3 Ads 7/2011 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 7/2020- 44 - text  9 31 Ad 7/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Ing. J. S., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Václavem Sedlářem, ev. č. ČAK 1208 sídlem Údolní 222/5, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno sídlem Veveří 7, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. dubna 2020, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou doručenou dne 25. května 2020 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. dubna 2020, č. j. X, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila tak rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Uherské Hradiště (dále též „OSSZ“) ze dne 24. února 2020, č. j. X, sp. zn. OSVC/PR/1/20. 2. Okresní správa sociálního zabezpečení příslušná k rozhodování dle § 6 odst. 4 písm. a) bodu 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 582/1991 Sb.“), rozhodla dle § 104a zákona č. 582/1991 Sb., ve věci žádosti osoby samostatně výdělečně činné pana Ing. J. S., nar. X, o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2019, a to tak, že žádost o vrácení přeplatku na pojistném za rok 2019 ve výši 9.540,00 Kč se zamítá. II. Obsah žaloby 3. Předně žalobce uvádí, že ke dni 31. srpna 1998 byla na konto žalobce, plátce pojistného s variabilním symbolem 81520898, připsána předpisem PR 5 částka 10 191 580,07 Kč a předpisem PR 6 částka 12 313 848,93. Celkem 22 505 429,00 Kč. O této skutečnosti nebyl plátce vůbec informován, natožpak aby mu bylo doručeno jakékoliv rozhodnutí (platební výměr). Ke dni 31. října 1997 byla z konta plátce pojistného Vojenský opravárenský podnik 014, s. p., s variabilním symbolem 81010090 odepsána předpisem PR 5 částka 11 873 468,37 Kč a předpisem PR 6 částka 8 680 963, 63 Kč. Celkem 20 554 432,00 Kč. Na základě těchto skutečností byly vydány pro žalobce výkazy nedoplatků 131/ č. j. 4696/98 ze dne 20. 10. 1998 na částku 19 044 937,92 Kč, 132/ č. j. 1494/99 ze dne 22. 2. 1999 na částku 1 215 446,00 Kč, 133/ č. j. 2545/01 ze dne 20. 2. 2001 na částku 4 705 952,00 Kč a 134/ č. j. 3528/01 ze dne 21. 5. 2011 na částku 226 486,92 Kč. 4. První žalobní námitkou brojí proti tomu, že kupní smlouva č. 255/97 ze dne 1. října 1997, kterou od tehdejšího Fondu národního majetku nabyl Vojenský opravárenský podnik 014, s. p., nemůže zakládat povinnost žalobce hradit pojistné, které bylo předepsáno tomuto podniku. Žalobce tak ve vztahu k dlužnému pojistnému není právním nástupcem Vojenského opravárenského podniku, s. p. Placení pojistného na sociální zabezpečení je veřejnoprávní povinností, která nemůže být s ohledem na charakter této povinnosti převáděna z povinného subjektu na jinou osobu. Z tohoto důvodu nemohly být ani z účtu státního podniku převedeny nedoplatky na účet žalobce. 5. Nadto i kdyby měl žalobce povinnost uhradit nedoplatky pojistného za Vojenský opravárenský podnik 014, s. p., (což ale žalobce zpochybňuje), pak je povinností orgánů provádějících sociální zabezpečení vydat žalobci rozhodnutí, ve kterém bude stanoveno, jaké peněžité plnění se žalobci ukládá. Okresní správa sociálního zabezpečení však bez jakéhokoli rozhodnutí zaevidovala na účet žalobce nedoplatky Vojenského opravárenského podniku 014, s. p. Proti tomuto postupu Okresní správy sociálního zabezpečení se nemohl žalobce nijak bránit, protože zákon proti tomuto postupu nepřiznává žalobci žádný opravný prostředek. 6. V této souvislosti žalobce rovněž poukazuje per analogiam na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, že nezbytnou podmínkou úhrady daňového nedoplatku původního vlastníka novým majitelem nemovitosti je povinnost správce daně vydat novému majiteli rozhodnutí, jímž se stanoví, jaké peněžité plnění se mu ukládá (viz. nález I. ÚS 469/98, I. ÚS 313/99, IV. ÚS 311/99). V těchto rozhodnutích se sice Ústavní soud zabýval daňovou povinností, podle názoru žalobce se však jedná o stejný druh veřejnoprávní povinnosti, která je ovládaná stejnými principy, a proto jsou závěry Ústavního soudu použitelné i na pojistné na sociální