5 Afs 78/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 34/2020- 33 - text 6 29 Af 34/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: REAL NORD s.r.o., IČO: 062 37 860, sídlem Na Florenci 1332/23, Praha zastoupený advokátem Mgr. Davidem Neveselým, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2020, čj. X, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 3. 2020, čj. X, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč k rukám jeho advokáta do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále také „finanční úřad“) ze dne 20. 12. 2017. Finanční úřad tímto rozhodnutím žalobce podle § 171 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), ve spojení s § 109 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), vyzval jako ručitele k zaplacení daňového nedoplatku obchodní společnosti FEREX-ŽSO spol. s r.o., IČO: 469 62 883 (dále jen „společnost FEREX“), na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2017 ve výši 1 439 621 Kč. II. Shrnutí žaloby 2. Žalobce uvedl, že samotné neodvedení daně důvodem ručení příjemce plnění nikdy není. Existence ručení musí být posouzena nezávisle na tom, zda poskytovatel plnění daň nakonec odvedl, či ne. Ustanovení § 109 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty nemělo být aplikováno na situaci, kdy nabyl zdanitelné plnění ve veřejné dražbě konané na základě rozhodnutí insolvenčního správce a schválení insolvenčního soudu. V této situaci obchodním partnerem žalobce nebyl nespolehlivý plátce, ale insolvenční správce. Úplata byla činěna na jeho účet a z předmětné daně z přidané hodnoty je zavázán společně a nerozdílně. Vědomostní test nemohl být u žalobce naplněn. Společnost FEREX neměla na to, zda bude odvedena daň, žádný vliv, nespolehlivým plátcem by tudíž musel být i insolvenční správce. 3. V dané situaci nemohl žalobce využít postup podle § 109a zákona o dani z přidané hodnoty, což je nutným komplementem k ustanovení o ručení zaručující jeho proporcionalitu. 4. Jelikož i sám insolvenční správce je v postavení primárního dlužníka, podmínky dle § 171 odst. 3 daňového řádu by musely nastoupit i ve vztahu k insolvenčnímu správci. Pokud správce daně prvně bezvýsledně nevymáhal nedoplatek po insolvenčním správci, nemohl vydat ručitelskou výzvu. 5. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že ustanovení § 109 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty samo o sobě obsahuje vědomostní test. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že se společnost FEREX nacházela v konkurzu ani to, že insolvenční správce vystupuje jako solidární dlužník. Insolvenční správce vstupuje do postavení daňového subjektu, jako by jím sám byl. 7. Způsob, jakým může insolvenční správce nakládat s majetkem úpadce je striktně upraven zákonem. Solidární odpovědnost za zaplacení daně je limitována stavem majetkové podstaty. 8. Insolvenční správce byl neúspěšně upomínán jako osoba s dispozičním oprávněním, avšak bezvýsledně. Proto byly splněny podmínky pro vydání ručitelské výzvy. 9. Žalobce o nemožnosti postupovat podle § 109a zákona o dani z přidané hodnoty věděl předtím, než přistoupil k vydražení majetku. Vědomě tedy podstoupil riziko ručení. Z žaloby je navíc zřejmé, že této možnosti ani neplánoval využít. Je věcí individuálního posouzení každého jednotlivce, zda se zúčastní dražby majetku nespolehlivého plátce s rizikem vzniku ručení. Tato skutečnost má účastníky dražby vést k obezřetnosti. 10. V situaci žalobce nelze hovořit o porušení přiměřenosti, jelikož nepřijal všechna opatření, která by po něm bylo možné vyžadovat. Žalobce přijal zdanitelné plnění na základě vlastního rozhodnutí od osoby, o které byla zveřejněna informace, že je nespolehlivým plátcem. Dle zákona v takovém případě vzniká ručení, tudíž nelze hovořit o porušení právní jistoty. 11. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), bez nařízení ústního jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí finančního úřadu, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 13. Jádro sporu mezi účastníky řízení spočívá v tom, zda za nynějších okolností věci mohl finanční úřad (potažmo žalovaný) aplikovat ustanovení § 109 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, které zakládá ručení za nezaplacenou daň odlišného daňového subjektu. 14. Ze spisového materiálu soud zjistil následující. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2015, čj. X, byl zjištěn úpadek společnosti FEREX a na její majetek byl prohlášen konkurs. Údaj o nespolehlivém plátci daně z přidané hodnoty byl ohledně společnosti FEREX zveřejněn dne 19. 2. 2016. 15. Z daňového dokladu vyplývá, že žalobce od společnosti FEREX nabyl dne 10. 7. 2017 ve veřejné dražbě předmět aukce A2742 (Slévárna Liberec) za cenu 17 784 000 Kč. Předmětem daně z přidané hodnoty byl pouze movitý majetek, tudíž základ daně z tohoto zdanitelného plnění činil 6 910 774 Kč a samotná daň z přidané hodnoty činila 1 451 262 Kč. Platebním výměrem ze dne 13. 10. 2017 byla společnosti FEREX vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2017 ve výši 1 439 621 Kč (původně uplatnila nadměrný odpočet ve výši 11 642 Kč). Dne 24. 1. 2018 byla insolvenčnímu správci společnosti FEREX oznámena pohledávka za majetkovou podstatou ve výši 1 497 700 Kč (jistina ve výši 1 439 621 Kč a příslušenství ve výši 58 079 Kč). 16. K úhradě vyměřené daně z přidané hodnoty (1 439 621 Kč) byl finančním úřadem vyzván dne 20. 12. 2017 žalobce jakožto ručitel. 17. Dle § 109 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na něj o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. 18. Soud má za to, že z hlediska naplnění hypotézy citovaného ustanovení je plně dostačující, pokud jsou údaje o nespolehlivém plátci zveřejněny o daňovém subjektu, který se nachází v insolvenci. Aplikace dané právní normy tedy není podmíněna tím, aby byl údaj o nespolehlivém plátci zveřejněn i ve vztahu k příslušnému insolvenčnímu správci, jak argumentuje žalobce. Poskytovatelem zdanitelného plnění zůstává i po zjištění úpadku a prohlášení konkursu daňový subjekt (společnost FEREX), přestože dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přechází po prohlášení konkursu na insolvenčního správce (§ 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění (dále jen „insolvenční zákon“). Osoba insolvenčního správce vystupuje jako jeden z garantů zásad insolvenčního řízení (mimo jiné dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; srov. § 5 insolvenčního zákona) a pro jejich efektivní zajišťování musí disponovat příslušnými oprávněními. To však dle soudu neznamená, že by daňový subjekt (tj. v tomto případě žalobce) už v okamžiku přechodu dispozičních oprávnění na insolvenčního správce přestal existovat. Jinými slovy řečeno, přestože žalobce jednal v souladu s insolvenčním zákonem prostřednictvím insolvenčního správce, stále šlo o poskytnutí zdanitelného plnění ze strany žalobce. 19. Ostatně odlišnost postavení insolvenčního správce lze dovodit i z ustanovení § 108 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty, které říká, že osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně. Insolvenční správce se tedy nacházel právě v postavení osoby určené k uskutečnění prodeje, nikoliv v postavení poskytovatele zdanitelného plnění ve smyslu § 109 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty. 20. Soud se však s žalovaným neztotožnil v tom, že nebylo možné přihlížet k významným specifickým okolnostem nynější věci, které mají vliv na tzv. „vědomostní test“. 21. Část sporu mezi účastníky se týká toho, jestli vědomost