopie cestovního dokladu, na základě kterého jmenovaný na Zastupitelském úřadě ČR v Johannesburgu žádal o vízum. Tento doklad znějící na jméno H. H. C., tedy na identitu žadatele uváděnou jím v rámci řízení o mezinárodní ochraně, byl vydán dne 16. srpna 2013 v Kinshase a jeho součástí je nejen pracovní vízum do JAR platné od 25. 7. 2014 do 24. 7. 2017, nýbrž i přechodová razítka z hraničních přechodů v Zambii a Zimbabwe z prosince roku 2015 – tedy z doby, kdy se výše jmenovaný měl podle své výpovědi učiněné jím v rámci řízení o mezinárodní ochraně v ČR nacházet ve vězení za uplatňování jím politických práv a svobod, resp. za jeho účast na protivládní demonstraci. Správní orgán tak na základě těchto podkladů nemohl dospět k jinému závěru, nežli že žadatel využil obecně známé skutečnosti o aktuální situaci na politické scéně v jeho vlasti, aby podpořil svoji žádost o mezinárodní ochranu v ČR jím podanou, přičemž důvodem těchto jeho snah je získat na území ČR jakýmkoliv způsobem mezinárodní ochranu, a to z jediného důvodu, tedy nelegální migrace jmenovaného na území států EU.

Správní orgán pak uvedl, že neopomněl krom výše uvedených skutečností pečlivě posoudit i sám azylový příběh výše jmenovaného, přičemž zopakoval, že nikterak nepopírá nedobrou situaci v oblasti dodržování lidských práv v Demokratické republice Kongo, ani velmi problematické postavení politických odpůrců stávajícího establishmentu, či násilné potlačování četných protestních akcí, ke kterým v zemi v souvislosti s tamější politickou situací periodicky dochází a při kterých v důsledku neadekvátního použití síly ze strany zasahujících vládních jednotek dochází k četným úmrtím, zraněním i následným zadržením protestujících. Nicméně správní orgán zároveň poukazuje na to, že byť výpověď jmenovaného o jím tvrzeném zadržení v rámci jím tvrzeného vyjádření protestu proti stávající moci může při běžném pohledu působit přesvědčivě a její základy mohou být bez dalšího vnímány shodně a nerozporně, tak při podrobném prostudování jeho výpovědi správní orgán zjistil, že krom výše uvedené naprosto zásadní skutečností ohledně vlastnictví cestovního dokladu a pobytových oprávnění v JAR, o kterých v rámci řízení o mezinárodní ochraně hovořil, žadatel naprosto odlišně dle porovnání s dokumenty, které správní orgán shromáždil, je rovněž i množství rozporů v jeho výpovědích se týkajících se bezprostředně potíží, kterým měl být ve vlasti údajně vystaven, natolik vysoké, že muselo přivést správní orgán k závěru o nevěrohodnosti tvrzení výše jmenovaného ohledně jím tvrzeného pronásledování ze strany státních orgánů Demokratické republiky Kongo z důvodu jím tvrzeného uplatňování politických práv a osobních svobod. Např. již pouze ta skutečnost, že jmenovaný tvrdil, že se účastnil občanského života, snažil se vytvořit občanskou společnost, a účastnil se některých akcí, tak jednak tuto svoji údajnou aktivitu nijak nerozvedl a rovněž ani do jím tvrzené účasti na demonstraci netvrdil ani žádné problémy. Správní orgán v této souvislosti odkázal na informaci OFPRA, podle které jsou státní orgánům Demokratické republiky Kongo známí skuteční odpůrci tamějšího režimu a pokud by tedy výše jmenovaný takovou osobou skutečně byl, jistě by se jeho dřívější život neobešel při jím tvrzených aktivitách zcela bez potíží, jak tvrdí. Správní orgán je rovněž toho názoru, že osoba, která by se zúčastnila protivládní manifestace, a to zároveň s tvrzenou minulostí opozičníka stávající moci a aktivního účastníka občanského života, tak by jistě podstatně konkrétněji formulovala důvody aktivizace protestujících, nežli pouze konstatovala, že pochod se konal proti zákonu o změně prezidentských voleb a dodala: „bylo tam i něco o propouštění lidí“. Tato svá tvrzení pak jmenovaný nerozvedl ani v následném pohovoru s ním provedeném, kdy krom obecných frází jako protest proti svévolnému zasahování do Ústavy ze strany prezidenta Kabily k jeho prospěchu a ekonomický úpadek země, ani neuvedl žádné další skutečnosti, které by ho zaujaly na politické straně, se kterou údajně sympatizoval. Správní orgán v této souvislosti odkázal i na jím shromážděné informace, podle kterých v lednu roku 2015 v Kinshase skutečně došlo k občanským nepokojům, jejich důvodem však bylo vyjádření nespokojenosti s legislativními návrhy stanovujícími harmonogram voleb a rozpočet, kdy následně parlament přijal zrevidovaný volební zákon, který se snažil řešit stížnosti některých protestujících tím, že zrušil požadavek na kompletní sčítání lidu před prezidentskými a parlamentními volbami naplánovanými na rok 2016.

