6 Ads 22/2006 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 9/2019- 28 - text Pokračování 7 32 Ad 9/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: J. H., nar. X, bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 12. 2018, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalovaná přiznala žalobkyni podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. g) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), s přihlédnutím k článkům 6 a 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 od 26. 10. 2015 starobní důchod ve výši 938,- Kč měsíčně. Podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 244/2015 Sb. se od ledna 2016 starobní důchod zvýšil na 950,- Kč měsíčně, dle nařízení vlády č. 325/2016 Sb. se od ledna 2017 starobní důchod zvýšil na 989,- Kč měsíčně, podle nařízení vlády č. 343/2017 Sb. se od ledna 2018 zvýšil starobní důchod na 1042,- Kč měsíčně a podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. se od ledna 2019 starobní důchod zvýšil na 1219,- Kč měsíčně. II. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně vymezila, že její žaloba směřuje proti výši jejího starobního důchodu. Dále uvedla, že o Vánocích roku 1983 (21./22.12) byla z důvodu odmítnutí spolupráce s StB donucena emigrovat do Západního Německa. V podniku T.O.Z. Potraviny Brno, kde byla zaměstnaná jako architektka ve stavební projekci, měli žalobkyni ve stavu zaměstnanců až do 2. 4. 1984. Údajně mělo žalobkyni v té době přijít na výplatní pásku 228,- Kčs, které však nikdy neobdržela a ani nevěděla, za co to bylo. Z těchto peněz jí byl za poslední 3 měsíce vypočítán důchod 938,- Kč, který byl postupně zvýšen na 1219,- Kč za měsíc. Žalobkyni bylo započítáno za studium a zaměstnání 14 let. V té době žalobkyně pobírala plat 2200,- Kčs, přičemž do 10. 1. 1984 čerpala dovolenou, tudíž by tedy měla správně obdržet ještě alespoň 1/3 platu. 3. Celkem má žalobkyně odpracováno a uznáno (v ČSSR, Německu a Švýcarsku) asi 49,5 let. Žalované odevzdala žalobkyně množství ověřených svědectví, dle kterých se po datu 22. 12. 1983 do vlasti již nevrátila, jakož i potvrzení o azylovém jednání, pojištění u Barmer Ersatzkasse, kurzu němčiny apod. Žalobkyně dále prohlásila, že se i přes nátlak nikdy nezbavila českého občanství. 4. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 8. 2019 uvedla, že součástí spisové dokumentace je mj. formulář E 205 DE, vyhotovený německým nositelem pojištění a prokazující dobu pojištění žalobkyně v Německu podle německých právních předpisů počínaje dnem 1. 10. 1984. Dále konstatovala, že zánik pojištění je vázán na zánik příslušného právního vztahu, který nemocenské pojištění zakládá. Pojištění tedy zaniklo dnem, do kterého trval pracovní poměr. Pracovní poměr žalobkyně na území ČR trval až do 2. 4. 1984, a to bez ohledu na prokázané skutečnosti, tedy že nebyla vykonávána práce a žalobkyně nebyla zaměstnanecky odměňována, neboť zásadní pro danou věc je, že pracovní poměr byl ukončen až dne 2. 4. 1984. 6. Stran ustanovení § 18 odst. 4 ZDP nemůže mít vliv, že se v případě žalobkyně jednalo o kalendářní rok, kdy žalobkyně neodpracovala celý rok 1984 z důvodu emigrace. ZDP neobsahuje žádnou klausuli pro případ, že postupem dle ustanovení § 18 ZDP je takovým rokem rok, ve kterém pojištěnec měl příjem jen po dobu několika měsíců z důvodu trvání pracovního poměru bez nároku na mzdu. Důvod, pro který žalobkyně neměla po zbytek roku 1983 příjem v ČR, protože emigrovala, není vyloučenou dobou dle ustanovení § 16 odst. 4 ZDP ve spojení s § 12 odst. 7 písm. e) vyhlášky č. 149/1988 Sb. Za kalendářní rok s vyměřovacím základem je tak třeba považovat rok, za který vznikl nárok na některou složku započitatelného vyměřovacího základu bez ohledu na délku trvání zaměstnání v kalendářním roce a výši dosaženého vyměřovacího základu. V případě žalobkyně je takovým kalendářním rokem rok 1984. 7. Žalovaná proto závěrem navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Napadené rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 10. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 11. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 12. Zdejší soud konstatuje, že jediným specifikovaným předmětem podané žaloby je fakticky výklad ustanovení § 18 odst. 4 ZDP. 13. Pro větší přehlednost krajský soud shrnuje, že žalobkyně nesplnila podmínku doby pojištění pro nárok na starobní důchod podle předpisů ČR. V plném rozsahu ovšem bylo v její prospěch možné využít s ohledem na koordinaci sociálního zabezpečení v rámci zemí EU mimo vnitrostátních předpisů práva sociálního zabezpečení rovněž nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2004 a prováděcího nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Použití uvedených pramenů sekundárního práva Evropské unie nebylo zpochybněno, a proto krajský soud považuje aplikaci těchto předpisů za nespornou a správnou. Uvedená nařízení upravují na základě koordinačního mechanismu mj. i problematiku poskytování důchodových dávek pro migrující pracovníky. Právní úprava obsažená v těchto nařízeních je založena na čtyřech základních principech - principu rovného zacházení, principu sčítání dob pojištění, principu zachování nabytých práv a principu aplikace jednoho právního řádu. Z dalších principů je zapotřebí akcentovat princip stejného posuzování skutečností (tzv. asimilace skutečností), který spočívá v tom, že skutečnosti, příjmy a jiné okolnosti, které mají význam pro posouzení nároků migrujících pracovníků, nicméně nastaly v jiných státech, je třeba brát v úvahu stejně, jako by nastaly v daném členském státě (viz k tomu Koldinská, K. et. al. Sociální zabezpečení osob migrujících v EU. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 57 - 58). 14. Pokud jde o otázku rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu, poukazuje krajský soud na ustanovení § 18 odst. 1 ZDP, dle něhož v zásadě rozhodné období začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu. Ustanovení § 18 odst. 4 ZDP však dále uvádí, že do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce (§ 16 odst. 3 a 8), prodlužuje se rozhodné období před rok 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok, nejvýše však kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku 18 let. Uváděné ustanovení má stěžejní charakter právě u starobních důchodů, neboť vyjadřuje princip, že rozhodné období začíná zpravidla rokem 1986. Pokud se však v tomto „obecném“ rozhodném období nevyskytuje alespoň pět kalendářních let s vyměřovacím základem pojištěnce, pak se počátek rozhodného období postupně „posunuje“ před rok 1986, až bude „nalezen“ další takový rok, tj. kalendářní rok s vyměřovacím základem pojištěnce (s výhradou v závěru komentované věty) [viz k tomu Přib, J., Voříšek, V. Důchodové předpisy s komentářem. 6. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2010, s. 131.). 15. Důchod podle české právní úpravy, jehož výši žalobkyně rozporuje, není předmětem sporu z hlediska užitého systému výpočtu dílčí části důchodu, nýbrž výhradně jen z hlediska určení rozhodného období, z něhož je určen vyměřovací základ důchodu podle české právní úpravy, a z výše tohoto vyměřovacího základu. Přitom není pochyb o tom, že zásadně je v nyní projednávané věci rozhodným obdobím doba pojištění od roku 1986 do roku předcházejícího roku vzniku nároku žalobkyně na důchod, ve které ovšem nemě