zabezpečení. Žalobce tedy nesouhlasí se závěrem, že žalobce je právním nástupcem Vojenského opravárenského podniku 014, s. p. 7. Další žalobní námitkou žalobce brojí proti tomu, že pokud Okresní správa sociálního zabezpečení převedla dlužné pojistné, respektive penále z konta v. s. 81010090 na konto v. s. 81520898, mohla tak učinit výhradně platebními výměry, což se doposud nestalo. Navíc rozdíl, mezi částkou, odepsanou z konta v. s. 81010090 a připsanou na konto v. s. 81520898 činí dokonce 1 950 997,00 Kč, kdy tento rozdíl není ničím odůvodněn. Dle § 104 g a § 104 f zákona č. 582/1991 Sb., dlužné částky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále může Okresní správa sociálního zabezpečení předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků, avšak ten musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti jako např. výši nedoplatků nacházející z údajů vykázaných organizací, popřípadě z částek, které jí byly platebním výměrem předepsány, z penále a příslušenství. Skutečnost, že výkaz nedoplatků neobsahuje stanovené náležitosti, je neplatný. 8. Nakonec uvádí, že dle § 18 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v rozhodném znění (dále též „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“) právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčení doba neběží po dobu řízení u soudu. Zápisy na kontě plátce pojistného, zapsány bez jeho vědomí, bez vydání platebního výměru, jsou promlčeny. Vzhledem k tomu, že předpisy PR 5 a PR 6 byly na konto plátce pojistného zapsány 31. srpna 1998 bez platebního výměru, nemohlo být nikdy vedeno o jejich oprávněnosti či neoprávněnosti žádné správní a tím méně soudní řízení, tedy promlčecí doba nebyla žádným soudním řízením stavěna. Soudní řízení, které zmiňuje Česká správa sociálního zabezpečení např. u rozhodnutí č. j. X ze dne 24. března 2016 se netýkala existence nedoplatku pojistného, ale exekučního řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná v rámci svého vyjádření ze dne 29. července 2020, navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K samotným žalobním námitkám konstatovala, že předmět daného řízení je po právní stránce zcela totožný s předmětem řízení, o kterém bylo již za stejných právních předpokladů rozhodováno. V minulosti byl již několikrát postup Okresní správy sociálního zabezpečení aprobován soudy. V této věci žalovaná odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 302/2000 ze dne 31. ledna 2001, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 164/01 ze dne 12. října 2001, rozsudek Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ad 3/2016 ze dne 16. května 2018 a rozsudek Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Ads 188/2018 ze dne 25. dubna 2019. IV. Replika žalobce 10. Žalobce v replice k vyjádření k žalované ze dne 7 září 2020 uvedl, že výkaz nedoplatků je vykonatelný pouze tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené (jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí, která byla podkladem pro zápis příslušných částek do evidence daní, resp. výkazu nedoplatků). Dlužné částky byly dle žalobce odepsány z účtu jiného subjektu a připsány na účet žalobce v různých datech a v odlišné výši. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z § 51 odst. 1 s. ř. s. 12. Okresní správa sociálního zabezpečení rozhodla dle § 104a zákona o pojistném na sociální zabezpečení ve věci žádosti osoby samostatně výdělečně činné pana Ing. J. S., nar. X, o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2019, a to tak, že žádost o vrácení přeplatku na pojistném za rok 2019 ve výši 9.540,00 Kč se zamítá. Přeplatek ve výši 9.540,00 Kč na pojistném za rok 2019 byl použit na úhradu jeho splatného závazku jako zaměstnavatele – fyzické osoby. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná zamítla, a to především z toho důvodu, že po právní stránce je předmět řízení zcela totožný s předmětem řízení, o kterém bylo již za stejných právních předpokladů rozhodováno a tato rozhodnutí byla aprobována správními soudy. 13. O jednotlivých námitkách soud uvážil násle