Za naprosto zásadní pak považuje správní orgán žadatelův popis útrap, kterým měl být v rámci jím tvrzeného věznění vystaven. V rámci poskytnutí jím údajů jmenovaný tvrdí, že v místech, které patří zpravodajské službě, tak s ním bylo brutálně zacházeno, byl bit opaskem, byla na něj lita voda a rovněž ve vězení poblíž letiště to vypadalo obdobně, bili je a křičeli na ně, že tam zemřou. Následně v pohovoru s ním provedeném jmenovaný k dotazu správního orgánu, jakým způsobem byl ve vězení mučen, poměrně konzistentně uváděl, že na ně lili vodu, potom se museli svléknout a byli biti opasky a šňůrou s kovovými předměty, kdy museli natáhnout nohy před sebe a šňůrami byli biti přes chodidla nebo přes nárt, což probíhalo někdy 2x za den, nebo s dvoudenní přestávkou s tím, že takové mučení měli dle trýznitelů místo jídla. Uvedl zároveň, že pobýval nejprve několik dní na vyšetřovně ANR a poté ve věznici Ndolo, přičemž ve vězení byl mučen. V rámci doplňujícího pohovoru však již k dotazu správního orgánu, jak často byl mučen, uvedl, že bezpečnostní složky ho nechávaly bez jídla, což bylo po dobu jeho pobytu ve vězení ANR, a to téměř každý den s tím, že v dalším vězení podstupoval pouze nucené práce, tedy kosili trávu a sbírali odpadky. Teprve v dalším dotazu správního orgánu, zdali byl na ANR mučen i jiným způsobem, uvedl, že ho bili do nohou a rukou a ponořovali je do vody. V rámci doplňujícího pohovoru s ním provedeným tedy již nevypovídal, že na něj byla voda lita, nýbrž uváděl, že byl do vody ponořován, místo jen do nohou měl být bit i do rukou a také se již vůbec nezmínil o šňůře s kovovými předměty, kterou měl být dle své předešlé výpovědi do nohou bit, což je dle názoru správního orgánu s ohledem na charakter takového jednání značně zásadní skutečnost, kterou by si osoba, která takové zacházení skutečně prožila, jistě pamatovala. Především ale žadatel v doplňujícím pohovoru zcela v rozporu se svými předešlými výpověďmi uváděl, že ve druhém vězení, kde měl dle své výpovědi strávit prakticky celou část svého zadržení, již byl vystaven „pouze nuceným pracím“, tedy nikoliv soustavnému mučení, jak tvrdil dříve.

