5 Afs 34/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 47/2020- 68 - text 6 31 Af 47/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: T. B., nar. X, bytem X proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2020, č. j. 11787-2-2020-900000-314 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 6. 2020 doručenou Městskému soudu v Praze dne 11. 6. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2020, č. j. 11787-2-2020-900000-314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „daňový řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále též „celní úřad“ nebo „správce daně“) ze dne 11. 12. 2019, č. j. 89735-2/2019-640000-61 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž celní úřad zajistil výrobky označené jako „čirá bezbarvá tekutina s lihovým aroma ovocného destilátu“ v celkovém množství 58 l včetně jejich skleněných obalů (dále jen „zajištěné výrobky“) z důvodu dle § 42 odst. 2 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, ve znění účinném ke dni zajištění těchto výrobků (dále jen „zákon o spotřebních daních“). 2. Usnesením ze dne 2. 7. 2020. č. j. 3 Af 24/2020-21, Městský soud v Praze postoupil předmětnou věc zdejšímu soudu. II. Obsah žaloby 3. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a namítá jeho nezákonnost. V průběhu správního řízení došlo k porušení jeho ústavně garantovaných základních práv na nedotknutelnost obydlí a na spravedlivý proces. Není podnikající fyzickou osobou a nemá ve svém domě hlášenou nějakou provozní činnost, tudíž se na něj nevztahují ustanovení o místním šetření prováděném celním úřadem. Jednalo se o domovní prohlídku, která měla být odsouhlasena příslušným soudem. Nebyla splněna ani podmínka přítomnosti nezávislé třetí osoby během této prohlídky. Během řízení nebyli vyslechnuti svědkové, které uváděl a kteří by dosvědčili, že mu darovali slivovici. Současně má jako vlastník nádob právo na jejich vrácení. Žalobce má také za to, že není ani jediný, kdo by měl uskladněno více jak 10 l alkoholu pro svou potřebu. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný se k předmětné žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 1. 9. 2020. Příslušníci celního úřadu byli do obydlí žalobce vpuštěni s jeho souhlasem, tudíž nedošlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Při posuzování zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí není relevantní, jestli je žalobce podnikající fyzickou osobou, zda se v jeho domě nachází provozovna nebo zda žalobce provozuje jinou hospodářskou činnost. Určujícím kritériem opravňujícím ke vstupu do domu žalobce je místní šetření, resp. naplnění účelu, za kterým lze místní šetření provádět, a souhlas žalobce. Důkazní prostředky (zajištěné výrobky) nebylo možné vyhledat jiným způsobem a jednalo se o důkazy, bez kterých by nebylo možné zjistit skutkový stav. Ve svých předchozích rozhodnutích upozornil žalobce na povahu rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků, které je opatřením předběžným, jehož účelem je zabránění žalobci v dalším nakládání s výrobky, u nichž není schopen prokázat zaplacení spotřební daně. Provádění důkazů by v rámci tohoto předběžného opatření nedávalo smysl, proto nepřistoupil k provedení důkazů, které žalobce navrhoval (výslech svědků, kteří mohli dosvědčit darování zajištěných výrobků). Správní orgány postupovaly v souladu s příslušnými právními předpisy a napadená rozhodnutí jsou dostatečná. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl žalobu zamítnout. IV. Replika žalobce 5. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 10. 12. 2020, v níž setrval na svých tvrzeních obsažených již v žalobním návrhu. V. Posouzení věci krajským soudem 6. Na základě včas podané žaloby Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2, věta první, zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž by nařizoval jednání, za splnění podmínek vyplývajících z § 51 s. ř. s. 7. Předmětem sporu v projednávané věci je především skutečnost, zda správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud provedly místní šetření podle § 80 daňového řádu a na jeho základě žalobci zajistily předmětné zajištěné výrobky. Dále je mezi stranami sporné to, zda celní orgány měly vyslechnout žalobcem navržené svědky. 8. Předně krajský soud připomíná, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2008, č. j. 5 Afs 34/2008-56), a nejedná se o rozhodnutí předběžné povahy, tudíž jde o rozhodnutí podléhající soudnímu přezkumu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 7 Afs 347/2016-34). 9. Ze správního spisu vyplývají následující relevantní skutkové okolnosti případu. Dne 9. 12. 2019 pracovníci celního úřadu provedli u žalobce místní šetření, jehož účelem bylo prověření podezření z nedovolené výroby lihu. Žalobce byl poučen podle příslušných ustanovení daňového řádu a se vstupem příslušníků celního úřadu do svého obydlí souhlasil (viz protokol o místním šetření ze dne 9. 12. 2019, č. j. 89735/2019-640000-61). Z protokolu dále vyplývá, že příslušníci celního úřadu neshledali nepovolenou výrobu lihu, avšak našli a zajistili celkově šest nádob (o objemu 5, 10, 15 nebo 20 l) s celkovým množstvím „čiré bezbarvé tekutiny s lihovým aroma ovocného destilátu“ 58 l. Poté provedli měření lihovitosti a zjistili, že v každé z nádob obsah lihu přesahuje 46 %. Žalobce v průběhu místního šetření uvedl, že je majitelem těchto výrobků, které mu darovali přátelé za „fušky,“ s nimiž jim jako elektrikář vypomáhal. Už si ale nevzpomínal, od koho přesně dané výrobky dostal. Doklady o darování nemohl doložit, neboť nevěděl, že má povinnost doklad o darování mít. Následně příslušníci celního úřadu přistoupili k zajištění daných výrobků včetně nádob, v nichž byly uloženy, na základě § 58 odst. 3 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění účinném ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), v důsledku porušení § 15 odst. 1 téhož zákona, a na základě § 43 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních. O zajištění předmětných výrobků vydal celní úřad prvostupňové rozhodnutí dne 11. 12. 2019, proti němuž žalobce podal odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 10. Podle § 15 odst. 1 zákona o povinném značení lihu je zakázáno nakládat s neznačeným lihem. Na citované ustanovení navazuje § 58 odst. 3 písm. a) téhož zákona, dle něhož správce daně nebo jiný orgán příslušný k prověřování plnění povinností při značení lihu nebo při nakládání s lihem zajistí neznačený líh. 11. Dle § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo není-li prokázáno oprávněné nabytí vybraných výrobků za ceny bez daně, správce daně tyto vybrané výrobky zajistí, jestliže jsou skladovány bez dokladu uvedeného v § 5. 12. Odkazovaný § 5 zákona o spotřebních daních ve svém prvním odstavci uvádí, že na daňovém území České republiky se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 6). Zdanění vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (§ 4 odst. 6, § 32 odst. 2, 4 a 5). 13. Podle § 4 odst. 5 písm. c) zákona o spotřebních se za množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu považuje množství, které nepřesahuje u lihovin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin 10 l konečných výrobků. 14. V projednávané věci celní úřad zajistil v průběhu místního šetření u žalobce zajištěné výrobky, neboť nebyly opatřeny příslušným dokladem dle citovaného § 5 zákona o spotřebních daních. Toto místní šetření bylo iniciováno na základě anonymního podání o nedovolené výrobě lihu. 15. Podle § 80 odst. 1 daňového řádu může správce daně provádět místní šetření. V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zú