Správní orgán pak shrnul, že azylový příběh, který dotyčný v průběhu správního řízení předložil, vyznívá v relevantních aspektech nevěrohodně a v celkovém souhrnu vykazuje závažné rozpory a nelogičnosti, které podrývají úvahy o odůvodněnosti jím sdělených obav. Správní orgán odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6Azs 235/2004-57, zveřejněný na www.nssoud.cz, v němž se uvádí: „…není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Dle rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5A 746/2000 ze dne 29. 1. 2002 potřebnou věrohodnost sama osoba a tím i její příběh, nutně ztrácí, pakliže je nepravdivost jejich tvrzení opakovaně zjištěna a nasvědčuje tak tomu, že k odchodu z vlasti vedly žadatele skutečnosti jiné, než jím tvrzené.

Správní orgán tedy konstatoval, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ust. § 12 písm. a) zákona o azylu a azyl se neuděluje.

Dále konstatoval ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, dle něhož se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Po provedeném správním řízení nedospěl správní orgán k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti a příslušnosti k určité sociální skupině, či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Ke stejnému závěru pak správní orgán dospěl i při zhodnocení vystavení výše jmenovaného pronásledování pro zastávání jím určitých politických názorů, a to především s ohledem na zjištěnou vysokou míru nevěrohodnosti jeho výpovědi. Vzhledem ke všemu výše uvedenému správní orgán považuje výpověď žadatele za nevěrohodnou, neboť tato naprosto postrádá prvky, jaké by měla pravdivá výpověď vykazovat. Přitom pravdivost tvrzení žadatele a hodnověrnost jeho osoby jsou základem, z něhož se v azylovém řízení nutně vychází, neboť skutečnosti, o kterých žadatel tvrdí, že byly důvodem jeho odchodu či důvodem k vzniku jeho obav z návratu, mohou být ověřeny zpravidla jen rámcově.

Zcela zásadním důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu v ČR je pak dle názoru správního orgánu snaha o legalizaci jeho dalšího zdejšího pobytu. K takovým snahám žalobce správní orgán konstatuje, že výčet důvodů pro udělení azylu vyjmenovaný v § 12 zákona o azylu je taxativní, což znamená, že z jiných důvodů nelze azyl udělit. Legalizace pobytu není mezi těmito taxativně vypočtenými důvody v ust. § 12 zákona o azylu obsažena.

Správní orgán uzavřel, že i když je stav demokracie a respekt k lidským právům v Demokratické republice Kongo v mnoha ohledech problematický, v zemi se vyskytuje politická korupce, slabé naplňování právního státu a násilí, jak o tom podrobně referují informace, které žalovaný má, tak na základě těchto skutečností ještě nelze dovodit, že existence autoritářského režimu znamená aplikaci § 12 písm. b) zákona o azylu, což vyplývá i z rozhodnutí NSS sp. zn. 3Azs 303/2004.

Správní orgán konstatuje, že v případě žalobce neshledal při návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů ve smyslu ust. § 12 písm. b) zákona o azylu a azyl se neuděluje.

Nebyly dle žalovaného, jak uvádí v odůvodnění rozhodnutí, naplněny ani podmínky ust. § 13 odst. 1 zákona o azylu.

Žalovaný pak citoval ust. § 14 zákona o azylu, dle něhož, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Správní orgán, jak uvedl, se v této souvislosti zabýval zejména rodinou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žadatel o azyl je dospělou, plně způsobilou a práce schopnou osobou, kdy je dle názoru správního orgánu plně schopen se postarat o své potřeby, přičemž ve své vlasti má i rodinné vazby a pomocí kterých si byl dokonce schopen zajistit značné prostředky pro své vycestování, nelze ho tedy považovat za osobu nějak zranitelnou. Ke zdravotním potížím žadatele správní orgán konstatoval, že žalobce podle svých tvrzení aktuálně spolupracuje s psycholožkou, bere léky na spaní, musel navštívit zubního lékaře a byl hospitalizován kvůli zánětu v krku. Kromě léků na spaní jiné léky nebere, jiné lékaře nenavštěvuje a svůj zdravotní stav označil za „docela dobrý“. Jmenovaný ostatně na podporu svých tvrzení doložil jedinou lékařskou zprávu, podle které je bez chronické medikace, s ničím se neléčí, neprodělal žádné úrazy a ani operace, kdy lékaře musel vyhledat a hospitalizován byl kvůli zánětu mandlí. Kromě uvedené lékařské zprávy tedy žadatel o jím tvrzených zdravotních potížích žádnou další lékařskou zprávu nepředložil. Jmenovaného tedy na základě jeho sdělení rozhodně nelze označit za osobu nějak zvlášť nemocnou, jejíž stav by odůvodňoval využití natolik výjimečného ustanovení zákona o azylu, kterým azyl humanitární bezesporu je. Potíže žadatele nespadají do zdravotních potíží bezprostředně život ohrožujících, které by v případě nemožnosti léčby v domovském státě měly být důvodem k udělení humanitárního azylu. Žalovaný konstatoval, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12 a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. V případě jmenovaného správní orgán skutečnosti hodné zvláštního zřetele neshledal.

Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, správní orgán současně posoudil, zda žadatel nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany, jak je mu uloženo v ust. § 28 zákona o azylu. Žalovaný vycházel především z výpovědi žalobce, jím doložených materiálů, z kopie žádosti o schengenské vízum ze dne 21. 7. 2016, překladu kopií pohovorů a rozhodnutí poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti a bezpečnosti Nizozemského království ze dne 7. 12. 2017 a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Demokratické republice Kongo. Zprávy o situaci v DRK pak žalovaný vyjmenoval. Uvedl, že k dokumentům žadatele na podporu jeho tvrzení doloženým konstatoval ve vztahu k možnosti vystavení žadatele vážné újmě v případě jeho návratu do vlasti následující: průkazku na jméno J. M. L. jmenovaný sám označil za falešnou a správní orgán tak k tomuto dokumentu při svém rozhodování nijak nepřihlížel a z důvodu hospodárnosti řízení ani nepřistoupil k jeho překladu, neboť se jedná o padělek a nelze ho tedy přijmout jako potvrzující jakékoliv skutečnosti v něm uvedené. Lékařskou zprávu ze dne 18. 9. 2017 správní orgán prostudoval a konstatuje, že tato pouze dokládá jednorázové onemocnění jmenovaného, který byl přijat na oddělení ORL nemocnice v Havířově k infuzní antibiotické léčbě při zánětu mandlí a konstatoval, že tato nepotvrzuje jakoukoliv vážnou újmu, kterou by jmenovaný měl utrpět v případě návratu do vlasti.

Další materiály, které výše jmenovaný žalobce v průběhu správního řízení doložil, tedy články uložené na přenosném paměťovém zařízení a článek z novin, který žadatel doložil v rámci doplňujícího pohovoru s ním provedeného, správní orgán pečlivě prostudoval, dospěl k závěru, že je s ohledem na hospodárnost řízení nadbytečné zajišťovat jejich překlad. V této souvislosti žalovaný odkázal na doplňující pohovor se žalovaným provedeným, v rámci kterého se žadatel k obsahu těchto materiálů a důvodů jejich doložení vyjádřil, přičemž nikterak nerozporuje žadatelovo tvrzení o tom, že podle těchto materiálů v jeho vlasti stále dochází k manifestacím, stejně jako k následnému vraždění, zatýkání a mučení demonstrantů, konstatuje však, že dle sdělení žadatele i dle zjištění správního orgánu se tyto články konkrétně o žadateli vůbec nezmiňují, jeho jméno neobsahují a jeho osoba není ani zachycena na žádné z fotografií, které jsou součástí článků, tyto tedy postrádají potřebnou důkazní hodnotu ve vztahu k osobě žadatele a správní orgán je tak vzal pouze na vědomí jako další zdroj informací o stavu lidských práv v žalobcově vlasti.

Žalovaný ve svém rozhodnutí také podrobně zdůvodnil, proč dospěl k závěru, že v případě žalobce nejsou důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Citoval toto zákonné ustanovení, z něhož vyplývá, že dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezp